
(+18)
31. Kapitola
Vlk je psem
Kapky bubnovaly do zrezivělého parapetu a jejich dosah při rozptýlení z nárazu, byl až na tabulky okna, které jsem včera tak dlouho drhnul. Přesto mě to ani trochu nevadilo. Ten zvuk sílícího deště bez hromů a blesků mě uklidňoval a navozoval pocit bezpečí. Ale ne každý má rád déšť. Já přiznám komukoliv, že ho miluju. Jemné zvuky a zejména jeho vůni, při které se rozplývám. Vůni mokra a vlhké přírodní oázy, která dorazila, bůh ví odkud. Neváhám nikdy ani sekundu a ihned otvírám skoro všechna okna, aby můj byt nasál tu nádheru stejně dlouze a potěšeně jako můj nos. Kdyby to bylo na mě, mohlo by pršet pořád, obzvlášť když jsem zalezlej u papírů doma nebo v kanceláři. Pohled na tmavou deštivou oblohu je svým způsobem stimulující. Tedy pokud přemýšlíte jako já. Jako totální idiot. Čerstvě zamilovaný totální idiot, abych byl přesný.












