O mě se snažit (NE)musíš
12. června 2013 v 17:08 | Konduto
Narumi:
Bylo to dva na dva, což bylo super! V tom dobrým slova smyslu ani jedna strana nebyla ve výhodě! U Hikaru opět probíhal efekt sebe uklidňování, který v její hlavě určitě končí větou "Hlavně klídek." a následuje "Vždyť jsem kunoichi!" Do toho se na konci vnitřního proslovu tak vžije do role, že potom není vůbec k zastavení a navíc působí jako profesionál, kterým bezesporu je, až na ty před stimulující bojové myšlenky! Kdo jí ale nezná, ten s jejího postoje dostane rychle strach. Ještě, že skončila na mojí straně, jinak bych byl v loji! Pousmál jsem se a vrátil se k analýze těch dvou!
Měl jsem dvě až tři sekundy….
Člověk by řekl, že mě jejich zamaskované obličeje a dlouhé hnědé pláště, budou omezovat ve sběru informací o neznámém, ale upřímně zas tolik jim to proti mně nepomůže!
7. června 2013 v 19:54 | Konduto
Shimizu:
Potom, co Narumi odešel naštvaně s místnosti, se Sakura-sensei divně koukala střídavě na mě a na dveře. Asi se o něčem důležitém rozhodovala, což bylo dost otravný. Když se svými úvahami skončila, podívala se s okna a pak koutkem okem na Hikaru, která si stále listovala v materiálech od Hibari-sana. Nic podstatného v nich tedy nebylo, to mi můžete věřit. Stejnak mi tu něco nehrálo,….to je mi voprus. Jelikož brzo na to mi došlo, že nejsem jediný…..
"Co uděláme s Narumim?"zeptala se Hikaru a podívala se na Sakuru-sensei. Ta párkrát zamrkala, jako že vůbec nechápe problém,…i když byl vcelku jasný.
"Co tím myslíš?"zeptala se a pousmála.
8. února 2013 v 13:47 | Konduto
Narumi:
Hikaru se opět tvářila jako, kdyby snědla zkažený rámen s ledovou vodou. V tomhle stavu sem jí strašně nerad viděl, protože sem jí teoreticky nemohl moc pomoct a to mě dost štvalo. Holčičí problémy mi sice nic neříkaly, ale už pár let pozoruju nárůst zájmu v jejich bílých očích. Zájmu o Shimizua Naru. Mého slepého a líného kamaráda, který má, ač to nerad přiznávám, větší IQ než mi všichni dohromady.
Ale prostých a jednoduchých věcí si ne a ne všimnout.
Nikdo hold není dokonalý, snad to jednoho dne Hikaru nevydrží, jako že nevydrží a srovná si to s ním sama. Do citů ostatních by druhý neměl mluvit, zvlášť, když v tom sám lítá a neví, jak by se s toho dostal.
17. ledna 2013 v 11:23 | Konduto
Shimizu:
Je to dost voprus, protože místy vůbec nechápu, co se to děje. Obzvlášť, když se kolem mě začínají sdružovat zamilované páry. Ty mají v hlavě většinou tak vymeteno, že když na sebe mluví, zní to jako když si Narumi objednává svůj milovaný rámen. Ne, že bych byl citlivý jako kus pařezu jen…..tak dobře sem. Prostě nemám rád slaďárny a všechno co se jich týká. Je to otravný.
5. prosince 2012 v 15:17 | Konduto
TENTO PŘÍBĚH NAVAZUJE / JE POKRAČOVÁNÍM NA PŘEDEŠLOU POVÍDKU:"Vzduch a Písek"
Uběhlo pár let, přesně 4 roky, kdy jsem naposledy viděl její nádherné rudé vlasy. Měl sem za to, že to, co sem tenkrát cítil, byla jen první dětská láska, co čas smaže…..naneštěstí sem se mýlil. Ta láska ve mně zůstala, láska k jedné a té samé dívce,……teď už nejspíš ženě. Vždyť jí je sedmnáct jako mě.
Přesto nemyslím jen na ní, mám i jiné myšlenky, třeba….Jak to dneska nandám tomu starýmu páprdovi?!