30. listopadu 2012 v 19:00 | Konduto
|
(+18)
Svědek /dospívající muž
Naruto Uzumaki
Jak rychle jsem přehodnotil svůj neochvějný žebříček hodnot.
Nedokázal jsem se od něj odlepit natož ho přestat líbat…jako bych neměl ještě dost….
Bože já sem neměl!
…. a podle reakcí toho těla nade mnou, Suzume taky neměl dost. Naše zábrany už dávno padly, a proto sem se nestyděl ničeho. Převrátil sem nás, když to Suzume nejmíň čekal, a posadil sem se. Moje oči toho přes tu látku moc neviděly, ale moje tělo vnímalo třikrát líp všechny jeho letmé doteky,…..když přejel moje stehna a zastavil svoje ruce na mých bocích, bylo mi jasný, co chce.
Někdo zazvonil, už poněkolikáté….
Já to ale nevnímal….
Pousmál sem se a přejel svými dlaněmi jeho bříško a zapřel se o něj jednou rukou…tou druhou sem nasměroval jeho kamaráda,….ach bože je tak…tvrdý…….potom, co sem si ho v ruce ještě zpracoval, sem ho zasunul do svého otvůrku a….táhle vzdychl. Pak sem si sám diktoval tempo přírazů. Po chvíli se Suzume posadil a posledních pár přírazů prohloubil. A já byl podruhé mimo…..
Chci ještě.
Už mi to bylo fuk. Vůbec sem neuvažoval, co to se mnou udělá….mojí hlavu zaplnila touha a očividně sem nebyl jediný. Výskal sem Suzumeho ve vlasech a nepustil ho od sebe ani na pár centimetrů. Jeho ústa byla moje stejně jako ty moje jeho…alespoň teď.
Nádech, výdech….
Nádech, výdech….
Nádech a…..
Ani nevím, jak sem se ocitl na čtyřech,….ale tak to prostě bylo. Sevřel sem v ruce kousek peřiny a cítil, jak do mě už potřetí Suzume proniká…jemnůstky teď šly stranou a mi si to poslední užili jako nadržení kanci….v hlavě sem měl vymeteno a ten nade mnou asi taky…..mohl sem se zbláznit a tak sem musel svoje uspokojení ventilovat a to dost nahlas….
Poprvé….
Poprvé za čtyři roky….
Sem se cítil dobře.
Spokojeně sem se usmál a zapomněl, že v mojí posteli nejsem sám. Všechno vzrušení ze mě opadlo a já byl najednou tak unavenej….oči sem měl od začátku zavřené a tak usnout šlo tak snadno….
Už sem byl asi v říši snů, protože sem cítil, jak mi někdo sundává ten kus látky s očí, pak mě pohladil po tváři a políbil mě na čelo. Neměl sem už sílu otevřít oči a podívat se kdo…….
Druhý den sem se probudil dost pozdě a…..rozlámaně. Hahaha….
Kolikrát jsme to vlastně dělaly?
Třikrát?
Jo třikrát. To už se mi dlouho nepovedlo.
Opatrně a s obtížemi sem si sedl a rozhlédl se po místnosti. Byl sem tu jen já, což mě ani trochu nepřekvapovalo. Proto sem se jen pousmál a vzdychl…..Asi třikrát sem se snažil postavit, než sem to konečně dokázal a šel pomalými kroky do koupelny. Tam sem pustil sprchu a omyl ze sebe pot a "mléčný výrobky", které sem za tu jednu noc získal. A že toho nebylo málo. Pak sem se osušil a stejnou rychlostí se došoural do kuchyně, kde mě dost vyděsil nábytek, který slouží k posezení. Tak sem jen zakroutil hlavou v záporném gestu a snědl první věc, co sem našel, ve stoje.
Pár minut sem chodil jen sem a tam po bytě, abych se trochu rozchodil a připravil na normální rychlost davů svých spolužáků. Pak mi došlo, že sem na něco zapomněl…..
"A sakra."řekl sem si a pohlédl na svůj mobil. "Třiadvacet nepřečtených zpráv! No super!" Holky mě zabijou, že sem se na ně vykašlal. Dnešek se teda nese v zajímavým duchu.
Oblékl sem se a juknul se na hodiny! Poslední přednášku ještě stihnu! Proto sem vyrazil ze dveří a co nejrychlejším tempem, jak mi to moje tělo dovolovalo, sem uháněl do školy!
Jak jim to mám sakra vysvětlit? Zatraceně! Možná…..Co takhle říct pravdu?
Otec / právník
Minato Namikaze
Psychiatrie byla sama od sebe zvláštní místo. Ibiki se tu se mnou chtěl sejít asi naschvál, i když mi unikal jeho hlavní záměr. A tak sem tam seděl v jedné pohodlné sedačce a sledoval ruch haly. Od akutních případů, co byly připoutání ke svému vlastnímu lůžku a křičely a mrskaly se, až po ty klidné vymytě šťastné, co se na vás jen zaraženě či mrtvolně dívaly.
Sem že můj Naruto chodí na sezení?
Tohle sem…netušil.
Ty jsi to udělal naschvál, Ibiki.
Když sem si tento fakt uvědomil, znovu sem se rozhlédnul. Nebyly tu jen řečené dva extrémní případy. Až teď sem si všiml, že tu jsou i normálnější lidé, takový, kteří více připomínají stav mého dítěte,….co už skoro není dítě.
"Takže už sis všiml?"řekl mi Ibiki a položil mi ruku na rameno.
"Dalo by se to tak říct,….toho si nejde nevšimnout."řekl sem jen a sledoval ho, jak si sedá vedle mě a vzdychá do svých dlaní.
"Bohudík."
"Co je to za problém?"zeptal sem se a tím nás vrátil tam, kde jsme původně měli začít náš rozhovor. Ibiki se jen pousmál a pořádně si mě prohlédl, upřímně nesnáším ten jeho zkoumavý pohled.
"Má podobný téma jako to, co si vedl s Kakashim."řekl nakonec a mě se tak strašně ulevilo, jako by mi spadl kámen za srdce a k tomu dalších sto balvanů. Pousmál sem se….
"Jsem už taky zralý na blázinec?"
"Hmm…., zatím ne ale pomalu se k tomu dostáváš."řekl Ibiki a pousmál se na mě taky. Tyhle naše odlehčené debaty se mi líbily, to s Kakashim jde jen někdy, morous jeden.
"A já myslel, že jde o Naruta."
"To sem nevyloučil."řekl mi Ibiki a nechal své větě náležitý prostor. Asi mi tím chtěl nahnat strach, a jestli opravdu chtěl, tak se mu to povedlo….hned sem změnil svoje ležérní rozpoložení a s sedačce se narovnal.
"Děje se něco?"
"Zítra má přijít na desátou hodinu."řekl Ibiki jen a dál zdravil kolemjdoucí, jak své kolegy, tak zřejmě své pacienty, kteří ho očividně milovali.
"A?"
"Mám takový zvláštní pocit, už od našeho posledního sezení."řekl jakoby do větru, až mě to skoro vytočilo, jak bere stav mého syna na lehkou váhu. Přesto sem zůstal klidný, přece jenom je to Ibiki, ten vždycky bral každý případ vážně….
"Jako, že se to zhoršuje?"
"To nevím. Poprvé za čtyři roky se chová místy…jinak."řekl a poslední slovo zvláštně vyslovil. Jako by mi tím chtěl něco naznačit, jen sem nevěděl za boha co?
Naruto se chová jinak?
Jinak….neřekl divně, nebo zvláštně….řekl jinak.
Což v určitém slova smyslu znamená to, co ty dvě slova předchozí.
Podíval sem se Ibikimu do očí a snažil se v nich najít nějaký malý náznak něčeho, co by mi dalo alespoň malou naději na to, že je vše v pořádku. Nic takového sem tam ale nenašel a proto sem jen vzdychl a slabě se pousmál…
"A co chceš ode mě?"
"Abys přišel, někdy po našem sezení. To už budu vědět víc."řekl a otevřel černé desky, co mu dal nějaká kolemjdoucí sestřička. Chvíli se v nich ztratil, takže mě moc nevnímal.
"A to jsi mi to nemohl jen napsat?"řekl sem po pár minutách a postavil sem se.
"Ne. Raději mluvím s lidmi s očí do očí."řekl jen, ale oči od složky neodtrhnul. Pousmál sem se.
"To říkáš jen proto, abys mě uklidnil. Ve skutečnosti tě zajímaly moje reakce."Ibiki zaklapl desky.
"No tak vidíš, přece jenom se neznáme první den."řekl s úsměvem, postavil se a potřásl mi rukou na rozloučenou. Já sem přikývl, díků netřeba…Ibiki je stejně nemá v lásce. A vyrazil sem pomalu domů.
Vrah
Itachi Uchiha
To, co sem najednou a z ničeho nic vyslovil, mé kolegy dosti rozhodilo. Na Kisamem jsem dokonce zahlédl obavu, snad si nemyslí, že tím hajzlem myslím jeho. Dle jeho obličeje ale asi ano. A rozhodně nebyl jediný, kdo měl tuto myšlenku.
"Možná tě to ještě víc rozpálí ale koho si tím….?"zeptal se Kisame a opatrně si při tom počínal, ne že bych mu to nějak vyčítal, koneckonců jsem měl náladu ustřelit někomu hlavu!
"Naruta."řekl sem jen a nevšímal si reakcí.
"Aha, tak to jo."řekl Kisame a bylo vidět, že strach se změnil na nechutné štěstí.
"Uff, to sem si oddechl."řekl Hidan a přestal rychle jíst slané oříšky.
"Změnil si názor na pořadník?"zeptal se Kakuzu, když sem se po tom počátečním vzteku trochu uklidnil a přešel blíž k jejich debatnímu kroužku.
"Přesně."řekl sem jen a posadil se.
"Co prosím tě tak radikálně změnilo tvůj názor?"zeptal se Kisame a posadil se ke mně. Já se zamyslel a přejel zrychleně všechny své úvahy, pak sem vzdychl jediný a podstatný závěr…
"Sasuke ho miloval."
"Co?"řekl Kisame překvapeně a zdálo se, že přesně pochopil, co tím myslím. Né, každý ale má takové štěstí na alespoň 6% mozkovou kapacitu.
"To je přeci jasné, ne? Musel to zahrát tak…."začal Hidan a chlácholil tím sám sebe, jak je úžasný a chytrý a přitom stále věřil těm blbinám, kterým sem věřil taky…..ještě před chvíli ano.
"Ne."řekl sem jen.
"Ne?"otázal se Kakuzu a mě celkem překvapovalo, že se zapojuje do našeho nadmíru nudného rozhovoru….o zradě mrtvého člena…..
"Ne. On hrál jedině to, že je na naší straně."řekl sem a nechtěl ani uvěřit tomu, jak jsou ty slova těžká. Vůbec mi nechtěly ven s mysli natož pak s úst. To byla hold výzva….
"Ty sis něco po dlouhý době dal a teď ti to leze na mozek?"řekl Hidan a zatvářil se pochybovačně, bylo mi jasný, že to bude něco, v co jen tak tihle lidi neuvěří ale….musel se jim to nějak vysvětlit….
"Myslím to vážně."řekl sem a podíval se po všech jednotlivě.
"Ale od kdy?"zeptal se Kakuzu a nijak nedával najevo své znepokojení, což zase znepokojovalo mně a to docela dost….přesto jsem mu odpověděl bez zaváhání.
"Skoro od začátku akce."
"Počkat, počkat! Chcete tím naznačit, že nás Sasuke zradil?"řekl Hidan překvapeně a posadil se na gauči rovně, což nebylo dvakrát obvyklé.
"Já nic nenaznačuji."řekl sem a byl teď oproti němu o dost klidnější.
"Pak už je to jasné."řekl Kakuzu.
"Děláte si srandu, že jo?"řekl Hidan a přejel nás všechny svýma zmatenýma očima.
"Ani trochu."řekl sem a svým chováním mu naznačoval vážnost situace. Hidan není zas tak hloupý jen prostě odmítá věřit tomu, že nelítostný zabiják, jako byl Sasuke, dokázal zradit svoji loajální společnost kvůli lásce…..a ještě k tomu v pracovní době.
"No, tak to je síla, pánové."řekl a raději se napil s Kakuzuvi sklenky s vodkou. Ten na to nic neřekl, asi věděl, že tohle ho alespoň na malou chvíli uklidní.
"Jedna věc mi ale uniká? Proč se chceš mstít za zrádce?"zeptal se Kisame překvapeně.
"Já se nechci mstít Narutovi za to, že pro něj můj bratr tak statečně položil život."řekl sem ostře!
"A za co teda?"ozval se Hidan už smířeně a nalil si další sklenku vodky.
"Jen s principu."řekl sem s klidem Angličana a nalil si vodku také.
"Jako, pochopil bych to, kdyby byl Sasuke naživu ale takhle…."řekl Hidan a dost o mě pochyboval.
"Blbče, Itachi tím nemyslel to, že se pomstí mrtvole. Jen…."řekl na mou obranu Kisame.
"Jen?"otázal se Hidan tak idiotským hlasem, napodobujíc tu pitomou panenku Bárbí.
"Jen ho nenechám vyhrát tak snadno."řekl sem a ušklíbl se. Jak se do lesa volá, bratříčku, tak se z něj ozývá! V mém případě několika násobně více! Škoda, že to nemůžeš sledovat, když jsi povídáš s tátou pod drnem…..Hon na Naruta právě začíná a je mi fuk, co při tom obětuji. Tím si buď jistý, Sasuke!
Překážka / ochránce
Suzume Shou
Po tom, co stalo se….hned zmizet sem musel.
Proč já udělám vždycky takovou blbinu?!
Jeho vzdechy vypustit s hlavy nedokázal sem pořád. A ulicemi prázdnými toulal sem se v hodinách ranních,…přemýšlejíc nad činy svými. Svou situací znepokojující….
Tohle nebylo v plánu! Možná jen někde v koutu mojí posraný mysli! Měl sem být stínem sakra! Začínám pochybovat o tom, že znám správnou definici toho slova.
Jak sem vůbec mohl udělat takovou chybu?! I když sem přísahal, že to už znovu neudělám! Ne, teď a ne…s ním! Bože můj, Idiot! Jsem velkej idiot! K tomu všemu jsem zdrhnul,….nebylo to poprvé v mém relativně krátkém životě.
Proč se to stalo? Debilní otázka, na kterou stejnak znám odpověď! Vždycky sem ji znal, byla až moc jasná na to, aby si ji někdo jako já nevšiml!
Miluju ho….
Vlasy rudé, co vítr ranní hrál si s nimi, rukou prohrábnul sem. Tělo mé, jeho dotekem teď zhýčkané, zastavilo se. Srdce jen a jen dokola bušilo. Zraky moje, ničím zakryté…na oblohu pohlédly…..
Nevěřím, že sem si to zase řekl jen pro sebe!
Když se tak nad tím zamyslím, sem docela velkej srab! Co utíkal…před čím vlastně? No skvělí, začínám mít filozofický otázky! Abych se nerozplynul nad tou nádherou! To by mi tak chybělo, zkolabovat na chodníku!
Neměl bych vedle něj vůbec být. Hlavně nesmím….to je přeci plán na jeho záchranu. Tak co sem si sakra včera myslel? Nejradši bych si dal přes hubu!
Kroky mé dál pokračovaly. Za Narou musel sem. Kvůli problému jinému, který v hlavě byl,…ještě a velmi tížil mne a srdce mé. To vyřešit také muselo se. Proto masku rudou nasadil sem a rychlost zvýšil, rychlost kroků svých.
Už vidím, jak mi Shikamaru udělá s tohohle debilního rána horor, a to jen pomocí svých hloupých keců! Má pravdu, když něco říká a to mě strašně vytáčí! Tahle vlastnost mě popravdě vytáčí u každýho, bez rozdílu!
Ani mu nemám chuť v ničem lhát, nebo předstírat…….i když to dělám skoro pořád.
Moje srdce je toho důkazem.
Já miluju…a nemiluju.
Dveře sami otevřeli se. Nara čekal mne….dlouho asi, však trpělivostí vyznačovala se jeho osoba nejvíce. To všeobecně známé bylo však.
"Jsi tu pozdě. To ti není moc podobný."řekl a podezřívavě prohlížet začal si mne.
"Raději rychleji mluv však, pospíchat musím."rozhodit nenechal sem se.
"Chápu."kývnul Nara. "Můj dobrý zdroj hlásí, že Akatsuki se dali zase do pohybu."dodal.
"To dobré příliš není."řekl sem jen.
"To není vůbec dobrý, Shou."řekl ostřeji trochu Nara a na hodiny zadíval se. No jo, on také spěchá…na hodinu svou školou povinnou.
"Potom, já mizím však."řekl sem jen a ke dveřím velkým vydal se.
"Řeknu to Kakashi-sanovi a Minato-sanovi. Pošlou ti do pár dnů posily."řekl Nara a něco zapsal si.
"Aby zase jen na pohřebiště nepřišli. Jejich rychlost a pohotovost známá je." posměvačně řekl sem.
"Raději se modli, aby se ty tvoje keci nestali skutečností."na oplátku Nara varoval mne.
"Jak libo jest."řekl sem a k Narutovi vrátil sem se. Teď ale vidět nesměl mne! Na tom záležet si dám!
A tu je dopředu oznnámené pokračování