Na tomto blogu se mohou vyskytovat články určené lidem od 18 let

Dobrou noc, Šípková Růženko

24. října 2017 v 19:19 | Konduto |  Jednorázovky
Ahojky, ahojky, tady Konduto-sama.
Tímto posílám svou drohou letošní omluvu za zpoždění dalšího dílku aktuální NaruSasu povídky, ze kterého mám zatím půlku.
Tudíž vám věnuji druhou real jednorázovku, kterou mám sepsanou jako malý úplatek za čekání na další v pořadí
22. dílek Pecory, kterou hodlám vydat zase cca do týdne.
Doufám, že vám alespoň na 20% ulehčí čekání :-P
(+20)
"Ty ses jako udělal do mě?"
"Je tu snad ještě někdo jinej?" Odpověděl jsem stroze hned potom, co ze mě vyprchala extáze a vzrušení. Tím tyhle typy moc nepotěšíte, zatracený citlivky. Jako by mi někdy v životě šlo o to, co si myslí nebo cítí v tý svý přecitlivělý prdelce, když jim jí trochu smočím požehnáním. Prohrábl jsem si znuděně delší havraní vlasy a sledoval, jak se mu nafukují tváře.
"V tom případě uklízíš."
"To si odporuje. Ale jak myslíš," na nic jsem nečekal a kleknul jsem si nad něj. Roztáhl jsem mu nohy a dolní polovinu těla mu vyzdvihl do vzduchu. V kleku mi tak pouze stačilo sklonit trochu hlavu a všechno to potěšení z jeho nadrženého otvůrku vysát pusou. Trochu se cukal a bručel, jelikož to nebyla příliš pohodlná poloha, ale nemohl nic říct. Dostal, co sám chtěl, i když lámat mu takhle dlouho páteř v téhle poloze jsem taky nemusel. Přesto začal mezi všemi těmi bolestnými syky sem tam i nadrženě vzdychat. Jo, citlivky jsou nakonec ty největší úchylci na světě.
A to mi jen tak někdo nevymluví.


Byla to jedna noc za sta, kterou běžně mývám na uspokojení svých zvrácených choutek. V normálním baru si sednu, objednám si normální pivo a normálně vyhlížejícího sexy chlapíka začnu normálně balit a normálně s ním skončím v posteli. A to proto, že jsem abnormálně dobrej majitel tohoto sexy těla. Nikdy nemám výčitky, taky proč, že jo. Stejně nám jde obou vždy o stejnou věc, a proto taky neváháme a jdeme dál k dalšímu tělu. Do dalšího baru.
Přesto jedna věc byla v mém případě alespoň na šedesát procent divná.
Hned vysvětlím.

Vždycky, když jsem se s tím a tím frajírkem vyspal a věnoval mu kousek ze svého toužebného vzrušení, se do týdne objevila jeho tvář v televizi. Nejdřív jsem si toho nevšiml, jelikož jsem skoro u každého druhého býval opilý a moje kocoviny byly strašný. Ale později, když jsem dokonce i, po sem tam rychlovce na hajzlíkách, stíhal večerní zprávy, mi došlo, že to není vůbec žádná náhoda.
Abych si ověřil svou teorii, které jsem jako obyčejný zcela realisticky uvažující člověk nevěřil, začal jsem si typy do postele vybírat úplně jiným způsobem. Temným až tvrdým způsobem. Jako upřímně nikdy moji milenci nebyli nijak zvlášť svatí, ale to, co jsem si volil později, bylo fakt maso.
Občas jsem musel vyměnit stranu vedoucího, abych ho vůbec zlomil k sexu. Což byl z mé strany obdivuhodný projev odvahy. Nastavit vlastní pozadí kvůli teorii, která se zdála být vším, jen né pravdivou. Přesto všechno jsem ale asi za dva týdny dostal zarážející a pravdivý výsledek.
Bylo to skoro strašidelný.
.
Každý zločinec, dealer nebo menší lupič na volné noze, se kterým jsem to dělal, stejně jako ti v uvozovkách hodní kluci před nima, skapali. Sice každý jiným způsobem, jako požár nebo autonehoda, ale každý jako úplně každý byl do týdne tuhej.
Moje zděšení, z jasný pravdy, docela rychle přešlo do zvláštního stavu uspokojení.
Vždyť já můžu ovlivňovat osud druhých.
Můžu ovládat jejich životy.
A ještě si přitom užiju.
Nevím proč, ale obrátil jsem v tu chvíli o sto osmdesát a rozhodl se, se svou nově nabytou schopností, vypomoct této tolik opěvované a zkažené společnosti. Lesklo se mi v očích a hodnotu vzrušení byste u mě nedokázali změřit. To jsem ještě netušil, že to vlastně není dar…
****

Moje péro bylo od té doby jako ostří kata, které soudilo a rovnou i ťalo nepotřebné a hnijící rány společnosti. Celých pět let jsem si vybíral svýma modrýma očima přesné cíle a efektivně jsem se jich zbavoval. Přeci jen stačilo, že jsem se do nich vystříkal nebo oni do mě. Výměna lidských tekutin nebyla nikdy smrtelnější. Kam se na mě hrabal AIDS a jiné pohlavní krásky. Bůh má přeci jen určitě zvláštní smysl pro humor. Zatím se mi ale zamlouval, jelikož mě dostal i sem, do tohohle skvostného sídla jednoho z největších politických magnátů ve státech Martina Browna. A nutno dodat i k tomu nejvíc sexy blonďákovi, kterýho jsem za svých třicet let potkal.
Sice jsem zrovna s tímhle parchantem musel hrát hru na trvalejší vztah a prozatím se taky uskromnit pouze na lehké doteky, ale i tak to stálo za to. A ještě víc to bude stát za to, až jeho prohnané vztyčené péro uvidím v rakvi. Tedy pokud už konečně splní svou povinnost a rozdá si to se mnou. Což ještě za ten týden, co jsme si spolu začali, neudělal. Jo dobře chápal jsem, že je to nejspíš i kvůli tomu, že nemá moc času díky svému politickému postavení, ale tak nějak už jsem tuhle misi chtěl mít za sebou. Jelikož on byl tou největší výzvou, největším úlovkem, který jsem hodlal zneškodnit a ulevit tak světu svou zvrácenou spravedlností.

"Jak si na tom dneska?" Zeptal jsem se ho, když jsem se zase vyvaloval na lehátku u bazénu. Okolo Martinova domu toho bylo spousta přepychového, ale tohle slunění s velkou Piňacoládou v ruce jsem měl nejraději. Prohlížel si mě detailně a hlavou mu šrotovalo něco nemravného, tím jsem si byl jistý.
"Už si nadrženej, co?"
"Je to tvoje chyba."
"Uznávám, že jsem tě nechal dlouho čekat."
"Takže?" pousmál jsem se a věděl. Že dnes se to stane. Ušklíbl se a natáhl ke mně ruku.
"Zasloužíš si odměnu. Pojď sem," bez odporu jsem ji stiskl a nechal se odvést do jednoho z pokojů.
Čekal jsem jako od něj něco sadistickýho, takže jsem ani nebyl moc překvapenej, když mi svázal ruce a donutil mě obléct si takovej ten obleček, do kterýho se nasouvají ženský v bordelech. Těsný, nepohodlný a skoro nic nezakrývající s podvazkama speciálně pro chlapy tudíž i s tzv. přihrádkou na péro. Jeho temně hnědý arogantní pohled, kterým mě asi deset minut skenoval, mi proti vůli nahnal horko do obličeje. Sakra, je tak zatraceně sexy a to si jen sundal sako a kravatu! Ach bože, postavil se mi z něj a to se mě ani nedotknul! To hloupý vedro mi začíná temnit myšlenky. Musel jsem si chvilkami připomínat, proč tohle vlastně tomu hajzlovi trpím.
"Máš pohodlí?" Zeptal se a tak strašně rajcovně pomalu si rozepínal košili.
"Ale jo," vzdychl jsem a jemně si olízl rty. Všiml si toho a velmi pomalými pohyby, kterýma mě očividně mučil, si kleknul mezi moje nohy a otřel se svým kamarádem o můj otvůrek. Kousnul jsem se do rtu, jen abych nevydal žádný potěšený vzdych. Bože, je moc velkej.
"Ty po mém zasunutí asi hodně toužíš."
"Ani nevíš jak," řekl jsem a naschvál dal kolena co nejdál od sebe. Pořád se tak potěšeně šklebil, až mi to připadalo, že snad má rád takovýhle úchylný předehry. No, nedivil bych se.
Začal po mě šmejdit pravou rukou a dost si dával záležet na tom, abych ho vnímal na těch správných místech. Jako byly třeba bradavky. Na těch se svými obratnými prsty dost vyřádil, což jsem mu dal jasně najevo jemnými vzdechy, holt už se to nedalo vydržet. Moje péro už taky bylo v plném pozoru a čekalo poslušně na svůj příděl uspokojení. Martin tak provokativně přivřel svoje hnědé temné oči a na chvíli sjel pohledem můj rozkrok, přičemž si levou rukou pomalu rozepínal poklopec.
Je to tu. Moje uspokojení.
Ještě pár minut a budu mít odpracováno a společnost o jednoho mizeru míň.
Olízl jsem se, zavřel oči a spokojenej sám se sebou se pousmál. Martin se naklonil s tou svou nadrženou tváří až k té mé a lehce olíznul moje dost citlivé ucho. I přes látku kalhot jsem cítil jeho obří péro dorážet na můj otvůrek. Tohle bude na devadesát procent nejlepší mise mého sexuálního života, a když se ten bůh svými břišními svaly dotknul těch mých, mích zbývajících deset procent váhání se rozplynulo. Už jen vnímat jeho doteky a laskání na…

"Opravdu sis myslel, že ti to projde,… Ricku?"
"C-cože…?"
"Ale, to už se tvoje hlava odpojila od těla? Jsi sladkej."
"O… o čem to…?"
"Ricku, co kdybys byl hodnej kluk a pověděl mi všechny detaily?"
"Detaily… o čem…?"
"O té tvojí božské schopnosti."
"Nevím… o čem mluvíš…" konečně se mi spojil konektor s hlavním panelem přemýšlení. Do teď jsem vůbec nedokázal vnitřně uvažovat. "To si tak mimo, že… už myslíš svým kladivem?"
"Vážně si chceš se mnou hrát, Ricku?"
"To chci už od začátku, Martine."
"Jak jinak," zavřel tajemné oči a tak sexózně si prohrábnul blond kratší vlasy. "Nuže dobrá, jak chceš."
Tak rychle mě chytil pravou obří rukou pod krkem, až jsem si mále ucvrnknul!
Ten hajzl mě normálně začal přiškrcovat!
"P-počkej… c-o to…!" vyhrkl jsem poplašeně zbytkem svého vzduchu. Martin se skláněl nade mnou a vypadal jako Hellboy v té finální scéně s obříma rohama. Nasranej a klidně ostrašující!
Projela mnou lehká vlna zděšení!
"Ptám se naposled, Ricku. Jak moc se musíš dané osoby dotknout, aby umřela bez zjevné postraní příčiny?"
Jestli teď zalžu nebo se vymluvím na nějakou kravinu, zabije mě.
Určitě mě zabije, četl jsem to v jeho ledových teď tak moc černých očích. Prohrál jsem.
"Jak… si to… zjistil…?" vzdychl jsem a cítil, jak trochu uvolnil svoje sevření. Nepustil mě ale.
"Nebyl si moc opatrný, a taky si odstranil pár mých dobrých sponzorů."
"Nic jiného… sis ani nezasloužil,… hajzle," řekl jsem arogantně a ušklíbl se. To ho pobavilo.
"Oho. Tvoje skutečná povaha…. Takhle si víc sexy."
"Ve spodních patrech si to myslí taky, koukám," poznamenal jsem, olízl si ret a přejel pravou rukou jemně tu jeho obří bouli, která mu už pomalu protrhávala svou silou kalhoty.
"Ani nevíš, jak moc si zkaženej," řekl a jemně mě pohladil po tváři "My dva se moc nelišíme, Ricku."
"Nikdy jsem neřekl, že jsem svatej."
"Nepochopil si, Ricku. My oba totiž milujeme, když máme kontrolu nad druhými."
"Sni dál," řekl jsem a nepřestával jsem se vítězně šklebit. I když jsem prohrál. Martinova ruka mě stále držela kolem krku, ale nijak moc mě nesvírala. Prostě chtěl ukázat svou moc.
"To mám v plánu. Ale nejdřív potřebuju znát tu tvojí záhadnou schopnost."
"Nevím, o čem to mluvíš," trval jsem zase na svém a věděl jsem, že si hodně koleduju. Nemohl jsem si pomoct, strašně mě vzrušoval jeho vážný pohled a to jak mě napůl škrtil. Asi jsem masochista.
"Tvoje konečné rozhodnutí?"
"K tvojí smůle ano," prohlásil jsem klidně a už se neusmíval. Nebude si dělat, co chce. Prostě ne.
"S tebou to vážně není snadný, Ricku. Ale… to se mi na tobě líbí."
Dost drsným způsobem mě chytil za černé vlasy a donutil mě vylézt z postele. Pak mi pár dalšími hrubšími pohyby pomohl ke kleku. Nebránil jsem se. Prostě jsem si kleknul na čtyři, jak očividně chtěl, stejně bylo jasný, že to má raději za zadu. Vůbec jsem netušil, co si na mě jako vymyslel, i když věděl to o mé schopnosti. No, když lusknul prsty, tak napůl mi to došlo.

Ve dveřích se objevil dvoumetrový vysportovaný černoch s armádním účesem a pohledem šakala, a na sobě neměl ani ubrousek. Polknul jsem, jelikož jeho kláda byla mimo moje grafy. Nebyl jsem sice malej nebo hubenej, byl jsem normální chlap s normálníma velikostma, ale vedle něj jsem vypadal jako trpaslík. Martin pustil jemně moje vlasy a postavil se čelem k příchozímu. Došel si do rohu pro doutník a následně si ho zapálil. Párkrát vyfouknul kouř, než lehkým gestem ukázal na mě.
Černoch se zatvářil pohrdavě, ale nic neřekl. Když se hnul směrem ke mně a k mojí vyšpulené nadržené prdýlce, začal jsem trochu panikařit a chtěl vstát.
Zarazil jsem se na místě, ve chvíli, kdy jsem zaslechl známé cvaknutí oceli!
Martin z jednoho tajného šuplíčku vytasil pistoli a namířil ji na moji hlavu!
"Můžeš si svobodně zvolit, Ricku."
Zůstal jsem klečet, omámený a naštvaný. Semkl jsem rty pevně k sobě a přivřel své vzdorovité modré oči, tohle nevypadalo dobře, ale strach jsem si připustit nechtěl. Byl jsem arogantní hlupák, to tady jo a hodně velkej. V tuhle chvíli tak maličkej a bezmocnej. Martin se na mě ušklíbl, odložil zbraň na stolek vedle doutníků a kývnul znovu na toho černocha, kterej byl vlastně ledovec.
Ten si bez větších emocí kleknul těsně ke mně a chytil mě jednou rukou za pas a druhou za bok. Přitáhl si můj zadek ke svému černému kladivu a začal ho třít. Netrvalo to ani tři sekundy a už mu stál v pozoru. To je mi vzorná morálka. Asi se divíte, proč mě ještě nepřešel sarkasmus, ale já měl jednoduchý důvod ke klidovému režimu. Hodlal jsem totiž vytasit poslední eso z rukávu.
"Řekl jsi mu vůbec, že umře, když ho do mě zasune?" Černoch se zarazil a jeho obří péro se zastavilo hned před vchodem do mých útrob. Cítil jsem jeho špičku na svém otvůrku a tak trochu jsem se neubránil vlně lehkého vzrušení. Lehni, ty tam dole!
"Tak tohle byl důvod tvého klidu?" optal se mě pobaveně Martin. Já se pousmál.
"I tak se to dá říct."
"Ten tvůj lehce vyděšenej výraz se mi ale líbil."
"Už se těším na ten tvůj," odpověděl jsem a byl zase chvíli na koni, jen obrazně samozřejmě, jelikož jsem pořád klečel na čtyřech před tím buvolem.
"Něco sis ale spočítal špatně, Ricku," oponoval mi klidně Martin a vyfouknul elegantně oblak kouře tak, aby vytvořilo kružnici. Pak se mírně ušklíbl a přivřel oči. "Tady můj přítel, všechno ví."
"A věří tomu vůbec?" čekal jsem to, ale míra mého klidu byla pryč. Nevzdával jsem se ale.
"Připravil jsem ho na tebe. Na tebe… a na všechny tvoje… kličky."
"Ty si…?!" chtěl jsem pokračovat, ale bylo pozdě.
.
No a pak jsem byl v průseru. A to doslova. Černoch naší rozmluvy měl očividně dost a tak začal beze mě, ale i se mnou. Bez jakéhokoliv gelu nebo uvolňujících pohybů ho do mě narval!
Strašně to bolelo, hrozně moc, jako nic co jsem do teď zažil… a to se mu na poprvé ani nepovedlo zasunout ho do mě celého. Věděl jsem, že se musím uvolnit, jinak to bude ještě horší, ale nějak to nešlo, celé moje tělo mě neposlouchalo a najednou se proti mé vůli dostalo do křeče. Ten černoch ale neměl slitování a začal prostě tvrdě přirážet. A když říkám tvrdě, myslím tím fakt tvrdě!
Hned, po prvním zásunu, mi vytryskly sami od sebe slzy, a jak pokračoval, začaly mi nudle lepit tvář a ústa! Bolest byla tak nepředstavitelná a nijak neubírala na intenzitě. Právě naopak, tvrdost jeho přírazů mi brzo natrhnula otvůrek a on se do mě dostal celej.
To už jsem byl mentálně skoro mimo a bolest mi zatemnila skoro všechno. Nevnímal jsem ani pach krve, ani to že už hodně dlouho slintám a dřu si svou tvář o podlahu kvůli přírazům. Raději jsem nechtěl vědět, jak teď vypadám. Všechny moje tělní tekutiny se vlastně spojovaly na mém obličeji, ještě chybělo moje mlíko, ale o jeho produkci zdá se nikomu s přítomných nešlo. Tohle jen tak nerozchodím, to jediné bylo jistý.
Najednou jsem ucítil ve svých střevech, a pak i na natrhlým krvavým konečníku divný ale známí pálení. Konečně se ten hajzl vystříkal a to s veškerou parádou. Tak mokrej jsem ještě uvnitř a venku jako v jednom zátahu nebyl. Celý moje tělo se pořád klepalo a z tak obří vyčerpanosti bylo pořád strašně ztuhlé. Ale s tím jsem nedokázal svojí vůlí nic udělat. Bolest sice trochu polevila, když ho ze mě vysunul, ale nijak líp mi tedy nebylo. Dýchal jsem přerývavě díky slinám a nudlím, a taky jsem viděl dost rozmazaně. Bože, nemůžu hýbat s nohama…

"Ale, neomdlel si. To je mi překvapení," ozval se tiše Martinův hlas. Moje hlava to vyhodnotila jako daleký šum z vedlejší místnosti. Tělo se mi stále třáslo a já věděl, že už dlouho neudržím pozornost v tomto světě. Ten se pomalu začal měnit na čistě bílou barvu. "Zvedni ho."
"Hm," odpověděl jen černoch a vážně jsem cítil změnu tlaku na rukou a kolenech. Martin mě chytil za černý teď mastný vlasy a donutil mě zvednout hlavu. Trochu víc mi ji zaklonil a svými božskými ústy se dotknul mé ulepené rudé tváře. A pak tiše a v téhle sexy blízkosti promluvil.
"Takže, už mi to povíš? Nebo chceš druhý stejně příjemný kolo?"
"F-fa-jn…" šeptl jsem vyčerpaně a docela se vyděsil nad barvou svého slabého hlasu.
"Hodnej," utrousil a políbil mě na čelo. "Hoď ho na postel a můžeš jít. Stejně víc nevydrží."


****

Když jsem se probral, bylo mi řečeno, že jsem spal dva dny a byl také suprově ošetřen. Takže nikdo z venku by nepoznal, co tu se mnou dělali. Stále jsem ale cítil tu bolest, takže moje pohybové schopnosti byli omezené tak na třicet procent. Martin přišel pár hodin po mém probrání, kdy mě jeho lidi nasytily a znovu ošetřily. Neusmíval se, ale naštvaně taky nevypadal. Nechápal jsem, proč chce vědět všechno o tom mém prokletí, ale vzhledem k předchozím událostem, jsem se rozhodl, že bude lepší mu pár věcí říct. Očividně toho chce nějak využít, a pokud to budou zlý chlápci, nemám důvod se bránit. Usmál jsem se a překvapil ho tím. Pomstu si schovám na později.
"Nemusíš tomu věřit, ale všechno co řeknu je odzkoušená pravda."
"Tak mluv."
Řekl jsem mu všechno, až na jednu věc, kterou si hodlám schovat pro odplatu za tu bolest. Všechno o tom, jak moje schopnost funguje a k čemu musí dojít, abych svojí oběť proklel ke smrti. V podstatě to bylo jednoduché, dotyčný se buď musel vystříkat do mě, nebo já do něj. A v tom vězela celá pointa mého příběhu a prokletí. Sakra, když se nad tím tak zamyslím, mohl jsem si ušetřit tu bolest a říct mu to rovnou. Už jsem zmiňoval, že jsem úchylnej blbec.

Jak jsem předpověděl, Martin se toho samozřejmě rozhodl využívat. A tak mě docela často posílal jako děvku někomu do postele. Těm správným lidem samozřejmě. Párkrát dal do určeného sexuálního pokoje i kamery kvůli hmatatelným důkazům, takže měl vlastní porno v přímém přenosu. Skoro jsem měl občas podezření, že ho uspokojuje jen se dívat na dvě šukající těla. Sem tam jsem si ten politickej sex užíval a naschvál se nadrženě díval přímo do schované kamery, o které jsem věděl jen já. Moc by mě zajímalo, jak se u toho Martin tvářil, protože bylo jasný, že se na mě dívá. Mnohokrát jsem dokonce i při orgasmu, naznačoval rty jeho jméno. Provokovat ho mě neskutečně bavilo a bohužel i dost vzrušovalo.
.

"Už se do mě sakra vystříkej, ty čubko!"
"Jak je libo."
"D-Dělej, dělej, kurva!"
Asi tak probíhali moje víkendy a některý večery v týdnu. Stále ty samý prostoduchý věty. Stejný jednoduchý neandrtálci. Někteří chtěli strašně pošťouchat vevnitř, ty druzí zase chtěli šťouchat do mě. Bylo mi to fuk. Záleželo na nich… a na Martinově požadavku.

K tomu mě vyvrcholení každého toho blbečka, kterej se nechal tak lehce poslat do kytek, jistým způsobem uspokojovalo. Vlastně jsem stále plnil to, co jsem si ustanovil. Moje spravedlnost stále pracovala, zbývalo jen vymyslet, jak dostat do rakve mého sexy hajzla.
Musel jsem prostě čekat. Čekat, až se mi naskytne příležitost. A pak ho zabiju.


****

Přibližně do dvou let jsem tu šanci dostal. Bylo to sice nedopatření a chybou mých hlídačů, ale přesto to byla příležitost pomstít se a vykonat to, pro co jsem si sem před dlouhou dobou přišel. Omylem mě totiž nepřipoutali jednou nohou k posteli, což dělali vždycky po večeři. Jediné, co udělali, bylo, že mě zavřeli v pokoji. To ale nebyl problém. Docela obratně jsem totiž uměl otvírat zavřené dveře, nikomu jsem to neřekl, ale tak jsem se na střední dostával učitelům do kabinetu. Užitečná věc do života to tedy ano. Proto jsem se celkem rychle dostal na chodbu a z ní pak své kroky orientoval do Martinova křídla. Tam jsem se dostal potichu až do jeho pokoje, kde jsem za sebou nezapomněl zamknout a vyhodit klíč do koše. Otevřel jsem šuplík, a vytáhl z něj lubrikant a zbraň, kterou na mě předtím mířil. Pak jsem se přesunul k jeho odhalenému tělu v posteli. Bože, je fakt furt sexy. Nesmím na to myslet sakra, ta blbá horkost mi může zatemnit hlavu. Nadechl jsem se a zase vydechl.
Stáhnul jsem z něj pomalu přikrývku a pohled na jeho nahou hruď mi postavil péro do pozoru. Ach jo. Ignoroval jsem, že se brzo udělám a trochu mu stáhnul pyžamové kalhoty. Osvobodil jsem jeho penis a začal ho jemně třít. Musel jsem být opatrný a neprobudit ho dřív, než to bude nutné.
Vymačkal jsem trochu gelu a namazal ho s ním, už mu sice dávno nadrženě stál, ale stejně chci mít trochu pohodlí. Asi za minutu jsem na něj vlezl a nasedl na jeho pulzující péro. Můj otvůrek křičel blažeností a můj kamarád se hned po dvou zásunech vystříkal.
Byl jsem rudej a hodně rychle zase vzrušenej. Tohle nevydržím dlouho při smyslech. Přesto bylo jasný, že bych to měl zrychlit. Martinovo tělo na mě začalo víc reagovat a místama jsem si říkal, že je snad vzhůru, jelikož lehce přirazil pánví do mě. Byl to jen reflex naštěstí a tak jsem pokračoval v zasouvání. Hodně jsem se snažil nahlas nevzdychat, ale pomalu jsem se dostával na svojí hranici. Dokonce i ten parchant pode mnou byl na konci. Cítil jsem to vevnitř, brzo se do mě udělá.
Cítím, jak mu pulzuje a jak se vzdouvá a pomalu…

"Jseš sexy, víš to?" jeho sexy hlas mě vyděsil. Lekl jsem se!
"Mar…!" Jeho o chlup větší a silnější tělo se pohnulo. Martin se vyzdvihl do sedu a znovu mě chytil rychlostí blesku pod krkem, který mi pevně zmáčknul! Já byl ale připravený a reflexivně jsem namířil hlaveň zbraně, kterou jsem měl stále odjištěnou v levé ruce, na jeho spánek!
"Jsi pořád tak naivně sladkej, Ricku."
"Ty hajzle…!" řekl jsem s úšklebkem ale i naštváním. Martin se lehce podíval očima do strany na hlaveň a pak zpět na mě. Jeho stisk nepovolil.
"Takže sis vážně myslel, že to byla náhoda?"
"Připravil si to…" zachroptěl jsem, jelikož mi toho kyslíku nechával fakt málo. Spokojeně se usmál.
"Už dlouho to chci na tebe zkusit."
"Chtěl si vědět, co udělám."
"Tak nějak. Ale hlavně… jak to uděláš," poznamenal a podíval se do klína. Stále měl péro zasunuté hluboko ve mně a tak se snažil, co nejméně hýbat. Všimnul jsem si, jak zkoumá můj znovu naběhlý penis, který mě dnes zradil už potřetí. Z toho jeho hlasu a dechu jsem byl prostě nadrženej.
"Bože, málem si se do mě udělal, sakra," vzdychnul jsem na oko poraženě a pousmál se.
"A pořád chceš?"
Podíval jsem se mu zpříma do hnědých očí a hledal v nich něco falešného nebo podlého.
On v nich stoprocentně měl jen chtíč a míru očekávání. Ale na co čekal?
"Co přesně… tím myslíš?"
"Normální otázka, Ricku."
"Co když řeknu, že jo? Fakt si tak blbej a vědomě se zabiješ? Kvůli svýmu péru," zkoušel jsem a stále zkoumal jeho obličejové grimasy. Věděl to a skoro se zdálo, že v mých očích našel, co hledal.
"A co takhle kvůli tvýmu."
"Víš, že mě nemusíš svádět, hajzle. Stejně mi s tebe stojí, tak…?" vzdychnul jsem popravdě a nechal ho dotýkat mého naběhlého penisu, který už pár sekund dráždil svými šikovnými prsty.
"Tak proč to dělám? Ještě si to nepochopil?"
"Co přesně?" Vážně ho nechápu a při tom vzrušující pocitu v klíně se nemůžu dobře soustředit.
"Že dělám vše pro to, abych se ujistil, že to přežiješ," řekl mi na srozuměnou, ale problém byl v tom, že to nedávalo smysl nikomu jinému, jen jemu. Sakra, copak nemůže mluvit bez hádanek?
"Přežiju? Co tím jako sakra chceš…?!"
.

Blesk!
A pak mi smysl toho jednoho slova zapadl na jediné možné místo!
Místo a zároveň řešení Martinovi hádanky, které jsem si do teď nedokázal připustit!

"Ty… máš to, …co já."
"Obloha se nám konečně vyjasnila."
"Kdy si? Jak si?" Vystřídal se u mě strach, vztek a zmatení a ten parchant to věděl a viděl.
"Klepeš se, víš to?"
"Neklepu…" vzdychl jsem a věděl, že čínská zeď se bortí na drobounké kusy návalem chtíče.
"Máš strach, co by se mohlo stát? Už mě nechceš v sobě, co?" Trefil se, jako vždycky a napoprvé.
"Neklepu se strachem, blbče!" křikl jsem najednou popravdě. Usmál se ale jen lehce.
"Oho, viditelná nedočkavost. Skvělé a sladké."
"U-udělej se do mě, Martine," zašeptal jsem až moc sladce a věděl, že jsem na hranici.
"Riskneš všechno kvůli uspokojení?" zeptal se šeptem a taky se zdál být omámený tím vším.
"Když bude božský,… tak bez váhání," přiznal jsem a pomalu oddálil hlaveň od jeho spánku. Zajistil jsem pojistku a vyndal zásobník. Pak jsem obě části odhodil opačnými směry od nás. Pomalu jsem obtočil svoje ruce okolo jeho krku a čekal na jeho smrtelné rozhodnutí.
"Ricku, já ti to přeci už jednou říkal," zašeptal do mého ucha lehce.
"Co jako?"
"Že jsme stejně zkažení," pokračoval stejným sexy hlasem a v další chvíli jsem už ležel pod ním a jeho abnormálním žárem.
Nechtějte, abych vám popisoval něco tak nádherného a zároveň tak brutálně úchylného, jako bylo jeho pronikání do mého už dost přecitlivělého otvůrku. Pár slovy: Každý jeho příraz byl jako nebeské požehnání a každá změna polohy sloužící k ještě větší extázi byla peklem na zemi.
Lidskými smysly tak nešlo vnímat čas ani prostor. Přesně to s vámi udělá to po čem vaše tělo i duše touží nejvíc. Dá vám to pocit božské síly.
Martinovo penis v nepravidelnosti pronikal a zase unikal z mých nadržených útrob a moje podvědomí, a bradavky, si přálo, aby nikdy nepřestal. Chtělo to časovou smyčku tohohle sexu, jako v nějakém sci-fi, kde to většinou nebývá tak důležitě vzrušující. Cítil jsem dokonce, jak mě kouše na krku, ramenou a bradavkách. Budu ho mít všude, přesně jak jsem chtěl. Přesně, jak to mělo být od začátku. Jediné, od čeho si držel odstup, byly moje ústa, ale já dělal to samé, takže žádné mínus to pro nás nebylo. Oproti tomu jsem měl zase dovoleno svými rty zkoumat, co se mi jen zlíbí, čehož jsem samozřejmě náležitě využil. Jeho bradavky, svalnaté bříško i jeho koule byly teď jen moje.
Byl jsem celý jeho a on, tenhle sexy hajzl, byl celý můj.
Čekali jsme na to dlouho. Až jsem si říkal, že je to strašně mučivá doba. Ale nakonec a konečně se jeho obří zbraň vzedmula, zasunula se očekávaně tvrdě až na konec k místu slasti a jako požární hadice se vystříkala do správných míst mého vnitřního požáru. Vykřikl jsem, což už se mi dlouho nestalo a v dost vyčerpaném stavu zůstal v jeho velkém objetí. Držel mě dlouho a dovolil mi i sobě si tak vychutnat možná poslední chvíli naprostého deliria.


****

Nestalo se nic. Vůbec nic. Ani náznak toho, že by jeden z nás měl zkapat.
Že by se naše schopnost anulovala? Nebo jsme prostě nemohli zabít sami sebe, víte nějaký druh imunity jako u nemoci? Nevím, fakt nemám páru, co by to mělo být nebo ovlivňovat. Ale tak nějak se mi svým způsobem ulevilo a nejen mě, což ale nemůžu potvrdit, jelikož na Martinově tváři se to špatně rozeznávalo. Přesto vypadal klidně celý ten týden, co si mě každou noc dost tvrdě vzal. A mě to jako správného vola uspokojovalo.
Ach, na dnešek jsem se těšil. Lhůta sedmi dnů vypršela a tak jsem mohl něco podniknout, a jelikož byla na řadě další mířená nezjistitelná vražda, oblékl jsem si ty nejlepší kalhoty. A nasedl do auta vedle Martina, které nás odvezlo k takzvanému cíly.
Běžný osmý den…
Tedy, až na ten náhlý několikanásobný výstřel!

Moc si to nepamatuju, jen smyk, náraz a detail že to božské sexy tělo vedle mě je celé od krve! Průstřel jeho hrudníku byl docela i viditelný, z čehož jsem pochopitelně hodil šavli. Ohodil jsem přední sedačku, mrtvého řidiče, který nepřežil náraz neovladatelného auta do sloupu, a tak trochu svůj klín. Když jsem opět získal trochu kyslíku do mozku, zjistil jsem, že je auto na boku a něco z něj vytéká. Odpoutal jsem se, upadl na mrtvé tělo Martina a zjistil, že mám jen pár modřin, škrábanců a jen tak mimochodem i prostřelený koleno. Křikl jsem bolestí a snažil se dostat ven dřív, než tenhle vrak chytí. Okno na straně bylo stejně naprasklé, takže nebyl problém ho vyrazit a protáhnout se jím ven na tvrdou silnici plnou střepů a jiných úlomků.
Nadýchal jsem se čerstvého vzduchu a zpozoroval v mírném oblaku kouře manželský pár. Muž už měl dávno přitisknutý telefon k uchu a popisoval, co se tu stalo. To znamená, že o záchranku je postaráno. Bohu dík.
Ani jsem to o něj nečekal. To, že mě takhle snadno zbaví všech problé…
"Si v pořádku,… koukám…"
"M-Martine…?" šeptl jsem poplašeně, ale zároveň mi spadl velký kámen ze…co?
"Zklamání, co."
"Ulevilo se mi,… blbče."
"Protože nebudeš muset stále platit daně?"
"Protože se poprvé za dlouhou dobu budu moc ráno podívat do stejného obličeje."
"Pojď sem," rozkázal mi, ale v jeho hnědých očích byla znát prosba. S těžkostmi jsem si kleknul a nahnul se přes okýnko blíž k němu. Trochu jsem zrudnul, ale on na to nic kousavého neřekl.
"Tak?"
"Blíž," poslechl jsem a zvedl bradu k jeho obličeji. Martin na nic nečekal a poprvé za celý ten podělaný čas vedle jeho sexy blízkosti mě jemně políbil na ústa. Vzal si je celé i s kapkami krve. A mě z toho doteku tlouklo srdce jako o závod, jakoby všechen ten sex předtím nic neznamenal. Jakoby ovládl celou mou existenci jedním mileneckým polibkem. Ten sex s ním po celých těch sedm dní mi najednou nepřipadal tak moc horoucí ani spalující. Což byla vážně divná myšlenka.
Pak když přijeli policajti, hasiči a doktoři v sanitkách se ode mě odpoutal a nic navíc mi neřekl.
Za hodinu mě ošetřily a Martina za dvě, nehrozilo nám už nic.
Prozatím nic.

Střelec zmizel, nebo to tak alespoň vypadalo. Rozhlédl jsem se nenápadně po okolí a snažil se moc nezatěžovat to koleno. V druhém pruhu stále jezdila auta sem tam, jelikož policie zprovoznila ihned dopravní špičku, nebyl třeba zátaras či zpomalení.
Díval jsem se pozorně po všem podezřelém, až jsem zahlédl u svodidel muže s delšími špinavě hnědými vlasy. Usmál se na mě lehce a zamával mi očividně pobavený mým vyděšeným kulháním směrem k němu. Zatnul jsem zuby a dostal se přes oddělující svodidla a nespouštěl ho z očí.
Musel jsem ho nějak chytit nebo zjistit, kam půjde.
Muž si mě dál nevšímal, snažil se dostat do únikového východu skrz okolo stojících čumilů.
Já ho stále pozoroval a sledoval.
Lehkými kroky se přibližoval po stejné linii, až bylo potřeba dostat se na jeho stranu.
Trochu jsem možná zazmatkoval, jelikož se podezřelý dostal k únikovým dveřím a otevřel je.
Rozhodl jsem se ho následovat a udělal jsem tři kroky jeho směrem ve stejné chvíli, kdy celý zmizel v těch blbých dveřích. Bože, nesmí mi utéct!
Nesmím ho ztratit z dohledu! Nesmím ho…
.

Najednou přišel tlak na levé straně mého těla!
Zvláštní?
Svět se obracel celý vzhůru nohama.
Taky kolem proletělo pár blesků a kousků něčeho, co jsem nedokázal identifikovat.
A nakonec přišla tmavá opona.
Moje myšlení pak ustalo.

Tak nakonec přišla. Ta svině černá měla jen den zpoždění.
Sakra, co všechno může způsobit jeden láskyplnej polibek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 25. října 2017 v 20:22 | Reagovat

Tak tohle bylo dokonalý. Až jsem z toho měla husinu O_O

2 kabriolet kabriolet | 26. října 2017 v 23:38 | Reagovat

Hezký. Čtivý. Vzrušující.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania