
Nemohl jsem jen tak otevřít ty hloupý dveře od jeho nemocničního pokoje a dělat, že se vůbec nic nestalo. I kdyby se on sám rozhodl to, co jsem zrovna provedl, jen tak přejít mávnutím ruky, určitě by se mu nelíbilo, jak teď zrovinka vypadám a mně by se zase nelíbil ten jeho vyčítavej pohled, kterej stejnak jednou schytám. Popravdě, nevím za co. Celkově jsem byl čistý, nikde jsem se neválel a navíc si dal velký pozor, abych se nikde neotřel o nějakou špinavou zeď….Takže, až na zasychající krev na obličeji, ve vlasech, na rukou a na sněhobílém oblečení….a pár kousků masa za drápy jsem byl celkově jako ze škatulky. Záleží na úhlu pohledu.
Jako, že naše úhly byly dost rozdílné.













