
Z ERICOVA POHLEDU
Už dlouhé věky jsem se takhle nezadýchal! Kletba jakoby zrušila kromě zvířecího vzhledu i veškerou mou fyzickou výdrž. To se mi zrovna moc nehodilo. Vzhledem k tomu, co jsem si tak náhle a vyděšeně uvědomil, tu teď beru schody po dvou a ztrácím přitom zbývající dech! Lidský pomalý dech. Ten, po kterém jsem už mnohokrát toužil jen ve svých snech. Nikde jinde by moje odvaha neobstála. Sny byly vším, byly mou realitou. Tedy až do jednoho okamžiku.











