Na tomto blogu se mohou vyskytovat články určené lidem od 18 let

Pecora - Když dokážeš tohle

8. září 2017 v 14:01 | Konduto |  Pecora
Věnování: market, topka, Lusy, petratetra, Jenny, Saruma, Hachiko, Momo, KATKA, app, karmilkalove, Crazynotor, Ash, dadainka, zakuro, Normy, Ayumi, Jája, Lucka, Yuuki a Will.



20. Kapitola
Když dokážeš tohle
(+18)

Nemělo smysl ho sledovat do míst, ve kterých jsem se pořád neuměl orientovat. Jako že městské metro pro mě stále bylo chaotické a přelidněné chudinské podzemí, kam se pro vás osobní řidič a sluha v jedno nedostane. Stejně jsem se zatvrdil v tom, jakkoliv dávat najevo, že mi na tom, co dělá, nějak záleží. Natož abych přiznal, že jednoduše žárlím, když není vedle mě. Jako že nežárlím a nikdy nebudu. Obzvlášť ne a to, že si někdo jinej vychutná toho naivního blbečka. Blonďatýho a naprosto neschopnýho a zabedněnýho blbečka, jehož úsměv vám za relativně krátkou dobu zaplní celou hlavu a úplně ji ovládne. Než se nadějete, máte tu nemoc zvanou Naruto v celým těle a jeho blízkost vás totálně vyvádí z klidné ledové míry. A to nemluvím o jeho stále více a více vlhkých ústech, které už několik měsíců nedokážu ignorovat. Ba co víc, já je dokonce toužím po… Co-že?! Ne!


Tohle…! K tomu jsem nechtěl dojít!

Nejsem hlupák.

Přeci mě jen v jednom kuse vytáčí a pořád se hádáme jak psi… a já do toho všeho nemám dostatek sexu, který by tohle celé kompenzoval. Což mi určitě způsobuje tyhle myšlenky a nevyrovnanosti, které mě nutí si myslet, že jsem se snad nějakým kouzlem zamiloval do idiota. Jo tím to bude! Musí být. Prostě musí, jinak jsem… Nejsem! Ne, tohle je jasné vysvětlení mého chvilkového zmatení.

Je to jediné vysvětlení…

Jasně, jasně… už bych si měl zase pozvat nějakou tu příjemnou návštěvu do svého klína. A pak to odezní, skončí to. Jo, přesně to udělám, až tady vyřídím tu prkotinu pro otce. A pak tyhle myšlenky skončí. Skončí všechno, co souvisí s ním a jeho vlivem. Už se těším, těším se na své staré já. Už holt musím zpět do své staré kůže. Musím mít nějaký sex a to s kteroukoliv. Musím, a to co nejdříve jinak se stoprocentně zblázním a zami…

"Jste v pořádku?" zamrkal jsem a všiml si, že přerývavě dýchám. Pak jsem zvedl hlavu k ustaranému obličeji Chichi v tuhle chvíli trošku nedokonalému, jelikož se jí rozmazala řasenka. To snad někde v koutě obrečela odchod svého už pátého milence? Neptejte se, jak to vím.

"Ano… úplně," odpověděl jsem, narovnal si kravatu a lem saka a narovnal se v křesle, do kterého jsem se tak rychle sesunul. Možná jsem jen unavený, by mě ale zajímalo z čeho. Chichi si oddechla a porozhlédla se kolem, pak se mírně zklamaně podívala zpět na mou ledovou tvář.

"Kam zmizel váš koloušek?"

"Něco musel zařídit."

"Škoda, byl tak sladkej," skoro to znělo jako by si chtěla v jeho přítomnosti víc užít. Jako že v tomhle jsem jí za žádnou cenu nehodlal podpořit. Něco mi říkalo, že to ví. "Tady je vaše objednávka."

"Díky. Jste laskavá."

"Zase se někdy stavte… oba," řekla mi zvonivě, a když jsem se zvednul a zapnul sako, podala mi ruku ozdobenou náramkem a dvěma prsteny. Já jí bez okolků stiskl a mírně se uklonil.

"Jistě," poznamenal jsem a oba její podřízení mě bez řečí následovali.


Bože, asi je to vážně dlouhá doba, když už mi přijdou sexy i tihle dva profesionálové, kteří se ochotně posadili naproti mně v jedné z mých limuzín. Po celou tu půl hodinu, kdy jsme se plahočili skrz ucpané město, jelikož jsme pravděpodobně trefili čas konce pracovní doby obyčejných lidí, mě oba hypnotizovali svými až nadmíru rajcovními pohledy. Bylo mi jasné, že jsem pro ně v tomhle evropském modelu k sežrání, ale se mnou jejich snahy nic nedělaly. Jedna věc je přiznat, že jim to fakt sluší, ale ta druhá že bych do nich šel, nebyla pravdou v žádném směru. To mě opět přivádí k té samé otázce, kterou začínám opravdu nenávidět.

Proč jsem jen z Naruta tak mimo?

Dobře měl jedno plus a to, že jsme spolu spali. I když to byla naše velmi slabá chvilka, pořád zůstává skutečností, že vím jak chutná jeho kůže a že moc dobře vím jaké to je být uvnitř… Dost! Přestaň myslet na prasárny nebo na ně vzpomínat! Ještě si budou myslet, že to je kvůli nim. Kousnul jsem se do jednoho prstu a na krku jsem cítil pár kapek potu. Ty mi pomalu ale jistě sklouznuly až na záda, kde se spojily s ostatním chladícím systémem těla. Po deseti minutách, kdy jsem vnímal jen tuto jejich cestu, mi konečně dorazily až mezi půlky, které se mírně zachvěly. Představy o tom, jak mě přesně tam jeho ruce hladí, mě na malou chvilku úplně zmrazily v sedačce. Tohle už hraničí s posedlostí, ty blbe nadrženej! Už jsem na tom asi hodně špatně. Tohle celé je špatný!

Potřebuju sex! A to hned!

Potřebuju hned sex!

"Právě jste si řekl, že potřebujete sex, že jo?" Poznamenal najednou ten menší se zrzavými vlasy a schválně si skousnul spodní namalovaný ret. Já ale naštěstí zachoval klid, tihle mě nerozhodí.

"Co prosím?"

"Trefa, Vasile," řekl ten druhý o mnohem větší a mírně se pousmál.

"Měl to v obličeji," pokračoval jeho kolega a mírně se o něj opřel. Klidně jsem je se svým ledovým obličejem sledoval. Dal jsem tomu dokonce pár dlouhých minut, abych v nich vypěstoval neklid a nervozitu, což se mi povedlo.

"Na nic jsem se neptal."

"P-promiňte, nemohl jsem si pomoct," řekl ten Vasil a raději se rozhodnul mlčet.

"O nás nejde, že ne?" Zeptal se hned na to ten větší, asi mu můj vražedný pohled nestačil.

"Sklapni, Bille, už toho nech!" tahal ho za rukáv ten Vasil a nervózně na mě pokukával. Jestli toho nenechají, tak jim vážně něco udělám, stačilo jen zvednout telefon.

"Jestli o nic nejde, tak odpoví. Mám pravdu?"

"Jistě, že o nic nejde," přiznal jsem a lehce si prohrábnul svoje teď neupravené vlasy. Podepřel jsem si hlavu a opět je sjel svým nejlepším ledovým ostřím. "Jen byste si měla dávat pozor na pusu."

"Jak si přejete, Pane," řekl ten Bill skoro šeptem a bylo znát, že lidi jako já nemusí. Možná proto jsem se rozhodl v této nepodstatné konverzaci pokračovat.

"Každý přemýšlí o sexu, ať už to přizná nebo ne. Je to přirozené u pracujícího i nezaměstnaného."

"Takže i u Vás?" Zeptal se Bill, už znejistil.

"Jistě," odpověděl jsem mu nezáživně. "A jistě to nemám z vás."

"Děkuji… za vaši odpověď, Pane."

"Nemáš zač," poznamenal jsem a podíval se na sekundu na ubíhající ulice velkoměsta, které jsem ani pořádně neznal. Pak jsem se s dost velkou frustrací otočil zpět a dodal: "A teď už držte huby!"

"Rozumím," řekli oba naráz a už se neodvážili na mě promluvit.



****


Asi za další půlhodinu jsme konečně dorazili před hotel Akai Tsubaki, kde jsme vystoupili a za doprovodu recepční, která by stála za hřích, a v tuhle chvíli by mi i odpomohla od jisté záležitosti v kalhotách, přešli k apartmánu Shinzó-sana. Můj problém začal být nepříjemný a tak jsem nic nechtěl prodlužovat. Snad ten blbec neudělal nějakou kravinu, nebo nebyl tak naivní, aby si nechal dát něco do pití. Zaklepal jsem na dveře a čekal. Ozvaly se pomalé kroky a menší šramot, pak někdo zabral za kliku a pustil nás dovnitř. Co bylo překvapením pro mě hlavně, že to nebyl Shinzó-san ale nějaká jeho asistentka v kostýmku. A dost pěkná, i když o něco starší než já.

"Dobrý den, Uchiho-san. Vaše zásilka je očekávaná."

"Jistě, omluvte to zpoždění. Město je zase plné," poznamenal jsem omluvně a trochu se uklonil na znamení lehké úcty ke svému dodavateli. Pousmála se a nápadně si mě prohlížela.

"Nic se nestalo. Prosím pánové, posaďte se zde."

"Jestli mě nepotřebujete, mám ještě nějaké záležitosti, kterými bych se omluvil z účasti."

"Všechno je podepsané a vyřízené vaším otcem. Tudíž, pokud spěcháte, jistě," řekla a nechala ty dva fešáky projít do pokoje pro hosty. Já stál stále na prahu a sledoval, jak si oba sedají do pohovky.

"A vy?" Zeptal jsem se naoko jemně. Trošku zrudla ale zachovávala etiku.

"Já?"

"Máte teď čas?"

"Maximálně… půl hodinky," přiznala a trochu se nahnula v mojí kamenné tváři. Kde mě za další sekundu lehce políbila a znovu se profesionálně odtáhnula, jako by se nic nestalo. Svádění ji tedy jde, asi bude zkušená. No co, to jsem teď potřeboval ze všeho nejvíc.

"Pak mne následujete prosím," řekl jsem a podal ji svou ruku, kterou ochotně a nenápadně stiskla.


Volný pokoj jsme nehledali dlouho. Stačilo říct, kdo jsem a že mi stačí i málo na pár hodin.

Věděli, co chci a co tam budu dělat, proto byli okamžitě pohotový a poslali mě i s mým doprovodem do nejvyšších patek hotelu. Asi byli k tomu určené, jelikož jsem zde našel jen to potřebné. Alkohol, kondomy a dokonce i věci na převlečení. To je dobrý servis.

Ani jsem jí nemusel pomáhat, svlékla se jen do spodního prádla a při první příležitosti mě objala a ukradla mi kyslík. Neměl jsem nic proti a tak jsem se do jejího zkušeného líbání rád přidal. Hned na to jsem jí zvedl za zadek a donutil jí tak obtočit její nohy kolem mého pasu. Ani nebudu říkat, jak moc nedočkavý jsem byl. Už aby to bylo! To mi běželo hlavou, když jsem se svlékal a pokládal ji do růžových prostěradel. Líbala mě všude a sem tam mě kousnula lehce do kůže. Bylo to celkem rajcovní a tak jsem jí to oplácel. Než jsem se nadál neměla na sobě nic a já taky ne. O což mi koneckonců šlo hned od začátku a tak jsem po menším škádlení přešel do útoku. Roztáhl jsem jí nohy a zcela ztraceně do ní zajel celou svou délkou. Vzdychla a snažila se o co nejrychlejší uvolnění. Vážně byla zkušená, to se mi líbilo. Mohl jsem hned rychle přirážet a nestarat se o nějaký keci a pláč. Vypadala, že taky chce klasickýho rychlíka a tak jsem vlastně vyhověl nám oběma.

Ach bože! Tohle jsem potřeboval!


"Ještě než odejdeš…" špitla jemně a dál se oblékala do svého žlutého kostýmku. Já se na ní nepřítomně otočil a lehce se pousmál.

"Co?"

"Mám ti pustit tohle," řekla a otevřela počítač, který ležel v koutě na malém stole. Něco do něj namačkala a pak klikala na různé odkazy a složky, než našla, co údajně hledala. Já mezitím přešel k jejím zádům a koukal se na odkaz nějakých deseti dvaceti videí.

"Co to je?"

"Nevím, mám ti to jen pustit a odejít zpět do práce," poznamenala a pustila mě sednout na malou točící židli, která neměla ani opěrátka na ruce. Vcelku nepohodlná, ale řekl jsem si, že to pro teď skousnu. Nalil jsem si nějaký zbytek alkoholu, co tu stál vedle klávesnice v neoznačené láhvi a hned při prvním doušku poznal, že jde o whisky.

"Dobře a díky."

"Tak fajn. Měj se," řekla jen a zavřela za sebou malou místnost. Já na to nic neřekl a chvilku spokojeně vysílen a vyšťaven pozoroval černou plochu začínajícího videozáznamu. Asi za další minutu nebo dvě jsem zmáčknul enter, abych se jako dozvěděl, co mi tu její šéf zanechal důležitého.


Netušil jsem, co se na zprvu šedočerné obrazovce notebooku objeví. Když se začali objevovat barvy a obrysy, poznal jsem odkud je video pořízeno. Byl to apartmán několik pater pode mnou, apartmán Shinzó-sana. Kamera byla zjevně natočena na postel. V místnosti bylo rozsvíceno jen jedno malé světlo na nočním stolku. Takže z toho nebudu mít porno ale jen milostnou scénku.

To mi chce ukázat, jak to s těmi dvěma dělá v přímém přenosu, nebo co?

Pousmál jsem se a vcelku rychle mi došlo, že je to vysílané online. Asi si mě tím chce dobírat či co, ale to mi neměl dávat svou asistentku k brzké večeři. Sledoval jsem tuhle trapnost ale dál a nezáživně poslouchal vzdechy od postavy pod Shinzó-sanem. Docela rychle mu roztáhnul nohy, ale pak zase na rychlosti ubral a jemně do něj pronikal. Očividně měl jiný praktiky než já, mě je jedno co cítí ti pode mnou. Podle hlasitosti vzdechů mi došlo, že se zasouval celou délkou a ta dost pomalu. Pak ale zrychlil a předklonil se ke své oběti. Nepoznal jsem z toho úhlu, který z těch dvou to byl, ale vzhledem k menší postavě jsem tipoval toho Vasila. Dobře mu tak, i když tohle nevypadalo jako trestní sex. Spíš si to oba dva užívali, jakoby to byli milenci. Jo, takhle to asi mezi zamilovanými chodí. Jemné a pomalé, hm… to znamená, že nejsem zamilovaný a nikdy jsem nebyl. Na pomalý sex bych si nezvyknul. Ani si nepamatuju, že bych ho zažil. No co, každý svýho štěstím strůjce že.


Po asi deseti minutách mě to přestalo bavit. Když to neděláš sám, je to celkem otrava. Povzdechl jsem si a chtěl to vypnout, to už snad stačí, abych dokázal loajalitu. Ve chvíli, kdy jsem hledal na klávesnici potřebné tlačítko na stopnutí, se ozval známý zvuk vyvrcholení.

Uhodilo ve mně!

Tenhle pocit, tohle zabarvení hlasu, které se najednou tolik vyjasnilo…!

Ne… to… není přeci možný.

Dělá si ze mě jenom prdel!

Nemůže… to být skutečné!

Prostě ne!

V návalu zmatení a chaosu jsem chtěl video posunout zpět, ale nedalo se to udělat. Zaklel jsem, jelikož se mi celý počítač seknul! Asi jsem toho zmáčknul moc najednou! Sakra, co to jenom bylo! Proč a jak je možné, že jsem měl chvilku pocit, že to…

Pak se ale k mému překvapení zase rozjel a ukázal mi konec online videa, na kterém se na mě lehce vítězně usmíval Shinzó-san! Navíc zvednul svou kameru tak, abych viděl detaily pokoje. Jako třeba, kdo mu to leží v jeho přepychové posteli.

T-ty…?!

Proč…?!

Tohle se nemohlo stát. Ty ne.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Konduto-sama Konduto-sama | 8. září 2017 v 14:02 | Reagovat

Tak a tu je slíbený dílek :-P Ten další mám z poloviny napsaný, takže tu snad bude také během příštího týdne :-D

2 Kurumi Kurumi | Web | 8. září 2017 v 22:14 | Reagovat

Luxusní miluji yaoi

3 Emeth Emeth | 11. září 2017 v 22:30 | Reagovat

Tak jo, tohle bylo naprosto luxusní xD Pokud se nepletu je jasné, kdo leží v té posteli uspokojený xDD Lol, fakt super dílek, a moc se mi líbil ty vnitřní monolog Sasuna xD Blb xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania