close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

HellSky (23.část-poslední)

28. května 2014 v 16:10 | Konduto |  HellSky
Jak dlouho bude tohle všechno ještě trvat? Jak dlouho mě bude svět zkoušet? Z mého úhlu se skoro zdá jako by se mě vše kolem snažilo zničit. Usmrtit mé srdce. A to navždy, tak aby ho už nic na světě nedokázalo rozbušit. Jako, že se stále divím tomu, proč už to někdo neudělal. Pro mého Pána by to přeci měla být otázka sekundy. Stačilo by jen lusknout prsty a mé srdce by se zastavilo. Přestal bych tak existovat a po pár minutách se rozplynul v zářivém zlatém oblaku.
Bohužel, ke smůle všech opeřenců, Bůh nebyl člověkem.


On nás, své výtvory, miluje. Stejně jako miluje lidi. Nechce a nikdy nechtěl naši zkázu nebo utrpení. Proto nás za naše prohřešky nezabíjí, ale trestá. Proč jen mě, až do dnešního dne, nenapadlo, že to nedělá jen z lásky. Pozoroval jsem, u lidských králů a vůdců, jak dělají něco podobného svým poddaným. To,….jak prohřešky vinného raději trestali úmornými pracemi nebo mučícími prostředky, než aby ho prostě zabili,….jsem před setkáním ze Sasukem vůbec nechápal. Teď jsem ale viděl. To, co mi dřív unikalo, najednou moje oči viděly úplně zřetelně.
Lidé jsou smrtelní, proto neradi přijímají myšlenku smrti. Bojí se jí, protože nechápou její smysl.
Ale jsou chvíle, kdy po smrti přímo touží,…..než aby žili dál v bolesti a utrpení.
V tu chvíli jsou ochotni překročit ten pomyslný plot, ignorovat strach a lítost, a umřít.
Všechno jen proto, aby se zbavili pout bolesti…..aby se zbavili nejistoty a chaosu,….a našli klid.
….
Vzdychl jsem nahlas a dál bezmocně hleděl na rám dveří, které se ani ne před deseti minutami zavřely za jedním ledově laděným opeřencem a jedním dost krvelačným démonem. Párkrát jsem rychleji zamrkal a následně zatřepal s hlavou, abych z ní dostal všechny nežádoucí myšlenky.
Teď se musím soustředit na plán.
Přešel jsem k oknu a rozhlédl se po rušné ulici, která byla připravená na útok čehokoliv, ne-li jednoho hloupého démona, který se jen špatně zamiloval. Můj úkol byl vcelku jednoduchý. Skočil jsem tedy z okna a roztáhl svá bílá křídla, hruď mě přitom zabolela, ale jen trošičku. Když jsem pokračoval v pravidelných záběrech a občas se nechal jen tak unášet větrem, bolest se vytratila úplně. S úsměvem na tváři a Sasukeho obrázkem v mysli, jsem se vydal stejným směrem jako moji dva komplici. S tím rozdílem, že já to mohl vzít tou kratší cestou a to vzduchem.
Náhlý silnější poryv větru mě trochu strhnul na stranu z kurzu a já se musel do záběrů trochu více opřít, abych se vrátil. Soustředil jsem se tak na vyrovnání, že mi úplně ušlo, co ten silný vítr vlastně způsobilo. Když jsem zvedl hlavu a pohlédl před sebe, uviděl jsem kousek napravo od sebe bojovou letku zvanou Rumex. Nemohl jsem si nevšimnout jejich vysokých hodností, které mi jasně říkali jedinou věc a to že máme průšvih. Dokonce k mé hrozné smůle letěli přesně tam, co já.
A co teď? Jak se jich mám zbavit?
Kousl jsem se do rtu a přivřel své modré oči. Tohle nebude snadný. Zavřel jsem oči a chvíli přemýšlel nad důsledky toho, co se teď chystám udělat,….jen abych zachránil život svého milovaného démona. Když jsem je zase otevřel, byly ledově klidné. Díval jsem se na Rumex před sebou a pak se rozhlížel po vhodném maskování. Našel jsem příhodné věci, které jsem potřeboval na svojí malou kamufláž.
Sletěl jsem k zemi a v jedné uličce našel starý černý potrhaný plášť. Zřejmě se někdo zbavoval trofeje z bitvy, když zjistil, že se po jeho vlastním městě pohybuje krvelačný démon. Nasadil jsem si ho a trochu ušpinil své bělostné nemocenské kraťasy blátem a pískem ze země. S tričkem, vlasy, kůží na rukách a obličeji, jsem udělal něco podobného. V rychlosti jsem se ještě řízl kusem skla do ruky a pomazal si jak oblečení tak jednu stranu obličeje svojí vlastní krví. Ránu jsem zavázal kouskem vlastního obvazu, který jsem si sundal z hlavy.
Když jsem si myslel, že jsem vše zvládl v docela velké rychlosti a obratnosti a roztáhl jsem svá křídla s myšlenkou rychlého letu za profesionálními zabijáky démonů,….málem jsem si sám nafackoval.
Jasně, démoni mají čisto-skvoucí křídla plná nádherně lesklých pér.
Zakroutil jsem nespokojeně hlavou a svá křídla podrobil stejné kosmetické úpravě jako svůj úbor.
…..
Nečekal jsem, že si mě vůbec nevšimnou a poletí neohroženě dál. Toliko k úspěchům těchto pitomců. Dozadu jsou slepí jako krtci,…se divím, že jich tak málo vůbec ve válce umřelo. Pousmál jsem se a s připraveným útokem je nadletěl a schoval se v jejich stínu. Pak jsem v dostatečné výšce zamával tmavými křídly, která jsem si dost bravurně začernil blátem a nějakou černou látkou, která šla tak špatně dolů. A pustil se střemhlav dolů, přesně na prvního člena nebezpečné letky, zřejmě velitele Rumexu! V rukou se mi pár sekund před nárazem zjevil bělostný meč a já ho v té rychlosti vší silou zarazil až po jílec do dospělého anděla! Ten se, společně s mojí maličkostí, řítil vysokou rychlostí k zemi, až jsem z něj, pár metrů od nárazu, meč vytáhl, nechal ho zmizet a kopl ho na střechu jednoho z domů, která se pod ním propadla! V tom adrenalinu jsem zvedl hlavu a viděl pohled šesti naštvaných, proti mě startujících, opeřenců! Jejich pozornost zdá se, v tuto nečekanou chvíli, patřila jen a jen mně! Teď byl čas na útěk! A tak jsem mávl křídly a zdrhal, jak nejrychleji jsem uměl!
Démon
Podivně tvarovaná větší krabice, kterou všichni okolní opeřenci z nějakého důvodu obdivovali, blokovala cestu na most i naší spiklenecké dvojici. Což se mi ani za mák nelíbilo. Sakra, začal jsem přejímat Narutovi lidské přirovnání. Kam až jsem to spadl? To se stane, když trávíte moc času s opeřencem, který je fascinovaný cizími druhy. Vzdychl jsem a znovu své myšlenky vrátil k těm opeřeným idiotům před sebou a snažil se vymyslet, jak je obejít bez použití křídel.
"Vážně to chceš vědět?"zeptal se mě Sai a nadzvedl přitom jedno obočí. Asi mě chtěl naštvat.
"Kdyby ne, neptal bych se."
"To je Veronica."
"Kdo že?"
"Veronica."
"Vy říkáte krabici ženským jménem?"řekl jsem a ušklíbl se. "Mínus pět bodů v osobní stupnici démona Sasukeho."dodal jsem a protočil oči. Pak jsem se dál soustředil na houf před námi.
"Nikdy jsem neřekl, že je to obyčejná krabice."bránil svůj vážná názor Sai. "Veronica je oficiální název pro výbušninu."dodal dost hrdě a byl spokojený s mým přicházejícím překvapením.
"A to si nemohl říct hned?"
"Přičteš si ty body zpátky?"řekl a tentokrát se ušklíbl on. Vcelku vychytal tu správnou dobu a tak jsem mu to ani nemohl mít moc za zlé. Vzdychl jsem a snažil se hodně rychle do svých plánů zahrnout i takovou maličkost, jakou byla malá božská bombu.
"Dá se to obejít nebo nějak deaktivovat?"
"Postaví to doprostřed mostu Aquilegia, takže na obchůzky zapomeň."řekl Sai a taky dělal, že svoji odpověď dostal, i když jsem mu na tu jeho poznámku nic neřekl. "A deaktivace je vcelku nemožná."
"Proč?"zeptal jsem se, jelikož mě to docela i zajímalo.
"Tohle není lidská bomba."řekl Sai a ukázal na krabici prstem. "Je to čistá božská energie, která reaguje jen na svého pána."řekl a palce naznačil směr vzhůru. Rychle jsem tedy pochopil.
"Takže je na něm, jestli to odpálí nebo ne."řekl jsem a s nemalým nadšením naznačil palcem to samé, co můj opeřený dočasný spojenec před pár sekundami.
"Ano."
"Skvělý."řekl jsem a kousl se nenápadně do rtu. Sai mě pozoroval a po chvilce se pousmál.
"Vezmi to s té lepší stránky…."začal. "….je tu velmi malá šance, že tě nechá odejít v celku."
"Vážně nemám zájem spoléhat se na něčí chvilkový rozmar, který by byl jen za účelem pobavení."
"Když to bereš takhle."řekl Sai, zřejmě potěšen mým názorem na daný problém, který se vcelku týkal jen a jen mě. Zamračil jsem se a chtěl mu alespoň trochu natrhnout hlavu. Možná bych to i udělal, kdybych ho zatím tolik nepotřeboval….což musela uznat i taková horká hlava, jako jsem já.
"Ještě něco, co bych měl vědět?"
"Stráže se mění jednou za deset minut a vzduch kontroluje nejméně dvacet letců."
"Takže jsme v loji."řekl jsem a v duchu si nadával za to, že tak snadno používám Narutovi výrazy.
…..
"Tohle nevypadá dobře."řekl po pár dlouhých minutách Sai, když viděl přistát jednoho ze svých opeřenců pár kroků od nás. Měl v očích takovou divnou formu strachu, až jsem si říkal, co to s ním asi je, když ho něco takhle moc vyděsilo, muselo to být dost hrozný.
"Co?"
"Zůstaň tady."řekl mi…. "Jdu to zjistit."….a pár dlouhými kroky se přesunul ke skupince vyděšených opeřenců, kteří bylo až moc napjatí s útoku jednoho démona. Přišlo mi to směšné i vzhledem k tomu, že stojím jen pět kroků od nich a klidně bych jim mohl všem usekat hla…
"Máme problém."vyrušil mě Sai s mé chvilkové rozkoše, kdy jsem si alespoň jako vyzkoušel sekání hlav ubohých a pře bělených ptáčků.
"Jakej?"
"Nebude se ti to líbit."zaváhal Sai s odpověděl a tak zvláštně si mě prohlížel.
"Tak už to vyklop!"křikl jsem trochu víc nahlas, než jsem chtěl a ty blbci se na nás na malou chvíli podívali. Pak si něco pošeptali a začali se tomu smát. Sai mě chytil trochu víc agresivně za rameno a odtáhl mě kousek víc stranou od těch smějících se blbečků, kteří tedy vážně zkoušeli mou trpělivost.
"Přišlo hlášení, že hledaný démon byl spatřen jižně odtud."řekl Sai a díval se vážně do té mé tváře.
"Ten opeřenej idiot!"šeptl jsem, a dal si ruku před pusu, jelikož jsem se chtěl rozkřičet!
Co to ten pitomec sakra provádí?!
Snad jsem jasně řekl ať….!
"To nám dává možnost."utrousil najednou Sai a podíval se k mostu.
"Možnost k čemu?!"
"K útěku."dodal a ukázal na opeřence nedaleko i na samotném mostě, kteří se všichni naráz vznesli do vzduchu a zamířili na jih. "Podívej, most je prázdný."
"Jo až na tu vaší Veroniku."řekl jsem, ale když jsem letmo mrknul na most, ta krabice už tam nestála. Vždyť ji nikdo s těch okřídlených bělidel nesebral, takže…. "Moment, kam zmizela?"
"Přesunula se."řekl jen Sai a podíval se k nebi.
"Cože?"podivil jsem se. "Jak? Kam?"
"Blíž k nebezpečí."
"Naruto."zašeptal jsem a snažil se ignorovat Saiův nespokojeně smutný obličej. Otočil jsem se a pevnými kroky se vydal nadrbou stranu od mostu, který byl teď prázdný. Musel jsem za ním, musel jsem mu pomoc….šel jsem dál a když jsem se chtěl rozutíkat, což jsem už dlouho neudělal, něco mě chytilo za zápěstí a zastavilo mou nastavenou rychlost! Pohlédl jsem za sebe a viděl jak mě Sai drží a naštvaně si mě prohlíží. Přesto z něj sálal klid.
"O tohle přeci šlo, ne?"zeptal se. "O to, dostat tě odtud."mluvil dál klidně a lehce kývl směrem k prázdnému mostu. "Teď máš volnou cestu."řekl a trochu sklonil hlavu. "Naruto je nalákal na sebe. Tak běž."dodal a já ho na malý okamžik vůbec nepoznával….ne, že bych ho předtím nějak zvlášť pochopil, ale tohle prostě nebylo normální, ne u něj. Zamračil jsem se a snažil se mu vyvléct!
"Posloucháš se vůb.…?"
"Stačí přejít most a budeš v bezpečí."řekl a znovu mi zmáčkl zápěstí. "Roztáhneš křídla a proletíš poslední bránou."popisoval. "Přeletíš bílé údolí Trifolium a severně je tvá vlast,…tvůj domov."
"Proč mi to….?"
"V čem je problém, Sasuke?"zeptal se a díval se zpříma do mých očí. "Ty nechceš domů?"
"Jasně, že chci, blbe!"řekl jsem naštvaně a konečně se dostal z jeho sevření.
"Tak proč tu ještě stojíš, když máš šanci?"
"Asi…"začal jsem a stál dál bez hnutí. "Asi jsem si to představoval trochu jinak."dodal popravdě.
"A to jak?"řekl Sai a ironicky se do mě obul. "Že se tu s Narutem políbíš v západu slunce a radostně ti všichni zamáváme, až budeš přecházet most?"vcelku se trefil, ale přiznávat jsem to nehodlal.
"Rozhodně si v mých představách neměl hlavní roli."
"Pořád stojíš na místě, Sasuke."poukázal na fakt můj nedobrovolný spojenec.
"Já nikam nepůjdu, Sai."řekl jsem a podíval se do jeho očí, které chtěli znát pravdu. "Takhle ne."
Sledovali mě a to docela velkou rychlostí! Jejich šestice byla najednou sehranější a agresivnější! Jako by celou dobu čekali na stimul daný smrti jednoho z nich. Měnil jsem rychle směr a naschvál se motal v nejrůznějších malých a úzkých uličkách, o kterých jsem si vždycky myslel, že jsou jako stvořené pro mojí malou postavu! Jak jsem záhy zjistil, vejde se do ní i víc jak sto šedesát šest centimetrů. K mojí smůle jsem je tak nedokázal setřást, žádným ze svých nápadů!
"A jsem v loji."řekl jsem si pro sebe, když jsem se dostal opět do bezbariérového vzduchu, kam mě Rumex zahnal! Všichni jeho členové zdá se nebyli až takový ořezávátka, jak se mi na první pohled zdálo. Jsem to ale pitomec, proč jsem jenom podcenil jednu s nejlepších letek svého druhu?! Láska mi asi hodně zatemnila mysl, když přestávám vidět reálně a nepřemýšlím. Ne, že bych v tom,…před svým tak nešťastným nalezením démona,…nějak vynikal, ale....no, na něco se prostě hold vymluvit musím.
Hnali mě neuvěřitelnou rychlostí stále před sebou a hlídali si každou mojí změnu směru, o kterou jsem se každých pár minut pokoušel lehkým natočením svých křídel! Bylo to marné! Nenechali se zmást vůbec ničím, a to jsem toho vyzkoušel docela dost!
Ohlížel jsem se tak často po svých pronásledovatelích, že jsem se skoro zapomněl dívat před sebe! Když už jsem měl chvilku čas na rozkoukání,….přitom všem, co po mě házeli za ostré meče a dýky, se tomu dost divím,…..všiml jsem si, že mě dostali až skoro k cíly, od kterého jsem se je celou tu dobu původně snažil odlákat! Sakra, vždyť přede mnou je propast Elodea!
Tam někde, utíká můj démon. Utíká domů….
Démon
"Je kousek od propasti Elodea."oznámil mi Sai při běhu na místo, o kterém nám bylo známé, že se tam Naruto nachází společně se svými pronásledovateli,…..jako bych neměl oči.
"Vidím sakra!"odpověděl jsem dost naštvaně, nemám rád, když ze mě dělá hlupáka.
"Ale….nevypadá to, že by měl situaci pod kontrolou."poukázal na další dobře viditelnou věc a já si začal říkat, proč už nemá hlavu, a proč v mojí přítomnosti stále dýchá můj kyslík.
"Nikdy jí nemá."
"Co chceš dělat?"zeptal se Sai a podíval se na mě detailněji. Zdálo se jako by si mě stále měřil.
"Zachránit mu tu jeho připitomělou prdel."
"A pak?"optal se dost hloupě Sai ale jeho obličej byl stále vážný.
"Jak pak, sakra?!"křikl jsem na něj. "Neumíš se ptát napřímo?!"
"Potom, až se proměníš do své "bojové" podoby a zabiješ všechny, kdo na něj sáhli…Co uděláš?"
"Už dlouho ti chci urvat hlavu, takže myslím, že bych konečně…."začal jsem sarkasmem, ale…
"Myslím to vážně, Sasuke!" "Takže mluv a….!"
"Já to nevím, jasný!"křikl jsem po pravdě a zastavil se. "Pořád nevím, co to tu dělám!"pokračoval jsem, když už to musel slyšet. "Jen to prostě….musím udělat…."řekl jsem a podíval se na něj. Pak jsem sklopil oči k zemi. "Jako by nic kromě něj nedávalo smysl."vzdychl jsem a po chvíli se zadíval na modrou oblohu nad sebou. "Ale….Ještě pořád jsem dost velkej sobec na to, abych dokázal umřít."
"Tohle ti neodpustí."řekl mi Sai s jistým druhem slovního obdivu.
"Já vím."řekl jsem a své ledové masce dal druhou úroveň. "A teď mě veď!"
"S radostí."řekl Sai a rozeběhl se směrem k nějakému útesu, jehož konec se tyčil nad propast.
Anděl
Ani nevím, jak to udělali, ale z ničeho nic byli všichni členové Rumexu v kruhu kolem mě! Svírali mě a snažili se zasáhnout moje křídla, nebo slabinu mého těla! Snažil jsem se, seč jsem mohl, aby se jim to nepovedlo! Využíval jsem všeho, co jsem si pamatoval z výcviku a reálných bitev! Bohužel, ne všechno fungovalo, jelikož jsem nebojoval s leckdy hloupými démony, ale s obratnými a vychytralými opeřenci, kteří se dají mnohem víc na svou čest, než na svůj strach! Chápal jsem to, byl jsem stejný. Obrat dolů! Doleva, doprava! Zamávat rychle křídly a snažit se je setřást! Přitom uhýbat nabroušeným zbraním! Sakra, jak je možný, že ještě žiju?!
V tom se, k mému překvapení, pode mnou objevil šestý člen letky, u kterého jsem si ani nevšiml, že by zmizel od ostatních! Že mi nepřišlo hned divný, že jich je jen pět! Blbec, jsem blbec! Rozmáchl se křídlem, a když prolétal těsně vedle mě, zařízl se jeho ostrým okrajem do mého pravého ramene! Ztratil jsem rovnováhu a pár sekund vnímal jen ostrou bolest, která mě táhla dolů k zemi! Moje vědomí mě pomalu opouštělo a já přestal vědět, kde je nahoře a kde dole! Cítil jsem svojí novou ránu krvácet a pulzovat s každým úderem mého srdce! Stále bolestněji, nádechy to jen zhoršovaly! Mraky a zem se mi vytrácely před očima, pohltila mě bílá tma a já, jako kámen, když ho hodíte do vody, klesal volným pádem přímo do nejtemnějšího místa své domoviny! Tmavá Elodea, jejíž černočerná temnota byla velmi známá, ani jedním slovem neprotestovala a otevřela mi svou náruč. Byla ledová, ale mně to nevadilo. Zavřel jsem oči a s úsměvem a myšlenkou na svého démona jsem upadl do bílé tmy zvané smrtelníky bezvědomí.
Démon
Doběhli jsme ze Saiem na malou rovnou plochu, kousek od kraje nejvíc vyběhlého útesu a dívali se nespokojeně do oblak! Hrklo ve mně, když jsem spatřil bojovou letku, která uzavírala něco černého mezi sebou! Ten blbec na sebe dokonce hodil i nějaké ty démonské hadry, aby je ošálil! Docela mu to i vyšlo, jelikož ty idioti nepoznali rozdíl. Nedalo mi to a trochu se mi nadzvedl koutek. Přesto ve mně narůstal strach! Byl jsem takový kousek od něj a přitom tak daleko. Přitom se tu objevil další velkej problém a to, že skoro všichni bojeschopní andělé se začali řadit všude kolem naší dvojice! Nelíbil se mi jejich bojový postoj a ta jejich hloupá vůle zasáhnout, když to bude třeba. Bohužel, věděl jsem, že jak roztáhnu křídla, mohlo by to vyřešit jen to, že by si mysleli, že tu jsou démoni dva. Podíval jsem se na Saie a tomu se kupodivu v obličeji odráželo něco podobného a proto jsem stejně jako on čekal. Čekal na vhodnou příležitost všem nežádoucím urvat hlavu!
….
Za asi minutu jsem dokonce dostal pádný důvod! To bylo, když jeden s letky podletěl mého převlečeného opeřence a rychlým hmatem ho dost vážně zranil na pravém rameni! Měl jsem jasno, za tohle je zabiju! Naruto začal pod náporem zranění klesat přímo do propasti! Jeho volný pád mi prozrazoval, že utrácí vědomí, a že když nic neudělám, nepřežije!
"Počkej, Sasuke!" "Nedělej…!"
Bylo mi fuk, co měl na srdci! Tohle nedopustím a nenechám nikoho jiného, aby za mě dělal práci! Jeho ochrana je moje starost a moje priorita….teď je čas to dokonce i dokázat těm opeřeným namyšleným idiotů! Rozběhl jsem se směrem k úpatí útesu a před zraky všech jsem skočil do propasti za klesající zraněným tělem, které tvořilo celou mojí existenci!

***** Bůh a Ďábel *****
"Je to tady, bratříčku!"vykřikl najednou nadšeně Lu a párkrát pro potěšení zatleskal svými vznešenými dlaněmi, jejíž zvuk se rozlehl po celém bílém nekonečnu. "Naše velké finále!"dodal při dalším potěšeném pohledu do zrcadla Nymphaea.
"Nevěřil jsem, že to udělá."komentoval s ledovým klidem Kai a nedal na svém obličeji vůbec znát, že je touto zvláštní a prakticky nežádoucí situací v jádru potěšen. Démon ho nezklamal.
"Už chceš zasáhnout?"podivil se Lu a vcelku se mu vůbec nevedlo zakrýt svůj nesouhlas. Tedy, ne že by se o to snažil, jen chtěl vidět, co se s jejich příběhu stane. Nakonec.
"Ne." K jeho štěstí po tom toužil i jeho starší bratr."Ještě má možnost, rozmyslet se."řekl přísným hlasem Kai a stále se tvářil jako neproniknutelná skála. Lu se jen pousmál a namotal si jeden s černých pramenů svých vlasů potěšeně na prst.
"Miluju, když tohle řekneš."

Padal jsem za Narutem asi pět sekund a stejnak mi to přišlo jako věčnost! Když jsem ho dohnal a chytil jeho zraněné tělo, pořád nejevil známky vědomí! Bohužel jsem neměl čas, snažit se ho probudit a tak jsem pohlédl k obloze, která se hemžila vznešenými anděly v naleštěných zbrojích a s připravenými lesklými meči….A bez váhání se začal ve volném pádu pomalu měnit do své zvířecí bojové podoby! Moje kůže ztmavla, moje oči zrudly, vyrostly mi rohy, zuby se prodloužily společně s kostrčí. Moje tělo se celkově o pár centimetrů zvětšilo a sem tam zvětšilo hustotu svého ochlupení! Roztáhl jsem černá netopýří křídla a zpomalil náš pád s tou největší obratností! Pak jsem změnil směr a jedním máchnutím nás dostal s moci gravitace! Vyletěl jsem velkou rychlostí nad propast a pak za ohromených obličejů přistál zpět na útesu, ze kterého jsem tak neohroženě skočil!
Všichni byli pár sekund jak přimražení, než se z davu opeřenců odvážil jeden vykročit směrem ke mně a andělovi v mém náručí. Sai si nebyl jistý, zda mu v této podobě neutrhnu hlavu, přesto měl dost odvahy přijít až na tři kroky k mojí maličkosti. Byl ve střehu, i když upřímně zrovna teď mě zajímaly jiné hlavy, které jsem hodlal nabodnout na kůly. Ušklíbl jsem se směrem k té speciální letce a nespouštěl z nich svůj ledový pohled.
"Zrychli to, Opeřenče,….ještě mám s někým rande."řekl jsem drsně ledovým zvířecím hlasem.
"Mě se sekat hlava nebude?"zeptal se Sai, i když odpověď jistě znal.
"Bohužel si poslední na seznamu."řekl jsem ironicky a podíval se na letku, která udělala tu fatální chybu, že zaútočila na něco, co je jen a jen moje. Jasně nemohli to vědět a Naruto je celkem i dobře zmátl tím svým převlekem, ale….stejně jim všem usekám hlavy! "Na,…podrž ho, než to vyřídím."
"Víš, že tohle vaší situaci jen zhorší?"řekl Sai, i když věděl, že jeho názor na tom mém nic nezmění.
"Zhoršit už to nejde."řekl jsem ledově a nechal svého opeřence s Saiových rukou.
….
Vyletěl jsem rychle do vzduchu a pár nebezpečnými vruty se dostal do blízkosti letky! Ani nestačili zareagovat na můj první útok a už letěla jedna hlava opeřence k zemi! Neváhal jsem a zopakoval svůj trik hned pětkrát a cítil se fantasticky po každém pronikání s masa do masa! Poslední hlavu jsem si nechal v ruce a přistál z ní kousek od Saie a bezvládného Naruta. Za mou krvelačnou maličkostí přistála díky gravitaci čtyři bezhlavá těla s posledními záškuby, kam spadlo to poslední, nemám zdání! Usmál jsem se a olízl si dva prsty na své pravé ruce…páni, hned je mi líp.
"D-démon!"zakoktal ženský hlas kousek ode mě. "T-ten kluk, byl celou dobu dém…"
"Páni, to je mi postřeh."řekl jsem směrem k vylekané Kushině a ušklíbl se. Minato, který stál vedle ní, se jen zamračil a stoupl si před ní. "Nemám teď náladu na hraní, takže….se mi radši kliďte s cesty!"
"Jak si….?"začala Kushina. "Co si o sobě sakra myslíš?!"a do obličeje se jí vlil vztek. "Já tě…!"vyběhla proti mně naštvaná, v další chvíli se jí objevil ruce bělostný meč a pomocí křídel, kterými mávla, získala potřebnou rychlost a svou ostrou zbraní po mně agresivně máchla! Zadržel jsem jí s lehkostí a zkušenostmi a přimáčkl její relativně, teď, malé tělo na zem! Snažil jsem se jí neublížit a tak jsem jí jen držel jednou rukou při zemi a nehýbal se. Nechal jsem si od ní hodnou chvíli dávat takový ty zoufalý rány pastí, které jsou spíš projevem zklamání, než vzteku. Když se uklidnila, chvíli mě křečovitě svírala za kus roztrhaného trička, a pak mě pustila a omámeně ležela pode mnou. Já jsem stáhl svou ruku s pařáty s její hrudi a chytil jí oběma rukama za pas. Byla překvapená, ale o nic se nepokoušela….a tak jsem jí zvedl a postavil zpět na nohy. Pak jsem ji opatrně a pomalu pustil a udělal krok od ní.
"Ty…mě nezabiješ?"řekla Kushina a přejela si nervózně jednou rukou po krku.
"Na to děláte moc dobrý obědy."řekl jsem jen a trochu se na ní proti své vůli pousmál. Ona to chvíli pozorovala, než v mých očích našla něco, co jí donutilo se na mě usmát taky. Pak ale jejím obličejem projel strach a ona vykřikla mým směrem slovo, které bych nečekal!
"Pozor!"
Tak tohle jsem tedy nečekal! Takhle do zad.
"Páni, útočit a riskovat život jednoho s vás."řekl jsem na partičku opeřenců, kterou jsem znal s mostu! Teď se zdáli bojovnější, alespoň to nebude nuda. "Vcelku slušný."sice jsem jich nechtěl zabít víc, ale když si o to tak okatě říkají, nemám s tím problém ani já.
"Zabijte ho!"křikl kdosi v davu opeřenců a všichni se připravili k útoku! "Hned!"zábava začíná!
Anděl
To, že se mi do očí vracelo světlo i veškeré mé vnímání, jsem jaksi zprvu moc neocenil. Pohled na Sasukeho, který uhýbá a kosí ruce a křídla ostatním andělům se mi dvakrát nezamlouval. Proto jsem se snažil zvednout do sedu a něco po něm hodit. Naštěstí mi s tímhle pomohl Sai.
"Co….co to zase vyvádíš?"křikl jsem svým zraněným hlasem.
"Protahuju se."řekl Sasuke nevině a zrovna useknutou ruku schoval za svoje záda.
"Koho si zase zabil?"
"Nikoho."
"Sasuke?"
"Vážně, nikoho…"řekl a pak protočil rudé oči. "Až na tu letku speciálů."dodal šeptem.
"Sasuke!"okřikl jsem ho a zamračil se na něj.
"Co?!"bránil se démon dotčeně. "Neměli si vyskakovat."zase čekal, že mě to potěší. "A sahat na tebe."i když tahle věta mi vždy rozbušila srdce. A to jsem ani nechtěl.
"Majetnickej pitomče!"řekl jsem naštvaně a bouchnul do země. "Tos nemohl prostě uletět?!"
"Nemohl."řekl Sasuke rozhodně a svýma odhodlanýma očima sledoval jen mě.
….
"Na tohle není čas."ozval se Sai, když už nedokázal zkousnout můj zasněně zamilovaný pohled na Sauskeho, který se opět tvářil jako vítěz. "Pokud jste si nevšimli, pořád jsme v obklíčení tisícovkou andělů."řekl a mě po chvilce došlo, že pořád mluví v množném čísle. Pousmál jsem se.
"To vypadá na konec našeho dobrodružství."řekl Sasuke a odhodil znuděně useknutou ruku na zem.
"Ještě ne!"řekl jsem odhodlaně a snažil se postavit na nohy.
"Rozhlédni se kolem, Naruto!"poukázal na fakt Sasuke. "Není cesty ven. Nevyšlo to, smůla."
"Sasuke má pravdu, Naruto."dal mu za pravdu Sai, což jsem se divil a přitom mi lehkými doteky pomohl na nohy. "Je konec, už není možnost, jak ho…."
"Jedna tu je."postavil jsem se už pevně na nohy a otočil se zády ke svým zmateným rodičům, překvapeným spolužákům a pochybovačným učitelům. Přešel jsem pár kroky k Sasukemu a pousmál se na to roztomilé zvíře, které teď mělo větší strach než já sám. Položil jsem mu ruce na tváře, které měl teď výše, než byla moje hlava a donutil ho sklonit ústa až k těm mým. "Víš, co si slíbil, Démone."
Miluju tě, Sasuke….celou svou duší.
Řekl jsem si, usmál se a zavřel oči. Veškerou svou energii jsem nahrnul do svých rtů a ty pak trochu násilným způsobem natlačil na ty Sasukeho. Nejdřív na to nereagoval a byl vcelku překvapený. Pak mi ale můj polibek začal vracet a věděl, co musím udělat.
Narovnal jsem své křídla do pozoru a jako na povel začala zlatě zářit společně s mým tělem, na kterém se objevily stříbrné zářící znaky! Najednou ze mě spadla všechna špína, všechny šaty byly pryč! Zakrývala mě jen pouhá záře a ještě jen tam, kde to bylo potřeba! Vlasy se mi prodloužily až na zem a zakryly přesný kousek mého rudého obličeje, po kterém se začaly spouštět první slzy. Pak překonaly gravitaci a vlnily se ve vzduchu nad mými křídly!
Teď už ti neublíží.
Zpívala má duše spokojeně a já ukončil polibek, ve kterém jsem dal kousek ze sebe Sasukemu. Ten jen nevěřícně mrkal, nechopen pochopit, co se právě událo. Já se ale pousmál a s veškerou zbývající silou jsem do něj strčil! Démon to nečekal a ta se přehoupl přes okraj a spadl do vzduchoprázdna! Za pár chvil vyletěl nad propast, s pohledem stále upřeným na mou zářící malou postavu!
Démon
"Leť domů."řekl mi Naruto a jeho milý hlas se jemně rozlehl po celém okolí. Všichni ostatní opeřenci užasli nad jeho světlem a žádný z nich se k mému překvapení nemohl pohnout. Sai, který zkameněl na místě stejně jako ostatní, mi asi vyčetl otázku z obličeje, protože na mě křikl:
"Sasuke, poslechni ho!"začal přiškrceně. "To kouzlo, kterým tě před ostatními chrání, dlouho nevydrží!"řekl a párkrát se nadechl, aby mi dokázal říct to podstatnější. "Navíc,….bere životní energii i jemu samotnému!"řekl a mračil se na mě, což mi bylo fuk. S pohledem do usměvavého obličeje, jsem se chtěl nějak ohradit. Říct jak moc nesouhlasím s tím, co tu právě provádí. Poslat ho někam a nechat se radši zabít….jenže to nešlo. Zářící zlaté světlo se dostalo až do mého srdce a já nedokázal říct nic, jen jsem otevřel pusu a hleděl do modrých očí….ve kterých se mihla známka pochopení.
"….."nadechl jsem se a pusu zase zavřel. Zavřel jsem i oči a sklopil svou jindy tolik neohroženou hlavu. Neměl jsem v úmyslu naříkat nebo tu uronit slzu před těmi pitomci, ale moje srdce začalo tolik bolet, při každém svém tahu mnou projela bolest. Začalo se mi špatně dýchat, i když to na mě nebylo znát….měl jsem pocit, že to vidí….možná proto se jen smutně usmál a řekl:
"Neotáčej se, Démone."rozlehl se jeho milující hlas po okolí a já na něj naposledy pohlédl. Už s rudýma ledovýma neproniknutelnýma očima pravého démona zabijáka.
"Neotočím, Anděly." Řekl jsem a jedním mávnutím se k němu otočil zády. Přeletěl jsem nad poslední branou města a pod sebou spatřil bílé údolí, Trifolium, o kterém mi říkal Sai.
Je konec….Je to za mnou.
Anděl
Kouzlo pominulo. Světlo zmizelo, spolu s ním....
Povedlo se to, co jsem slíbil, je v bezpečí. Letí domů, kde má být a kde bude šťastný. Měl bych mít s toho radost, být naplněný vlastním štěstím…tak proč jen nejsem, proč bolest vzrůstá….
Proč mi jen padají s očí slzy? Dostal jsem ho pryč, zachránil jsem ho. Je na živu. Tak proč mi sakra trhá srdce, že jsem ho nechal odejít? Jsem sám….On je pryč. Tak to muselo být. To se musel stát. Tak proč to tak moc bolí? Mé srdce to ničí….ještě, že můj pláč zakrývají dlouhé vlasy.
…….
"Prší, Minato."zašeptala smutně Kushina stále s pohledem na svého syna, který klečel poraženě na zemi, rukama si mačkal hruď a hlavu měl sklopenou k zemi.
"To není možné." Řekl Sai a podíval se k zamračené obloze, ze které se snášely kapky.
"Ale je."řekl Minato smutně. "Projev čisté lásky."dodal a podíval se směrem, kterým Sasuke odletěl.
"Jeho projev."zeptal se Sai tiše a ukázal hlavou na zraněného anděla, jehož srdce právě umírá.
"Ne, Sai."opravil ho Minato s lehkým smutným úsměvem. "To Démon pláče."
Démon
Kouzlo muselo skončit. Přesto jsem dál letěl v klidu, jako by pokračovalo. Mraky se zatahovaly a já nepolevoval v ostražitosti. Stále jsem nad územím andělů. Bílé údolí. Asi začala pršet, jelikož jsem na svých tvářích cítil vodu. Tekla proudem, slaná a čistá….pak mi došlo, že to nebyl déšť, i když slané to bylo stejně jako on. Ne. Tenhle déšť pocházel z mých očí. Proč jen jsem ho nedokázal zastavit? Proč jen tak moc bolelo opouštět osobu, dřív považovanou za nepřítele? Nevím. Bolestné slzy dál putovaly jedna přes druhou po mých tvářích a já neměl moc je zadržet. Každý můj nádech a opření se do křídel to jen zhoršoval. Ještě, že nakonec, k mému štěstí, začalo doopravdy pršet.

***** Bůh a Ďábel *****
Do silného deště ve světě andělů a démonů se ozvalo hlasité lusknutí prstů! Rozeznělo se po celém území čaruplného místa, až skončil hluboko ve dvou zraněných srdcích dvou oblud.
"To ušlo, bratře."poznamenal Lu a zatleskal nad povedený finišem. Kai, který stál vedle něj, si jen povýšeně povzdechl, pohodil s hlavou a spustil svou ruku zpět podél těla.
"Odloučení je zabíjelo."řekl tiše. "Takhle to bude lepší."dodal a stále se díval vážně do velkého zrcadla. Lu si ho chvíli prohlížel, než se nenápadně ušklíbl, jeho očima přejela ledová temnota a pak se opět vrátil ke svému tolik milovanému dětskému úsměvu.
"Tak přeci jenom si trochu změknul, bratře."
"To ukáže až čas, Lu."
"Času je tolik, kolik si budeš přát."řekl Lu pobaveně a teď zvedl ruku on. Otočil zápěstí k zrcadlu, nastavil prsty do správné polohy a lusknul s nimi do stejně hlasité podoby, jako jeho starší bratr.
A v tu chvíli veškeré vzpomínky na existenci zmizely. Stejně jako bolest, kterou způsobovaly. Čas běžel dál tam odtud, odkud láska se zrodila. Zbytek byl vymazán z hlav a těl všech. Jako by se osudové setkání dvou znepřátelených oblud vůbec nikdy nestalo.
Však srdce vymazat nejdou.....
KONEC
Překlad Latiny: "květiny"
Veronica - Rozrazil
Rumex - Šťovík
Trifolium - Jetel
Elodea - Vodní mor

pokračování: ????? (když budete hodní)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Konduto-sama Konduto-sama | 28. května 2014 v 16:13 | Reagovat

Je to poslední dílek této kapitovky a jak už to bývá zvykem je o něco delší :-P K mému upřímnému překvapení se mi to prodloužení vešlo na 8 str. (A4) ve wordu :D Takže si to pořádně užijte :-D

2 Yukiš Yukiš | 29. května 2014 v 8:32 | Reagovat

Děkuji za tak úžasnou povídku! Čekala jsem jiný konec :D Ale nedá se nic dělat no :D Doufám že bude pokračování!!!

3 Lusy Lusy | 31. května 2014 v 22:12 | Reagovat

Úžasná povídka! :-) Těším se na pokračování ;-)

4 Zakuro Zakuro | E-mail | 6. září 2014 v 15:00 | Reagovat

Budeme nejhodnější, prosím pokračování, nemůžeš to přece takhle nechat :D :-D

5 market market | 8. srpna 2016 v 8:31 | Reagovat

I když jsem povídku četla už dávno a taky několikrát, tak jsem se odhodlala napsat komentář až teď. Naprosto úžasná povídka. Konec byl sice smutný, ale celá povídka je dokonalá. Určitě to není naposled kdy to čtu. Tohle neomrzí :-)

6 Konduto-sama Konduto-sama | 23. srpna 2016 v 19:02 | Reagovat

[5]: Jsem ráda, že se ti to tolik líbí, že to dokonce čteš poněkolikrát :D je příjemné něco takového slyšet a rozhodně mi to dělá radost a to velkou :-D Možná mi jdou smutné konce lépe.
PS: Snad se ti bude líbit i druhá série, kterou plánuji tak přibližně za měsíc, ale pšt :D ;-)

7 Emeth Emeth | 28. června 2018 v 3:39 | Reagovat

Musím říct, že mě ten konec dost rozsekal, asi sem divná ale bůh a dáblík byli super xD Ale abych shrnula tu povídku jako takovou, nápad dobrý, mělo to hezkou myšlenku. Rozuzlení taky dobré, jak sem zmínila Kai a Lu byli super xD Postavy jako takové, možná bych tam dala více prostoru pro rodiče xD Prsotě na Minata mam slabost no xD Byla to dobrá povídka :) Možna si časem přečtu znova nebo možna někdy bude ta tvoje slibovaná druhá serka .) ale dle data asi těžko xD

8 Konduto-sama Konduto-sama | 28. června 2018 v 20:59 | Reagovat

[7]: mám nějaký menší nápad na pokračování v hlavě, ale zřejmě to vyjde tak na dlouhou jednorázovku (něco jako epilog). NEBO 2.varianta:
Maximálně bych napsala ještě tři díly, kde by se objasnilo pár věcí a fin :-D
Ale moc ti děkuji za pěkný komentář, potěšilo mě to a budu se těšit na tvoje další názory na další povídky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania