Na tomto blogu se mohou vyskytovat články určené lidem od 18 let

O mě se snažit (NE)musíš

Epilog: Vagón na hlavní koleji

4. února 2016 v 16:47 | Konduto
Proč jen tu poslouchám ty jeho plky, kterýma se mě jen snaží svést z prvotního cíle mého tématu k hádce. Vagón na vedlejší koleji se najednou pohnul o pár centimetrů k hlavní trati a já cítil vzrůstající vztek na hrudi, do kterého už mi pár minut silně naráželo srdce. To, co jsem do teď ignoroval a vkládal do složky s názvem dynamit, se najednou rozsypalo všude kolem a mou hlavu to totálně zamlžilo. Jak se říká mezi dospělými, viděl jsem rudě… a to jsem se ještě ani nedostal s tím vagónem k velké vyhybce. Dospělému muži přede mnou asi trochu došlo mé momentální rozpoložení, jelikož přestal mluvit. Mlčel několik minut a jeho omluvný úsměv se změnil na pocerface, což jsem nenáviděl ještě víc. To už jsem přehazoval vyhybku ze silného kovu a jen silou vůle jí nasměroval tak, aby rezavý hořící vagón dojel včas a přesně na hlavní kolej…
Jak jsem se dostal do téhle situace? Jednoduše vysvětlím.

O mě se snažit (NE) musíš (24.část-poslední)

20. července 2015 v 17:33 | Konduto
Misaki:
Musím být totálně retardovaná. Jinak si to neumím vysvětlit. Jasně byla jsem místy trochu mimo díky Narumiho přítomnosti, ale že až tak nebudu schopná pobírat, co se kolem mě děje, to jsem tedy nečekala. A to se mi začaly mlžit i vyřčená slova. Možná proto jsem vůbec nedokázala porozumět pravému smyslu poslední věty od svého idolu. Když jsem se však podívala po ostatních, překvapilo mě, že jejich pohledy jsou tolik podobné tomu mému zamilovaně zastřenému.
Co se to tu sakra děje?

O mě se snažit (NE) musíš (23.část)

3. července 2015 v 15:23 | Konduto
Narumi:
Jedna za druhou mi myšlenky probíhaly hlavou jako na nějakém obřím a nekonečném eskalátoru, který měl neurčitý zdroj energie, stále se obnovující. Dokola běžely vzpomínky na všechny čtyři dny, i něco navíc, něco z minulosti. Něco na co bych raději zapomněl a přitom jsem byl rád, že to vím. Rád, že jsem nezapomněl žádný detail. Nestíhal jsem, prostě nestíhal všechno zařadit na ta správná místa. Jen základní věci se spojily dohromady. A to stačilo,… stačilo to na to, abych jednal.

O mě se snažit (NE) musíš (22.část)

6. dubna 2015 v 21:02 | Konduto
Shimizu:
Ani nevím, kde jsem stál, když se to stalo. Všechno se seběhlo strašně rychle. Na mě až moc. Kdo mohl tušit, že se tu tak náhle zjeví naše stará známá a bude tak vážně zraněná. Upřímně, to jsem do svých výpočtů vůbec nezahrnul. Tuhle, dalo by se říct, skoro podlou možnost. Trochu mě to vykolejilo, ale za malou chvíli jsem zase zkameněl a nenápadně se ušklíbl. Docela dobrá strategie na začátečníka a člověka, který jednu věc plánoval několik let. Tolik času většinou tedy nemám. Třeba se u mě jen začíná projevovat obyčejná závist. No, už by bylo sakra načase. To je voprus.

O mě se snažit (NE) musíš (21.část)

15. března 2015 v 15:01 | Konduto
Narumi:
Zasněný pohled, který se po celou dobu rýsoval Hikaru v obličeji, jsem nedokázal jen tak přehlédnout. Sice jsem byl hodně mimo,… to díky mé milované Misaki, která se stále tvářila jako nedobytná pevnost,… ale tohle prostě ignorovat nešlo. Na to jsem byl až moc rodině založený. O své známé a hlavně kamarády jsem se hold strašně moc staral, i když to občas na mě bylo dost málo poznat. Všímal jsem si… no, i když většinou to byli jen samé ptákoviny.
Vím přesně, co se ti teď honí hlavou, má milá.

O mě se snažit (NE) musíš (20.část)

1. března 2015 v 18:49 | Konduto
Shimuzu:
Měl jsem za to, že trapnější situace, než pohled na spokojeně se oblizující zamilovaný pár, už mě v mém životě nepotká. Bohužel jsem ve v otázkách vztahů mezi lidmi dost často mýlil a tak není divu, že tomu bylo i v tomto případě. Seknout se o dost velký kus ve svém jinak brilantním úsudku je hold strašně velkej ale skutečný voprus.

O mě se snažit (NE) musíš (19.část)

8. února 2015 v 16:37 | Konduto
Narumi:
Abych tak pravdu řekl, nechtělo se mi ani jednou buňkou v těle brát do tak nebezpečné situace malého sotva osmiletého nevyzrálého kluka. Bohužel byl na jednu stranu a v jistém ohledu užitečnější, než celá moje průprava a praxe z terénu za posledních pět let. Navíc bych měl trochu pomlčet, co se týče osmého života. V tom věku jsem byl mnohem horší kvítko, než ten blonďatý andílek na mých zádech. Což by mohla potvrdit půlka vesnice. To nikdy nebylo moc chytré vytahovat, obzvlášť né před Narutem, ale takhle si to v hlavě člověk přiznat mohl.
"Cítíš něco, Narumi-san?"zeptal se mě můj malý společník a snažil se o velmi jemný tón s mírným ledovým zabarvením nevěřícného školáka na výletě.

O mě se snažit (NE) musíš (18.část)

16. listopadu 2014 v 22:25 | Konduto
Shimizu:
Skoro jsem nechtěl věřit vlastním očím. Přímo pod námi se nacházel prostor plný nepříjemného pachu hniloby, rozkladu masa a vlhkosti způsobené přerostlými mechy a játrovkami. Mezi kostmi a hnijícími části masa, které jsem ani nechtěl přisuzovat člověku, ležela jediná věc v celku. Skoro jsem jí přehlédl nebýt nápadných zrzavých pramenů, jejichž konečky byly nasáklé krví a bahnem.

O mě se snažit (NE) musíš (17.část)

28. října 2014 v 15:50 | Konduto
Narumi:
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se ocitnu v takové extázi. Příval tlaku, bolesti a plnosti mě objal jako matčiny silné ruce. Pevně a srdečně. Přitom jsem místy ztrácel dech nad náhlým nahuštěným tlakem. Lidi, jejich stíny se mi začaly zjevovat v mé vytvořené temnotě zavřených očí a jejich agresivní aura hněvu, štěstí a nenávisti mi naráz pohltila celou mou čistě dětskou duši. Ne, že bych jí už něčím jiným dávno nezakalil, ale tohle byl úplně nový vjem.

O mě se snažit (NE) musíš (16.část)

17. září 2014 v 13:02 | Konduto
Shimizu:
Za okny, která byla jediným zdrojem světla v budově, se ozval do bezvětří tichý hrom. Za malou chvíli se zatáhlo a místnost, ve které jsme s Hikaru stály, potemněla. Krátký agresivnější poryv větru, který se o minutu později zvedl a opřel se do rozbitého skla, předpovídal příchod velké bouře.
Já na to ale nedokázal myslet. Myšlenky a impulzy mého mozku směřovaly svou pozornost k jediné osobě v místnosti. K dospívající nádherné ženě stojící u okna. V takovéto chvíli je běžnou logickou volbou přemýšlet a uvažovat jen nad danou věcí a nebezpečnou situací, ale já to z nějakého důvodu vůbec nevnímal. Prostá otrava.

O mě se snažit (NE) musíš (15.část)

2. července 2014 v 12:35 | Konduto
Narumi:
Malý Kami na mě hodnou chvíli překvapeně hleděl a já mu postupně četl každou malou změnu obličeje. Překvapení vystřídala radost a ta pak smutek a úlevu, jako bych se, s poslední informací, z nemehla změnil na nějakýho toho slavnýho šťastlivce, kterýho osvítil samotný bůh, co jedním máchnutím hole rozštěpí moře a pomůže mu s bezpečným přechodem na druhý břeh. Tak nějak mě ten jeho štěněčí pohled dostal do mírných rozpaků a já se chtě nechtě začervenal a podrbal se s ne moc nadšeným obličejem ve vlasech, které už nutně potřebovaly sprchu. Za poslední tři dny kvůli těmhle všem zmatků jsem tomu moc nadal a tak teď nevoním dvakrát dobře a moje ko….

O mě se snažit (NE) musíš (14.část)

5. prosince 2013 v 17:32 | Konduto
Shimizu:
Vážně nemám nejmenší tušení, co se v posledních sekundách událo. Než se otevřely ty okrasné draze pevné dveře, měl jsem zajímavý a vcelku příjemný sen o tom, že se ke mně Hikaru,…TA krásná Hyuuga Hikaru, naklání, aby mě mohla políbit. Jo, já vím, je to trochu přitažený za vlasy, ale koneckonců to byl jen sen. Prostě musel být….
Zamrkal jsem a snažil se vrátit nohama na zem. Moc mi to nešlo a tak trochu déle trvalo, než jsem se opět napojil na svůj geniální mozek a na svou rozumovou část. Tohle všechno se seběhlo tak rychle, že jsem si ani nevšiml, jak rychle jsem od Hikaru odskočil. Jako od rozpáleného karabáče…
Což nebylo daleko od pravdy.

O mě se snažit (NE) musíš (13.část)

15. listopadu 2013 v 18:00 | Konduto
Narumi:
To, proč mě nechali raději venku, jsem chápal. Přece jenom jsem si včera dovolil moc otevřít pusu. Tak drzej muže člověk být jen v případě, kdy ví, že už se s tím člověkem nikdy nesetká. No, asi mám v krvi tenhle důležitý fakt totálně přehlížet. Což pro mě nikdy nebylo dobrý, hrozná životní nevýhoda. Skoro by se dalo říct, že vada. Ale upřímně je mi to jedno. Ať si ten staroch klidně zuří….

O mě se snažit (NE) musíš (12.část)

8. listopadu 2013 v 22:33 | Konduto
Shimizu:
Problém nebyl v tom, co Narumi řekl. Spíš s v tom, jak to, co tu právě tak hezky prezentoval, udělat. Nevěděli jsme prakticky, kde máme začít a řeči typu "to se nějak podá" nebyly zrovna moc na místě. Za prvé je to k ničemu a vůbec nám to nepomůže a za druhé by to bylo strašně nadnesený řešení. Což se mi tedy vůbec nelíbilo….Navíc se stmívalo, prostě voprus.

O mě se snažit (NE) musíš (11.část)

11. října 2013 v 19:09 | Konduto
Narumi:
Yuuka nás všechny přejela svým zeleným pohledem a pak s vážnou tváří zaklepala na lesklé dveře, které nás měly dostat do kanceláře jejího otce. Když se po deseti sekundách ozval z vnitřku pevný mužský hlas, trochu jsem se uvolnil a zahnal myšlenku na průzkum Radarem. Náš nový spojenec odpověděl s lehkostí starší dcery významného muže a vzal za kliku. Yuuka otevřela, vešla jako první a lehce se uklonila, jak zřejmě předurčovala jejich zažitá etika. Pak když dostala pokyn rukou, promluvila s nehranou úctou v hlase,…což bylo dost divné po tom jejím výbuchu na mou osobu, kvůli tématu - rodinný vztah a jeho lapálie.

O mě se snažit (NE) musíš (10.část)

16. září 2013 v 20:00 | Konduto
Shimizu:
Bylo docela snadný vymotat se s tohohle budovního labyrintu a přitom dávat pozor na to, aby nás nikdo nezpozoroval. Jistě byla to zásluha hlavně toho, že jsme sebou měli dobrého senzibila, který nás od nezvaných hostů až po cestu k venkovním dveřím vedl s naprostým přehledem a klidem. Ale i tak se dá říct, že to byla bezproblémová akce. Popravdě už jsem Narumiho dlouho neviděl takhle klidného. Což byl bezesporu voprus.
Možná to způsobila věčná obava o Sakuru…

O mě se snažit (NE) musíš (9.část)

12. srpna 2013 v 15:40 | Konduto
Narumi:
Začal jsem si říkat, že stojím za hovno. Jasně, bylo vidět, že se moje schopnosti den ode dne zlepšují, ale mě stejnak přišlo, že když přijde na věc, nedokážu zjistit nic podstatnýho a zbytek času se jen předvádím před svým týmem a myslím si, jak nejsem na koni. A co víc, celá tahle naše zapeklitá situace mi jen potvrzuje moje pesimistický domněnky.
Nedokázal jsem najít Sakuru-sensei a ani nedokázal zajistit bezpečnost svého vlastního týmu, což byla podle mého otce zásadní věc v celém přiděleném úkolu. Životy kolegů jsou na prvním místě. Jako bych to nevěděl. Všechny ty poučky a zákony, jak se má správný ninja chovat, mi lezli na nervy. Přitom mi každým dalším dnem docházely detaily faktu, že jsou to spíš zásady Uzumaki Naruta než zásady Shinobi. Což mě štvalo dvakrát tolik.
Protože jsem jeho životní filosofii jaksi sdílel…

O mě se snažit (NE) musíš (8.část)

21. července 2013 v 19:50 | Konduto
Shimizu:
Sotva jsem doskočil, už na mě spočinulo několik zvědavých očí, které nevypadaly na to, že by je zajímaly probíhající trhy kolem nás….Jako většinu lidí v ulici. A je tu další voprus. Nebylo mi jasný proč, ale něco za tím určitě bude. Další neznámá v už tak složité rovnici, která mi místy připadala jako s jiné dimenze. Z minuty na minutu jsem tak měnil svůj celkový obraz a tím pádem i plán řešení pro svůj tým. Narumi s Hikaru mě následovali a společně jsme se proplétali mezi nadšenými dětmi a spokojenými rodiči k místu, kde jsem se údajně Narumimu ztratil s radaru. To místo byla ta podezřelá křižovatka cest, kde jsem byl včera svědkem toho nečekaného vylidnění, který teď vůbec nedávalo smysl. Jako nakonec hodně věcí v tomhle áčkovým zapadákově.

O mě se snažit (NE) musíš (7.část)

4. července 2013 v 9:09 | Konduto
Narumi:
Nikdo s nás nevěděl, co bude následovat. Tak nějak jsme se do toho všichni tři zamotali.
Kdo byly ty dvě, co přepadly a málem zabily našeho stratéga?
Kdo byli ti dva, co mě a Hikaru museli zdržovat?
A kdo byl sakra ten třetí, který zmizel hned, jak se objevil?
Moc otázek na jednu noc, a to se v mý hlavě objevovalo ještě pár další. Například to, jak je možný, že se mi na chvíli Shimizu ztratil s citové frekvence? A taky proč Sakuru-sensei necítím vůbec? Očividně před námi bylo hodně neznámých, které k mému překvapení nedokázal vysvětlit ani Shimizu, to znamenalo, že někdo jako já je bez šance. Možná to mě štvalo ze všeho nejvíc.

O mě se snažit (NE) musíš (6.část)

27. června 2013 v 18:03 | Konduto
Shimizu:
Už to bude šest minut…. Ani v jedné části tohoto předlouhého časového úseku, který by za normálních okolností utekl strašně rychle, se neobjevil jediný znak toho, že by posily byly na cestě ke mně! Po mých partnerech jakoby se slehla zem a moji zkušení nepřátelé stáli stále spoutaní pár metrů přede mnou a s naprostým klidem čekali, až mi dojde šťáva! To je mi voprus!
 
 

Reklama


Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania