
Vyslovil jsem svůj názor, jak to po mně koneckonců stále chtěl a nikterak se neznepokojoval nad žádnou případnou nespokojeností. Která stejnak vysela ve vzduchu po celou dobu našeho rozhovoru. Nechápal jsem ho. Věděl, nebo spíš dost brzo zjistil, jakej jsem a v co věřím. Tak proč po mně občas hodí takový zvláštní pohled….jako kdyby to čekal, ale přesto v něm viděl něco jiného. To mají opeřenci často? Tenhle zamyšlený stav, kdy se tváří jako by jim uletělo hejno včel s přední obranné linie? Možná to tak bylo, anebo je to jen ojedinělost,….v Narutově případu by mě to ani moc nepřekvapilo.


















