close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

KORUNNÍ SVĚDEK-"Překážka"je jen slovo (2.část)

25. září 2012 v 13:41 | Konduto |  KORUNNÍ SVĚDEK-"Překážka"je jen slovo
(+18)
Svědek /dospívající muž
Naruto Uzumaki
Ibiki-san mi nikdy nezvedne náladu spíš naopak. Možná proto si vždycky musím zajít do baru na pár panáků a nechat se odreagovat nějakou pěknou krasavicí. A pak s ní skončit v posteli. Jako právě teď.
Ranní paprsky prosvětlovaly pokoj a já je pozoroval asi hodinu, jak nabírají na síle. Podíval sem se vedle sebe na tu krásnou zrzku a pousmál se. Políbil sem jí na čelo, a jak mě pán Bůh stvořil sem se prošel po pokoji až ke dveřím balkónu, které sem otevřel a nasál nový studený vzduch. Miluju ten pocit. Podíval sem se zpět do peřin, ale už neměl sílu se usmát. Vyšel sem na balkón a vůbec nic mě nezaujalo. V jednom rohu ležely cigarety a mě nenapadlo nic jiného než si jednu zapálit a koukat zasněně do dálky…….
.........jeho polibek mi rozbušil srdce, jeho doteky zvýšily hlasitost mých stenů, jeho………..

…..Zatřepal sem agresivně hlavou a zahodil cigáro kamsi do prázdného prostoru, nervy mě donutily vzít do ruky něco a mrštit s tím taky dolů s bytu! Odnesl to jen velký popelník ale přesto….! Opřel sem se o zábradlí a těžce oddechoval! Ten vlhký studený vzduch mi hodně pomáhal….přesto nezabránil těm hloupím slzám, aby se objevily! Položil sem hlavu do dlaní a věděl, že se musím honem rychle uklidnit! Po pár minutách se mi to povedlo a já opět zvedl hlavu.
Tohle nesmí nikdo zjistit……nasadili by mi nějaký zkurvený prášky a udělali by ze mě psychopata plus feťáka! Řekl sem dost jasně, že podobný svinstvo brát nebudu!
Oblíkl sem se a nechal vzkaz na své straně postele. Tohle dělám jenom, když fakt spěchám. Jako, že vážně spěchám….Totiž v úterky mám hodinu hned brzo ráno, a zrovinka je to ta, pro kterou mám slabost. Jmenuje se: Trestní právo.

Usadil sem se do lavice a stejně jako všichni ostatní studenti čekal na příchod učitele. Ten přišel asi po desetiminutovém zpoždění, a zvesela si broukal nějakou svou oblíbenou melodii. Akatsuchi byl jedním s mých oblíbenců, nejenže byl pořád veselý až dětinský, ke všemu s námi bral něco tak vážného…..Přesto to byl odborník. Pěkně korpulentní odborník.
"Asi začneme, mládeži."jo tak tohle byl jeho normální zahajovací rituál. Pozorně sem poslouchal vše, co řekl. Musel sem se hodně naučit, …..i když popravdě sem to dělal kvůli osobnímu případu.
"Jak se jmenovala?"řekl mi Shikamaru a přisedl si ke mně s leva. Jako vždycky chodí s učitelem.
"Kdo?"dělal sem. Upřímně sem miloval rozhovory téhle úrovně. Jak si vzpomínám chodíme na tuhle školu oba už od prváku, jen on má jiné zaměření. Přesto máme spoustu věcí společně. Třeba tuhle hodinu. A není jediným, koho tu mám ze střední…..
"Ta holka, se kterou si spal?"řekl a hodně se snažil, aby nás nikdo neslyšel. Profesor Akatsuchi byl ale dost hlučný, k našemu štěstí ovšem.
"Oki. (střed oceánu)"řekl sem nezaujatě a dál si zapisoval poznámky.
"Sem překvapen, že si pamatuješ jména při takovém seznamu."mluvil dál nevzrušeně Shikamaru.
" A já, že to na mě poznáš."řekl sem a poprvé se na něj podíval. Pousmál se.
"Vypadáš tak. Rozcuchaný vlasy, neupravené košile, otevřenej poklopec,….mám pokračovat?"
"Nemůžeš to nechat na další hodinu?"vzdychl sem a otočil se zpět na učitele.
"Ne. Protože ta zase fascinuje mě."řekl Shikamaru.
"Kde máš vůbec tu svou?"napadlo mě, aniž bych se pořádně podíval.
"Postrádal si mě?"řekl Temari a šťouchla mě zprava do ramene. To už vedle mě sedí takovou dobu.
"Ani ne."řekl sem a přesto si zachovával svou neodolatelnost.
"Ale no tak, abych si nezačala myslet, že mě nemáš rád."řekla a naklonila se blíž k mému obličeji.
"Nemá. Nespali jste spolu."ozval se Shikamaru s úšklebkem a nám to neušlo.
"Otázka času."řekl sem a mrkl na Temari. Ne, že by to někdy klaplo, spíš jsme se provokovali.
"Ranní svádění. Chyběl si mi, Naruto."řekla a ještě víc se na mě schválně natiskla.
"Klidně si můžeme dát trojku ale až to skončí."řekl sem a dal jí s úsměvem najevo, že nic nebude.
"Ty máš dneska náladu."poznamenal Shikamaru, když se Temari usadila zpět do své lavice.

Otec / právník
Minato Namikaze
Devatenáctá mrtvola. Už tolik lidí zabil, jen kvůli zadanému úkolu. Neměl sem o tom moc valné mínění, ale musel se si už dávno přiznat, že radši oni než můj Naruto. Kakashi mě informoval, že Akatsuki možná změní strategii. Anebo v tom lepším případě budou zkoušet to co do teď. Ani v jednom řešení sem neviděl to správné….a jako právník ani to morální. V téhle situaci bych na to ale nejspíš neměl myslet. Přesto tomu nějak nešlo zabránit…..
Kushina byla někde na pracovní povinné zábavě a já raději zůstal doma. Stejnak sem měl mýt návštěvu a to sem ani své ženě ani neřekl. Prázdný dům na mě nikdy nepůsobil dobře, ale dalo se to ustát. Vždy, když sem tu sám, nějak mě to táhne do Narutova starého pokoje. Možná proto tu teď stojím a rozhlížím se po tmě. Ani sem nestihl přejít k oknu, kde alespoň trochu světla vnikalo dovnitř, když tu náhle....
"O čem mluvit se mnou chcete vy?"ozval se chraplavý hlas s rohu pokoje. Trochu mě to vyděsilo, ale nakonec sem zůstal klidný.
"Nauč se klepat."řekl sem jen, když sem zahlédl kratší rudé vlasy a obličej s půli zakrytý maskou lišky.
"Zdržování jen. Raději přejděte k věci rovnou však."řekl a mě bylo jasné, že odbočování nepomůže.
"Dobrá. Co si myslíš o Akatsuki? Vzdají to někdy?"mluvil sem, ale díval se s okna.
"Ne."řekl normálním hlasem a mě tím dokázal, že to myslí vážně.
"Myslel sem si to."řekl sem a můj obličej posmutněl. Chvíli bylo mezi námi ticho, než se moje návštěva znovu dala do řeči. To bylo neobvyklé, zvlášť u něj.
"Je čas, ku dnešku změnit strategii se pokusí."řekl ale dál se opíral o stěnu, která byla ve stínu.
"Jsi si jistý?"optal sem se a podíval se na něj.
"Je to politováníhodné, ale pravdou zdá se to být však."řekl a dál nevzrušeně stál. Já sem však věděl, že má stejný strach jako já. Ne-li větší. Pousmál sem se.
"To budou zase noční můry…..Máš nějakou představu?"řekl sem a opřel se o parapet, tak abych na celý pokoj měl dobrý výhled.
"Něco málo tíží mou mysl, přesto s jistotou nic nenapadá mne."řekl a jeho hlava se nenápadně stočila na levou stranu pokoje. Na stranu, kde stále Narutova stará postel. Vzdychl sem a tím prožíval nahlas naše vzájemné pocity.
"To není dobré."řekl sem a podíval se na postel taky.
"To vskutku není však."přitakal můj maskovaný společník a jeho hruď se poprvé pohnula. Nahoru a dolů. Už sem myslel, že se zhluboka nikdy nenadechne. Když se nad tím zamyslím, je na tom z nás tří nejhůř. A přesto se zdá, že to nese nejlépe. Hold je v tomhle větší profesionál.
"Suzume?"řekl sem a čekal, až se na mě podívá, i když s tou maskou se to poznávalo špatně.
"Ano, Pane?"odpověděl mi chraplavý hlas.
"Buď opatrný."řekl sem a neskrýval obavu ve svém hlase. Suzume se jen ušklíbl.
"To jest moje druhé jméno. Obávat se o mne je hloupostí vaší."řekl opět chraplavě.
"Možná. Přesto na sebe dávej pozor."řekl sem a upřímně mi vadilo to, jak mluvil.
"Vy vážně myslíte to však?"zadíval se na mě a úšklebek mu s úst zmizel. Nic jiného poznat nešlo.
"Zcela vážně."řekl sem a věděl, že oproti mě on můj obličej jasně viděl. Světlo s ulice mu v tom dost pomáhalo. Mně to nevadilo. Alespoň jeden s nás ví na čem je.
"Jste hlupákem navždy."řekl Suzume ale neusmál se. Nijak nedal najevo výsměch.
"Potom jsme tu dva."řekl sem a pousmál se za nás oba. On ale překvapil a nahlas vzdychl.
"To pravda bohužel je."řekl opět chraplavým hlasem a pousmál se na mě. Já na něj ještě chvíli koukal ustaraným úsměvem, než sem zaslechl rachot s ulice. Auto mé krásné ženy parkovalo. Ještě, že odtud jde vidět na parkovací místa…..otočil sem se zpět.
"Běž, Kushina už přijela…..A…přestaň už mluvit jako knižní romantický hrdina."řekl sem a trochu svraštil čelo. Pomalu mě to totiž ubíjelo. Připadal sem si jako padouch….Suzume se pousmál.
"Leze to na nervy hodně však. To účelem taky jest."řekl a odlepil se od stěny. Udělal krok do světla.
"Tak běž už, holomku. Opusť prostory mé, než žena má najde tě tu však."odpověděl sem po jeho.
"To ušlo."řekl Suzume svým normálním hlasem.…Ozvala se Kushina v chodbě. A…Suzume zmizel.


Vrah
Itachi Uchiha
Zahlédl sem odstřelovače dřív než Kisame. Byl připravený a cíl byl zcela odkrytý. Teď to musí vyjít! Pohlédl sem na Kisameho a ten pochopil. Ukázal odstřelovači signál a tím dostal povel na ukončení života toho blonďatého mladého muže. Čekali jsme na výstřel asi dvě minuty. Pak se náhle ozval!
Nic…Naruto žije…Ale co potom….?
Kisame měl podobné myšlenky a tak se podíval na místo, kde po bližším zkoumání ležela mrtvola odstřelovače! Mě to nedalo a začal sem se rozhlížet všude kolem! Někdo ho zastřelil přesně ve chvíli, kdy on chtěl vystřelit! To je totiž ta jediná chvíle, kdy vrah nedává pozor co se kolem něj děje! Po minutě sem měl za to, že už nic neuvidím ale…..zahlédl sem stín v jednom okně protější budovy!
"Tam!"upozornil sem svého partnera a on se koukl stejným směrem! Jak rychle se objevil, tak rychle stín zmizel! Zaklel sem a dal dalekohled ze svých očí!
"Viděl sem. Profík."řekl jen Kisame nezaujatě a uznale písknul. Jeho reakci sem vážně nepokládal za správnou a hlavně ne vhodnou! Přesto sem se rozhodl to ignorovat. Otočil sem se a pohledem sledoval místo, kde ještě předchýlí stál neznámí střelec.
"Musíme to nahlásit. Ale až zítra. Dnes nám Madara shání posilu."řekl sem a postavil se. Upravil sem si kabát a vystoupil do světla ulice. Kisame mě napodobil a ušklíbl se.
"Už bylo načase."řekl a následoval moje kroky k budově, kde sem zahlédl ten stín.
"My zatím zjistíme něco o tom střelci. Pojď."zavelel jsem a tak se i stalo.

Ani sem nečekal, že by tu stál a představil se nám. Ale přesto alespoň nějakou stopu sem s toho cítil. K mému upřímnému zklamání tu však náš přítel s oboru nic nezanechal. Byl fakt dobrý.
"Něco mi říká, že tu po sobě nezanechal ani oxid uhličitý."poznamenal Kisame správně avšak posvém neurvalém způsobu. Začal sem chytat pořádného nerva.
"Ty tvoje keci mi na náladě nikterak nepřidávají."řekl sem a nijak se nesnažil zakrývat své rozhořčený. Kisamemu to ale přišlo strašně vtipné.
"Já vím. Někdo to ale musí brát s rezervou."řekl a udělal na mě svůdný pohled. Bože, jak já tohle nesnáším…..Proč mě to jen rozhodí…..Možná na to mám zase chuť.
"Půjdeme. Ještě si prohlídneme zbytek budovy."řekl sem a vydali jsme se pomalými a průzkumnými kroky ven s té škaredé, polorozpadlé barabizny.
"Pochybuju, že něco najdeme. Ten chlap je jako duch."poukázal na skutečnost Kisame a mě tím vehnal zvláštní obrat myšlenek.
"To ano,….jako duch a stín v jednom….."šeptl sem skoro neslyšně. Ten blbec to ale zaslechl.
"Už zase?"řekl a pousmál se.
"Dobrá, nechme toho. Vrátíme se."řekl sem a na prázdné ulici zamířil k autu.
"No jo, naše poslední společná noc….."utrousil Kisame nenápadně a ušklíbl se. Bohužel sem ho slyšel, tentokrát sem ale protestovat nechtěl….Vážně mám na to chuť.

Když ze mě strhal oblečení, přestal sem váhat i já. Kisame byl vždycky trochu hrubí ale místy uměl i zjemnit. Proto sem se pod jeho doteky tak zmítal a vzdychl na celou místnost. Nešlo odolat, musel jsem si sáhnout a užít…..On si, jak se patří, taky užíval a to toho, že mě může dnes v noci mýt jen pro sebe. Bylo mi přenádherně, jeho ústa se mě dotýkala zakázaných míst a můj úd už byl hodnou chvíli v pozoru. Očima i celým tělem sem mu dával najevo, že ho chci….chci cítit v sobě a to teď hned a celého. Poznal to v mých očích a tak i učinil. Lehkými, a místy drsnými přírazy mě po pár minutách sténání dostal tam, kam sem chtěl. Do nebe. Políbil mě na ústa a s nahranou jemností posadil do vlastního klína. Kisame měl po sexu takovou zvláštní úchylku….osobně mi to nevadilo, ale…no…Prostě mě kousnul, a to vždycky do nějaký části krku. Nereagoval sem na to a mezi tím nechal ve svém těle pomalu doznívat ten nával vzrušení…..Ano, tohle sem potřeboval….odreagování.
Tu noc jsme si to rozdali ještě několikrát a já částí svojí duše tušil, že to bylo spíš kvůli mně. Kisame neměl rád, když sem občas nedokázal vypnout. A proto mi začal dělat tohle….no, mohlo ho napadnout i něco lepšího……I když, co je lepší než tenhle pocit? Dle mého pomíjivého názoru, nic.


Překážka / ochránce
Suzume Shou
U Minata necítil sem se ve své kůži vždy. Nožná proto, že vědíc o mě skoro vše, to základní také však. Najevo mi dal své obavy srdce…..a já též tak učinil. Ochrana má na intenzitě musí přidat, jinak zloduch vyhrát může a to nedopustím však.
Hlavní bylo v blízkosti jeho zůstávat. Naruto Uzumaki neviděl mne. A ani vidět nikdy nesmí, pokud má plán můj vyjít. A ochrana do puntíku nezlomná, stoprocentní. S pozorováním zjistil sem mnohé však. On navenek v pořádku se zdá být. Však uvnitř bolavé srdce mu bije, to poznám i já. Hodně utěšuje se pitím tvrdým a s dívkami přenádhernými tráví skoro všechny noci.
Já viděl sem ho mnohokrát, on až nadpřirozeně hezký je….na muže. Poslední dobou se odtrhnout moje oči od něj nemohou…přemýšlím urputně čím to je.
Překážkou se stalo mé srdce tlukoucí, nemohu být s ním, a přesto jeho stínem zůstávám. Co naplat. Smířit se musím,….navíc…jeho srdce patří někomu, a já to nejsem. Vidět v jeho modrých očích to je…že zadané jeho srdce navždycky pro všechny zůstane.
Usmát se musím, nad vlastní zvráceností…nad vlastními myšlenkami nepěknými však. Tohle nesmí mne zajímat, já úkol jen plním však.

Znovu mobil zazvonil mi, bylo na čase. Já zvedl sem jej, jak mě naučili jiní.
"Přejete si?"řekl sem jako obvykle.
"Vždycky zaváhám, když řekneš tohle."řekl Nara se vzdychnutím znuděným.
"Nejsi jediný, koho rozhodí to,…to sem ale dnes už říkal jinému."odpověď dal sem mu nezaujatým hlasem. Nara však rozhodit se nadá také.
"Já vím."cítil sem jeho poloúsměv.
"Proč voláš nenaléhavě však?"otázal sem se a vyčkával na odpověď příchozí.
"Už sem někdy volal jen tak?"
"Tak co zjistil si, že pokoj mi dát nechceš?"opovážil sem drzejší být, však úšklebek můj obličej stále a stále bude mýt.
"Dobrá, přejdu k věci. Akatsuki změnili strategii, ale to už asi víš."v tom rysy mé ztvrdly všechny naráz. Nepotěšila mě zpráva jeho.
"Jen tušení v mém srdci ozvalo se."řekl sem a mlčel dál.
"Konkrétně, posilují stavy. Madara si zašel pro posilu do městské věznice."mluvil dál Nara.
"Hidan a Kakuzu."řekl sem bez váhání či strádání, jisté bylo to však velmi.
"Správně."
"To trochu problémem se stává."vzdychl sem, ale jinak svůj neklid najevo nedal.
"Trochu? Ty chlápci jsou horší než ty cos…."já domluvit ho nenechal však.
"Zvládne se to, když tomu pomohu já však."řekl sem jistě jak do teď ani jednou. To umlčelo přítele blízkého a…zároveň i trochu klidu jeho duši přidalo.
"Když myslíš. Dám vědět i Kakashi-sanovi."řekl a už se nehádal s mou osobou. Věděl, že vyhrát nikdy nemůže. V tomhle tvrdohlaví vždy jsem byl….a budu.
"To moudré bude."řekl sem a tím se loučil.
"Zatím, Shou."řekl jen Nara a zavěsil. Rozhovor skončil a já mohl mobil zahodit na sedačku.

Tenhle život příjemný není. Já lepší sem mýval….lepší? Ve smyslu, lidskosti. Té méně sem míval…obzvlášť jako kluk, malý a nelítostný vrabčák…to sem býval. Ta jedna událost mě změnila. Mé srdce roztálo jen dvakrát….Když zapomněl sem na první…teď hrůza, ozvalo se podruhé….
Za to můžeš ty však. Jen ty. Ty hloupá…
Teď zase úkol mám. Jak zbavit se zabijáků navíc nájemných. To bude opět bezesná noc, nebo spíš ráno, odpoledne... Venku už je slunce vysoko…Je odpoledne. Můj cíl, ten co chránit mám a přiblížit se k němu nemohu, jde ze školy své. Jak bezstarostný zdá se být vedle svých přátel. Takový je, od doby co sleduji ho každý den však. Škoda, že dnešek je tak pěkný, teď zastíní ho mrak. Naruto stáčí cestu svou…kam jde? Jistě, ta cesta známá mi je….on rodiče své rozhodl se dnes navštívit. To čekat se dalo.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Toph Toph | 25. září 2012 v 14:03 | Reagovat

Dokonalé :D Ale souhlasím s Minatem, ta Suzumiho řeč mě taky docela točí :D Ovšem obdivuju tě, že to vůbec dokážeš napsat :D U mě by to znělo fakt retardovaně, kdybych se o to pokusila :D Vážně moc povedený :D

PS: Nemůžu si pomoct, z páru ItaKisa mám záchvaty smíchu... :D

2 Konduto Konduto | 25. září 2012 v 15:18 | Reagovat

[1]: Ta Suzumeho řeč se mi líbí...hlavně proto že to ostatní točí :-P Myslela jsem, že to bude hodně težký psát ale docela mi to jde samo :-D

PS: To já taky, i když všeho s mírou :D

3 Konduto-sama Konduto-sama | 25. září 2012 v 22:31 | Reagovat

OZNAM:
Zítra vyjde další dílek povídky: Vzduch a Písek (19. část) :-D A musím vám říct, že se blížíme ke konci ;-) ale nezoufejte, Uzumakijci a Uchiovci mají naplánované pokryčování :-)

4 alla alla | E-mail | 26. září 2012 v 15:26 | Reagovat

Téda :-D  :-D Jsem zvědavá, co bude příště :-)

5 Tamias Tamias | 3. listopadu 2012 v 13:56 | Reagovat

zajímavá povídka :-D

6 SHinata SHinata | 13. ledna 2013 v 19:17 | Reagovat

[2]:Jde ti to samo? Na tom asi vážně něco bude... :D
Shou je náhodou borec. Proč mám takový pocit, že ho znám? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania