close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

HellSky

HellSky (23.část-poslední)

28. května 2014 v 16:10 | Konduto
Jak dlouho bude tohle všechno ještě trvat? Jak dlouho mě bude svět zkoušet? Z mého úhlu se skoro zdá jako by se mě vše kolem snažilo zničit. Usmrtit mé srdce. A to navždy, tak aby ho už nic na světě nedokázalo rozbušit. Jako, že se stále divím tomu, proč už to někdo neudělal. Pro mého Pána by to přeci měla být otázka sekundy. Stačilo by jen lusknout prsty a mé srdce by se zastavilo. Přestal bych tak existovat a po pár minutách se rozplynul v zářivém zlatém oblaku.
Bohužel, ke smůle všech opeřenců, Bůh nebyl člověkem.

HellSky (22.část)

2. května 2014 v 21:47 | Konduto
"Už to zašlo příliš daleko!"řekl Kai přísně, až se zachvěl okolní vzduch! Bílé dlouhé vlasy se jako na povel postavily proti gravitaci a vytvořili dlouhé ostny! Jeho bílým rouchem, které sahalo až na zem, projel zlatý záblesk a zbarvil ho do temně žluté! Otočil svůj přísný modrý pohled mimo velké zrcadlo Nymphaea, které stálo uprostřed nekonečné bělosti, a pohlédl na svou pobavenou návštěvu.

HellSky (21.část)

18. dubna 2014 v 23:32 | Konduto
Musel se někde zdržet. Trvá mu to moc dlouho. Jo, to jsem si nervózně říkal každou minutu navíc, která uplynula od jeho nadšeného skoku s okna….a možná nejen já. Sai začínal mít do pár minut taky znepokojující pohled, což zrovinka nebylo pro jeho kamennou tvář obvyklé. Cítil jsem se hrozně a to nejen proto, že jsem souhlasil z jeho nadmíru nebezpečným plánem. Bylo to něčím, co jsem ani tak moc nedokázal popsat slovy jako spíš srdcem. Bušilo stále rychleji, rychleji a rychleji…a bolestivěji. Neklidná byla má hruď s každou přibývající minutou. Moje hlava to nechápala. Že bych jen nechtěl připustit, že je konec?….Možné to bylo. Taky to mohl být čistý lidský strach, anebo,…usmál jsem se smutně,….jsem se jen připravoval na nejhorší. To docela i šlo pochopit a….uznat.
Moje srdce se připravovalo na nejhorší.

HellSky (20.část)

11. dubna 2014 v 20:58 | Konduto
Chtělo to impuls. A to okamžitě! To, že jsem ho ze sebe dostal já, mě nijak nepřekvapovalo. Hold jsem byl v místnosti jedinou normálně rozhodnou bytostí. Oba opeřenci vypadali zmateně, za prvé jsem byl konečně vážný a za druhé nechápali význam mých předešlých slov, které jim měly alespoň trochu naznačit můj plán. Nebyl to zrovna ten nejlepší nápad, ale na výběr jsem moc neměl.

HellSky (19.část)

15. března 2014 v 22:36 | Konduto
Smrtelníkům dochází dech docela často a v dost zajímavých chvílích. Práce, zejména ta těžká, třeba s lopatou a věcí s oboustranným hrotem, které říkají lidově krumpáč, je zejména unavuje a nutí je ztrácet klidný rytmus srdce a plic. Také jsem viděl člověka nesmyslně běhat kolem dokola po vyhrazené dráze. Takový lidé zvaní sportovci také ztrácí dech sic zbytečným způsobem. Bohužel nic takového jsem nikdy nezažil, protože nejsem člověk. Přesto jsem měl teď příležitost zažít něco lidského. Lidé ztrácí dech ještě v jednom případě, zajímavém a bolestnějším, než prvotní dva příklady. Pocit. Ten, který mi právě teď vrazil kůl do srdce a přitom mi na moji vlastní hruď s neskutečnou agresí hodil jeden s vyhlášených těžkých kovů. Tenhle pocit, co ničil můj dosavadní klid….společně s mým přídělem kyslíku. Ať už jsem chtěl nebo nechtěl, ten….ta neskutečná bolest byla tu.

HellSky (18.část)

7. března 2014 v 19:42 | Konduto
Tak to bylo rychlý. Na to jsem musel uznale pokývat hlavou. Jejich informační jednotka mě svojí dobrou prací vážně překvapila a to už jsem si začal říkat, že snad zaspali, anebo že jsou to úplný břídilové, ale naštěstí nezklamali. Bohužel jsem byl asi jedinej v místnosti, kdo si tohle myslel a kdo jako jedinej uvažoval o pokračování téhle po dlouhé době zábavné akce.

HellSky (17.část)

4. února 2014 v 17:40 | Konduto
Dveře se stále neotvíraly. Zůstaly zavřené až do rána a já tak probděl skoro celou noc. Ne, že bych nebyl unavený, jen se mnou stále cloumal strach. Strach, který způsobil můj krátký výpadek paměti. Jak se mi to mohlo stát? Andělé přeci nezapomínají, ani na lepší či horší věci. Za tím musí něco být, něco co je silnější než já sám. Celým svým bytím jsem doufal, že už se mi to nikdy víc nestane.
Prostě to nedovolím!
Vzdychl jsem a unaveně se opatrně protáhl. Posadil jsem se s menšími záškuby ve hrudi a roztáhl i svá bílá křídla. Byla pekelně ztuhlá od toho nešťastného incidentu, který jsem jaksi neplánoval. Horší věc se mi už stát nemohla. O to víc se to komplikovalo přítomností mého démona. Ani jsem raději nechtěl do detailu přemýšlet, na co zrovna myslí, na tož co v tuhle chvíli dělá. Jako že jistou představu jsem, po pár hodinách beze spánku a čučení na obvodové zdi, měl.

HellSky (16.část)

27. ledna 2014 v 18:55 | Konduto
Nemohl jsem jen tak otevřít ty hloupý dveře od jeho nemocničního pokoje a dělat, že se vůbec nic nestalo. I kdyby se on sám rozhodl to, co jsem zrovna provedl, jen tak přejít mávnutím ruky, určitě by se mu nelíbilo, jak teď zrovinka vypadám a mně by se zase nelíbil ten jeho vyčítavej pohled, kterej stejnak jednou schytám. Popravdě, nevím za co. Celkově jsem byl čistý, nikde jsem se neválel a navíc si dal velký pozor, abych se nikde neotřel o nějakou špinavou zeď….Takže, až na zasychající krev na obličeji, ve vlasech, na rukou a na sněhobílém oblečení….a pár kousků masa za drápy jsem byl celkově jako ze škatulky. Záleží na úhlu pohledu.
Jako, že naše úhly byly dost rozdílné.

HellSky (15.část)

14. ledna 2014 v 21:28 | Konduto
Projel mnou šok, který mi vzal vědomí….najednou mě pohltila tma a já nevěděl, co se kolem mě děje. Zapomněl jsem, co se událo a taky proč padám stále hlouběji do té černo černé tmy….
……
Co je to za místo? Ptám se najednou, když pod nohama ucítím zem. Přesto moje oči nic nevidí, otáčím hlavou a rozhlížím se po okolí, které není ničím jiným než prázdnotou. Udělám malý krok vpřed, ale žádnou překážku neobjevuji. Udělám tedy další a pak další. Ruce s obavy a nejistoty raději dávám před sebe. Nebojím se, ale celou dobu se mě drží divný pocit. Otáčím se a sahám do tmavé slepoty, která je při každém mém pokusu prázdná. Co se to děje? Proč tu jsem? Žádná odpověď však nepřichází. Od koho taky, jsem tu sám….Vždycky jsem byl sám.
"Vydrž….vydrž to….ne-neopouštěj mě."

HellSky (14.část)

20. prosince 2013 v 14:11 | Konduto
Bylo to celé moc zvláštní. To, jak na mě působí tohle prostředí a taky to, jak na mě působí jeden jediný opeřenec. Pousmál jsem se…chtěl jsem to cítit a přitom se toho chtěl strašně zbavit. Každou minutu, každou sekundu….strávenou vedle něj, v jeho přebíleným světě. Dokonce jsem to cítil nadále, i když jsem ho pozoroval…pozoroval, jak moc dobře umí bojovat. Jak moc dobře umí zasadit ránu svému protivníkovi. Z nějakého důvodu jsem nechtěl věřit, že by někoho považoval za nepřítele. Koneckonců, když za něj nikdy nepovažoval mě a to čím jsem, tak už asi nic, protože zkaženější bytosti na světě není. Nebo, to jsem si vždycky myslel. Cpali nám to do hlavy už od našeho zrození tak proč věřit v něco jiného,…stejnak se mi ta představa líbila. Být tím nejzkaženějším…Miloval jsem to, popravdě strašně moc. Nevadilo mi násilí ani to, pozorovat smrt jiného.
Tak proč mi vadilo to, co tak náhle přišlo?

HellSky (13.část)

13. prosince 2013 v 15:52 | Konduto
Chtěl jsem mu to říct už dávno. Dávno ho takhle bezmocně líbat přede všemi těmi snobskými opeřenci. Dávno být jen jeho….A to jen proto, aby si uvědomil, co všechno jsem ochoten udělat, ale taky proto, aby věděl na sto procent, že moje čisté nevinné srdce patří jen jemu. Podíval jsem se do jeho překvapeného a rudě zbarveného obličeje, ve kterém se po nějakou chvíli začal opět rýsovat ten arogantní a sebestředný netopýr, a věděl moc dobře, kam směřují jeho stávající myšlenky.

HellSky (12.část)

1. listopadu 2013 v 13:25 | Konduto
Sotva jsme vešli, za tím strašně uvědomělým opeřencem,…co mě dost hustě setřel i se všemi mými argumenty,…hned na nás spočinulo pár zvědavých očí. Říkal jsem si: Klídek, klídek…dívají se jen na to, jak Naruta držíš tak majetnicky za ruku. Za pár minut, fakt krátkých minut se mi moje stimulujíc uklidňující myšlenka potvrdila snad ve všech ohledech….To asi ve chvíli, kdy k nám lehkými kroky přicupital takový tmavovlasý slušňák a….

HellSky (11.část)

25. října 2013 v 22:46 | Konduto
Aby mojí náladu mohlo vystihovat počasí, muselo by se z ničeho nic zatáhnout a začít nepřetržitě pršet. To, že se to k mému štěstí nakonec nestalo, bylo jediné plus v dnu plném mínusů. A tak si můj démon nevšiml, jak moc hrozně se poslední dobou cejtím. Nebo jsem si to alespoň myslel.

HellSky (10.část)

4. října 2013 v 22:20 | Konduto
Nevěděl jsem, co bude dál. Jak bude čelit překážkám, které byly jisté jako, že se jednou rozejdeme do svých zemí, do svých domovů…daleko od sebe. Moje křídlo se totiž už skoro zotavilo s nečekaného přistání….Počítal jsem nejdříve dny….pak hodiny…které ubíhaly a přibližovaly nás ke dnu, kdy budu muset odletět. Kvůli nám oběma. Ten nevyvratitelný fakt se po pár dnech objevil i v Narutově očích. Věděl, že to přijde. Stejně jako já. Tak moc jsem byl ochotný tu hodinu, tu minutu oddálit, že jsem si to křídlo chtěl zlomit znovu. Můj opeřenec mě však zastavil pokaždé, kdy jsem se o to jen náznakem pokoušel. Neuvěřitelný, jak mu na mě záleželo….Vůbec jsem netušil, že je to reálné natož mezi odvěkými nepřáteli. Ale stalo se to….

HellSky (9.část)

27. září 2013 v 20:16 | Konduto
Měl jsem takový zvláštní pocit, jako by celé moje tělo vybuchovalo na různých místech a v jiný čas. Po krátkých intervalech, asi každou milisekundu, se ten pocit vracel a v mnohem neukázněnější formě…takže jsem se za minutu vůbec nezvládal ovládat. Na jednu stranu mě to děsilo….a na tu druhou to bylo něco nového, něco vzrušujícího, něco osvobozujícího s každodenní svázanosti. Bylo to úžasné ztratit všechny zábrany…všechny vysoké zdi, všechny pouta a okovy.
Tak tohle je svoboda.

HellSky (8.část)

17. září 2013 v 22:38 | Konduto
Tři dny a tři noci. To je celkový stav mé známosti s opeřencem jménem Naruto. Po tu dobu, strávenou v přítomnosti jeho rodiny, jsem poznal dost věcí a způsobů abych s jistotou mohl říct, že o našich jediných nepřátelích nevíme vůbec ale vůbec nic. Což bylo dost zarážející, když vedle sebe žijeme tolik tisícovek let.

HellSky (7.část)

9. září 2013 v 6:00 | Konduto
Vážení a milý čtenáři,
tímto vám s lítostí v srdci oznamuji, že do 15. 9. 13 nejsem v ČR. Chorvatsko je Chorvatsko. Takže si budete muset po dva týdny vystačit jen s jedním dílem HellSky. Děkuji za pochopení, s láskou Konduto :-D
Další den mě docela děsil, jelikož ve vzduchu vysel fakt, jak moc toho slova, co jsem svému démonovi včera prozradil, bude využívat. Sasuke totiž očividně panic nebyl a dost si užíval, že má navrch. Upřímně jsem nechápal, co je na tom za evoluční výhodu,….ale jeho věčné poznámky, které jsem chápal jen já a které mě svým způsobem urážely, mi po několika hodinách začaly dost lézt na nervy.
Proč já blbec mu to jen říkal?!
Bohužel jsem s tím už nic nemohl dělat a tak jsem se musel učit a přizpůsobovat Sasukeho provokativní konverzaci, která se skoro polovinou slov obracela k….ztrátě nevinnosti. A to dokonce mé nevinnosti. Sasuke v jednom kuse mlel, že už na to snad věk mám a že by bylo dobrý si zaskotačit, než se usadím. Ten parchant ale věděl, jak to u nás chodí a jen si mě dobíral ve smyslu, To ty nikdy nedáš!, což mě pochopitelně vytáčelo dvakrát tolik.

HellSky (6.část)

28. srpna 2013 v 23:50 | Konduto
Vyslovil jsem svůj názor, jak to po mně koneckonců stále chtěl a nikterak se neznepokojoval nad žádnou případnou nespokojeností. Která stejnak vysela ve vzduchu po celou dobu našeho rozhovoru. Nechápal jsem ho. Věděl, nebo spíš dost brzo zjistil, jakej jsem a v co věřím. Tak proč po mně občas hodí takový zvláštní pohled….jako kdyby to čekal, ale přesto v něm viděl něco jiného. To mají opeřenci často? Tenhle zamyšlený stav, kdy se tváří jako by jim uletělo hejno včel s přední obranné linie? Možná to tak bylo, anebo je to jen ojedinělost,….v Narutově případu by mě to ani moc nepřekvapilo.

HellSky (5.část)

22. srpna 2013 v 8:22 | Konduto
Normálně se mi zdá, jak mě unáší příjemný vítr kamsi do bílého prázdného prostoru, plného zvláštního pocitu víry. Nedá se vyvrátit nebo o něm vůbec nepřemýšlet…či pochybovat. Prostě tam je, nedokážu se ho zbavit a nikdy jsem ani nechtěl, zůstává ve mně jako stráž a naplňuje mě klidem a mírem…chrání mne v mých snech.
Tentokrát to však bylo jiné….
Pocit překrývala směsice pochyb. Nebránil jsem se, byly přece jenom mé vlastní. Bílý prostor se v mé hlavě pomalu měnil, přímo před mýma očima….objevily se první barvy, věci…jako stůl, židle, pohovka a koberec. Moje srdce se rozbušilo šílenou rychlostí, bolel mě s toho hrudník ale…nebyl to nepříjemný pocit, jen přehlušil všechny ostatní, které mývám normálně. To se mi nikdy nestalo, co znamenal tenhle pocit. Rvalo mi to tělo na všechny strany a….pohled na sedící usmívající se osobu přede mnou se stal mučením toho největšího rázu. V mé hlavě se ozývaly hlasy, které tam předtím nebyly. Byly to moje vlastní rozhodnutí, která na mě křičela ze všech stran. Křičela a hulákala! Nutila mě jít k osobě! Nutila mě…dotknout se jí a….já strašně chtěl….strašně moc chtěl….

HellSky (4.část)

15. srpna 2013 v 17:35 | Konduto
Ty hajzle, koukej něco udělat! Křičelo celé moje tělo, každou minutu našeho hladkého letu k tak nebezpečnému místu pro démony jakým bylo White Town. Už s dálky jsem viděl jeho vysoké bílé věže, které ozařovaly daleké okolní pláně. Mě osobně jen oslepovali a tak jsem sem tam netušil, kde přesně jsme. Můj opeřenec semnou letěl nadmíru opatrně a pevně mě držel, abych neupadl při případně náhlé změně kurzu. Ta k mému překvapení nastávala i několikrát za minutu a tak jsem za jeho pomoc a zájem byl docela i vděčný. Pád do hlubin by byl sice zajímavým zpestřením dne, ale nějak jsem o něj nestál. Ne dnes teda, když se skoro všechno sere!
Pírka zatřepetala v protivětru a můj opeřenec mávl párkrát namáhavě křídli, aby ho moc nerozhodil a nevytrhl tak s jejich dokonalého šiku. Asi jsem byl dost těžký a on zřejmě nikdy nenesl nic objemnějšího, než svojí bílou prdel. Přesto měl docela výdrž a na anděla i dost silnou vůli. Musel vydržet a já musel vydržet držet jazyk za zuby. Ani jeden s nás to zdá se neměl moc jednoduché.
 
 

Reklama


Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania