16. října 2012 v 19:30 | Konduto
|
Svědek /dospívající muž
Naruto Uzumaki
Bylo jasný, že to, co mám v plánu je nebezpečný. Možná i moc troufalý vzhledem k mojí pozici. Teď už ale nešlo couvnout a tak sem jen seděl a čekal, až osoba naproti mně promluví. Koneckonců on je ten, co po mě něco chce.
"Dobrá volba."začal Itachi a nehraně se zaujatým obličejem rozhlédl.
"Radši přejdi k věci, Itachi. Pochybuju, že sem bez dozoru."řekl sem a všechny mé smysly byly ve střehu, stejně jako mozkové závity. Nesmí poznat, že si něco ověřuju!
"Blafuješ nebo co?"řekl můj společník a přivřel na mě své černé oči! Tolik mi připomínaly ty…..
"To ty blafuješ. Víš, že mě chrání ESO."řekl sem klidně a přivřel své modré! Teď se ukáže, zda sem si tipl dobře! Jestli mě sleduje vrah či ochránce…..
"Takže ty o tom víš."řekl po pár minutách Itachi a ukrojil si kousek masa a strčil si ho do pusy. No, tak tohle bylo o fous! Takže sem se naštěstí trefil……ten, kdo mě sleduje, mě chrání před Itachim a jeho zbývajícími kumpány.
"Otázka času. Co chceš?"řekl sem nerozladěně a napodobil ho. Dneska byl opravdu vynikající oběd.
"Pomoc."řekl, což mě na asi milisekundu překvapilo. Zamyslel sem se a pak se ušklíbl. To si opravdu myslí, že sem idiot? Zřejmě ne ale…..zkouší mě……
"V čem je háček? Ááá, nech mě hádat. Dvě mouchy jednou ranou?"řekl se a napil se ze sklenice s tou naředěnou a hnusnou pomerančovou šťávou.
"Jistě můžeš mě odmítnout, ale ty to chceš taky vědět, nebo ne?"řekl Itachi a dal si do úst další sousto. Měl na mě dobrou páčku, to sem mu musel nechat parchantovi. Jasně, že to chci vědět, o co se poslední roky asi snažím…..a on samo sebou o tom ví……uvažoval sem nad jeho nabídkou, což bylo asi to nejhorší, co jsem kdy v životě udělal. A co je na tom nejhorší, Itachi věděl, že tuhle jeho nabídku zvážím…..možná si dokonce byl jistý, že to neodmítnu. Jasně, bylo to nestrategický a nebezpečný ale já to chtěl udělat!
"Co přesně si představuješ pod pojmem pomoc?"zeptal sem se, když moje myšlenky do vířily a usadily se na těch správných místech v mojí hlavě.
"To co víš ty nevím já,….a naopak."řekl Itachi a mě bylo jasné, že oba volíme ty správná slova. Přemýšlíme nad každým tahem a krokem! Tohle mi nikdy moc nešlo ale….pár let na Vysoký člověka připraví….alespoň trochu, na tenhle typ rozhovorů.
"Takže výměna informací."řekl sem stroze a pustil se do přílohy. Itachi se napil a přitakal.
"Přesně tak. Ty máš přístup na místa, kam já či moji lidé nikdy nevstoupíme. A naopak."řekl a vzal si jeden ubrousek s rohu svého tácu. Pak si začal detailně utírat svá ústa. Já se nad vším, co mi tu napovídal zamyslel a shrnul to do dvou bodů, které se mi ani trochu nelíbily…..Na druhou stranu, nikdo jiný mi o tom nic říct nechce….a to ani nemluvím o tom, že mě vlastně z toho všeho, co se odehrálo v tom pokoji s rudým kobercem od začátku vylučují.
"Chceš po mně, abych ti pověděl, co sem zjistil s vládního policejního serveru. A ty mi za to řekneš něco s podsvětí."řekl sem a ověřoval si fakta, která byla jasná.
"Vcelku si to vystihl."řekl a přestal se upravovat. Hodil špinavý ubrousek do svého snědeného talíře a pousmál se na mě. Já si podepřel jednou rukou, ve který sem držel vidličku, hlavu. Ušklíbl sem se.
"Zajímavá nabídka. Proč bych na ní měl přistoupit?"řekl sem a pozoroval svého budoucího partnera.
"Důvod si najdi sám, Naruto."řekl a pomalu vstal. Věnoval mi poslední úsměv a odešel i s tácem od mého stolu. Já ho pozoroval celou dobu, než zmizel s jídelny.
Bylo jasné, že jde na jisto…..Co teď mám dělat?
Když to udělám, bude to protizákonné.
Poslední dobou ale dělám hodně věcí mimo zákon,….o to ale ve skutečnosti nejde.
Spíš mám trochu strach o svůj život,…..brzy mě to přejde…
Urovnal sem si tu krátkou ruční zbraň za pasem, se kterou jím, spím a koupu se už čtyři roky svého života a pousmál sem se. Nic horšího už se stát stejnak nemůže.
"Parchant."řekl sem si a pousmál sem se. Tohle byla nejzajímavější schůzka mého života.
Otec / právník
Minato Namikaze
S každou minout ve mně narůstal hrozivý strach. Nikdo mi neřekl jaký hrozný telefonát Naruto včera měl a ani to co za nebezpečnou schůzku si na dnešek domluvil! Dozvěděl sem se to úplnou náhodou, což mě dosti vytáčelo. Ale nechal sem to plavat vzhledem k obavám, které sem měl.
Celý zbytek dne jsem byl jak na jehlách…..Bylo mi jasné, že žádný telefonát o tom, že vše proběhlo bez komplikací, nepřijde. Jelikož neví nikdo, že o tom vím….bylo to nemyslitelné. Ale přesto jsem čekal, jestli náhodou nepřijde telefonát o zklamání. Prvních pár hodin sem měl kvůli tomu hrůzu s toho, že telefon zazvoní.
Naštěstí nikdo celý den nezavolal, za což sem byl vděčný. Oddechl sem si až ve chvíli, kdy hodiny odbyly sedmou večerní. Posadil sem se do křesla a mnul si spánek. Tohle byl dlouhý den. Myslel jsem, že sem takhle těch pár minut zcela sám ale opak byl pravdou. Někdo mě už pár set minut sledoval ode dveří.
"Jsi unavený?"řekl mi ženský hlas a já vzhlédl na tu nejkrásnější ženu ve svém životě. Když tedy nepočítám svého syna v holčičí sukýnce a dlouhé paruce.
"Trochu, to víš práce."řekl sem a rozhodl se hrát hloupého, zbytečně však.
"Tím máš na mysli Naruta?"řekla Kushina a posadila se mi na stůl, dala tak najevo svou nespokojenost s mým postojem na věc.
"Zajímalo by mě, jak to děláš, zlato?"řekl sem a pousmál se do jejich nádherných šedých očí.
"Ženská intuice."řekla jen a pohodila hlavou, čímž se její nádherné dlouhé rudé vlasy zavlnily v umělém osvětlení místnosti. Nepřestával sem se usmívat a mluvit dál s klidem a laskavostí.
"To je nejčastější výmluva žen, když nemají jiný důvod na….."
"Neprovokuj a raději mi řekni, co tě tak znepokojilo."řekla rázně a bouchla do desky stolu. Podíval sem se jí do očí a viděl tam strach, vzdychl sem a částečně jí odpověděl. Ona nezná celou pravdu.
"Dnes se Narutovi povedlo něco, co jsme od něj nikdo nečekal."
"Nedělej ze mě blbku a přejdi k věci!"řekla dál ostře a já se na ní nedokázal zlobit. Neměla ráda, když jí někdo vystrkoval zprostředka dění, tuhle vlastnost po ní zdědil i náš Naruto. Podíval sem se na ní s lítostí v obličeji ale velmi silným odhodlaným hlasem.
"Něco jsem mu zatajil, něco co by ho dnes mohlo hrozně bolet a….vyčítám si to."
"Minato,..každý rodič dělá pro dobro svého dítěte to nejlepší, i když si to dítě myslí opak."pousmála se a sesedla ze stolu. Obešla ho a objala mě kolem ramen.
"A přestane to někdy dělat, Kushino?"zeptal sem se a dotknul se jejich rukou těmi svými.
"Ne. Protože to dělá s lásky k němu."řekla s úsměvem a políbila mě na tvář. Musel sem se pousmát, protože sem věděl, jak moc mi zrudli líce.
"Vzal sem si anděla."
"To víš, máš hold kliku."řekla Kushina a věnovala mi dnes první polibek.
Další den byl k mému překvapení klidnějšího rázu. Čekal sem, že mi do kanceláře napochodují mí staří studenti a učitelé a budou se mi omlouvat a prosit o prominutí, jako kdybych měl někdy v plánu jim ho nedat. Ale ono nic. Nejdříve sem to chtěl řešit ale pak, když sem koutka okem zahlédl tu kopu spisů na jednom rohu stolu, sem si to rozmyslel a raději se věnoval práci. Dělal sem o sto šest s myšlenkou, že se snad někdo uráčí mi alespoň zase nenápadně sdělit, jak to dopadlo.
Po pár hodinách mi přišla SMS a já se nestačil divit, od koho byla.
(naruto)
Ahoj tati, můžu se dnes odpoledne stavit?
(táta)
Klidně. Mám spoustu času.
(naruto)
Fajn. Budeš v kanclu?
(táta)
Jako vždy. Budu čekat. Měj se. Odpovědí mi byl jen Smajlík, ale to stačilo, abych měl jasno.
Vrah
Itachi Uchiha
Bylo jasné, že na to Naruto přistoupí. Jen sem mu musel dát čas. Měl sem za to, že mu to bude trvat tak dva dny, ale on překvapivě urychlil svůj myšlenkový postup. Druhý den pozdě večer mi přišla zpráva na velice známé číslo.
(natsumi)
Jak to chceš?
(ichiro)
Nejlépe na veřejnosti.
(natsumi)
Snažíš se, abych byla spokojená?
Chvíli sem netušil, proč mi odpovídá v ženském rodě, ale pak mi to došlo. Naruto je chytřejší než sem si myslel. Dokonce ví, že mu napíchli telefon. Usmál sem se a psal dál. Kisame mě celou dobu pozoroval a jedl dost na nervy jdoucím způsobem brambůrky.
(ichiro)
Tak nějak. Souhlasíš?
(natsumi)
Od začátku si věděl, že ti to se mnou vyjde.
(ichiro)
To věděl. Kdy a kde bude další rande?
(natsumi)
Proč bych to měla zase určovat já?
(ichiro)
Abys to měla pod kontrolou.
Naruto se pro sebe zasmál a mě bylo jasný, že tohle mi dlouho zobat nebude. Určitě věděl, že to dělám jen proto, abych mu dal pocit většího bezpečí, který stejnak nemá. I když toho jeho zázračného ochránce jsme se ještě nezbavili. A Kisame si tu klidně křupe ty své nechutnosti, místo aby se o to postaral.
(natsumi)
Pamatuješ si ten park?
(ichiro)
Jak bych mohl zapomenout.
(natsumi)
Za půl hodiny, druhá lavička na cestě do rudé uličky.
(ichiro)
Budu se těšit.
Zamračil sem se a přiložil si display na ústa. Bylo to nezvykle vybrané místo. Čekal sem kavárnu, nebo hospodu, kde je hodně lidí a bavit se tam můžete o všem ale……On si vybral park, kde kousek od něj viděl naší malou akci. Už je to pět let ale…takové události se nezapomínají. Pro něj jako nedospělého kluka to musel být pořádný šok…….trochu ho to změnilo. Je zněj silný hajzlík. Pousmál sem se. Prospělo mu to,….vidět náš svět svýma modrýma očima.
Ještě s tebou bude legrace, Naruto…….než tě zabiju.
"Máš rande?"zeptal se Kisame a pousmál se na mě. Já se rozhodl si nehrát a rovnou to vybalit.
"I tak se tomu dá říkat."řekl sem a naznačil mu, že se to týká toho ranního rozhovoru.
"Tobě se podařilo ho přesvědčit?"řekl Kisame, když pochopil, o co jde.
"Potlesků netřeba."řekl sem a jen mávl rukou. Svlékl sem se do naha a oblékl si něco méně formálního a teplejšího. Přece jenu ž je venku v těchto hodinách chladněji.
"Zabiješ ho rovnou?"zeptal se mě Kisame a sledoval opět svůj pořad.
"Ne. Vyslechnu si, co ví a pak se rozhodnu."odpověděl sem a otevřel dveře.
"Jsi k sežrání, když takhle mluvíš."řekl naschvál Kisame a myslel si, jak mě s tím dostane.
"To ty nejsi nikdy, hlavně když otevřeš pusu."řekl sem a strašně mě potěšil jeho poražený obličej.
Překážka / ochránce
Suzume Shou
A byl tu problém v pořadí druhý. Štěstí vyhýbalo se mi v posledních dnech bytí. Já ale těžkou hlavu si s tím nedělal dlouhou dobu. Úkol mě další čekal, nebylo zbytí. Podle výpisu zpráv, který obdržel sem před časem přítomným, jde Naruto na další schůzku s tajemným však. Nelíbilo se mi znění jejich rozhovoru více než by mělo. Možná jen zdálo se to mne, ale zpráva tam byla i pro mou osobu, skrytá, nenapsaná….existovala však.
Chraň mě!
Znělo mi v hlavě, když četl sem místo setkání. Park, ten kde se cíly stala ta věc nemilá. Hrozné místo na ten pocit,….žádný pocit bezpečí, ze všech stran odkryté tělo. Však jednu výhodu poskytl mi nenápadně, přehlednost a dost místa na úkryt a přesnost. Proč pocit sem měl nemilý, co uniká mi? Snad neví o mé přítomnosti? Ne, to není možné, já nedovolil sem to jemu. Avšak s rozhovoru jejich ve psané formě rozuměl sem…..cítil sem…..
Chraň mě!
Částí svojí tušit to musí. Nebo snad ta tajemná osoba, známá všem, prozradila mu něco více? Toť mi prozrazeno v tuhle chvíli není, teď chovat se jak lovec musím. Schovat se a pozorovat.
Pak přišel, do půl hodiny v parku stál, čekal. První, co rozhodilo mne, byl obleček jeho. On sukni krátkou měl s punčochy a vysokými boty. Dlouhé blonďaté vlasy zakrývaly většinu části bundy oranžové. Čekal. Já na tom podobně byl, však oči modré nespatřily mne. To bylo v pořádku velkém však. Byl sem blíž, než si myslel cíl můj, blíž to už nešlo. Pak, teď prohlédnout sem si mohl ho vlastním okem….Zdál se nádhernou ženou být,….jak přitahovaly mě jeho ústa ve chvíli, kdy dávat pozor sem mě! Objevila se postava, já lekl sem se, ve svém zasnění už nepokračoval! Nadávat si ve vlastní mysli jsem si musel, pak na sto procent sklízet, co sem si tím zasel! Zaposlouchal sem se do témata jejich.
"Takže, kdo z nás začne?"zeptal se tajemný, pan známí.
"Jak si vůbec můžeme věřit?"optal se Naruto v převleku svém nápadném až moc okolí.
"Kdybychom to nebyli ochotni zkusit tak tu ani nejsme."
"Na tom něco je."
"Chceš začít?"zeptal se Naruta ten tajemný známí. A Naruto začal tedy, asi hádat se nechtěl.
"Zprávy s balistiky si viděl."
"To je tak jediné, co jsem viděl."
"Výsledky jsou pravdivé, Itachi."řekl Naruto jen a v mém srdci pohnula se komora levá.
"Co tím myslíš?"řekl a na blonďatou dívku pohlédl jen krátce.
"Vše souhlasí, až na umístění těl při simulaci."řekl Naruto a dal mu do hlavy brouka velkýho.
"Pokračuj."řekl tajemný a dával pozor velice, veliký moc.
"Představ si tu scénu, jak jí vymodelovali policajti. A teď pootoč čtyři o 2 stupně směrem k oknu."
"To,…nemůže být, jak říkáš."zamyslel se cizinec temný a mračil se na slunce pouliční lampy.
"Proč ne? Všichni započítali jen obranu. Ale útok nesedí. Čtyři z nich se mohli zabít, kdy chtěli a neudělali to. Proč? Jen se bránili před pátým."řekl Naruto na obhajobu tvrzení svého odvážného.
"Chceš mi naznačit, že můj bratr……."pak zmlkl cizinec nasucho a jeho oči prozrazovaly jeho myšlenky, co směrovaly správným směrem k cíly, jemuž uvěřit nechtěl.
"Jo. Šlo to provést se správným načasováním. Šlo…."zašeptal Naruto a sklopil k zemi zraky svoje.
"Proč by nás,….mě Sasuke zradil?!"řekl těžkým hlasem, to nečekal sem však. Dával sem pozor raději.
"Vážně tě nic nenapadá?"zašeptal Naruto, nebezpečná to věta jeho. Ten temný otočil se na něj s pohledem nepěkným, když došlo mu to však. "Jsi na řadě."řekl razně svým mužským hlasem. Odhodlání s něj zase cítit bylo. To rád sem viděl.
"Jo, to sem."řekl temný, rychlostí vytasil zbraň svou! Naruto napodobit chtěl ho, však pomalejší jeho ruka byla! Pár kroky oddálili se od sebe i lavičky a výstřel ozval se první ze zbraně temné osoby! Probudil sem se a bránit sem začal! Můj cíl útoku schoval se za strom první a pak zmizel úplně s parku! Naruta neviděl sem, proto stoupl sem si a rozhlédl se ze zbraní v ruce! Pak otočil sem se pomalu na místo poslední……..Třicet metrů stál ode mne mezi stromy a díval se,…na mne se díval.
Tak tu je další dílek
překvapující zvraty 