close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jsem jen šílený démon, né?!

Jsem jen šílený démon, ne?! 10.část(poslední)

17. dubna 2010 v 14:00 | Konduto
Tři Uchihové! No bezva! Postavila sem se do útočné pozice. Rozesmáli se tomu. Ani se nedivím. Neměla jsem šanci!
"Tady jste! Všude jsme vás hledali!"řekl příchozí muž. Jako zázrakem sem s ním přiběhlo několik podřízených Minata. Jak zjistili situaci, rozhodli se jednat.
"Madam, půjdete s námi."Uchihové se ale nechtěli jen tak vzdát.
"Nesouhlasím!" řekl Fugaku. S tím nikdo nepočítal a tak se strhla bitka. Vzpomněla sem si na Kitsuneho slova a běžela pryč od té vřavy.
Les a les. Pronásledovali mě! Věděla jsem to! Pár Uchihů se dostalo do mé blízkosti. Přede mnou les! Sakra! Běžela jsem co nejrychleji, ale pořád sem byla unavená. Pak mě zradily nohy a já upadla. Dohnali mě! Snažila sem se dostat na nohy. Marně!
Ani nevím jak, ale ocitla jsem se na kraji srázu. Pohlédla jsem dolů. Tekla tam dost velká řeka na to, abych přežila pád. Neváhala jsem a skočila dolů ve chvíli, kdy se Fugaku se svými druhy vyřítil z lesa. Slyšela jsem ho jen zaklít. Víc už nic, protože mi uši zalila voda.

Jsem jen šílený démon, ne?! 9.část

15. dubna 2010 v 15:15 | Konduto
Kushina
Měla jsem toho čekání dost! Při první možnosti sem utekla z lůžka i nemocnice. A kam sem šla? Za svým manželem a synem. Měla jsem hrozný pocit. Takový, že něco skončilo. Nechtěla jsem myslet na to nejhorší a tak sem si to šla ověřit na bojiště, kde byl překvapivě klid. Spousta mrtvých, zraněných a unavený. Po lišce jakoby se slehla zem. Kitsune? Minato? Co se to stalo?
"Kde je Hokage?"zeptala jsem se jednoho z léčitelů. Smutně se na mě zahleděl a pokrčil rameny.
"To nikdo z nás neví, madam. Od té chvíle, co zmizela liška, se neukázal."tělo se mi třáslo. Snad není…? Ne to ne! Znovu sem se rozběhla a poprvé ucítila ostrou bolest v břiše. Zatracený porod! Tolik to člověka oslabí. Zastavila sem a rozdýchávala to. Oči se mi klížily. Skoro sem omdlela. Přesto se ve mně něco vzepřelo a já utíkala dál. Dál do lesů. Tam, kde zmizel Kitsune.

Jsem jen šílený démon, ne?! 8.část

11. dubna 2010 v 18:03 | Konduto
Kyuubi
Nic si nepamatuju. Mám vokno, jak po kocovině a to sem nic nepil. Zatracenej Uchiha, co to se mnou provedl. Přece jenom se mi něco začalo vyjasňovat. Takové světlo. Vycházelo s čela obrovské žáby. Asi už se ze mě stával idiot. Moment! Namikaze dokázal přivolat žábu ale co to na ní vyvádí za kousky?
Najednou mě to světlo pohltilo a já zase upadl do komatu. To mi snad všichni dělají schválně. Probudil mě hlas. Jeho hlas. Namikaze se nade mnou skláněl a co bylo zvláštní neusmíval se.

Jsem jen šílený démon, ne?! 7.část

9. dubna 2010 v 16:58 | Konduto
Kushina
Po hodině se ozval výbuch. Byl silnější než tan předešlí a šel z opačné strany. Lekla jsem se, když se kouř rozptýlil a odhalil mi obrovskou rudou lišku s devíti ocasy.
"Kitsune….?"zašeptala sem. Váhavě jsem udělala krok dopředu. Co se sakra stalo? Proč utočíš na vesnici? Ten pocit nevědomosti nesnáším! Rozběhla jsem se k místu, odkud přišel první výbuch. Můj dech se zrychloval. Neměla jsem takovou výdrž. Jsi těhotná, ty blbko! Chovej se podle toho! Zpomalila jsem, břicho mě bolelo. Moje plíce byli v jednom ohni. Moje tělo mě zrazovalo. Zrovna teď! Přesto jsem v rychlé, pro mě rychlé chůzi dorazila na místo. Bylo tam hodně lidí. Kolem něčeho se sdružovali, kolem někoho. Když sem je všechny obcházela a procházela, všimla jsem si jejich obličejů. Byli smutné. Ne! Když sem obešla posledního člověka, naskytl se mi ten pohled. Pohled na mrtvé tělo Yume. Minato stál nad ní a hleděl na místo, kde řádila liška. Neovládla jsem se. Slzy jedna přes druhou putovaly po mích tvářích. Přistoupila jsem k ní. Podlomila se mi kolena. Tiše sem brečela a proklínala celý svět.

Jsem jen šílený démon, ne?! 6.část

5. dubna 2010 v 14:48 | Konduto
Minato
Nemůžu uvěřit tomu jak to pořád i přes svou inteligenci nechápe. Zatracenej Kitsune!
Za okny jsem zpozoroval kouř!
Co to je? Vypadá to jako pouliční rvačka. No to mi ještě scházelo! Na dveře někdo zaklepe. Vejde jeden z mích podřízených.
"Pane, mám pro vás zprávu!"z jeho hlasu je cítit naléhavost. Kývnu na souhlas. "Zvěsti nelhali, mezi námi žije démon, pane! Několik mužů ho dokonce našlo a teď ho………….."
"Jestli se mu něco stane, budete se mi za to zodpovídat!"možná sem to řekl ostřeji než sem chtěl, protože na mě začal nevěřícně koukat.
"Co máme udělat?"
"Nic! Jdu to vyřešit osobně!"tahle situace si žádala mou přítomnost. Věděl jsem to, něco ve mně s tím ale nesouhlasilo.

Jsem jen šílený démon, ne?! 5.část

31. března 2010 v 17:53 | Konduto
Půl roku nikdo nemluvil o ničem jiném než o chlapci, který se měl narodit Namikazemu. Všichni vesničani se té události namohli dočkat. S nimi samozřejmě i moje malá Yume, která Uzumaki pořád obletovala, jestli něco nechce, jestli nemá hlad a tak. Uráželo mě to! Mě se totiž neptala. Jediné, co po mě chtěla, byla pomoc a tak sem při první příležitosti zdrhnul.

Letěl jsem si takhle nad Listovou a čekal, že uvidím i něco jiného než transparenty s nápisy blahopřejeme a vítej mezi námi. Odfknul jsem si a pokračoval v prohlídce s ptačí perspektivy. Najednou sem něco zahlédl, přesněji někoho. Zastavil jsem se ve vzduchu a chvíli se tak vznášel. Osoba si toho všimla, otočila se a zmizela. Špión? Pomyslel jsem si. Blbost! Vždyť měl čelenku ze znakem Konohy. Usmál jsem se a usoudil, že jsem paranoidní. Let trval ještě pár hodin, než mě to přestalo bavit. Rozhodl jsem se někde přistát. Na budově hokage. Tam, kde stál a opíral se o zábradlí sám Yondaime. Byl zamyšlený. Ani se neohlídl, když jsem přistál těsně vedle něj. Vzdychl.
"Pořád mě trápí to, co si tenkrát řekl."sledoval jsem ho. Na jeho reakce a pocity, které se mu rýsovaly v obličeji.

Jsem jen šílený démon, ne?! 4.část

24. března 2010 v 18:54 | Konduto
Namikaze Minato, ve svých dvaceti letech dosáhl titulu Hokage. Yume Aimi, se ve svých osmnácti letech stala nejlepším lékařským ninjou v Listové. A já, dospíval sem nenápadně s nimi. Ani nevím proč ale na sázku, kterou sem před deseti lety složil, sem si ani nevzpomněl. Velký podíl na tom měla právě Yume, do které sem se za ten pouhý čas zamiloval. Věděla to a dávala mi jasně najevo i své pravé city. Jsem s části zvíře a nedokážu ovládat svoje touhy po ní, a proto sem jí jednoho večera požádal o její tělo. Každý zdravý člověk by na to řekl, že sem jí znásilnil, ale to nebyla pravda. Ani ona to tak tenkrát necítila. Milovala mě a chtěla to stejně jako já. A tak se to prostě stalo.

Jsem jen šílený démon, ne?! 3.část

17. března 2010 v 19:55 | Konduto
Roky plynuly a z mých mladých přátel vyrostli dospívající lidé. Bylo hezké je pozorovat při cestě vzhůru. Při jejich pádech. Bylo to poučné. Dokonce i pro Bijuu jako sem já. Yume dodělala školu a stal se z ní genin. Za rok to dotáhla na chunina. V celku sem na ní byl pyšný. Na to, že jí bylo 15let, byla dobrá. Její léčitelské dovednosti byli jedny z nejlepších v Listové. Hodně krát jí šlo o život. Osud ji pěkně zkoušel, to musím uznat. Ale vždy sem to nějak zvládl, a když ne já tak mě předběhli Uzumaki nebo Namikaze. S těch dvou jednou něco bude! Už tenkrát sem to věděl.

Jsem jen šílený démon, ne?! 2.část

10. března 2010 v 19:41 | Konduto
Nikdo se nedozvěděl, že přebývám v Listové, aby taky ne. Zařídil jsem to tak, že si všichni kromě Yume mysleli, že sem osmiletej parchant co nastoupil jako nováček do školy. Byl jsem jen zmenšenina muže, na kterého jsem se včera v noci změnil.
Po týdnu jsem začal chápat, proč je Yume raději se mnou. Lidé, děti na ní byli hnusné nebo ji ignorovali. Byla jako duch. Bez přátel, bez ochrany. Ona chtěla zemřít, protože neměla pro co žít. V hlavě mi vyvstala otázka: "Neměla ji zachránit moje přítomnost, než-li moje síla?" Blbost! Nebo ne? Začal jsem pochybovat.
Jednou sem musel řekněme podat hlášení o své situaci. Yume bylo deset. Řekl jsem, že těm bobečkům řeknu, že vítězím a vrátím se k ní. Usmála se jako vždycky.
"Budu čekat, Kitsune."řekla a já zmizel.

Jsem jen šílený démon, ne?! 1.část

3. března 2010 v 18:05 | Konduto
TAKŽE, MiLÍ ČTENÁŘI. TADY Konduto. ABYCH TROCHU ZMĚNILA TÉMA A VZALA SI KOUSEK ČASU NA DOPSÁNÍ DALŠÍ ČÁSTI narusasu-povídky DÁM VÁM PŘEČÍST NĚCO TROCHU Z JINÉHO SOUDKU.
JEDNÁ SE O PŘÍBĚH SMYŠLENÝ. JE TO PODLE MÉ FANTAZIE. No řekněte, co si myslíte, že se stalo v minulosti? Podle mého todle..........................
Ocasí démoni. Bijuu.
Pocházejí z japonské mytologie. Jen málo lidí na ně ale věří. Brzo ale uvěří všichni!
Tito démoni se dají rozdělit do devíti úrovní. A tu nejvyšší mám já!
Jmenuji se Kyuubi no Youkou a pocházím ze Skrytého oltáře bohů v Kobe. Můj život už nabyl 317 roku. Z toho 17 let jsem strávil uvězněný v těle dítěte. Chlapce jménem Naruto. Ještě předtím, než mě uvěznili do této živé klece, jsem byl jedním z nejnebezpečnějších a nejsilnějších démonů. Udělal bych cokoliv proto, abych to každému dokázal. Obzvlášť ve svých řadách!
 
 

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania