26. září 2013 v 23:59 | Konduto
|
TENTO PŘÍBĚH NAVAZUJE / JE VOLNÝM POKRAČOVÁNÍM NA PŘEDEŠLOU POVÍDKU: "Solution"
PROLOG - 1. díl
Dvěma slovy, Akta X. Seriál, ve kterém jsem převzal hlavní roli já, jakožto nejstarší s dětí tohohle věku. Moje rodina byla už od počátku slavná a dost dobře zařízená ale platila za to cenu - žádné soukromí. Ne, že bych o tohle všechno nějak stál, protože jsem byl pod neustálým dohledem někoho s vlády a svého hloupého zákonného zástupce Naruta. Jasně, je to moje biologická "matka", ale čím dýl jsem ho znal, tím víc mi lezl na nervy. Začal jsem pomalu a jistě chápat, proč od nás táta odešel. Ne, že bych ho nějak omlouval, ale jisté pochopení jsem měl. Přesto jsem ho nenáviděl za to, co se rozhodl udělat.
Nenávidím Sasukeho za to, že nás opustil.
Nenávidím Naruta za to, že mu to po pár letech odpustil.
Oba se zachovali jako malý spratci….
A tak jsem úspěšně přežil čtrnáct let a šest měsíců svého nevalně proslulého života.
Hodně sourozenců vyžaduje velké objeti a jisté životní limity. Co se mě týče, nebyl jsem na tom jinak. To, že jsem měl pět sester a jednoho bratra, můj celkový volný čas jaksi omezovalo. Musel jsem přijmout určitý druh harmonogramu svojí "matky". Rodinného harmonogramu, ve kterém mám jednu z nejdůležitějších rolí, jelikož jsem k mé smůle nejstarší a tím pádem nejrozumnější. Vůbec nechápu, s který odborný knížky tuhle teorii mají? Ono to je v reálu jaksi jinak. Dovolil bych si říct, že úplně naopak.
K tomu všemu omezování se mi zdá, že mě Naruto vůbec nechápe. Nejen, že mi zakazuje chodit ven s novými známostmi, ještě mi do toho pořád vykládá, co by se mohlo stát. Je mi jasný, že má o mě strach a že ho strašně znervózňuje, že si můžu každou chvíli najít "osudového" partnera, ke kterýmu budu zaslepeně připoután, jako on před lety k Sasukemu. Upřímně, mě to děsí, ale snažím se být nad věcí, což mi vychází, protože si všichni myslí, že to budoucí pouto mám na háku. Naruto mi řekl, že je to svazující, ale taky máš prý pocit, že si konečně úplný. Poslouchal jsem ho, každou jeho větu, ve který se mísila bolest a láska. Štvalo mě, že s tím nic nezmůžu.
Moje patnácté narozeniny se blížily jako velká voda a já se ze všech sil snažil moc nevnímat její drtivou sílu a velký tlak, který vás při menším zakolísáním roztrhá. Jako, že jsem ten pocit vážně měl. Díky Narutově snaze mě ochránit před vším venkovním zlem, jsem ty největší párty okolí prožil a prospal doma a tak jsem si úspěšně držel svoje panenství, což se mi ani v nejmenším nezamlouvalo. Mockrát jsem mu předhazoval, jak na tom byl on v mém věku, ale brzo jsem zjistil, že to je velice špatné téma. Obzvlášť, když polovina účinkujících v mém příběhovém argumentu stojí pár metrů od nás. Ne, že bych Nejiho, Gaaru nebo Sae neměl rád, jen jsem hold dost rychle z jejich obličejů poznal, že tohle vytahovat v žádném případě nemám.
A tak jsem se vždycky, po téhle nespravedlivé prohře, zavřel ve svém pokoji, který mám kousek od pokoje Rokura a natáhl se na postel. Díval jsem se do stropu jako ten největší grázl a myslel na ty nejsprostší slova, která vystihovala všechno a všechny kolem mě. Jasně, že měli pravdu a jasně, že mě chtějí jen ochránit….chápal jsem to, ale přesto mě to strašně lezlo na nervy. Tuhle vlastnost, všem zazlívat pravdivá slova, jsem prý zdědil po svém zběhlém otci. Sasuke takový prý byl…a jistě ještě je.
Bylo mi sice sedm, když odešel….ale….
Pamatuju si na něj jen matně, a to, co si pamatuju je fakt, že se mi vždycky dost věnoval. Víc, než Naruto a ostatní. Víc než kdokoliv jiný….Přesto všechno jsem mu nedokázal odpustit….
Opustil mě…!
Opustil Naruta,….dokonce i všechny moje sourozence!
Jak se mohl nakonec zachovat tak nezodpovědně a tak….sobecky….Nemohl jsem si pomoc ale v jednom jsem měl od počátku mého života jasno. Nikdy neopustím svojí milovanou rodinu! Obzvlášť ne nikoho s mých mladších sourozenců. Potřebují mě a je mojí povinností být jim na blízku….
V tom se Sasuke lišíme…
"Aniki?"zaklepala mi na dveře dvojčata a nakoukla jen přes okraj. Jejich dlouhé blond vlásky byly rozpuštěné a tak vynikla jejich délka. Obě byly oblečené v oranžových šatičkách s malou žlutou mašlí na boku a držely jedna druhou za ruku. Byly tak krásné a roztomilé zároveň, když dělaly naprosto každý pohyb, co ta druhá a to ve všech situacích….Ještě aby ne, vždyť jim je teprve třináct.
"Co se děje?"
"Která z nás je hezčí?"zeptaly se obě naráz. Jejich černé oči mě hypnotizovaly a pozorovaly každé moje zaváhaní, které jsem jaksi ani neměl v povaze. Pousmál jsem se a věděl, že se mě snaží jen doběhnout v naší malé hře: "Která jsme která, Takeshi?" O co se snaží už hodně dlouho,…bohužel jsem zatím chytřejší a všímavější.
"Žádná."
"Jak to myslíš, Aniki?"řekly obě najednou s malým úšklebkem a stále si myslely, že tentokrát vyhrajou naší malou tajnou hru ony. Já ale měl fintu připravenou.
"Yuki má mašli špatně uvázanou….a ty, Yume sis o něco v kuchyni zase zašpinila šaty."řekl jsem a sledoval, jak se jim vrací jejich původní rozdílná povaha. Yume pustila Yuki a začala si otírat rudou tvář od malých nepatrných slz, které byly vidět jen trochu. Yuki si naproti tomu zachovávala ledový klid a důstojnost. A tak s klidem přešla ke mně a posadila se na mojí postel. Takhle se transformují jen přede mnou nebo před Narutem.
Ten je od sebe rozezná taky.
"To není fér…"řekla Yume naštvaně a nafoukla svoje malé už růžové tváře. Bylo jasno. Zase jsem nad jejich dvojitou útočnou formací vyhrál.
"Taky bys nás mohl nechat jednou vyhrát."řekla Yuki a hraný úsměv, který většinu času předstírá, aby se s Yume co nejvíce lidem pletly, jí s tváře zmizel. Pousmál jsem se.
"Jak bych mohl, když rozeznat vás je pro mě hračka."řekl jsem a pozoroval, jak se dvě malá dvojčátka znovu chytají za ruce a jdou k mému prahu dveří. Jak se upravují v místech, kde byly rozdílné a o kterých jsem jim řekl. Jak nasazují stejné obličeje, kvůli hře, která je baví….a jak opouštějí můj pokoj.
Vše v mém životě bylo zvláštní, takže bych se asi neměl ničemu divit ani by mi nic nemělo připadat divné nebo podezřelé. Bohužel jedna věc by se našla….
Ze všech mých "strýčků" alias Narutovi kamarádi i všichni bývalý milenci, kteří se později staly taky kamarády, sem měl zvláštní pocit jen u jednoho….no, ne jen u něj….
Neji vypadal, že Naruta stále někde hluboko uvnitř miluje. A myslím, že jsem si toho nevšiml jen já. I ostatním tento holý fakt neušel a tak se občas konzultační hodiny stávaly ostrými emočními hádkami dospělých, při kterých jsem raději vzal všechny své sourozence na procházku do parku.
Jedna hádka s hrozným koncem stačila.
Mimo to, Gaara stál poslední dobou za Itachim, mým pravým strýcem, skoro ve všech názorech a to od zdravé stravy, až po psychologa, který byl Narutovi už hodně krát doporučen a také Narutem samotným několikrát striktně odmítnut.
Sai zase zastával názor Nejiho, jelikož i jemu nebyl Naruto a náš osud lhostejný a tak jsem se pomalu, i se svými sourozenci, stával důvodem koloběhu hloupých hádek, které snad mohl zastavit jen vždy optimistický Kiba. Ten, bohužel k naší smůle musel odcestovat do zahraničí, kvůli svojí suprový nadupaný práci. Takže jsme o něm a jeho problémech neslyšeli už pár let. Dle mých výpočtů, to budou skoro tři roky, co ani nezavolal ani neposlal dopis.
To jsem taky nemínil jen tak odpustit.
…..
Začínám si pomalu myslet, že snad bude nejlepší, když se konečně do někoho zamiluju! A to tak bláznivě, že mě okolní problémy a lidi nebudou vůbec zajímat! A že budu dýchat jen pro svého vysněného miláčka, který ze mě bude tak hotový, že bude schopný mi i ublížit, když se mu neodevzdám. Fakt, to by bylo nejlepší "Solution"! Děsně tajný slovo, které můj strýček Itachi rád používá přede mnou. Možná bych konečně poznal Narutovu bolest a možná bych trochu pochopil důvod, proč Sasukemu odpustil jeho útěk od nás a od toho všeho bláznovství, kterým nás svět zahrnul. Nevím. Taky je možný, že v tom čase nepochopím vůbec nic,…jen stav mého velkého břicha.
V mojí hlavě jsem si vymyslela pokračování "Solution" a tak jsem se rozhodla, že ho i napíšu a vydám
První dva díly budou jen takto krátké a spíš informativní, abych vám připomněla děj. Hlavně se seznámíte s dvěmi hlavními postavami
Můžete si typnout, kdo bude tou druhou
Tak koho typujete
?
Hlavně se moc neděste délky textu