close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Solution (12.část)

14. března 2013 v 15:09 | Konduto |  Solution
Sasuke Uchiha
Musel sem docela dost chodit do práce, aby nikdo nepojal takové podezření, že sem právě objevil zázrak. Taky sem hodně přemýšlel, zda se Nobelova cena vyplácí najednou nebo ve splátkách. Doufám, že se s toho nebudu muset platit daně. Ach jo, alespoň mám důvod mizet s Narutova domu. Nemohl sem totiž poslední dobou udržet své tělo v klidu, když byl Naruto v okruhu dvaceti metrů. A tak bylo možná lepší, že sem to řekl těm idiotům, kteří se teď o něj starají a hlídají ho na každém kroku…..a sám sem se držel mimo.


Datum: 11. 11. 2232
Můj Naruto je už celkem v sedmém měsíci. To znamená, že se jako první na světě po dobu dvou generací dostal do třetího trimestru. Byl sem spokojený….a šťastný. Navíc, jednou týdně sem se objevoval u něj v pokoji a sledoval v průběhu posledních tří měsíců, že přibral na váze i v pase. Docela mě mrzelo, že sem nemohl udělat ultrazvuk a tak pohlaví bude hold překvapení roku. Jeho choutky už nebyli tak silné a proto se zdál být uvolněnější.
To u mě je to čím dál tím horší. Skoro nespím a stále myslím jen na to, jak ho dostat do postele, třeba i násilím. Přitom vím, že nemůžu….je to peklo! A ještě hůř se snáší, když je ode mě pár kroků.

Občas sem se ale musel ukázat. Nechtěl sem….a přitom hrozně chtěl….Moc sem si přál vedle něj jen sedět a hladit ho po růžovejch tvářích a taky ho líbat na ty jeho sladká ústa a…..
Znásilňovat!
Bože už zase! Ne, ne, ne! Ty myšlenky, které jako by nebyly moje se objevovaly stále častěji a intenzivněji….místama sem měl pocit, že už je nedokážu korigovat a radši sem se zamkl na záchodě, abych neprovedl něco, čeho bych dokonce života litoval. A tak moje návštěvy byly krátké a strohé, což se Narutovi vůbec nelíbilo a tak mi často volal….a nebyl jediný….
"Už by ses měl zase objevit."řekl mi jeden večer do telefonu Kiba.
"Je to stále těžší a těžší."vzdychl sem a dál vyplňoval úmrtní listy.
"Jo, to sem si všiml. A ne jen já."řekl a já sem zpozorněl! Přestal sem psát a….
"Snad jste….?"
"Klídek. Naru-chan samozřejmě nemá páru, jako vždycky."řekl a bylo slyšet, že se zasmál.
"Děsíš mě schválně?"řekl sem a odložil tužku na stůl. Pak sem se opřel o opěradlo židle.
"Líbí se mi tvá reakce, když jde o NĚ."řekl a čekal, že ho snad seřvu nebo co, ale já už na to posledních pár týdnů neměl ani sílu ani chuť a tak sem to přešel a mluvil dál….
"Jen čekám, kdy se sesypu."
"To zvládneš, protože ti na nich záleží."řekl Kiba a já věděl, že má svým způsobem pravdu. Sice vím, že je nemiluju, i Kiba a ostatní to vědí….láska hold přeci vypadá jinak ale…..nemohl sem popřít skutečnost, že sou důležití,….pro mě důležití a to je už holej fakt.
"To je ten důvod, proč mě sereš?"zeptal sem se a otočil židli tak, abych vyděl ven s okna na oblohu.
"Jedinej důvod, Sasuke."řekl Kiba a já poznal, že by jen tak nevolal,….ne mě.
"Dobře, zítra se stavím."slíbil sem.
"Bezva."ani sem nečekal pozitivní odezvu. Kiba mě nesnášel a ostatní možná taky. Ne, že bych jim neseděl charakterově, nebo je nějak urazil..….Jen je prostě štval fakt, nejvíc asi právě Kibu, že Naruto chce mě a podle všeho mě i miluje,…kluka co ho nemiluje, ale vydržuje si ho, protože bez něj by byl totálně v háji. A navíc s ním čeká dítě….koho by to nenaštvalo. Vítejte v prvním světovým milostným šesti-úhelníku. Vzdychl sem…..
Na jednu stranu mě mrzí, že sem se do něj nezamiloval...
Vlastně ne. Takhle je to nejlepší.
"Ty ho fakt miluješ, co?"řekl sem a neopustil si rejpanec. To byl taky jediný důvod, proč držel se mnou, stejně jako ostatní…..ale on asi nejvíc….
"Snad sis nemysle, že tu dělám chůvu, kvůli tobě?"řekl určitě s jistým úsměvem, ale já věděl, že sranda to pro něj moc není. Má větší výdrž než já….
"Jen hlídej, Kibo."řekl sem a položil sluchátko. Znovu sem vzdychl a dal se zase do práce.
Tohle nebude trvat věčně…
Podle toho, co mi Kiba a kluci říkají ob den do telefonu, se zdá, že Naruto už pomalu začít něco tušit. Ne, že by přímo věděl, co mu je ale….pár teorií už si prý vymyslel. Asi by ho v životě nenapadla skutečnost, ale jistý si být nikdy nemůžeme. Kdyby se to dozvěděl teď a předčasně by porodil, jeho dítě by to nejspíš nepřežilo. Proto je tak důležité, aby nic nevěděl. Alespoň ještě měsíc musíme uhájit hranice nevědomosti….

"Sasuke?"oslovil mě hlas a jeho zvuk se mi dostával i do těch nejtenších kostí a svalů. Rozechvíval mě a já tak nedokázal vnímat nic jiného v místnosti. Udělal sem ten těžký krok přes práh domovních dveří a přešel až k osobě, jejíž chemie byla tak neodolatelná i přes to, že její forma teď byla spíš koule.
"Ahoj."řekl sem jemně….Naruto se s pomocí Nejiho postavil těžce na nohy a podíval se na mě.
"Jak dlouho tu zůstaneš dneska? Pět minut?"řekl naštvaně…ale vypadal spíš zoufale.
"Naruto…no tak…nech to…."začal Sai a snažil se o zachování klidné atmosféry, která stejnak klidná od začátku nebyla.
"Nenechám! Odmítám být hodnej poslušnej mazlíček!"řekl Naruto a přestal se opírat o Nejiho.
"Jak ti je?"zeptal sem se zase jemně a snažil se nevnímat ten nárůst zničující touhy!
"Pořád ta samá pitomá otázka! Hrozně, Sasuke, protože tu nejsi…"řekl Naruto a udělal pár pomalých kroků, než se opřel o mě. "Nejsi se mnou."řekl a zhluboka se nadechl mojí vůně, kterou už tak dlouho….
Vezmi si ho! Vem! Hned!
"Je to horší než posledně sakra…."řekl sem a odstrčil ho od sebe. Přesto zůstal stát těsně vedle mě.
"Neodbíhej od tématu sakra!"řekl naštvaně Naruto a chytil mě za tričko! Tohle ne. Já…nemů….
"Nemůžu…."zašeptal sem a přitom ho jemně chytil za ramena. Bojoval sem sám ze sebou….!
"Cože…?"otázal se Naruto, když zjistil, že mu drtím trochu víc ruce….!
"Ne…"zašeptal sem a podíval se na něj, moje tělo se klepalo a srdce mi poskakovalo jak gumový míček…tohle už nezvládnu…mám moc zastřenej pohled a…!
"Sasuke, co….?"Naruto poznal změnu v mém pohledu a dokonce se mi ze strachu snažil vysmeknout, bohužel už bylo moc pozdě….Já…chtíč a agrese nade mnou zvítězila….!
"Nebraň se…."řekl sem ledověji než sem chtěl a najednou nevěděl, co dělám….Vrazil sem mu a snažil se ho svlíknout s toho mála, co měl na….!
"Sa-Sasuke, to….?!"slyšel sem místy jeho nesouhlas s tím, co provádím, ale dál sem mu nepříčetně trhal oblečení…až byl skoro na…! " Ne…"slyšel sem ho zašeptat, ale už se s nějakého důvodu nebránil….! Proč najednou…..?
Najednou sem ucítil velkou ránu do obličeje a věděl, že mě dva páry rukou držej na uzdě a snaží se mě dostat s blízkosti Naruta..! No hurá…už sem měl pocit, že se jen dobře baví….!
"Uklidni se, Sasuke!"řekl mi Neji a já zase vnímal! Strašně sem se začal vydýchávat, abych vůbec splnil, co po mě chtěl!
"Teď pusť Naruta! Tak dělej!"řekl naštvaně Kiba, který držel a přitom objímal vyděšeného Naruta a…Zdálo se mi to nebo je mimo…jeho modré oči jsou…co se to děje? Přesto sem zopakoval nádech a výdech a poslechl ho…
"Co,…co to s ním je?"řekl Naruto najednou se strachem v očích a snažil se dostat s Kibova objetí.
"Opatrně, Naruto."řekl Sai už klidněji, ale naštěstí ani on ani Neji nebyli tak hloupí, aby mě zatím pouštěli! Kiba byl asi nejobezřetnější a odmítal Narutovi dovolit se víc přiblížit k mojí hroutící se hromádce těla i ducha….ach bože, co to do mě jen….?
"Nechoď k němu!"řekl Kiba, rozkazem to neměl říkat…
"Proč ne?!"řekl Naruto naštvaně, očividně zmatený a unavený vším, co se kolem něj v poslední době děje. Upřímně se mu ani nedivím…
"Ublíží ti!"poukázal na fakt Kiba a stále se Naruta snažil udržet v klidu u sebe.
"Neublíží! Pust mě!"řekl Naruto a Kiba ho nakonec pustil. Naklonil se ke mně, jak jen mu to dovolovalo jeho břicho a zašeptal láskyplně moje jméno… "Sasuke…?"jeho hlas se mnou pořád cloumal a já věděl, že musím rychle pryč, nebo mu fakt ublížím! Nádech a výdech….musel sem jít…
"Promiň…"zašeptal sem! Vysmekl se klukům a vyběhl ven! Tam sem utíkal a utíkal! Daleko….od něj.


Naruto Uzumaki
Tak teď už sem vůbec neměl páru o tom, co se to tu děje! Kluci uklidili ten svinčík v obýváku a já si mnul místo, kde mi Sasuke udělal modřinu….A to sem si myslel, že je v pohodě. A že já sem ten, kdo vyšiluje. Až teď mi došlo, že to tak asi není, když….no…po mě vyjel….Jasně, kluci mi říkali, že se mi vyhýbá kvůli svým neovladatelným choutkám ale nikdy sem nevěřil, že to myslí vážně.
Nejvíc mě ale vykolejil fakt, že sem….no já….že sem prostě se bránil jen chvíli….pak, pak sem se prostě neovládal a nechal ho dělat, co chtěl….A přitom sem nechtěl! Co se to sakra stalo?! Proč, proč sem mu nedokázal říct ne?! Proč sem se nebránil…? Posadil sem se zpět do sedačka, protože mě začali s toho všeho stání bolet záda….Ach jo, měl bych zhubnout…už žádný hamburgry a bagety! Tahle moje žravá musí skončit a to hned!
Moc dlouho mi to nevydrželo, protože hned druhý den sem zase okupoval ledničku. Ach jo, najednou nemám žádnou vůli. A moje nervy sou na spadnutí…a to nejen ze Sasukeho chování. Občas mě totiž něco tak nárazově bolí v břichu a co je zvláštní….tak to trochu připomíná kopanec….jo a taky škytám, ale vůbec to nejde z mojí nenažraný pusy….což je taky dost zvláštní….
Začínám si myslet, že je ve mně nějakej nádůrek. Dokonce se s ním posledních pár dnů dokonce bavím. Poslouchá a neodmlouvá a to se mi líbí a tak si mu prostě stěžuju a vypadám jak blázen….
"Co myslíš, ukáže se dneska?"zeptal sem se svého plného a spokojeného břicha, zrovna sem totiž dojedl celé kuře. Ne, že by mě to nějak zmohlo, jen….neměl sem náladu a navíc sem byl chvíli ve svém pokoji sám. Konečně. Vzdychl sem a lehl si na svojí postel. "Strašně bych ho chtěl vidět."v tu chvíli mě zase něco koplo! Chytl sem se za břicho a pousmál se. "Takže ty taky."řekl sem a vůbec mi nevadilo se bavit s tím malým nádorkem. "Mohl bych mu alespoň zavolat a říct, že se na něj už nezlobím, no né?"už je to koneckonců tři týdny a já se fakt nezlobil…jenže….když sem se zeptal Kibi….no říkal, že ani jemu nezvedá telefon, takže je to spíš tak, že je naštvaný sám na sebe než na mě. "Možná bych mu měl dát ještě čas."řekl sem a zase mě na to něco koplo! Vzdychl sem a dal mu za pravdu. "Máš recht, už ho dostal ažaž. Zavolám mu."řekl sem a natáhl se pro mobil, který ležel na stolku. Než sem však našel Sasukeho číslo, zaťukal mi někdo na pokojové dveře. A tak sem zase mobil odložil a trochu se posadil.
"Vstupte?"řekl sem a snažil se působit suveréním dojmem.
"Můžu s tebou mluvit, Naruto?"řekl můj táta, kterýho už sem tedy dlouho neviděl, a vešel do pokoje. Kývl sem a sledoval, jak zavírá dveře….to bude zase poučování…
"Čemu vděčím za tu čest po tolika měsících?"řekl sem a neodpustil si, že mě posledních pár měsíců vlastně zanedbával. Vdychl, byl si toho vědom….a taky bylo vidět, že to nedělá schválně….
"Víš, že sem měl hodně práce."řekl a já nadzvedl jedno obočí…
"Jasně a já sem běžel letošní olympiádu, no…když se tak na sebe dívám tak spíš paralympiádu."
"Naruto…víš…"začal táta a tak divně až nervózně se mi díval střídavě na břicho a do očí.
"Nevím, právě že nevím, tati! A začíná mě to pěkně štvát!"přerušil sem ho a bouchnul do peřin.
"Jen klid."řekl a přistoupil blíž ke mně. Zase ten jejich klid! Jednají se mnou, jako bych byl malomocný! Proč mi prostě neřeknou, co mi je….to je to tak vážný nebo co? Co mám za nemoc?
"Začínáš mluvit jako ostatní, to….…to znamená, že ty taky víš co se děje."řekl sem a vzdychl.
"Ještě ti to říct nemůžu. Nikdo z nás, věř mi."řekl a tvářil se u toho fakt zoufale. Nerad mi lhal.
"Už nevím, čemu mám věřit."řekl sem a vzdychl. Tohle nemá cenu….tvrdohlaví mezci….
"Tak pojď dolů. Někoho bych ti rád přestavil."řekl a vzal mě za ruku. Když musím….

Když sem sešel schody, nestačil sem se divit. Kiba a ostatní členové mojí party seděli nebo stáli kolem obývacího stolku a všichni pili kávu. Mezi nimi, skoro veprostřed, seděl muž s dlouhými havraními vlasy, svázanými do culíku. Když se, stejně jako ostatní, otočil na mě, všiml sem si, jak moc se podobá mému Sasukemu. Ale….on není Sasuke. Nic sem s něho necítil. Byl sem klidný.
"Ty musíš být Naruto. Rád tě poznávám."řekl, postavil se a podal mi přívětivě ruku. Bezmyšlenkovitě sem jí stiskl a posadil se vedle něj. Jeho oči i vlasy byly stejné jako Sasukeho ale…přesto tak jiné….On byl jiný, jeho přítomnost se mnou nic nedělala…ani jeho dotek. Vůbec nic.
"Taky vás rád poznávám, i když nechápu situaci. No jako vždy…"poukázal sem sám na svojí bídnou skutečnost a pousmál se nad tím.
"Ujišťuji tě, že sem si s tebe nepřišel střílet."řekl mi ten muž a zatvářil se vážně. A co víc, taky měl ten zvláštní tik v očích. Takže se taky párkrát podíval na moje břicho….zamračil sem se…
"A co takhle mě rovnou oddělat, ať to mám za sebou?"řekl sem a začalomi být všechno jedno.
"Mluvíš jako můj bratr."řekl najednou a tak zvláštně smutně se pousmál.
"Pak má víc rozumu než vy."řekl sem a pokýval hlavou.
"O tom pochybuju."řekl a zamračil se na mě. Ušklíbl sem se a sledoval, jak ho štve můj přístup.
"Doufám, že s nějakýho patřičnýho důvodu."
"Dal sem mu něco, aby tak nevyšiloval. A hlavně, aby ti neubližoval pokaždé, co se tě dotkne."
"Co-cože?"řekl sem překvapeně a vůbec nevědě o čem to mluví. Ten muž se na mě chápavě podíval.
"Jsem Itachi, Naruto. Sasukeho starší bratr."vzdychl a čekal na mou reakci. Došel mi obsah jeho slov.
"A-ha…, to jste taky mohl říct dřív…..A vůbec, co…co je Sasukemu?"řekl sem zmateně.
"Už tě nezajímá, co je tobě?"zeptal se Itachi překvapeně. Naštval mě tím!
"Co je sakra Sasukemu? A proč mu dáváte nějaký sračky na uklidnění?"
"Úžasný."řekl okouzleně Itachi a prohlžel si mě i mou reakci na téma Sasukeho stav.
"Nevím, co je na tom úžasný?"řekl můj táta a opřel se o zeď naproti mě. Byl se zmatený a vyděšený zároveň, o čem se to tu bavíme…? A proč si připadám jak testovací králík? To je přece….!
"Souhlas, chová se jak pako."řekl ledový hlas a já se vystřelil na nohy. Sasuke stál ve dveřích od kuchyně a s vodou v ruce se díval na mě. "Ušetři mě laskavě svým otázek. Nic mi není."
"Ale…?"začal sem a nestačil se divit, jak rychle se ke mně Sasuke dostal a chytil mě za rame…!
"Já tě varuju. Mě nic ne…."řekl a zarazil se. Nevěděl sem proč ale byl sem vyděšený….klepal sem…
"To nic já…."řekl sem, když mě Sasuke opatrně pouštěl a já věděl, že se strašně klepu…co to…
"Ty se mě bojíš…"řekl Sasuke a stále byl tak blízko mě,…tak jak se si přál, tak proč teď nemůžu…
"Ne já…."
"Klepeš se, Naruto…"řekl mi, napil se vody a udělal pár kroků ode mě ke dveřím. "Dalo se to čekat."
"Opovaž se zase utýct, Sasuke!"křikl sem z ničeho nic, ale stále se klepal. "Neutíkej….o-ode mě."
"Kope tě, že jo?"řekl najednou Sasuke a mě ten třas úplně přešel! Cože to….jak to….?
"Co…?"
"Sasuke, mlč!"křikl Itachi a už se zvedal na nohy. Sasuke mě stále pozoroval a Itachiho ignoroval.
"A taky škytáš, jen né pusou."mluvil dál, klidně a vážně. Sledoval moje oči, jako já ty jeho..jak….?
"Jak….? Jak to víš, nikomu sem to neřekl?"vysoukal sem konečně ze sebe. Tohle je přeci ne….
"To by stačilo! Víc už neříkej, Sasuke!"řekl Itachi přísně a snažil se o odchod. Já ale nechtěl…!
"Ne! Řekni mi to, Sasuke…..Ať je to cokoliv, chci to slyšet!"řekl sem a už nedokázal hrát nezájem!
"Jsi těhotnej, Naruto."řekl Sasuke jen tak, ale všichni se naráz zastavili a koukali jen na mě! Cože?!
"Co-cože?"řekl sem a málem se mi zastavil dech….
"Slyšel si dobře. Si těhotnej."řekl Sasuke a trochu se ušklíbl. Já byl zato dost v transu.
"Hlavně klid…."řekl mi táta a jako ostatní měli oči plná strachu….Tohle není….Řekni, že….
"Řekněte,….řekněte někdo, že si dělá legraci?"řekl sem a snažil se… "Tak sakra řekněte to někdo!"
"Nikdo si tu legraci nedělá, Naruto."řekl Itachi a já poznal, že to nebyl vtip! Přesto sem nehodlal vě…
"Haha! Sice nejsem tak dobrej v biologii, ale ještě vím, že tohle není možný, ne u chlapů!"řekl sem.
"Než se sesypeš, dovol, ať ti to vysvětlím…"řekl Sasuke a stále mě pozoroval s tak zvláštním…
"Tebe sem se na nic neptal!"řekl sem a otočil se k němu! On mě však chytil za ruku a otočil zpět!
"To mě nezajímá! Takže narovinu! Unavovalo mě chodit okolo kluka, kterej měl vždycky schopnost náš druh zachránit, ale nic s tím nikdo nedělal. Můj bratříček to z nějakýho důvodu držel pod pokličkou a ty sis tak mohl žít klidným životem. Zatímco já o spousta dalších jsme každý den sledovali, jak stateční lidé umírají při pokusu, ve kterém si mohl uspět jenom ty a tvoje DNA! Fakt mě mrzí, že sem nesplnil očekávání, ale jinak to nešlo…..Teď si můžeš klidně zavřískat a zafňukat jako ta největší oběť, kterou bezesporu si. A tak nám všem dokázat jen to, co jsme si už dávno všichni mysleli a to fakt, že si malej idiot nepřipravenej zkousnout svět dospělých. Nebo si myslíš, že s tebe všichni dělají pako jen tak? Tvoje reakce je děsí, proto ti nic nechtěli říct. Potratíš, když to přeženou…a to…nikdo nechce."řekl mi Sasuke a pomalu pustil mojí ruku. Moc sem toho nepobral…
"Že ty se krotíš…"řekl sem ...ale hned mi bylo jasný, že mi tím Sasuke nechtěl ublížit. Ani oni.
"Říkám ti pravdu."řekl a čekal na ortel. Pousmál sem se a pohladil si břicho. Takže,…Nádůrek je živej.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Konduto Konduto | 14. března 2013 v 15:12 | Reagovat

A tu je pokráčko :-P alá Sasuke se vybarvuje :-D

2 SHinata SHinata | 14. března 2013 v 19:55 | Reagovat

Hohó, pěkně! :D Susuke je vážně roztomilej, jeho povaha mě nepřestává uchvacovat. Chudáček Naru-chan, nebude to mít lehké, že? :-D
Je to skvělé, stejně si však neodpustím obvyklou poznámku - rychle piš, piš! ; )

3 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 14. března 2013 v 20:15 | Reagovat

SASUKEEE!!! TY IDIOTE, MAGORE, DEBILE, BLBE, KRÁLI VŠECH LŮZRŮŮŮ!!! *mlátí černovláska židlí* Jak jsi tgo jsem mohl Narutovi udělat?!!!!
Nádůrek, heh? *tváří se jako neviňátko* tak nevědoucí...chudáček Naru :/ Koukej si pohnout s dalším dílkem :D

4 Aoi Aoi | 15. března 2013 v 6:05 | Reagovat

Pěkný dílek :-) ...Sasuke ty pako...jsem teda zvědavá jak to mezi těma dvěma dopadne doufám že budou spolu :-)

5 Konduto-sama Konduto-sama | 16. března 2013 v 17:51 | Reagovat

[2]: To mě taky :-P se Sasukem není nic jednoduché :-D vždyť píšu :-|  ;-)

[3]: Nono, co pak to tu máme za psychycký zhroucení "nadzvedne jedno obočí" napsalo se to vcelku samo "ušklíbne se" tykový části jdou dobře a reakce na ně jsou úžasný "spisovatelka si ještě jednou přečte výčet sprostých slov a usměje se" už na tom makám :-P

[4]: Pako to je :-P a bude ještě větší až mu cosi dojde s jistou událostí :D

6 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 17. března 2013 v 16:30 | Reagovat

[5]:Ale já nepoužila sprostá slova xD

7 Konduto-sama Konduto-sama | 17. března 2013 v 18:39 | Reagovat

[6]: Ale je to druh nadávek :D a to stačí :-P

8 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 18. března 2013 v 14:34 | Reagovat

[7]: Vždyť já neumím nadávat :O *tváří se jako andílek*

9 Konduto-sama Konduto-sama | 19. března 2013 v 16:05 | Reagovat

[8]: Mě teda jo "podrbe se na hlavě" ale kdo ne, že? "zamyslí se a pousměje"

10 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 19. března 2013 v 17:01 | Reagovat

[9]: Tobě jsem ale nenadávala :-x  :-x  :-x Ale Sasukemu :-P  :-P  :-P  :-P

11 Konduto-sama Konduto-sama | 19. března 2013 v 19:45 | Reagovat

[10]: urážet hlavní postavu je něco jako urazit mě :-P nebo Kishimota O_O A to bych ti neradila ;-)  :-D

12 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 21. března 2013 v 18:02 | Reagovat

[11]: Kishimota? Ten mě štve -.-"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania