Krasavec a zvířátko
11. července 2019 v 20:37 | Konduto
(+18)
Cítil jsem ho hluboko v sobě. Dotýkal se zcela jistě několika mých orgánů a dráždil všechno, co měl na dosah hadice. Nešlo to jinak než s křikem plným slasti a mírnou štiplavou bolestí na konci konečníku. Kousal jsem se střídavě do rtu a do paže, abych se trochu utišil, ale moc to nepomohlo. Navíc mi to Eric pohledem zakázal a uvěznil moje ruce nad mou vygumovanou hlavou. Nic tak nebránilo mým hlasitým vzdechům vycházet ven po každém přírazu, který byl víc než jen naplňující.
2. května 2019 v 20:08 | Konduto
(+18)
Nevím, co mě probudilo, ale jistě s tím měl hlad co dočinění. Anebo že by náhlý výpadek bolesti nabudil moje vědomí zpět k životu? Opravdu jsem byl zmatený jako lesní včela v mraveništi. Pamatoval jsem si zhruba půlku toho, co se stalo… Jako stalo před tím, než mě ten vůl Eric zabil.
1. února 2019 v 22:16 | Konduto
Z ERICOVA POHLEDU
Už dlouhé věky jsem se takhle nezadýchal! Kletba jakoby zrušila kromě zvířecího vzhledu i veškerou mou fyzickou výdrž. To se mi zrovna moc nehodilo. Vzhledem k tomu, co jsem si tak náhle a vyděšeně uvědomil, tu teď beru schody po dvou a ztrácím přitom zbývající dech! Lidský pomalý dech. Ten, po kterém jsem už mnohokrát toužil jen ve svých snech. Nikde jinde by moje odvaha neobstála. Sny byly vším, byly mou realitou. Tedy až do jednoho okamžiku.
19. ledna 2019 v 17:28 | Konduto
Z ERICOVA POHLEDU
Byl jsem jak na trní, při čekání na ní a její neodolatelnou auru, jelikož se blížila hodina večeře a ona nikde. Stále jsem přešlapoval od okna k jídelnímu stolu a broukal si nějakou jazzovou melodii, kterou jsem měl od toho blonďatého ďábla. Skoro každé ráno si jí totiž zpívala a poklepávala prsty o stůl do imaginárních tónů saxofonu. Myšlenka na ní mi opět vehnala obavy do očí a taky do nohou. Musel jsem prostě chodit a rozehnat si rozžhavenou krev zpět do celého těla.
23. prosince 2018 v 12:37 | Konduto
Jak často se dospělému člověku poštěstí, že ho jeho vlastní rodiče zavřou v jeho starém dětském pokoji? Asi tak jednou za deset let, a to jen pokud je rodina zrovna plná ochranitelských psychopatů. To byl ostatně i můj případ s jedním malým plusovým bodem. Můj otec to bral i jako pomstu za urážku na cti. To mě na tom spíš sralo, než že bych ho cool frajerky poplácal po rameni a doprovodil ho s úsměvem na té jeho debilní křižácké výpravě. A moje sestra tomu taky nasadila korunu, když mě celou dobu válečné porady mateřsky držela za ruku a o pár minut později za mnou otočila poslušně klíčem na všechny možné západy. Jediný, v co jsem doufal, bylo to, že s nimi nešla dobývat Jeruzalém. Bohužel. Z mého okna to ale vypadalo, že se chopila volantu a střídmou jízdou odvezla gorilí doprovod. Otec jel tradičně sám, jelikož nestrpěl skoro nikoho ve svém starém modelu porsche, který celej můj život vypadal jako by projel Sarajevo.
7. prosince 2018 v 19:05 | Konduto
Seděl jsem zaraženě za stolem a vyděšeně pomrkával po Ericovi, který se tvářil ztrápeněji než já.
Co se sakra děje? Otec je přeci úplně zdraví a nikdy mu nic nebylo! Ani nemá žádnou vrozenou vadu či alergii. Tak co by mu mohlo být? Potřebuju to sakra vědět, ať je to cokoliv, musím vědět jak je na tom a jak vážné to je.
Eric zdá se vyhodnotil, co mám v úmyslu a těžce vzdychl. Hodil obálku na stůl vedle mých lívanců a posadil se na nejbližší židli. Skoro se zdálo, že mě jde žádat o ruku, i když tohle bylo mnohem vážnější téma ke spojení dvou mileneckých rukou.
12. listopadu 2018 v 13:02 | Konduto
Bylo to jako líbat ledního medvěda. Šimralo mě skoro všechno z jeho obličeje a nos měl studený jako psí čumák. A taky se mi zdálo, že mě víc olizuje, než líbá. Proto jsem převzal hlavní iniciativu a svými zkušenými pohyby obou rtů nás dostal zpět k lidskému vyjádření polibku. Eric se ani nesnažil mi bránit, následoval mě a pokorně dělal všechno, co jsem mu letmými doteky rukou nebo nosem naznačil.
16. října 2018 v 17:01 | Konduto
Divoká bouře v mé hlavě se rozjela na plné obrátky, až se dostala do celého mého těla. Blesky, které házela po celou dobu, mi způsobovaly zástavy srdce a hromy mi zaplnily ušní bubínky. Takže jsem vůbec netušil, že obraz na mě dál mluvil tím svým sexy podmanivým hlasem. Nechtěl jsem věřit tomu, že jsem až tolik mimo z jeho přítomnosti. Vždyť je to jenom obraz sakra! Co mě má co nějaký debil ze staletého plátna takhle rozrušovat! Jasně, lezl mi do snů a dělal z nich drsné pornofilmy, ale to neznamená, že se mi z něj jen tak prostě, vždycky když ho uvidím, postaví! Snažil jsem se zuby nehty zahnat rudou nervózní tvář a utřídit si myšlenky. Mě tak snadno nedostaneš, hajzle! Ani s tímhle ksichtem!
20. září 2018 v 15:29 | Konduto
Purpurové jezírko se dále rozlévalo pod mými hýžděmi a šaty z bavlněné látky ho bez větších problémů nasávaly do svého vláknitého nitra. Můj dech se nechtěl zklidnit a moje srdce taky ne. Šarlatové prameny se dostaly až za hranici židle a začaly plnit prostor kolem mých nohou.
2. září 2018 v 17:48 | Konduto
(+18)
Královská snídaně předčila moje očekávání natolik, že jsem poprvé zalitoval toho, že nemám instagram. Müsli, jogurty, salámy, sýry, paštiky, rohlíky, chleby, vajíčka, okurky, párky, papriky, rajčata, kukuřice a všemožně barevné dezerty a dorty okupovaly celý prostor mezi mnou a Ericem. Stále stejný stůl tak vypadal mnohem menší, než ve skutečnosti byl. Nevadilo mi to, ale vzhledem k tomu, že můj hostitel jedl o samotě a výhradně jen bílé maso, se mi toho zdálo až moc. Asi mi chtěl vynahradit včerejší večeři, která se kvůli jeho náhlému splašení hormonů neuskutečnila.
24. srpna 2018 v 8:00 | Konduto
JEDEME SE SIS NA
DOVČU, TAKŽE TU CHVILKU NEBUDU (přesto budu psát do sešitu). TADY JE
DALŠÍ DÍLEK JAKO MALÉ
ZAKOUSNUTÍ. SNAD SE VÁM ZALÍBÍ PRŮBĚH A
BUDETE SE TĚŠIT NA TYHLE DVA ŠÍLENCE DÁL :-D
Vaše Konduto.

(+18)
Ani v nejmenším mě nenapadlo, co se teď jako chystá udělat. Jasně, viděl jsem spoustu hororů, kde je pár podobných scének, kdy se psychopatický vrah vrhá na svou oběť, ale vážně jsem nikdy nevěřil tomu, že je toho nějaký člověk schopen. No, člověk. Skoro rudý pohled, pár centimetrů od mé maličkosti v šatech, mě ale rychle přesvědčil na sto procent v jedné reálné věci. Nic pěkného se teď nestane, Alexi. A už vůbec ho nesrovnávej s člověkem, blbče!
8. srpna 2018 v 12:53 | Konduto
Druhý společný den se nesl v trochu méně chaotickém duchu. Rozhodně bylo z Ericovi strany méně překvapujících kouzelných triků, a já se tak mohl lépe soustředit na jeho zajímavou osobu. A taky zejména na jeho zájmy, které byly skoro tak moderní jako vyšívání deček a záclon. To neslyšel o playstationu? Podle jeho vzezření jsem usoudil, že asi nerad chodí mezi lidi a tak ani nemůže vědět o pokroku zvaném internet a... kuchyňské potřeby. Jak jsem záhy zjistil. Skoro všechno v jeho kuchyni totiž bylo ze dřeva, cínu nebo mědi. To nakupuje v Dektradu? Nebo železářství? Tohle se snad už ani nevyrábí. Né v tomhle městě ani století.
1. srpna 2018 v 16:08 | Konduto
.
Měl jsem co dělat, abych na něj hned nehodil stůl. Dělá si za mě prdel, anebo jen zkouší, kdo a co jsem? Z jeho letmého pod kapucou zahaleného pohledu se dalo vyčíst jen to, že si nedělá legraci. Uklidni se, Alexi. Určitě naschvál provokuje, a i kdyby ne, nadzvedneš sukni a poletíš odtud na stovku. Pousmál jsem se a už s klidem si prohlížel jeho dlouhý vous. Nic jiného ani zpod jeho kapuci zahlédnout nešlo. Je snad černoch? Nemá oči? A ten hlas. Vůbec k němu nesedí.
24. července 2018 v 17:15 | Konduto
PROLOG
Netušil jsem, že je tak snadné v moderním světě přijít o život. Pokud nežijete někde na středním východě, měli byste být relativně v pohodě a blahobytu. Tak proč je to tady, na těhle pár soukromých akrech, tolik jiný? Tak smrtelně nebezpečný. A ještě víc matoucí je i způsob jakým mám umřít.
Sakra! To mě vážně zabije kouzelné šípkové křoví?!
Ach jo. Podle všeho jo.