close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak bych si to přál!

Jak bych si to přál!(15.část-poslední)

8. června 2011 v 16:39 | Konduto
(+18)
Pronásledování neprobíhalo zrovna ve veselém duchu. Generál Cho měl pořádný náskok a naši dva hrdinové vypadali proti němu jako zelenáči. Aby mohli provést akci v rychlejším tempu, museli by se zbavit té všudypřítomné vody. Což pro ohnivce a zemědělce byl nelehký úkol.
Ed se prodíral masou prudké vody a na rozcestí chodeb se zastavil. Roy ho napodobil.
"A kudy teď?!"řekl a rozhlížel se dál. Roy zaklel a vydal se rychlejším krokem do levé chodby. Tam otevřel okno a rozhlédl se. No co nevidí? Našel prchajícího generála, odvolal svou vodní spršku a teď se ráznými kroky přesouvá k jednomu automobilu.
"Edwarde?"
"Co?"

Jak bych si to přál!(14.část)

21. dubna 2011 v 14:07 | Konduto
Winry stála před dveřmi soudní síně. Vydýchávala se, protože dost dlouhou dobu běžela. Zaslechla pár ran kladívkem a chvíli poslouchala. Nemohla tam jen tak vpadnout. Musela počkat na vhodnou příležitost. Chvíli před ní dovnitř vešla Eve s Faustem. Měla takový vztek, když je viděla vcházet s úsměvem. Řekla si, že jim to nandá.

Jak bych si to přál!(13.část)

13. dubna 2011 v 16:04 | Konduto
Po dvou hodinách, co se Winry dostala ven s toho hrůzostrašně hezkého baráku, přiběhla zpět do svého pokoje na centrále. Se skoro všemi svými věcmi se rozvalila na posteli. Něco pod jejím tělem zašustělo. Dívka se podivila a zvedla se. Nadzvedla peřinu, a co nevidí. Dopis s její jmenovkou. Na okamžik zaváhala a rozhlédla se po místnosti. Když si byla jistá svým bezpečím, šáhla pro tvrdý list papíru. Rozbalila ho a nestačila se divit, kdo jí to píše. Tenhle rukopis!
Drahá slečno Winry,
Je mi opravdu líto, že o to musím žádat zrovna vás, ale není zbití. Nejdříve vám vysvětlím naší skutečnou situaci. Dostal sem úkol zjistit, kdo zde páchá vraždy vysokých úředníků. Aby, jste rozuměla: Věděli jsme, kdo to dělá, ale velitel těch akcí nám stále unikal. Proto se rozhodli vyslat mě jako návnadu. Vaší a Edwardovu účast sem nepředpokládal a osobně se vám omluvím za způsobené problémy.
Zjistil jsem potřebné informace k zadržení Hlavního Generála, který tu provozoval dlouhá léta jatka se svými kumpány…..ve svůj osobní prospěch. Tyto usvědčující důkazy jsem schoval na tajném místě, kde je dokážete najít jen vy. Vzpomeňte si, kam sem vás poslal po našem rozhovoru…….
Až je najdete, převlíkněte se a vydávejte se za naší právní zástupkyní. Papíry o ověření totožnosti jsou pod vaším polštářem. Aby, jste se nelekla: Asi tak za půl hodiny začne náš soud v hlavní zasedačce. Pokuste se neopozdit.
Roy Mustang

Sotva to dívka dočetla, vystřelila jako raketa. Popadla nejbližší malou tašku, nacpala do ní dopis i pod polštářem schovaný průkaz domnělé zástupkyně práva a zabouchla rázně dveře od svého pokoje!

Jak bych si to přál!(12.část)

11. února 2011 v 22:32 | Konduto
V tom nejkrásnějším domě na nejkrásnějším místě. Byl to sen a noční můra najednou. Faust to chvíli sledoval, než ho zahlédly zamilované oči s okna. Eve vyběhla ven a pevně ho objala. Její bratr to s jiskrami v očích sledoval.
"Jsi šikulka."řekla Eve a políbila ho. Faust se pousmál.
"My jsme šikulky."
"To je mi lásky."vzdychl Rick a radši zašel dovnitř. Dvojce si ho nevšímala. Jen ho následovala.
"Slyšela jsi zprávy?"
"Jistě. Ed odvedl dobrou práci."Faust se rozhlédl a co nevidí.
"Zdravím, slečno Winry. Máte pohodlí?"řekl na svázanou dívku a pousmál se. Ta se na něj jen zamračila.

Jak bych si to přál!(11.část)

30. ledna 2011 v 19:46 | Konduto
"Kde bych měl začít, Roy?"
"Třeba u těch vražd."nadhodil oslovený a upil ze svého šálku. Faust se podíval do ubíhajícího davu a jeho obličej byl hodně zamyšlený.
"Jen pomsta, Roy."
"Za to, že vás s majorem Evelin Teylor, práskli?"Faust se mu podíval do očí a chvíli ho zkoumal. Pak vypadal, že si něco uvědomil.
"Ty víš, o co tady jde." Mustang se pousmál a opět decentně upil ze svého šálku. Faust se poprvé za celou dobu zatvářil mrzutě a neklidně.
"Jak sem řekl, jsi hloupý a zbrklý."Faust se z ničeho nic rychle postavil na nohy, až málem shodil stůl.
"TY JEDEN…………….!"pak se ale pousmál a v klidu se posadil. "Jako vždy máš všechno vymyšlené."
"Přirozeně."řekl Mustang a tentokrát to byl on, kdo pohlédl do ulice. Faust měl hodně much, ale s jednou věcí nepočítal.

Jak bych si to přál!(10.část)

23. ledna 2011 v 17:41 | Konduto
!!!JSME ZPĚT!!!
Krásná žena táhla krásnou dívku s osvětleného nádraží. I ve tmě bylo poznat, že pořád plakala a popotahovala. Žena se to rozhodla ignorovat. Ještě nebyl ten správný čas na hru.
Došli k té nejkrásnější vile, jakou kdy Winry spatřila. Měl bílou ozdobnou fasádu a barokní okna. Na parapetech kvetly v květináčích nádherné muškáty, které byly kombinací bílé a červené upraveny do nádherných vzorů. Na zahradě pod okny, bylo spousta druhů květin, které měli tytéž barvy jako muškáty a též byly zasazeny do různých tvarů. Nejvíce byly viditelné růže, které se jako znak nevinnosti a vášně pohupovaly v mírném větru. Vše bylo osvětleno umělými světly. Winry to pozorovala a pláč jí z ničeho nic přešel. Její přítelkyně to zpozorovala a pousmála se.
"Nádhera, viď?"
"Ano."vydechla Winry. Na víc se nezmohla.
"Je to práce mého bratra. Je do květin zamilovaný."
"Úžasné."Winry hodnou chvíli pozorovala tu oslňující krásu, než do ní Eve trochu strčila.
"Tak pojď. Čeká na nás,………moc rád by tě poznal."
"Jo, jasně. Promiň."
"To je dobrý, zlato."řekla s úsměvem Eve a otevřela dveře od toho skvostu přírody. Winry neváhala a vešla dovnitř.

Jak bych si to přál!(9.část)

13. listopadu 2010 v 22:36 | Konduto
V zapadlé úzké uličce na kraji města. Tam byl sraz k probrání důležitých věcí současnosti. Ed měl spoustu špatných zpráv. Alespoň si to myslel. Zašel dál do tmavé, špinavé a dlouhé uličky. Prohlížel si staré ale bytelné stěny dvou cihlových domů, které nestály příliš daleko od sebe. Dva metry, víc ne! Cihly ještě stále měly tu červenou, kterou cihly mívají. Bylo divné, že jsou jako nové. Vůbec se do těchto míst nehodily. Přímo zanikaly v tom hnusu! Hnus? Strašně to tam páchlo, popelnice byli přecpané a většina obsahu se válela na zemi. Hnus? Zbytky jídla, použité tampóny, špinavý zubní kartáček, roztrhané hadry, které bývaly výstavními kusy oblečení, zvratky neznámého nebo dokonce lidské výkaly. Byl to hnus! Hnus?
"To je hnus."poznamenal Ed pro sebe. Hnus to byl, bohužel to bylo i místo setkání. Jeho nadřízený, nyní uprchlík před zákonem, neměl smysl pro lidské podmínky. Ed se znova rozhlédl po tom hnusu. Ne určitě neměl!
To, co ho žralo víc, byl fakt, že si s jeho generálem vyměnili role v příběhu. Od kdy je Ed ten, co pronásleduje a Mustang pronásledovaný? Všechno bylo divné! Vražda, falešné obvinění i tato role, kterou Ed v současné situaci měl. Jediné, co nebylo divné, byl vývoj jejich vztahu v posledních dnech. To bylo, jak už pochopil, zcela přirozené.

Jak bych si to přál!(8.část)

7. listopadu 2010 v 3:00 | Konduto
(+17)
Požár! V severní části centrály! Na ubytovně v jednom pokoji. Je náhoda, že byl Edův a Mustangův? Hned po tom, co mu voják předal zprávu, se Ed rychlými kroky přemisťoval do místa požáru. Po cestě potkal zmatenou Winry.
"Kde si byla?!"obořil se na ní Ed.
"Nevím, jestli ti to můžu říct."řekla a nafoukla své jemné tváře.
"Dobře, promiň. Mám poplach, hoří tu."
"Hoří?! Kde přesně?"
"V severní části, v jednom pokoji ubytovny."
"Nemyslíš snad…………?"začala vyděšeně.
"To zjistíme. Pojď!"jak to dořekl, společně vyrazili dál k ohni. Když přišli na patro a pohlédli na místo, odkud jde kouř……..přispěchal k nim podřízený.

Jak bych si to přál!(7.část)

5. října 2010 v 7:30 | Konduto
Winry nervózně přešlapovala před centrálou. Přes ruku měla přehozenou uniformu, kterou si půjčila v šatně armády. Vůbec jí nezajímalo, že je to nezákonné. Tady šlo o spravedlnost. Rozhlížela se nalevo i napravo. Pořád nic. Eve se stále neukazovala. Ve chvíli, kdy na hodinách odbila celá, se s vedlejší uličky vyřítila krásná žena.
"Eve. Jsem tak ráda, že tě vidím."
"To já tebe taky……..To je ta uniforma?"
"Jistě. Na, převlékni se."řekla Winry a podala ženě modrý komplet. Ta si ho vzala a zašla za roh. Po hodné chvíli vyšla a Winry se nestačila divit.
"Moc ti to sluší. Nepřemýšlela jsi někdy, že by si šla k armádě?"řekla a Eve na ní spiklenecky mrkla.
"Kvůli tomuhle oblečku, bych vraždila."obě se tomu zasmály a pak přešly k důležitému úkolu. Vešly společně do haly centrály a zastavily se u jednoho stolu s nějakými papíry.

Jak bych si to přál!(6.část)

14. srpna 2010 v 15:02 | Konduto
V zrcadle se odrážela postava krásné dívky. Modrá uniforma jí padla jakoby se pro tuto profesy narodila. Proto se také dlouho prohlížela. Nemohla se nabažit své krásy. Winry se postavila do pozoru a usoudila, že i při tom vypadá skvěle. Vzala si hřeben, který ležel vedle zrcadla, a rozčesala si dlouhé blonďaté vlasy. Upravila si je a upevnila skřipcem. Věděla, že jí nesmí překážet.
"Hotovo."řekla si pro sebe a vyšla ze šatny. Na chodbě potkávala spoustu tváří…….každý na ní mohl oči nechat a proto, když měla nějakou otázku bylo jí bleskem odpovězeno.
"Prosím, nevíte, jestli je Edward vzhůru?"zeptala se jednoho muže.
"Myslíte Edwada Elrica?"Winry přikývla. "Generál u něj před dvěma hodinami byl a tvrdil, že je v pořádku……Jen musí odpočívat."
"Aha. Na jakém pokoji leží?"zeptala se Winry a naklonila se k vojákovi. Ten se rozhlédl po chodbě.
"Pokoj 203, slečno."řekl muž a mrknul na ní. Winry se usmála.
"Díky."řekla a odešla směr Edův pokoj.

Jak bych si to přál!(5.část)

27. července 2010 v 8:00 | Konduto
"Dobrý den, slečno."řekl muž a zavřel za sebou dveře. Eve k němu přiskočila a objala ho. Winry to celé pozorovala a přemýšlela, proč má ten muž masku.
"Promiň, že jsem ti neřekla, že budeme mít návštěvu. Nějak sem to neplánovala."
"To nevadí, ten večírek mě stejnak nudil."řekl muž a sundal si masku i plášť. Byl to středně vysoký výrostek se zelenými delšími vlasy. Jeho hnědé oči pohlédly na Winry.
"Drahoušku, tohle je slečna Winry. Přijela se svým přítelem na centrálu."řekla Eve a sledovala spokojený pohled svého druha. Muž se tak divně usmál a přistoupil k Winry. Podal jí ruku, ona přijala.
"Těší mě, pane……..?"

Jak bych si to přál!(4.část)

21. července 2010 v 7:30 | Konduto
Stmívalo se. Tajemná žena vedla Winry uličkami, na které pomalu nebylo vidět. Bála se! Ženu vůbec neznala, i když jí tvrdila, že jí jen pomůže. Nevěděla, jak jí hodlá pomoci, ale musela si přiznat, že oceňovala tuhle zvrácenou podobu snahy.
"Hm,………..promiňte? Kam mě to vedete?"
"Ještě chvilku, zlato. Už tam skoro jsme."odpověděla žena a strhla jí sebou do nějakých zrezivělých dveří. Našla vypínač a rozsvítila. Winry se nestačila divit. Stála v menší hale, kde na rozkládacích stolech ležely různé druhy ručních zbraní.
"Na co to………? Kde to jsme?"řekla Winry neklidně. A polekaně se vymanila ze sevření ženiny ruky.
"To patří mému příteli, zlato."řekla žena a hodila po Winry povýšenecký obličej.
"Vy?! Podvedla jste mě!"
"Ne. Chci ti pomoci získat toho mladého muže, o kterém zdá se zatím jen sníš."Winry byla zmatená. Proč by jí tato žena, zadaná a šťastná žena, měla pomáhat?

Jak bych si to přál!(3.část)

17. července 2010 v 0:16 | Konduto
Zavřely se dveře. Winry se o ně opřela a ještě malou chvíli poslouchala zvuk chaosu a nepokoje. Byla překvapena, co dokáže jedna vražda vykonaná jedním mužem. Zaslechla Mustanga, jak mluví s někým drsným a pak jak odchází vojáci a nahrazují je uklízeči. Neměla strach ale špatný pocit. Nikdo nevěděl, po čem ten vrah skutečně jde, ani Ed to nevěděl. To jí možná trápilo nejvíc. Vzdychla a odešla ode dveří. Prošla se ne čině dvakrát po pokoji a pak se posadila na postel. Co když se něco stane Edovi? Zakroutila hlavou! Nechtěla na to myslet!
"Jak toho hlupáka znám snaží se přijít na pravdu."řekla si a položila hlavu do peřin. Vždycky, když na něj pomyslela, rozbušilo se jí srdce. Její tváře mírně zrudly a její krásné modré oči se přivřely. Tento pocit zkazila jen vzpomínka na muže, který je tu navíc. Roy Mustang. Ze srdce ho nesnášela, ale nemohla nic dělat. Ed mu věřil, i když to tak skoro nikdy nevypadalo. Opět zakroutila hlavou a zvedla se. Přešla ke stolu a sedla si na židli. Vzala kousek papíru a začala na něj cosi čmárat.

Jak bych si to přál!(2.část)

21. června 2010 v 12:29 | Konduto
Druhý den, ráno. Mustang se samozřejmě probudil jako první a chvíli pozoroval spícího mladíka. Pak se s nechutí zvedl a šel provést ranní hygienu. Ani se nesnažil svého podřízeného budit a rovnou se vydal na snídani do společenské haly. Tam si vzal jedny dnešní noviny a svou porci snídaně. Usadil se k jednomu stolu a četl si.
"Vy jste ale ranní ptáče, pane Generále."řekla Winry, když vešla do poloprázdné haly. Vzala si také tác s jídlem a pomalými kroky šla ke stolu, kde seděl muž, kterého dobře znala. Generál složil noviny a postavil se.
"Dobré ráno, slečno. Také brzo?"
"Jsme si podobní. Smím přisednout?"řekla Winry a usmála se tím zvláštním obličejem. Mustang si toho všiml. Pousmál se také.
"Ale jistě, prosím."řekl a ukázal na jednu z prázdných židlí. Dívka se sebevědomě usadila vedle něj a napila se. Mustang si ji nenápadně prohlížel. Byla to hezká dívka, ale jemu se nelíbila. A navíc mu něco říkalo, že mu bude dělat problémy.

Jak bych si to přál!(1.část)

2. června 2010 v 20:19 | Konduto
Jako každý den vstal voják, oddaný armádě, z postele. Ne, že by se mu dvakrát chtělo, ale něco ho prostě probudilo. Pohlédl ven z okna. Zahleděl se do probouzejícího města a vzdychl. Oči zůstaly zavřené. Pootevřel je! Spánek na něm pořád visel. Neměl ale na výběr. Oblékl se do modré uniformy, svázal dlouhé blond vlasy do culíku a navlékl bílé rukavice. Pohled do zrcadla mu náladu jen zhoršilo. Seběhl dolů po schodech a minul při tom kuchyň.
"Ty nebudeš zase jíst?"otázal se jeho mladší bratr. Voják se usmál a pokračoval k hlavním dveřím.
"Nemám hlad."řekl a dveře se za ním zavřely. Starostlivý výraz jeho bratra už nespatřil. Kráčel ulicí a hleděl zamyšleně před sebe.
Vojáci. Armádní psi! Tak se jim říkalo. Byli to lidé, kteří měli bránit vlast a přitom bránili jen své cíle.
Spravedlnost? Loajalita? Ta slova znali jen ze slovníku. Přesto mladík, voják kráčel k centrále. Byl jedním z nejmladších státních alchymistů. Zkoušky složil už ve svých 12 letech. Sám veliký vůdce si ho vážil. Také si ho hlídal muž, Brigádní Generál Roy Mustang, jeho nadřízený, pod kterým pracoval. On a Mustang se neměli moc v lásce. Přesto byl jedním z mála, kterému se v okruzích armády dalo na 100% věřit. Mladík to věděl. V jistém ohledu na něj v mnoha věcech spoléhal. Toto přesvědčení bylo oboustranné.
 
 

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania