Na tomto blogu se mohou vyskytovat články určené lidem od 18 let

"Protože sem Uchiha!"

„Protože jsem Uchiha!“ (14.část-poslední)

8. ledna 2012 v 19:04 | Konduto
Snažil sem se pochopit tu situaci ubíhající mi před očima! Ale můj mozek jakoby zamrzl a nehodlal přemýšlet! Normálně mě v tom nechal! Snažil jsem se na to tedy přijít sám. Zapnul jsem na svého nepřítele sharingan, o kterém jsem nechtěl, aby někdo věděl, a použil jsem svůj nejsilnější útok! Bohužel jsem minul a místo nepřítele zasáhl někoho jiného! Zprvu sem si myslel, že to dostala Ayumi, které sem nikdy ublížit nechtěl, ale to sem se šeredně mýlil! Když sem jí zahlédl v bezpečí, pár metrů od černých plamenů, oddychl sem si a už moc nevnímal její hysterický křik! Můj nečinný mozek mi nechtěl pár sekund prozradit, co to vlastně křičela. Až pak mě probral jiný křik!
Narumi…….Narumi!
Hrklo ve mně, když jsem si uvědomil, co se vlastně stalo!

„Protože jsem Uchiha!“ (13.část)

1. ledna 2012 v 19:19 | Konduto
Misaki s pouště
Yusuke:
Když sem si všiml, že Narumiho parťačka alias Hikaru, je opět zabouchlá do nějakého staršího kluka, nedokázal jsem nic jiného než vzdychnout. Její dlouhé hnědé vlasy se jí při každém tom natřásáním trochu zavlnily a tak budila dojem naprosté blbky! A to sem čekal pořádnou bitku. Uměla ovšem tak rychle změnit povahu s klidné a milé na zabijáckou až mě to děsilo. Měla taky neuvěřitelné nadání v boji. Aby taky ne, když je dcerou Nejiho-sana. Povídá se, že je dokonce nejsilnějším potomkem Hyuuga klanu a já se to nikdy nesnažil vyvracet. Oproti Ayumi, Hidekimu nebo malé Shuichi, které bylo teprve osm, a chodila s mými sestrami do třídy, byla Hikaru jiná třída. Jasně, na první pohled se zdála neškodná ale na ten druhý………..no, toho, co jí schytal upřímně lituju.
"Začněte!"zavelel rozhodčí a šlo se na věc. Hikaru poslala vzdušnou pusu na svého nového idola a mrkla na něj. Pak se otočila na svého protivníka a zaujala tradiční bojovou pozici Hyuugů. Moje sestry si sedly každá s jedné mé strany a dívaly se na to, co mělo přijít.

„Protože jsem Uchiha!“ (12.část)

25. prosince 2011 v 8:30 | Konduto
Sayuri:
Vykřikla sem název toho zázraku, který kopíroval všechny moje pocity! Vzduch okolo mě trochu drtil moje malé tělo, ale mou trénovanou ruku nedokázal zpomalit! Čas jako by se v tu chvíli zpomalil a já věděla přesně, kam dopadám! Únosce nestačil včas zareagovat! Jediné, co stihnul, bylo to, že pustil Nee-chan na zem a připravil se na náraz nějakým svým justu! V tu chvíli sem se naposledy nadechla a svou plnou silou narazila do jeho krytí!
Netrvalo to moc dlouho a jeho plán selhal! Moji štěbetající ptáčci zničili jeho zástěnu a provrtali mu pravé rameno, na které jsem od začátku mířila! Přece jenom sem ho nechtěla zabít a navíc je těžký se trefit do levého ramene, když jste levák! Pro mě teda zatím jo. Když moje jutsu splnilo svůj účel, nedokázala sem ho držet déle! Těžce sem oddechovala a moje chidori mizelo…..až byla jeho síla úplně pryč! Levá malá ruka byla zabodnutá v tom jeho ohromném těle, jako kdyby byl z cukrové vaty! Sakra! Nejde ven……., fuj krev! Mám chuť zvracet!......Musím od něj! Ale moje ruka nejde ven!

„Protože jsem Uchiha!“ (11.část)

19. prosince 2011 v 9:24 | Konduto
Yusuke:
Jediné, co jsem vnímal, byl proud větru a své vlastní cvičené smysly! Když běžíte naslepo někam a přestanete vnímat dav i ostatní šum, tak vše závisí převážně na instinktu. A tak to bylo v této chvíli i u mě. Trvání, pět minut! Nikdy sem nebyl moc rychlej ale tohle bych mohl stihnout! Moje rána, kterou sem si připravoval,.....ta zabijácká, kterou sem se naučil od mamky,.........sem se chystal teď použít na tohohle blbečka! Je docela těžký se jí naučit, hlavně proto, že to chce nejdříve mít nějakou sílu v ruce. Takže jsem dost dlouho trénoval, aby se mi při každým nárazu o zem nebo tělo nezlomila. A že jsem těch zlomenin měl dost. Nevěděl jsem, co ostatní dělají za obličeje nebo jestli se táta s Narutem napjatě koukají. Jedno ale bylo jistý, jsou tu a něco ode mě čekají.........to nesnáším! Proč sakra musím pořád něco dokazovat? Jsem jenom malej kluk, kterej umí trochu bojovat. Proč bych měl bejt hned nejlepší? K čemu?

„Protože jsem Uchiha!“ (10.část)

14. prosince 2011 v 18:41 | Konduto
Maya:
To není možné! Zprudka sem zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. Je to možné, je to pravda! Ale, jak sem to udělala? Vždyť jsem nic.....ta básnička od táty! Mluví se v ní o dvou druzích otevření očí. Aha, tak takhle to bylo myšlený! Poprvé otevřu oči, abych viděla svět jaký je. A podruhé se svojí vrozenou schopností. Sharinganem! Ale jak sem jenom.......?
".......Podruhé své oči otevřeš pro blízkého,
síla, která slouží k ochraně tobě i jiného......."

„Protože jsem Uchiha!“ (9.část)

11. prosince 2011 v 13:29 | Konduto
Yusuke:
Vůbec netuším, jak mohl ten náš omdlévací pitomec Hideki vyhrát tak rychle. Jeho soupeř nevypadal, že bude slabí a přesto do deseti minut bylo rozhodnuto! Narumi, který společně se svou týmovou partnerkou Hikaru Hyuugou prošli do finálových kol, se na mě asi tři minuty uculoval a mě bylo jasný proč. Byl sem na řadě a můj protivník no…..to byla záhada. Už když sem ho viděl, zvedl se mi žaludek. Ayumi, která byla zavěšená na svého staršího bratra, se mi taky trochu pošklebovala. To, že jsou příbuzní, fakt nezapřou.
"Už to vyhlásili, měl bys jít."řekl Hideki, když se vrátil po schodech k nám ostatním.
"No jo."řekl sem a plácl si s ním pro štěstí. Pak sem za neuvěřitelně trapného bouřlivého potlesku vyrazil do ringu.
Upřímně se mi tam moc nechtělo. Bylo to horší než škola ale vcelku to samí. Vždyť nás tu jen dospělí zkoušejí nic víc. Ty trapný mise alespoň měli nějaký smysl, ale co tahle celá šaškárna znamená? Stejnak z nás vyberou jednoho maximálně dva, kteří uspějí úplně z jiného důvodu než si všichni myslí. A za který bojují. Což bylo docela podlí.

„Protože jsem Uchiha!“ (8.část)

4. prosince 2011 v 20:32 | Konduto
Sayuri:
To, co mě Naruto naučil, bylo něco neskutečného! Nic takového sem za svůj krátký život neviděla. Sice to byla dřina, ale za pár týdnů sem uměla základ tohoto jutsu, které mě tak neuvěřitelně oslnilo. Naruto ho sice neuměl ale i tak mi přišlo, že s ním má hodně zkušeností. Když sem ho zkoušela poprvé nic se nedělo ale potom…….znělo to jako štěbetání tisíců malých ptáčků. Líbilo se mi, ale nedokázala jsem ho nikdy moc dlouho udržet. To mě strašně štvalo!
Jediný důvod, proč mi to jutsu nešlo, byl ten, že jsem neuměla použít Sharingan. Jasně, vím to od Naruta ale pořádně mě to žere. Co teď? Znamená to, že sem opravdu k ničemu? Naruto se několik dnů tvářil, že o něčem přemýšlí. Nevím, zda to bylo o tom, jak obejít mojí neschopnost nebo…..
"Mám řešení našeho problému, Sayuri."řekl zvesela jednoho odpoledne a já se nápadně ušklíbla. On řekl našeho? Vždyť tohle obcházení je jen kvůli mně!
"Jsem neschopná. Kvůli mně si musel vymyslet nějakou lehčí ces….."
"Právě naopak, pískle."přerušil mě nadšeně.
"Co?"nepochopila sem a zamrkala na něj svýma černýma očima.
"Ty to budeš mít těžší. Poslouchej, a poslouchej pozorně."

„Protože jsem Uchiha!“ (7.část)

27. listopadu 2011 v 19:59 | Konduto
Sasuke
Nemůžu uvěřit, že mě už dokáže prokouknout i vlastní syn. Jasně, zná mě dvanáct let a s toho pět let měl dětskou nevědomost, ale přesto je to na jeho věk úspěch. Když nepočítám toho blbce, tak skoro všichni mě pochopili až mnohem později. Hold sem zapomínal na důležitý fakt a tím bylo to, že on je taky Uchiha. A není jediný……mé dvě princezny ať jsou jakékoliv, taky nebudou věčně slepé,….tím sem si jistý. Co s tím mám dělat? Vždycky sem se snažil, abych vypadal jako muž, který si je sám sebou jistý. Jinak to nešlo, než být přísným a arogantním. Byl se vůdce, hlava naší rodiny,….stejně jako kdysi můj otec. Ledacos sem po něj podědil……nebo sem si to alespoň myslel.
"Co šrotuješ?"zeptal se mě Naruto a přitom si objednával třetí rámen.
"Nic."
"Svěř se mi, Sasuke-kun."řekl a za dvě sekundy se ke mně lísala nahá blonďatě sladká žena. Nesnášel jsem tuhle jeho podobu, obzvlášť když jí používal na mě. Trapně si pořád myslel, že mě to rozptyluje. Ani na minutu sem nezaváhal a vrazil mu takovou, že slítl ze židle a přistál před Ichirakem.
"Usuratonkachi!"řekl jsem, když se vyškrábal na nohy a posadil se vedle mě.
"Trápí tě chování tvých následovníků?"řekl najednou a já stále nedokázal pochopit, proč mě tyhle jeho věcné otázky překvapují.

„Protože jsem Uchiha!“ (6.část)

14. listopadu 2011 v 8:51 | Konduto
Yusuke:
Po dvou měsících jsme konečně já, Ayumi a Hideki opustili hloupé dětské mise a vrhli se na ty těžší. Nic z toho ale nebylo příliš nebezpečné ba ani těžké. Naruto nás prostě šetřil. Co mě překvapilo, bylo to, že s tímto postupem nebyl spokojený ani Lee-sensei, který vždy se vším od Naruta souhlasil. Bylo to zvláštní vidět, jak se za nás pere, sice jen slovy ale byl tak přesvědčivý……Naruto se na něj jen pousmál a podal mu nějaký papír. Lee-sensei ztuhl, když si ho přečet. Pak se usmál od ucha k uchu a něco začal zběsile psát. Když byl hotov, vyskočil do vzduchu, udělal přemet a otočil se přitom na nás. Ukázal nám šťastně obsah papíru a já myslel, že mám vidinu.
"Chuninské zkoušky: Zápis účastníků."přečetla Ayumi nahlas a všichni tři jsme hleděli na naše jména.

„Protože jsem Uchiha!“ (5.část)

6. listopadu 2011 v 22:24 | Konduto
Maya:
Příchod mého bratra mě na malou chvilku uvolnil a já se začala smát. Pak jsem ale znovu pomyslela na smysl mé hádanky a nasadila zamyšlenou grimasu. Táta si toho všiml a přivřel své oči. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, co to pro mě znamená.
"Tak a je čas jít na kutě."řekla mamka a začala nás nahánět do koupelny. Řekla jsem, že chci jít poslední a tak sem mohla ještě chvíli zůstat v kuchyni. Mamka šla pomoct Sayuri a Yusuke odběhl do svého pokoje. Osaměli jsme. Teď byla šance!
"Tati?"
"Už si na to přišla, co?"došlo mu, o čem chci mluvit.
"Ano."odpověděla jsem ihned.
"Tak mluv."

„Protože jsem Uchiha!“ (4.část)

24. října 2011 v 10:21 | Konduto
Yusuke:
Každé ráno chodím budit své dvě mladší sestry. Tohle ráno nebylo jiné. Oběma se nikdy nechce z postele, ………musím přiznat, že mě taky ne. Jsem nejstarší a tak mi mamka zadala tento náročný úkol. Když jsem je konečně dostal z vyhřátých pelechů, ozvala se kontrola kontrolní kontroly.
"Snídaně! Doufám, že už jste vstali!"řekla mamka přísně a holky jakoby se probraly z mikro-spánku. Byly najednou čilé. A každá z nich v tom náhlém šoku řekla jedno slovo!
"Musím!"to řekla Sayuri.
"Přemýšlej!"a to zas Maya. Překvapeně jsem si je prohlížel, než jsem usoudil, že je hloupost ptát se. Při jídle………..
"Yusuke, dneska se dozvíte, koho vám přidělili?"zeptala se mamka.
"Jo, prý je to velice silný jounin."odpověděl jsem. Táta se vedle mě uchechtl a já na něj nechápavě pohlédl. Pak jsem na něj ukázal prstem a vyhrkl: "Ty něco víš!"
"Přirozeně."řekl mi a dál se cpal nějakým pečivem.
"Co? Koho dostaneme?"žadonil jsem. Táta se podíval na mamku. Oba se pousmáli a táta se otočil zpět na mě.
"Toho nejlepšího v oboru."odpověděl mi a zasněně pohlédl ven z kuchyňského okna. Bylo to zvláštní.

„Protože jsem Uchiha!“ (3.část)

17. října 2011 v 9:29 | Konduto
Maya:
Když přišla máma s Yusukem zrovna jsme se Sayuri prostíraly stůl. Večeře byla už dávno hotová. Jediné, co chybělo, byl můj starší bratr. Blbec! My se ti dřeme a on si někde lítá. Proto pro něj mamka musela jít, zatím co my jsme makaly. Táta byl ve své pracovně se vzkazem-nerušit-jako pokaždé, když na něčem dělá. Naruto mu určitě dal zase něco zajímavého. Taky bych chtěla takovou důvěru. Prostě pořádnou akci! Chápejte mě………..Je docela trapný, když nemůžete předvést, co už umíte. Já bych jim ukázala! Nejlepší ninja z naší třídy by to nandal každému!.....Pro vaši informaci, nejlepší sem já.
"Mayo?"
"Ano, mami?"
"Dojdi pro toho těžce pracujícího muže, prosím."
"Jistě."řekla jsem bez námitek a šla. Směr tátova pracovna. Zaklepala jsem a vešla. Táta seděl za stolem a něco psal. I když se podíval na mě, ruka se mu nezastavila.

„Protože jsem Uchiha!“ (2.část)

9. října 2011 v 19:52 | Konduto
Yusuke:
Táta se jako vždy zasekl se zvláštním výrazem u Naruta. Dělal to docela často a já sem moc dobře věděl proč. Měl ho rád……….Byl pro něj prostě důležitý, i když si to občas nechtěl přiznat. Proč byl a je důležitý, to opravdu nevím. Dělám ale všechno proto, abych to zjistil. Protože mě to začíná štvát!
"Co u tebe znamená nuda, Yusuke?"zeptal se mě Naruto. Nikdy sem proti němu nic neměl. Naopak, měl sem ho strašně rád. Vážil sem si ho od doby, co sem věděl, co to slovo znamená. A taky, když sem byl menší, učil mě společně se svými dětmi různé věci. Teď mě učil také. Zkrátka na mě byl vždycky hodný. Přesto sem mu záviděl tu pozornost!
"No, dneska nás rozdělovali do tříčlenných týmů."
"Vážně a koho si schytal?"zeptal se mě táta. On sám s toho dne prý nebyl nadšený. I když moje máma říkala, že dostal jí a Naruta. Což podle mě není tak strašný……. V hlavě sem měl pořád tu samou otázku. Proč má můj táta radši Naruta než mě? Od jistého věku sem na něj začal proti své vůli strašně žárlit a nepustilo se mě to do teď!
"No, tak za prvé k nám přidělili toho super týpka, co se složí, když vidí krev."řekl sem normálním hlasem. To by mi zas tak nevadilo, kdyby neomdlel i nad tou vlastní dnes při tréninku.
"Á, ty myslíš mladšího syna Nejiho, že jo?"optal se Naruto a udělal přitom zamyšlenou grimasu. Musel sem se zasmát. To jak dělá, že přemýšlí a dá tím tak jasný signál mému tátovi aby mu pomohl, je strašně komická scéna.

„Protože jsem Uchiha!“ (1.část)

3. října 2011 v 9:23 | Konduto
Ležím v trávě a dívám se na čistou oblohu. Všechno mi připadá jako sen, který by neměl existovat. Přemítal jsem jak už je to dlouho, co se to stalo? Dvacet let? Asi ano……..Určitě! Bylo mi tenkrát 12 a svět mi patřil. Alespoň teda podle mého vidění. Očima kluka. Usmál jsem se. Škoda, že sem se tenkrát nerozhodl jinak.
……………………………………………………………………………………………………………
"Nepotřebuju tě, nepotřebuju žádná pouta! Potřebuju cítit jen nenávist a s tvou pomocí toho dosáhnu!"řekl jsem. Byl jsem dost vytočený z jeho postoje.
"Jak to myslíš s mou pomocí?"otázal se sklesle. Přitom hrál lehce překvapeného.
"Tím, že tě zabiju!"odpověděl jsem a pohlédl mu do modrých zklamaných očí. Nesnášel jsem ten pohled! Působil mi bolest větší než smrt mé rodiny. Sykl jsem a aktivoval sharingan! Nikdy jsem nevěřil, že zajdu tak daleko, že on zajde tak daleko!
"Zabiješ? Mě?"opakoval pomalu a sklopil hlavu. Teď hleděl do vody, na které stál.
"Ano! Protože si se stal mým blízkým přítelem, tvá smrt mě posílí! Posílí mou nenávist!"řekl jsem na vysvětlenou. Pousmál se a upřel svoje zraky zpět na mě. To sem nečekal! Všechno jen ne tohle! Nic neříkal. Jen se tak jemně usmíval a upíral na mě modré oči, kvůli kterým sem až do nedávna byl schopen i zemřít.
…………………………………………………………………………………………………………..
 
 

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania