Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Home-cože to? - Manager

9. září 2018 v 16:24 | Konduto |  Home-cože to?

16. Kapitola
MANAGER


Uplynul měsíc. Ránu od toho idiota Lia jsem ještě měla v živé paměti a způsobenou bolest taktéž. Navíc jsme se kvůli týmové hře, a trenérovým nespokojený po zápasovým proslovem, často ignorovali. Bylo to tak lepší a i mnohem příjemnější. Ostatní kluci to brali a nijak nerozebírali nic z našich hlubších pocitů. Stačilo by slovo a ihned bych jim z plných plic odříkala desatero, co na tom modrovlasym kreténovi nenávidím! A to klidně i v jeho a Cooperově přítomnosti. Asi to tušili, a proto zaváděli řeč o dalších zápasech do mých chyb, co jsem běžně dělala v poli.


Byla jsem trochu neschopná určit dráhu letícího míšku a chytit ho v daný okamžik. Moje poloslepé oči si na tuhle novou funkci teprve zvykaly a moje tělo to tím pádem dost odnášelo. Kyle a Peter mě cvičili každý trénink a snažili se mi, se svými super zkušenostmi, poradit nějaké ty případné vychytávky. Většinu jsem pochopila a i zdárně realizovala. Bohužel jsem zatím nedokázala chytit míč v plné rychlosti odpalu.
Štvalo mě to, ale moje krátkozrakost nešla prostě jen tak obejít. Musela jsem cvičit a padat. Cvičit a sedřít si tělo do krve. Kluci polaři vůbec nechápali, proč mi to dělá problémy a načasování mám tolik opožděné, když na pálce nikdy neminu. Vymluvila jsem se na nějakou tu kravinu, jako že bůh mi dal do vínku jen půlku a zbytek musím oddřít a to jim překvapivě stačilo. Tedy jen některým… což jsem vůbec netušila a to hodně dlouhou dobu.

.

****

Jedno krásné slunečné odpoledne nastala drobná změna v našem tréninkovém programu, jak to sám velký Cooper nazval. Cokoliv nazval tímto slovem, mě dost děsilo. Naposledy, když řekl slovo drobná, jsme celý půl den běhali přes poláky. A to až do večerních hodin, jsem ten den na kolejích usnula na zemi v předsíni. Polkla jsem a čekala. K mému překvapení se nešlo hned na hřiště makat a shodit pár kilo ve třicetistupňovém vedru, ale nejdříve do klubovny. Říkala jsem si, co může být tak důležitého, že se kvůli tomu musíme posadit a čučet jedním směrem. Odpověď přišla ladným krokem asi za dvě sekundy, kdy se ve dveřích objevila krasavice Emma a hned za ní…fík ha!
Čekala jsem všechno, od těžkého zátěžového testu až po test obecných znalostí, ale tohle tedy ani v tom nejdivočejším snu. Nebyla jsem jediná, kdo oněměl tím náhlým okouzlujícím zjevením, ale rozhodně jsem byla jediná opačného pohlaví. Emma se jen pousmála, prohrábla si rudé vlasy a očima sjela po všech zasněných klučičích obličejích. Všechny nás napadlo pravděpodobně to samé.

Kdo je to nádherné stvoření?
.
"Ráda bych vám představila svou náhradnici. Jelikož už jsem v posledním ročníku, jako někteří hráči, byla to moje povinnost," začala Emma s lehkým kouzelným úsměvem, i já z toho byla paf.
"To odejdeš hned?" Polekal se Kyle a Peter zároveň a začali k ní natahovat ruce.
"To snad ne!" Vykřikl Monty a tváře mu zrůžověly, jak zadržoval slzy.
"Nééé, moje drahá Emmo!" Přidal se ještě Leny a začal se tahat za výstavní blond vlasy. Emma jen potěšeně vzdychla a párkrát jemně tleskla, aby se uklidnili.
"Žádný strach. Budu tu ještě pár měsíců než začnou závěrečné zkoušky. Musím přece vaši novou manažerku ještě zasvětit."
"Jsi úžasná, Emmo," řekl omáměně Peter a u hlavy jsem zahlédla pár hvězd. Ten je z ní hodně mimo.
"Žena bez chyby. Tak to bylo v mém snu," doprovázel ho Kyle a místo hvězd měl srdíčka. Ach jo.
"Nepamatuji si, že bys mě žádal o ruku, Kyle," řekla Emma a nervózně si namotala jeden pramen vlasů na prst, čímž způsobila ještě větší nervozitu u kluků. Kyle na to okamžitě zareagoval.
"Takže, ty o tom sníš také."
"To je osud, Kyle," řekl mu Peter a oba se poplácávali po zádech. Pak byli někde v oblacích.
"Jooo…."
"No tak klídek, ještě nedomluvila," přerušil je klidně Harry a tak zvláštně se pousmál na nově příchozí, která mu věnovala jen lehké nadzvednutí očí. Jen mně neušel malí flíček pod očima.
"Děkuju, Harry," řekla Emma a otočila se na vedle stojící okouzlující blondýnku, která měla vlasy skoro až k zadku. Hnědé oči měla přísné ale ne dost natolik, aby klukům nepřipadala roztomilá a sexy zároveň. I mě ihned okouzlila její přirozená aura, ona nebude obyčejná. "Jestli chceš, můžeš se oficiálně představit sama."
"Jak je libo," promluvila lehce ale sebevědomě. "Jsem Holly Lopéz, chodím do prvního ročníku a rozhodla jsem se být vaší manažerkou z jediného důvodu," řekla a pohlédla přísně na našeho kapitána, který se jen usmíval. "Chci totiž tomuhle ignorantovi dokázat, že nejsem jen krásná a svůdná nakupující blbka bez mozku!" dodala blondýna vášnivě a ukázala ukazováčkem na Harryho.
"To jsem nikdy netvrdil, pokud vím."
"Doslova si řekl, že svoje analytické schopnosti používám tak leda v obchoďáku."
"To… jsem možná řekl, no," přiznal Harry a trochu vzdychl. Tohle kolo určitě prohrál.
"Analytické schopnosti?" Zeptal se Jack a jeho pohled měl stejný nádech jako ten blondýny.
"Přesně tak. Nehodlám vás zatěžovat detaily, ale stručně řečeno mám základní Info přečtený."
"Tomu nerozumíme, krásná slečno," ozval se Alan a já vedle něj jen přikývla na souhlas. Nechtěla jsem kazit partu nebo ukázat, že se mé myšlení víc shoduje s holkou, ale můj šestý smysl mi říkal, že tohle není přesně ten důvod, proč se přidala do týmu svého staršího…
"Holly, zkus být milá, když je to poprvé," řekl jí najednou trochu přísněji Harry, až mě vytrhl z proudu mých vlastních myšlenek. Blondýna ho chvíli nezáživně zkoumala, než zavřela oči a založila si ruce na výstavních prsou. Bože, takové jsem snad viděla jen v Cosmopolitanu. Ty chci taky sakra.
"Zatím jsem milá, to mi věř… bratříčku."
"Páni, moc podobná ti teda není, Harry," přiznal Taylor a trochu se pousmál na svého spolužáka.
"Je celá maminka, za to nemůžu," bránil se kapitán a trochu se kousnul do rtu. Jakoby věděl, že tohle říkat neměl, se mu ještě svraštilo obočí a celkově se propadal na své židli. Nechápala jsem, co tenhle jeho zvrat pocitů do hlubin moře znamená a taky proč…?
"Ze statistik, které byly změřeny před dvěma lety, vyplývá, že narození staršího sourozence může ovlivnit DNA budoucího mladšího. V mnoha případech je tak mladší více podobný jen jednomu z rodičů, zatímco starší má z obou teoretickou polovinu," řekla soustředěně a zcela klidným tónem kantora naše nové manažerka. Nehnula brvou ani potom, co jsme na ní koukali jako na marťana.
"Něco… mi ušlo nebo právě mluvila jako elektronická knihovna?" Zeptal se Peter jako první.
"To dělá často, tak si na to radši zvykejte," oznámil nám Harry a prohrábl si svoje hnědé vlasy.
"To jako… fakt?"
"Neřešte to."
"Co si myslela tím, že máš základní Info přečtený?" Zeptala jsem se a její hnědý zkoumavý pohled strhla na sebe. Pousmála se, což bylo samo o sobě dost divné. Hned na to mi ale došlo proč.
"Správný dotaz. Takže ty mozek máš. Z tvé složky to ale moc nevypovídá."
"Nejsem si úplně jistý, jak tomu mám rozumět,… Lolly?" řekla jsem přiškrceně a snažila se být klidná. Ta holka mě prostě jen chtěla něčím rozhodit, což se jí taky povedlo.
"Holly. To mě nepřekvapuje," řekla jen stroze. Navíc mi ani nadala šanci na odpověď, jelikož se otočila na Coopera a stejným vybroušeným hlasem kantora řekla: "Nejdřív bych si ráda vyzkoušela prváky, trenére."
"Fajn. Všichni prváci půjdou s Lopézovou na hřiště. Ostatní zůstanou," Cooper jí bez odporu vyhověl a to beze slova navíc. Jak to ta holka udělala? Kouzelník? Čarodějnice? Ostatním, jak jsem si všimla, běhalo něco podobného před očima. Přesto jsem nemohl protestovat.
"Ano, Pane!"

.
"Chci tě jako prvního, Reve Parkere," řekl Holly a mě ani nepřišlo divné, že jen tak sází naše jména, posty a schopnosti z rukávu. Přitom ho má dost krátký stejně jako sukni. Vzdychla jsem.
"To zní skoro jako sexuální obtěžování."
"Na to dojde, až budu chtít já a ne ty," odměnila mě suše a její nezájem o podobné věci mě uváděl do rozpaků. Jsem přeci taky holka, tak co plaším. "Podle zápisu slečny Emmy, jsi na pálce ani jednou neminul. Výsledky máš proto vysoké, to musím uznat. V poli zase máš nejhorší hodnocení za všech. Chci se podívat jak na tvůj nárůst síly, tak na tvůj propad, který v grafu jasně nastává," dodala mechanicky a v jejím výrazu bylo znát mírné nadšení. Kluk by si toho nikdy nevšimnul.
"Místy tě nechápu, ale tak nějak instinktivně vím, o co ti jde, Holly."
"Výborně, takže začneme," řekla lehce a její kamenný výraz už mě neděsil jako poprvé. Pousmála jsem se a věděla, že mi dvě budeme mít tutově něco společného, i když se to na první pohled moc zahlédnout nedalo. Nechápala jsem to, ale něco v ní mě uklidňovalo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania