
21.Kapitola
RUNNER
.
Rána do obličeje bolela, ale tahle rána do ruky snad bolela ještě víc. Možná to byl jen klam těla. Přeci jen, čím víc je místo zranění blíž k mozku, tím silnější signály posílá do centra utrpení. Kousla jsem se do rtu a trochu kníkla! Nebylo to příjemné, ale snést se to dalo, do jisté míry. Ostatní byli celkem v šoku, že jsem ani neupustila pálku. Přesto, že bylo jaksi zbytečné jí stále pevně až křečovitě svírat. Za to, že se míček dotknul mého těla, jsem dostala metu zdarma. Hodně jsem se přemáhala k tomu, aby si právě probíhajících pichlavě nepříjemných impulzů do levého zápěstí, nikdo nevšiml. Když jsem se přemístila na první metu, začalo mě ve zraněné ruce nebezpečně škubat. Snažila jsem se na to nemyslet, ale můj dech se nenápadně zrychlil.












