Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Solution (13.část)

21. března 2013 v 12:57 | Konduto |  Solution
Sasuke Uchiha
Naruto chvíli koukal na svoje břicho a tak zvláštně se usmíval. Takže to znamenalo, že to vzal v celku dost dobře. Upřímně sem o něm nepochyboval,…ale taky mi bylo jasný, že teď už bude chtít vědět všechno.
"Proč si mi to neřekl dřív?"řekl Naruto a věnoval svůj modrý pohled jen mě.
"Nemohl sem."odpověděl sem po pravdě. To ale mému neodolatelnému objektu jako odpověď vůbec nestačilo.
"Proč ne?"
"Nejdřív sem vůbec netušil, zda to vyjde,…..a když se to stalo, už sem ti to říct nemohl."do vysvětlil sem a Naruto udělal krok ode mě a tak zvláštně se zamyslel. Pak se znovu pohladil po břichu, které už bylo svou šířkou nepřehlédnutelné.


"V kolikátým sem….ehm, měsíci?"zeptal se trochu nesměleji, než zřejmě zamýšlel.
"Vždyť to víš."řekl sem a snažil se o stejně jemný tón.
"Jak bych to asi mohl vědě….?!"obořil se na mě, než si v duchu vzpomněl. Vypadal roztomile, jak tak počítal na prstech od ruky…. "V…., dva, šest.…V osmým."
"Takže počítat umíš."řekl sem a díval se do jeho překvapené tváře. Později se v ní mihlo pochopení.
"Takže to vlastně začalo tím jak…."
"….ti bylo špatně. Tak to většinou začíná."přitakal sem a stále ho sledoval. Pořád mohl udělat nějakou blbost. Ostatní to zdá se taky věděli a tak jsme všichni byli v pozoru. Připraveni zasáhnout.
"To znamená, že ta věc, cos jí strkal…..To byl ovu-ovu-něco test, že jo?"řekl Naruto další svoje uvědomění a já zatleskal. Na spoustu věcí sem věděl, že přijde sám, ale takhle rychle….
"Ovulační test, jo byl."opravil sem ho a pousmál se. Díval se na mě docela dlouhou dobu než mu došla v hlavě poslední důležitá věc. Tedy důležitá pro něj. Ani sem nemusel hádat, jeho oči a rudá tvář mi jasně řekli, co teď jeho ústa vysloví….
"Takže,…to dítě je vlastně moje a….."
"A moje….Tedy, když to tak budeš chtít."řekl sem a čekal, zda se v jeho očích objeví nesouhlas. Nic takového se tam ale ani na vteřinku neobjevilo. Měl sem s toho takovou zvláštní radost….S nepochopitelného důvodu se mi….ulevilo.
Naruto se ještě pár minut koukal na mě, než se jeho pohled přemístil po všech v místnosti. Přivřel najednou oči a zamračil se.
"Něco mi ale nesedí."
"Myslíš to, proč si neotěhotněl už s někým z nich?"řekl sem a ukázal na Kibu a spol. To, jak sem to řekl, se nelíbilo nikomu, ale zdálo se, že Naruto oceňuje mojí upřímnost.
"Jo."
"Ty a já jsme poslední děti, co se narodily ženám. Podle výsledků krve jsi zdědil schopnost reprodukce. Jako jediný na světě tak můžeš mýt potomky."řekl sem a věděl, že tohle nijak nevysvětluje to, na co se mě Naruto ptal. Přesto, tím sem musel začít.
"To nevysvětluje to, proč se to povedlo jen s tebou."řekl Naruto a čekal. Vzdychl sem.
"Upřímně,…nevím."řekl sem po pravdě a podíval se na něj.
"Jak nevíš?"řekl překvapeně a udělal krok ke mně.
"Zkoušel sem přijít na to v čem se moje krev a feromony liší od krve a feromonů Kibi nebo Nejiho ale na nic podstatného sem nepřišel…..Snad jen…."nakousl sem, což sem asi dělat neměl.
"Snad jen co?"chytil se toho Naruto. No, teď už není cesty zpět….
"Jen v případě mojí krve se ta tvoje chovala jako opačný nabitý pól magnetu. Plus a mínus se odjakživa přitahovali. Je to zákon přírody, zákon světa. Zákony chemie a fyziky."řekl sem a hleděl do jeho začínajícího nárůstu zklamání. Došlo mu, co to znamená…ne tedy vše ale něco jo….
"Pochopil sem."řekl smířeně.
"Nepochopil, jen chceš, abych sklapnul."řekl sem a sledoval, jak se na mě roztomile mračí.
"Fajn. Tak nepochopil….V čem se teda ty lišíš od zbytku světa?"to by mě taky zajímalo. Itachi mi o tom odmítal cokoliv říct a dle mého názoru má proto nějaký důvod. On a Minato zdá se vědí něco moc podstatného, co se mi dva a hlavně já nemáme nikdy dozvědět. Teď ale nemají na výběr, takže by mohli klidně už vybalit to, co se tak snaží střežit. Začínám si myslet, že snad chrání nějaké státní tajemství,…ale to bych bral jen ve chvíli, kdyby se to týkalo Naruta. Ale co se děje se mnou? Proč je to tajnější, než můj blonďák a jeho schopnost mít děti? Všechno se sice rozmotávalo ale na můj vkus nějak příšerně rychle.
Naruto se nehodlal smířit s tím, že by odpověď nedostal a tak stále čekal, co mu na to řeknu. I když já neměl nejmenší ponětí, co…..a pak sem začal mít zase ty choutky…..ta droga, co mi dal Itachi přestává účinkovat….sice jen trochu ale cítím to….Bože, já tu odpověď neznám tak….
"On jako jediný nemá na vybranou, Naruto. Stejně jako ty."řekl najednou Itachi a já se vrátil do pokoje a společně s mým tělem a psychikou sem se uklidnil.
"Co tím sakra myslíš, Itachi?"zeptal sem se a doufal, že konečně dostanu nějakou odpověď na ten strašnej a neovladatelnej pocit.
"Dohodli jsme se s Minatem, že vám o tom nikdy neřekneme, ale…., když to zašlo až sem…."mluvil dál můj bratr a poukázal na Narutovo břicho.
"Neřekli co?"zeptal se, když si opět všichni všímali jen jeho a jeho budoucího potomka. Itachi se podíval na Minata, pak na mě a na konec znovu na Minata. Ten krátce přikývl a smířeně se podíval na svého syna a mě.
"Dobrá. Když zemřela tvoje matka Naruto, předala ti největší moc přírody. A to zákony přírody nemohli nechat jen tak bez trestu, řekněme-li."začal vcelku ze široka, no nevadí.
"Jakýho trestu?"zeptal se Naruto a zamrkal. Docela ho ta vidina trestu zaujala. Nebo bych měl spíš říct, vyděsila. Upřímně…nebyl jediný.
"Aby se zajistilo, že tu moc využiješ a navíc s ní nebudeš plýtvat….objevil se u tebe jistý zvířecí pud….Říká se mu Doba říje."řekl Itachi a podíval se s vážným obličejem na mě. Nemusel sem dlouho přemýšlet, co to znamená. Někdo ale bohužel ano.
"Co přesně to jako znamená?"zeptal se Naruto a bedlivě poslouchal každé slovo. Vždyť je to tak jasné, ty blbče. A navíc…já to dostal taky….Vzdychl sem. Itachi se plně věnoval otázkám Naruta. Věděl, že mě to dojde samotnýmu.
"To, že si tvoje tělo,….tvoje buňky sami zvolí, kdo je pro tebe ideální partner. A aby toho nebylo málo, ten partner, kterýho si zvolíš, může být jen jeden. To je práce tvojí lidské stránky. Protože ne každej člověk mění jednou za rok partnera. Etika nás odlišuje od zvířat…"začal Iatchi říkat nahlas to, co mě došlo před pár sekundami. No, i když sem měl k tomu své výhrady.
"Mluv za sebe."plácl sem nespokojeně a složil si ruce na prsou. To bude těžkých pár let.
"Je ironie, že zrovna taková výjimka jako ty, Sasuke, do toho spadla a nedokáže se s tím smířit."poukázal na holej fakt Itachi a mě to svým způsobem strašně vytočilo. Nesnáším, když má pravdu, jak v téhle situaci, tak ve znalosti mého charakteru.
"Tak moment! To jako, že nikdy nebudu chtít nikoho jinýho než Sasukeho?"řekl najednou Naruto a překvapeně zamrkal. To si to uvědomil dost brzo, tedy….bohužel mu ještě nedošla ta druhá věc, vcelku stejná ale pro mě důležitější.
"Ne. Dokonce říjnového cyklu, ne."řekl Itachi s klidem a napil se za svého hrnku s kafem.
"Skvělí."vyjádřil své pocity fakt přesně. Dokonce tím slovem trefil i ty moje. To už se nedokázali udržet někteří naši diváci, kterým došlo i to, co Narutovi zatím unikalo.
"A on zase nebude chtít nikoho jiného než tebe….Páni, to je mi ho docela líto."řekl Neji věcně a šklebil se na všechny světový strany.
"Sklapni, Neji."obořil se na něj Kiba a taky sledoval Narutův zbarvující se obličej do ruda, který se snažil zakrýt polštářem. Tak teď ví i tuhle věc….
"To, ale pořád nevysvětluje, proč jste to tak dlouho před námi tajili?"zeptal sem se, když mi došlo, že se teď Naruto v pár minutách k ničemu mít nebude. Bohužel svou otázkou sem na sebe strhl veškerou pozornost. I tu modrých očí. Očividně sem nebyl jediný, koho tato skutečnost zajímala.
"Přitahuje vás k sobě jen chemie, Sasuke. Sám si to řekl. Jak tebe tak Naruta. A protože on je připravený se ti kdykoliv vzdát, ty si připravený mu i ublížit, když se ti vzepře…"řekl mi Itachi a opět se tvářil jako nadupanej bachař, který mě varuje před ubodáním souseda, který mi na obědě převrhl naschvál tác s jídlem. Vůbec sem nechápal, co…?
"Počkat! To by Sasuke nikdy…!"začal mě Naruto svou naivitou chránit. Itachi si ho prohlídl od pat až ke konečkům vlasů a zamračil se na něj. V tu chvíli mi ale cosi důležitého v mé hlavě došlo…


Naruto Uzumaki
Vůbec sem nechtěl věřit tomu, co tu právě Itachi vypustil s pusy! Jasně, věděl sem, že mi v každém sexuální aktu Sasuke udělá pár modřin, ale to pro mě nic neznamenalo! Nikdy by mi neublížil, to vím jistě! Ať už náš zázračnej přírodní vztah byl založen na čemkoliv,…chemii, lásce nebo zalíbení…..neublížil by mi přece…. Neublížil.
To sem si myslel.
V to sem věřil…a doufal…
"Nedělej, že sis nevšiml, Naruto?! Místy byl přeci agresivní nebo ne? Ty modřiny na těle máš jen od něj."okřikl mě najednou Itachi a já na to neměl žádný pořádný argument, i když sem ho ve své hlavě hledal…nenašel sem nic podstatného a…
"No to…"
"Naruto?"oslovil mě Sasuke. Viděl sem, že se v jeho očích mísí strach z naštvaností a…
"Nechtěl sem ti to říkat, jasný. A navíc to bylo jen párkrát….Já prostě…vždycky, když jsme se….no byl sem….jako někdo jiný. Choval sem se,…jinak."vypustil sem ze sebe, jak lavina je to všechny smetlo. Asi nečekali, že to řeknu tak na rovinu. Pomalu sem cítil, jak se hroutím, i když sem věděl, že nesmím! Přejel sem si rukou po břichu a pousmál se. Mému Nádůrku neublížím. Asi bych mu měl vymyslet jméno, hodné prvního dítěte po….kolika generacích vůbec…? Ani nevím….Ale budu nad tím hodně přemýšlet.
"Oba se dostáváte do stavu, kdy vás nezajímá nic jiného než….no řekněme přežití druhu."řekl táta konečně za celou tu dobu. Už sem myslel, že nepromluví. Byl sem ale rád, že je tady se mnou. Stejně jako ostatní.
"Správně. Proto jsme museli zajistit, abyste se nepotkali."řekl Itachi a já se vrátil od Nádůrku k nim.
"Počkat. Jak jste to zjistili?...To my, já a Sasuke jsme se poznali dřív?"řekl sem a snažil se zjistit, zda sem to, co říkají pochopil správně.
"Tak nějak."odpověděl mi táta a trochu se zamyslel.
"Tak proč si ho nepamatuju?"řekl sem a ukázal na Sasukeho prstem.
"Bylo vám asi sedm….takže jsme se ani nemuseli tolik snažit."řekl Itachi a zahleděl se někam za mě.
"To se to projevilo už tak brzo?"zeptal se Sasuke a udělal krok blíž ke mně.
"Ano. Sice váš zájem o toho druhého nebyl na takové úrovni jako dnes ale….to jak jste se na sebe dívali a chovali se navzájem k sobě."řekl a pousmál se, když vzpomínal na minulost…Táta ho napodobil a s rudou tváří dodal….
"Byli jste pořád spolu, drželi se za ruce….a Sasuke ti dával pokaždé před spaním takovou roztomilou pusu na tvář…"řekl a nedokázal se neušklíbnout. To mi vehnalo trochu horkosti do tváří.
"A kdy jste si všimli, že je na tom něco špatného?"zeptal sem se a sledoval změnu…
"Když jsme vás chtěli rozdělit. Byla to prkotina a mělo to být jen na okamžik. Přesto, začali jste oba šílet."řekl táta, ale už se neusmíval.
"Jak jako?"zeptal se Sasuke a táta na něj otočil svou pozornost. Nevypadal nadšeně….
"Naruto brečel a naříkal. A ty si se vztekal a vyhrožoval nám."řekl, ale vůbec nijak nenaznačoval, že by to bylo cosi vtipného nebo roztomilého….
"To muselo být komický."řekl Kiba a pousmál se.
"Ani ne."řekl táta a podíval se na mě s očima plných lítosti. Nechápal sem….což není novinka.
"Proč?"zeptal sem se a čekal.
"To, co Sasuke říkal, neznělo vůbec roztomile."řekl mi táta a zamračil se na Sasukeho. Očividně nebyl spokojený s mým tak neochvějným výběrem partnera.
"A co říkal?"zeptal sem se. K mému překvapení šla odpověď od Itachiho….
"Můj, je jenom můj…Nikomu ho nedám…Když ne já, tak nikdo…Když ne já,…Tak ho zabiju!!!"
"Kde si to sakra…?"řekl překvapeně Sasuke a díval se s vyděšenou tváří po svém bratrovi.
"Něco podobného se ti někdy honí hlavou, co Sasuke? Aniž by si chtěl, nebo aniž bys to čekal?"řekl Itachi a já se díval s jednoho černého zmateného obličeje do druhého naštvaného. Na chvíli sem přestal mrkat, než sem svou situaci shrnul….
"Super! Já sem povolná ovce a on je nadrženej beran. Ať žije příroda!"vzdychl sem a přešel ke stolku s alkoholem. Všichni po mě vražedně koukali, než sem jim, na svou obranu, ukázal sklenici a to, že si do ní hodlám nalít jen pomerančový džus, který byl shodou okolností taky mezi chlastem.
"Navíc. Je to jen chemie…"řekl fakt, který mě štval ze všeho nejvíc….zarýval se mi pod kůži a v mém srdci dělal tak nepříjemný tlak, který utlumoval vždy na malou chvíli jeho pravidelný rytmus.
"Takže….vlastně, já tě nemiluju…"řekl sem a skoro to zašeptal….přesto se mi to zdálo strašně hlasité.
"Naru…"začal Sasuke a asi se jen snažil o….Otočil sem se k ním čelem….!
"Ne to je fajn….chci říct, uf to sem si oddechl, teda…no bezva…myslím, myslím, že….já, dobrý, budu v pohodě….jen, tohle musím zpracovat."řekl a poklepal si jemně na břicho….pak sem se napil toho oranžového hnusu, který sem nikdy nepil a na který mám teď chuť…
"Jasně."řekl Sasuke a čekal jako ostatní. Díval sem se zamyšleně před sebe….Auu! Co to bylo! Lekl sem se a přivřel oči,….Co je to za bolest? Jako,…když mě něco píchlo. No a….Auu! Zase…?!
"Sasuke?"otázal sem se.
"Co?"řekl a přešel až ke mně.
"Patří někam do toho maminkovskýho procesu počůrávání?"zeptal sem se, abych zbytečně neplašil. Přece jenom o tom vím dost málo, než abych mohl dělat nějaký závěry ale….Auu! Sakra to bolí….!
"Ne…"řekl Sasuke a začal si mě prohlížet. Můj dech se začal zrychlovat a tentokrát sem věděl, že to nezpůsobuje Sasukeho blízkost.
"Tak to je skvělí. Sem první svého druhu."řekl sem a snažil se to moc neprožívat, přece jen sem chlap, no né…Tohle zvládnu, nebolí to, říkej si že to nebolí a ono to zmi…..AUU!! Bolí to a moc sakra!
"Ty ses počůral?"zeptal e Kiba a nadzvedl jedno obočí. Přesto se nikdo nesmál…
"No jo, vypadá to tak….co jinýho by ze mě….. Au! Co to sakra…?!"řekl sem už nahlas, protože se to nedalo vydržet! Bylo to něco úplně jiného než normální bolest, to sem ještě nezažil….! V tom sem zahlédl u Sasukeho obličeji záblesk pochopení! Kleknul si k mým nohám a….
"Naruto?! Roztáhni nohy!"řekl mi rozkazem a začal mi strkat prsty do….!
"Vážně si myslíš, že se to sem teď ho…?!"bránil sem se, ale moc sem to, co dělal, nevnímal…!
"Ty ses nepočůral, ty idiote!"řekl mi a vytáhl prsty s…..no prostě od….! Přestával sem vnímat okolí s narůstající bolestí! Co se to sakra děje?
"Bezva. A co to teda je?"řekl sem a snažil se to nedávat najevo….marně….
"Praskla ti voda."řekl a v tu chvíli okolo mě začali lítat všichni v místnosti! Připravovali věci a přemísťovali nábytek…! Za pár minut přinesli s nepochopitelného důvodu stůl s kuchyně a Sasuke mě na něj vysadil a položil mě. Vůbec sem se nebránil…..nevěděl sem, co se děje ani co mám dělat….!
"Jakej je v tom rozdíl?"řekl sem po chvilce, když sem pozoroval, jak mi Sasuke roztahuje nohy a vážně se mezi ně dívá….co tam sakra vidí tak napínavýho?!
"Bolí tě to?"zeptal se do toho zmatku, jasně že bolí….sis všiml až teď!!! To sem mu chtěl říct, ale nějak to nešlo a tak sem za sebe vysoukal šeptem něco jako….
"Jo…a dost…"
"Vždyť je v osmým měsíci, říkali jste to!"řekl Kiba vyděšeně a já podle hlasu poznal, že stají někde u mí hlavy. Stejně tak s pár dalšíma…..Auu!! Sakra ať to přestane!!
"Stres. Sice vypadá klidně, ale něco s toho všeho mu způsobilo šok."řekl Sasuke a dál se soustředil!
"Tak co se děje?! A co je to za bolest?!"řekl sem a nestačil se divit, jak vyčerpaně to znělo…!
"Rodíš, blbče! Takže pořádně zatlač!"řekl mi bez okolků Sasuke a já na něj překvapeně vyvalil oči!
"Cože mám….?!"řekl sem a znovu ucítil pronikavou bolest! Vracela se teď častěji a v intervalech!
"Prostě tlač, Naruto!"řekl mi táta a já teda poslechl! V tu chvíli co sem to udělal, bolest postoupila na další stupeň! Bolelo to dvakrát tolik a navíc sem cítil, jak za mě něco….leze….? Jo leze ale tak velký ho…chci říct, že takovou "velkou" sem ještě nezažil….Navíc se tomu vůbec nechtělo ven! Každej můj pokus to jen posunulo o centimetr nebo dva….! Tohle bude na dlouho! Sakra, to ven nedostanu…!
"Ještě kousek, Naruto…No tak…!"řekl mi Sasuke a já se s posledních sil nadechl a zatlačil! Pak se stalo něco strašně nádhernýho…Nejenom, že sem byl úplně grogy, ale ještě sem měl halucinace a slyšiny. Viděl sem totiž trochu rozmazaně,…Sasuke držel něco velkýho, co se podobalo oholenému plyšákovi a navíc…to brečelo a křičelo ve vysokým rozlišení…Vydýchával sem se a díval se jen na to…
"Ta - Takeshi."zašeptal sem to první, co mě napadlo, když sem konečně detailně viděl svůj Nádůrek.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Konduto Konduto | 21. března 2013 v 12:59 | Reagovat

A je to tu! :-P Kdopak nám to přibude do umírajícího světa? :-D Přece to, co ze Sasukeho a Naruta udělá rodinu :-P  ;-)

2 petratetra petratetra | 21. března 2013 v 14:02 | Reagovat

kráský dílek....mimčo na světě hurá :-D

3 SHinata SHinata | 21. března 2013 v 15:45 | Reagovat

To už je vážně zvrácený... Tak proč se mi to tak líbí, sakra? :D Takeshi... Krásné jméno. :D
Jsi ú-ž-a-s-n-á, Konduto-sama!

4 Konduto-sama Konduto-sama | 21. března 2013 v 18:28 | Reagovat

[2]: Taky říkám: Huráá! :-P

[3]: To netuším :-D Taky sem si ho zamilovala...Naruta to napadlo, proto, že Takeshi znamená "Udatný" :D J-á v-í-m :-)

5 Aoi Aoi | 22. března 2013 v 11:34 | Reagovat

Pěkný dílek :-)..mimčo je konečně na světě  :-) ..je to fakt krásné jméno ;-) :-)

6 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 25. března 2013 v 21:14 | Reagovat

Oh my Jashin! Pár dní tu nejsem a promeškám tak nádherný dílek!!
Je to dokonalý! Ale Narutova reakce mě překvapila!! =DD
Mno Sasu, jsi pěknej ochranář xDD
Takeshi? Proč mi to připomíná Takeshiho hrad? xDD Ale ne, je to krásné jméno =))
Asik bych ti měla po dlouhé době napsat slohovku...
Sasík? Agresivní? On? Na Naruta? Nikdyyyy xD Že neeee?? xDD
Heeej, nechceš ze mě udělat vílu kmotřičku Takeshi?? xDDD
"Super! Já sem povolná ovce a on je nadrženej beran. Ať žije příroda!"
U týhle věty jsem se začala nepřetržitě smát xD Ani nevím proč xDD
Zatraceně Itachi, teď jsi mě pěkně nasral!! Chováš se jako namyšlenej sobec!! >.<,
Koty-chan! Řekni Itymu něco!! Ať se nechová jako sobeckej debil!! :-(  :-(  :-(
Co dál napsat? Už vím...
Prosím, ať jsou spolu :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(
Chjooo, jsem unavená =(( Dnes už asi nic nenapíšu :/

7 Konduto-sama Konduto-sama | 26. března 2013 v 12:23 | Reagovat

[6]: Milá vílo kmotřičko :D
Na tvůj vyčerpávající sloh sem se moc těšila už pár dlouhých dní :-P
Navíc tě musím zklamat, Sasík bude trochu agresivní, když půjde o Naruťouška :-P to je součást mého příběhu, jehož konec mám zatím jen v mé úchylné hlavičce :-D a nikomu ho neprozradím 8-)
Itachi není sobec, jen chránil svého malého bratříčka před ním samím :D nechtěl ho vidět, jak se přestává ovládat,...jako že uvidí ;-) bohužel :-|
Jo a ta zmíněná věta,...u tý sem se taky řezala, když mě poprvé napadla :-P
Takeshiho hrad?..na to sem se jeden čas strašně ráda dívala..Vidíš, to mě ani nenapadlo, že je tam stejný jméno...mě se ale líbí :-)

8 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 26. března 2013 v 15:19 | Reagovat

[7]: Agrsivní? Když ne moc...okey xDD
Ita je sobec, za tím si stojím dál!! >.<
Jop, na Takeshiho hrad se dívám, když dojdu ze školy xDD

9 SHinata SHinata | 26. března 2013 v 15:43 | Reagovat

[7]:Jen TROCHU agresivní? Dej si pozor, v takovém případě zase zklameš mě! ;) :D
Hohó, Itachi je fajn. :-D

10 Konduto-sama Konduto-sama | 26. března 2013 v 16:21 | Reagovat

[8]: Nic neslibuju "ušklíbne se" :-D slyšela si něco o sourozenecké lásce...to nemá nic společného se sobeckostí...možná jen trochu ;-) super zábavička :-D

[9]: To já jen řekla ze slušnosti :D na veřejnosti si zachovávám určitou míru taktu :-D né moc velkou a né u všech tedy :-|
Já myslím, že nezklamu :-)miluju násilí mezi milenci O_O  8-)

11 SHinata SHinata | 26. března 2013 v 19:28 | Reagovat

[10]:Lol, to já taky. :D  :D  :D

12 zakuro zakuro | E-mail | 31. srpna 2015 v 12:22 | Reagovat

Na to, že... já nemám ráda, když otěhotní kluk, tak tahle povídka je tak perfektně zvrácená a luxusní, že mi to ani tak nevadí :D :D

SUPER! :D :-D

13 Konduto-sama Konduto-sama | 12. září 2015 v 16:12 | Reagovat

[12]: Díky je hezké vědět, že i s prvotním předsudkem se ti příběh zalíbil a něčím tě zaujal :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania