
4. Kapitola
To, co dluží se vším všudy
(+18)
Můj nový kamarád z vyšších tříd se ani nesnažil předstírat, jak moc mu vadí moje zažité způsoby a zvyky. Osobnosti se v našem případě příliš dobře neshodli a to skoro v ničem, proto mě celkem překvapilo, že spolu vydržíme tak dlouho sami ve vstupní hale tohohle ohromného baráku, kterému můj hostitel říkal prostým slovem chata. Proč jen mě to v jeho případě tak moc překvapilo.
"Jsme tu první?"
"Jasně, že jsme. Jen já mám klíče."odpověděl mi, ač očividně nerad na mou stupidní otázku.
"Paráda, takže…"řekl jsem a zatvářil se spiklenecky. Nemohl jsem si tak nějak pomoc.
"Takže co?"
"Můžu jít šmejdit?"zeptal jsem se jako dítě přesto, že mi už dávno bylo přes dvacet.
"Dělej si, co chceš, ale asi za hodinu budu potřebovat tvojí přítomnost."řekl jen Sasuke.
"Spíš budeš mít potřebu někoho komandovat."
"Rád spojuju užitečné s příjemným."řekl mi a věnoval mi jeden ze svých ledových pohledů.
"Jo, všiml jsem si."odpověděl jsem mu na to ironicky a zasalutoval. "Tak za hodinu, Pane domácí."














