close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vzduch a písek

Vzduch a písek (21.část-poslední)

31. října 2012 v 15:05 | Konduto
Nowaki:
Zvládl to, ochránil moji Nee-san. Tím, čím mě ale rozhodil, byl jeho obličej. S té jeho ledové masky šel opravdu strach….zdálo se, že si to užívá, i když jen na chvilku! Nevím proč, ale mým tělem prošel impuls….mrazení v zádech, strach mi zabraňoval volně dýchat! Po pár sekundách to ale zmizelo! Co to bylo? Hanabi-san i Shuichi se tvářily velmi podobně a proto ve mně hlodal bobr! Kdo je sakra Narumi-san? A kde vzal tenhle pohled?
Mojí Nee-san to očividně také na malou chvíli vyděsilo, pak ale přešla do útoku, jak má ve zvyku. Hlavně, když se bojí. Podle Narumiho-sana a jeho reakce to ale zabralo a on jí bez řečí odnesl pryč! Věděl sem, že chci za ní, jen sem netušil jak se omluvit…..jak to říct Shuichi a……

Vzduch a písek (20.část)

19. října 2012 v 18:03 | Konduto
Nowaki:
Hned, jak tahle hrozná situace začala, se všichni kolem nás uváděli do bojového stavu! Shiuchina matka se nás snažila uklidňovat, tedy zejména mě! Moc sem její hlas nevnímal a soustředil se jen na bariéru a na to, že je v ní uvězněná moje Nee-san! Chtěl sem ji tak pomoct ale nešlo to! Dospělí kolem mě zkoušeli všechno, aby se dostali dovnitř! Ale nic nezabíralo, přesto se nepřestávali snažit! Bylo mi nanic! Snad poprvé v životě…..
"Už vím, proč lidi nenávidí bezmoc."řekl sem a bouchl do sedačky, na které jsem seděl! Shuichi se mě snažila zklidnit tím, že mi dala ruku na rameno.
"Nowa-kun."zašeptala a já poznal, že má strach……nedokázal jsem však reagovat klidně nebo mile!
"Ona tam umře! Umře tam,…a já s tím nemůžu nic dělat!"zakřičel sem v tom chaosu a odstrčil jí od sebe! Nemohla za to ale já….
"Neumře! Narumi to nedovolí! Podívej!"řekla mi rázně s ničeho nic Hanabi-san a ukázala do bojového pole! Já se podíval……vskutku on jí chránil….

Vzduch a písek (19.část)

26. září 2012 v 14:00 | Konduto
Nowaki:
Moje Nee-san zvládla boj na výbornou. Nic jiného sem ani nečekal. Shuichi seděla vedle mě se svou maminkou Hanabi-san. Moje nová kamarádka nebyla s výsledku moc nadšená…popravdě se mi zdálo, že není nadšená ze samotného boje.
"Tvoje starší sestra je moc krásná, Nowa-kun."řekla s nehraným obdivem. Já ale na ní poznal změnu v chování. Proč je najednou tak skleslá a smutná.
"Jo, to opravdu je."řekl sem a koukal sem dál do jejího obličeje.
"Je i velmi siná…."řekla si spíš pro sebe a vzdychla. To už sem nevydržel.
"Co se děje, Shuichi-chan?"zeptal sem se a chytl jí jemně za ruku, abych upoutal její pozornost.
"Promiň, já….nemám moc ráda boje."řekla a pousmála se na mě s narůžovělými líčky.
"Proč? Vždyť…."nechápal sem…Jsme shinobi, jednou bude každý z nás bojovat, takže…
"Vím, co chceš říct…já jen, …víš, asi nemám to správné odhodlání."řekla a udělala takový ten smutný úsměv. Vůbec se mi nelíbilo, jak o sobě uvažuje.

Vzduch a písek (18.část)

14. září 2012 v 14:21 | Konduto
Narumi:
Stojím proti svému nepříteli s písečné a rozhlížím se po stadiónu. Fakt jsou tu všichni. Toshiro mě napodoboval, ale nedělal to tak moc okatě. Tohle bude zajímaví.
Vím, co umí ale a on určitě viděl mě v akci taky. Na mě si ale nepřijde, obzvlášť ne s nějakou panenkou na provázku! Přesto sem ho nepodceňoval, to je ta největší chyba, co shinobi může udělat. Náš boj měl oficiálně začít za několik minut a mě nezajímalo nic jiného, než kde je Misaki. Doufám, že se na mě přijde podívat…..Pousmál sem se, určitě jo. Tohle si nenechá ujít, i kdybych prohrál, tak by na mě měla páku. Žejá si umím vybrat děvče.
"Jste ready?"zeptal se Shikamaru, který měl na starost poslední tři zápasy. Jak já tak Toshiro jsme přikývli a čekali, až znuděně řekne…..: "Začněte."řekl a já se dal do útoku!

Vzduch a písek (17.část)

1. července 2012 v 5:55 | Konduto
Misaki:
"Objev?"řekla sem překvapeně a snažila se pochopit jejich dětský slang. Jak se zdálo, tak sem byla jediná, protože ostatním zazářily oči a tak zvláštně se usmívali. Bezva, sem za blbce! Neuvědomila sem si, že mě stále někdo nespouští s očí a ví, nad čím přemýšlím….
"To znamená, že si moje malá sestřenka nejspíš našla kluka."pošeptal mi Narumi do ucha a já se opravdu snažila udržet stálou barvu obličeje. Ha..povedlo se! Dělala jsem, že mě to vůbec nenadchlo, ale pravdou bylo, že mě docela zajímalo, kdo a co….Narumi se jen usmál.
"A kdo to je, Mayu? Zjistily jste to?"řekla natěšeně Uzumaki Ayumi a sklonila se při tom k dvojčatům, která byla asi tak stará, jako můj bratr.
"Za koho mě máš? Jasně, že zjistily."
"A?"řekl Narumi, aby tím trochu pomohl své sestře. Dvojčata si pohlédla do očí a pak zpět na nás. Očividně si užívala, že ví něco, co mi ne a naschvál to napětí prodlužovala. Pak se ale nadechly současně a společně řekly tu žádanou informaci.
"Je z Sunagakure no Sato, je stejně starý jako my a jmenuje se……"

Vzduch a písek (16.část)

27. května 2012 v 5:55 | Konduto
Narumi:
Po rozloučení s krásnou Misaki jsem odnesl svou malou sestřičku do nemocnice a tam jí přenechal odborníkům. Chtěl sem se stavit u táty v pokoji, ale ještě měl zakázané návštěvy. Měl sem spoustu námitek, ale nakonec jsem se rozhodl odejít.

Vzduch a písek (15.část)

29. dubna 2012 v 20:00 | Konduto
Misaki:
Pohlédla sem překvapeně na pramen vlasů, který mi záhadně dorostl, a otevřela pusu. Nedokázala sem zachovat chladnou hlavu a to mě štvalo! Co mě ale štvalo dvakrát tolik, bylo to, že sem netušila, jak to udělal. Narumi mě nechal chvíli zkoumat mé vlastní vlasy, než se odvážil něco říct.
"Spokojená?"pohlédla sem jen do jeho nádherných modrých očí a zavřela pusu.
"Je ti dobře, Nii-chan?"ozvala se starostlivě Ayumi, která se držela jen vůlí na nohou, kousek od nás.
"Je mi fajn. Odvedu tě do nemocnice, ano?"řekl a usmál se na ní. Žárlila sem, i když sem věděla, že je to jeho sestra, tak……nešlo tomu zabránit.
"No jo."řekla jen a nechala ho, aby jí vzal do náruče. Myslela jsem, že už na mě zapomněl, ale to sem se mýlila.
"Takže, tímhle jsme to myslím vyřešili, co říkáš?"
"Jo."řekla jsem jen a odvrátila od těch dvou pohled.
"To sem rád…..Zatím, Misaki."řekl a vyskočil i se svojí sestrou do vzduchu. Když sem mrkla, už byl pryč. Párkrát sem ještě zamrkala, než sem si znovu prohlédla své vlasy. Pak sem se pousmála do země a otočila se k odchodu. Nikdo se mě nepokoušel zastavit. Byla sem vítěz……

Vzduch a písek (14.část)

22. dubna 2012 v 14:56 | Konduto
Narumi:
Trvalo to asi deset minut. Jasně, mohl sem to zrychlit, ale mě se nechtělo. V tu chvíli, kdy sem Misaki držel v náručí……a ona se vůbec netvářila, že by jí to vadilo,………sem neměl důvod spěchat a machrovat, že jsem nejrychlejší genin v Konoze. Právě naopak sem si chtěl užít tý příležitosti, kdy se nechá jen tak nést.
Bohužel i tak sem byl docela rychlý. Přistál sem před ubytovnou určenou pro Písečnou vesnici a rozhlídl sem se. Ještě chvíli byla jako v transu, než si uvědomila, že stojíme před cílem.
"Už mě můžeš postavit na zem."
"Posledních pár sekund tě nezabije, ne? Mimochodem, s toho otevřenýho okna si vyskočila, že jo?"
"Ne asi. Umím procházet zdí, Usuratonkachi!"řekla naštvaně s kapkou ironie. Škoda, že sem to nepochopil hned.
"Vážně?"řekl sem překvapeně. Umí ovládat zlatý prach, tak proč ne?
"Ne."řekla a bylo na ní vidět, že jí to naštvalo ještě víc. Co sem udělal špatně?

Vzduch a písek (13.část)

8. dubna 2012 v 18:40 | Konduto
Misaki:
Už hodinu sedím vedle Nowakiho a sleduju něčí zápas. Nějakej Shimizu Nara s Listové se pral s Chikou Hatsuno s Mlžné. Jejich zápas byl celkově nudný, protože ten kluk vypadal, že ho to vůbec nezajímá. Jen pro bystré oko, jaké bylo to moje, bylo zcela postřehnutelné, že tenhle Shimizu Nara není hlupák. Jeho strategické postupy byly unikátní, až sem někdy nedokázala pochopit, co tím a tím úderem zamýšlí. Tento souboj, který měl na starosti můj otec, byl v pořadí třetí, který uplynul od té události s Amateratsu. Když sem se na chvíli odvrátila od dvou soupeřů a rozhlédla se po stadiónu, napadlo mě pár věcí: Uzumaki Naruto tu není. Není tu ani nikdo z jeho rodiny. S Uchihů tu také nikdo nebyl. Celkově byly tribuny prázdné od Rokudaimeho ochranky a přátel. Stalo se snad něco?

Vzduch a písek (12.část)

1. dubna 2012 v 14:11 | Konduto
Narumi:
Potom, co jsem se rozloučil s krásnou Misaki, jsem upaloval zpět do svého přiděleného nemocničního pokoje. K mému štěstí si nikdo nevšiml, že jsem byl pryč. Zalehl sem tedy pod peřinu a dělal, jako kdybych nic neprovedl. Dobře sem to vychytal, protože do deseti minut se otevřeli dveře od mého pokoje a dovnitř vešel druhý nejsilnější shinobi, kterého znám.
"Jak dlouho si tu?"řekl, aniž by se obtěžoval pozdravit.
"Jak to myslíš?"řekl sem a hrál pro začátek hloupýho. U tohohle muže se to ale moc nevyplatí.
"Nedělej ze mě hlupáka. Vím, že si tu nebyl."řekl mi a přivřel své černé ledové oči. Já se odkryl do půli těla a posadil se. S těžkostmi teda,…a raději sem zkoumal vzor své přikrývky.
"Neřekneš to nikomu, že ne?"řekl sem klidně a trochu víc potichu než sem chtěl. Po asi dvou minutách sem vzhlédl, abych mohl něco vyčíst s jeho obličeje. I když u něj je to nadlidskej úkol, to vám tedy povím……..vůbec nechápu, jak se to mýmu tátovi může zdát tak jasný.

Vzduch a písek (11.část)

18. března 2012 v 22:07 | Konduto
Naruto:
Každou chvilku, kterou jsme promrhali čekání na Sasukeho, jsem mi chtělo zaspat. Zíval sem snad po deseti sekundách a moje hladina nudy byla v pokročilém stádium. Ani moje společnost nebyla dvakrát nadšená, že se s mojí kanceláře stala čekárna. Ayumi přecházela od okna ke knihovně a od ní zpět k oknu. Yusuke zas soustředěně hleděl před sebe a párkrát stočil svoje zraky ke dveřím. Prvních pár minut mi to přišlo vtipný ale teď už fakt ne. Opět sem zívl a uvelebil se víc ve svém křesle. Sáhl sem po klobouku, který patřil Tsunade bá-chan, a zakryl si s ním obličej. Nemuseli vědět, že podřimuju, ne? Zavřel sem spokojeně oči a přemýšlel o tom, co se chystám udělat. Jasně, bude to nebezpečné ale jen pro mou stranu. Věděl jsem, že ostatní to tak cítit nebudou, až se to stane……vzdychl sem a musel si přiznat pár věcí: Hinata mě zabije. Sakura mi dá desetihodinové kázání a zbytek lidí, které miluju, bude buď naštvaný, anebo po mě budou házet starostlivé obličeje.
To jediné slovo…..jediné jméno
Narumi

Vzduch a písek (10.část)

11. března 2012 v 11:28 | Konduto
Misaki:
Osaměla sem ale……už sem se necítila tak mizerně jako, když sem sem doběhla. Co to bylo za kluka? A proč se semnou dal tak bez okolků do řeči? Vždyť mě viděl podruhé v životě. Jednou plnou arogance a sobeckosti a podruhé jako sesypanou hromádku neštěstí. Bude mě mýt za extrém! Trochu sem zrudla a nechápala, proč mi to tak vadí. Ještě chvíli sem se dívala směrem, kterým tak ve spěchu odešel, než sem sklopila hlavu k zemi.
Narumi
Proč mi to zní tak povědomě? Nevím, na takové věci jsem vždycky měla Toshira, který si za mě pamatoval jména lidí. Při vzpomínce na toho zrádce jsem si promnula bolavou tvář. Pak sem ale trochu zrudla, když se mi do hlavy vrátil Narumiho obličej plný obav a vzteku. Vadilo mu, že mi někdo ublížil. Nechápala jsem proč, ale líbilo se mi to. Neměla jsem nikdy potřebu pamatovat si něčí jméno ale teď? Podívala jsem se k obloze. Proč na to jeho jméno nedokážu zapomenout? Proč nedokážu zapomenout na jeho úsměv? Rychle sem zakroutila svojí hlavou a snažila se vyhnat jeho obraz z hlavy! Stále sem se ale nedokázala zbavit té hloupé růže v obličeji. Řekl, že se uvidíme později a já nevím proč, sem mu to věřila a…….těšila se na něj. Nedalo mi to a sama pro sebe sem se pousmála.

Vzduch a písek (9.část)

4. března 2012 v 11:47 | Konduto
Ayumi:
Ani v nejmenším případě jsem nepředpokládala, že bude můj táta používat proti té holce s Písečné svoje ninjutsu. Proto sem společně s Yusukem zírala na tu sílu, která právě teď drtila na kousky Zlatý prach i s jeho majitelem! Bojové pole stadionů se s části drtilo také a to jen díky síle té srážky! Docela sem měla strach a ne jen o tu holku……
Tohle byl třetí stupeň s pěti základů tátovi stupnice! Nazval jí známým avšak nevhodným názvem Beaufortova stupnice! Od nejslabší po nejsilnější. Odayakana (bezvětří), Soyokaze (vánek), Kyófú (vichřice), Tatsumaki (tornádo) a Harikén (hurikán)! To ovšem není všechno! Dokonce se u každého s těchto druhů větru naučil i tzv. Poddruhy. Všechny taky dokáže v té nejsilnější i nejslabší podobě kombinovat! To je možná důvod, proč z něj mají všichni respekt. Bohužel sem dostala opak. Sasuke-san mi jednou řekl, že tuhle svojí větrovou stupnici se naučil až dva roky po mém narození……..což znamenalo, že měl a má v zásobě ještě silnější triky. Bože můj táta je asi neporazitelný.

Vzduch a písek (8.část)

26. února 2012 v 7:22 | Konduto
Narumi:
Druhý den sem se probudil relativně brzo. I Ayumi se divila, když kolem desáté vstoupila i s celou mou bandou do pokoje. Měl sem radost, že je mám všechny kolem sebe a že jsou všichni v pořádku. Jediný, kdo tu nebyl, byl Yusuke. Ale upřímně, to mě nepřekvapovalo. Určitě se někde v koutě obviňuje a nemá odvahu za mnou přijít. No,…….to si s ním vyřídím později. Asi bylo hodně vidět, nad čím uvažuju, protože se Ayumi začala hned pídit, co mi je. A chytila mě jemně za ruku a žádala očima odpověď.
"Ale nic jen mě tak napadlo……"začal sem se vymlouvat a ona poznala tenhle můj obličej.
"Co?"zeptala se a chtěla vědět, co mě trápí.
"No,….víš….."začal sem, ale nedořekl.
"Narumi-nii-san!"vypískl vysoký hlas a Ayumi už nebyla jediná, kdo seděl na mé posteli. Malá Sayuri mě chvíli pevně objímala a já byl za její příchod velmi vděčný. Ayumi totiž nechala náš rozhovor na později. Dokonce tomu prckovi ukápla nějaká ta slzička. Musel jsem se pousmát, když přišlo její dvojče a tvářilo se jako, když mě jde zabít. Tomu říkám rozdílné osobnosti.

Vzduch a písek (7.část)

19. února 2012 v 18:28 | Konduto
Nowaki:
Další den jsme vstali docela brzo a rovnou se vydali na cestu. Rozhodl sem se, že si budu co nejméně stěžovat, abych nebrzdil tolik ostatní. Nikam sice nespěcháme, ale já sem chtěl být v Konoze co nejdříve. Tak strašně sem si jí přál vidět už dneska,…..škoda, že to mohlo být jen přání. Nebo ne?
Když slunce vystoupalo v odpoledních hodinách přímo nad nás, tak Shin nechal z ničeho nic zastavit celou skupinu.
"Co se děje?"
"Ticho, Matsuri!"všichni se rozestoupili kolem mě a mojí matky a pozorně hleděli do lesa. Za tu dobu jsme se totiž docela dost rychle dostali s pouště. Netušil jsem, co na nás vyskočí a ani jsem nechtěl přemýšlet co. Vždyť jsem ještě malý, nepoznám ani odkud to vyskočí……
Nic však nevyskočilo a já se začal po pár minutách uklidňovat. Chtěli mě jen vystrašit, nebo co? Asi ne. Shin se po chvíli také uklidnil a s ním i zbytek naší ochranky.
"Dobrý?"
"Vypadá to, že sem jen paranoidní."řekl a znovu se rozešel směrem Konoha. Já si teda vytáhl bloček a znovu si do něj zapisoval poznámky o složení zdejší krajiny. Les mě naprosto uchvátil a já od něj nedokázal chvílemi odvrátit oči.

Vzduch a písek (6.část)

12. února 2012 v 6:00 | Konduto
Misaki:
Přišla jsem domů pozdě večer a sdělila svému otci zprávu od Uchihy Sasukeho. Nebyl dvakrát nadšený s toho, že nic netuší, ale na konec jen kývl, že rozumí. To tíživé ticho se po pár minutách mezi nás vrátilo a já se rozhodla jít spát. Nebudu čekat, až se rozmyslí, než mu dojde, že má se mnou mluvit. V posteli se mi v hlavě opakovala ta otázka Sasukeho Uchihy.
Neřekl ti, proč je z Naruta paf, že ne?
Jak mohl vědět, nad čím přemýšlím už několik dnů? Dokonce to na mě vybalil doslova, i když slovo paf bych zrovna nepoužila. On ví, stejně jako můj otec, něco, co já ne. Něco, co chci vědět! To něco, co obdivuje celá Konoha i se zbytkem světa. Rozhodla sem se! Zítra to zjistím já!

Vzduch a písek (5.část)

7. února 2012 v 7:00 | Konduto
Ayumi:
Měla sem za to, že nejhorší den mého života byl ten včerejší. Zranění Nii-chana, tátovo zmizení i Yusukeho strašná zpráva, jejíž smysl mi hned nedošel. To vše se stalo včera. Dnešek mě však měl dorazit, měl být horší……..asi vás zajímá v čem byl horší. Až dnes jsme totiž směli navštívit Nii-chana, my děti, dospělí už za ním jistě byli. Vletěla sem do pokoje jako první a zamrzla na místě. Můj Nii-chan vypadal, jakoby utrpěl válečná zranění za celý pluk. Přesto se na mě ten pitomec usmíval.
"Ahoj, jste tu nějak brzo."věděla jsem, že je to velký spáč a naše přítomnost ho asi netěšila, vždyť je jenom deset odpoledne. Přesto všechno, sem hodila naštvaný pohled jeho směrem. Všiml si ho a omluvně si mě prohlížel. Bylo mi jedno, jestli ho to zabolí. Skočila sem k němu do postele a objala ho! Přitom se mi zpustily slzy štěstí a lítosti. Chtěla sem ho takhle opatrovnicky držet navždy.
"Nii-chan,….je…je mi to……tak líto, víš."vykoktala sem ze sebe a dal ho svírala ve svém obětí.
"Není to tvoje chyba, Ayumi. A povol trochu."rychle sem ho pustila a trochu zrudla. Asi ho to pořád bolí. Aby taky ne, vždyť je skoro celý zafačovaný.

Vzduch a písek (4.část)

5. února 2012 v 6:00 | Konduto
Nowaki:
Jako každý den jsem se snažil pomoct s něčím matce. Počasí se dnes moc nevydařilo a tak jsme se oba zaměřili na domácí úklid. Suna byla svým způsobem strašně krásná vesnice. I když měla své mouchy. Chvílemi sem záviděl své Nee-san, která odešla s otcem do Konohy. Věřil jsem, že si to tam užívá a zároveň analyzuje svého nepřítele. To jí totiž strašně baví.
Konohagakure no Sato.
Strašně rád bych jí chtěl spatřit. Na rozdíl od mé sestry, já byl zvědavý na její vzhled a polohu. Vždycky mě fascinovala geografie. Jistě, je mi osm ale to neznamená, že nemůžu mít nějakého koníčka na úrovni.
"Nowa-chan, došel by si pro chleba?"zeptala se mě matka s vedlejšího pokoje. Nikdy bych se na ní nevykašlal. Lenost podědila Nee-san, škoda, že já ne.
"Jistě. Už jdu."řekl sem jen a vyrazil do ulic.

Vzduch a písek (3.část)

29. ledna 2012 v 9:00 | Konduto
Misaki:
Bod mého soustředění byla Ayumi Uzumaki. Její styl boje by byl trochu oříšek, ale zvládla bych to. Ale upřímně mě vytočila, když se pár kroků přede mnou zastavila a nenapadla mě. Její smůla, první šanci nováčkům dávám jako příležitost. Pak už sem tvrdá a to ve všech směrech boje. Jeden z jejích příbuzných byl aktivnější. Tuším, že se jmenoval Hideki Hyuuga. Docela to Yorimu nandával. Pro teď jsem se rozhodla nezapojovat a můj soupeř se mi to nijak nesnažil rozmluvit.
"Misaki-sama!"vykřikl na mě najednou Yori a rozběhl se ke mě,….já nehnula ani brvou. Taková drzost na mě útočit taijutsu! Ten Hyuuga mě zkouší nebo co? Yori byl přede mnou akorát včas, aby odrazil tu blbost zvanou útok. "Jste v pořádku?"

Vzduch a písek (2.část)

22. ledna 2012 v 8:00 | Konduto
Narumi:
Když sem si uvědomil, že se Ayumi nevyhne Yusukeho útoku, bylo jasné, co musím udělat. A proto sem ani na sekundu nezaváhal a skočil k ní pomocí jednoho tátova jutsu, které mu leželo v papírech. Odstrčil sem její lehké tělo stranou a věděl, že před černými plameny už neuniknu! Obalil jsem se proto chakrou, jak nás to učila máma jednou v létě na zahradě svého otce. Zavřel jsem oči a čekal na příval obrovské bolesti, která měla přijít.

 
 

Reklama


Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania