18. srpna 2012 v 21:55 | Konduto
|
Kluk (18)
Satoshi Umiya
Když začali před mýma očima mučit Naruta, soustředil sem se jen na jedinou věc!
Nezachraňuj ho! Nezachraňuj! Stůj a dělej, že tě to vůbec nezajímá, jako vždy!
Jenže jeho křik a smích některých členů mě dost vytáčel! Přesto z mé kamenné masky nešlo nic přečíst! Muselo to tak být………Bohužel ale mě jeho bolest s každou minutou ničila a já chtěl každou sekundu vyskočit a zachránit ho! Jenže sem nesměl a tak sem to neudělal!
Prosím, vydrž to! Prosím tě!
Říkal sem si v hlavě a hleděl do jeho bolestivě zkrouceného obličeje se svou ledovou maskou. V tom dostal Zetsu povel a přestal Narutovy párat nohu. Postavil se a nechal dýku v poslední ráně, kterou udělal! Naruto měl sklopenou hlavu a těžce dýchal! Nechtěl sem ho takhle vidět, ale nešlo to jinak. Přísahal sem, že každej, kdo mu ublíží, skončí moc špatně!
Už to maj spočítaný, hajzlové!
Proto sem se dokázal i ušklíbnout! V tuhle chvíli sem se snažil soustředit jen na to, jak je budu zabíjet!
"Už sis to rozmyslel?"zeptal se Madara a pousmál se.
"Co,….co by, ta věc…..Co po mě přesně chcete?"vykoktal ze sebe Naruto a já poznal, že se nemíní vzdát! Byl to hlupák…
Musíš to přijmout, Naruto! Jinak umřeš dřív!
"Takže si nakonec rozumný."řekl Madara a myslel si, jak všechno vychází.
"Týká se,….týká se to toho soudu, že jo?"řekl Naruto a zjevně mu došlo, že když bude spolupracovat, bude mít větší šanci na útěk. Nebo už má nějakej plán? Jeho pohled,….jasně že má plán.
"Chytrý chlapec. Ano, týká."
"Chcete,….nespíš, abych se postavil na vaší stranu,…co?"zeptal se Naruto.
"Ano."
"Ne."řekl Naruto ostře a mě bylo jasné, že na to nepřistoupí.
"Ne?"otázal se Madara překvapeně.
"Já nejsem zrádce, jasný!"řekl mému šéfovi s posledním vzdorem v očích.
"Tak ho s tebe uděláme."řekl Madara a luskl znovu prsty. Začalo to být ještě horší!
Madara ho se svými poskoky mučil až do pozdních hodin,…ani jednou mu nedal kladnou odpověď. Místo toho ztratil vědomí a už nepromluvil! Prohlídl sem si ho detailněji! Jeho tělo za tu dobu získalo mnoho zranění, na které se sice neumírá, ale dost se u nich trpí! Na rozkaz jsme ho odpoutali a položili polomrvého na sedačku. Dýchal přerývavě a puls začal mýt také slabí. Madara si povzdechl a nechal Itachiho ať ho alespoň trochu spraví. Pak když už vypadal trochu jako člověk, se rozhodovalo.
"Co teď?"zeptal se Kisame. Madara mu odpověděl.
"Ještě zítra mu dám šanci se podřídit. Když tak neučiní, Sasuke ho zabije."přikývl sem a nedal na sobě znát ani kousek obavy. Pak sem i s ostatními odešel s pokoje.
Teď si sám, Naruto!
Teď máš šanci! Uteč!
Teď to nech na mě….
Sobotní ráno nebylo nic moc. Madara nás nechal vzbudit strašně brzo a zavolal si nás do své kanceláře. Vůbec nikoho nás nenapadlo, co má vlastně v plánu na dnešek ale asi toho je hodně. Probírali jsme hlavně otázku soudu a jak ho vyhrát a přitom co nejefektivněji dostat s vězení naše dva lidi. Hidan a Kakuzu. Dva blbci, co se nechali chytit. Asi o tři hodiny později se Madara rozhodl jít navštívit naší malou oběť a všichni jsme se vydali do druhého patra.
Otevřené dveře! A hned dvoje!
Všechny nás hned trklo, co to znamená! A mě trklo ještě něco navíc! Jsi šikulka.
"Utekl?"zeptal se s divnou úzkostí Madara. Prošli jsme celý patro a došlo nám pár věcí.
"Ano. Našel si místnost, ve které je okno a s prostěradel si vytvořil provaz."řekl Zetsu.
"Nemohl utéct daleko. Podívejte se po okolí, hned!"zavelel Madara a odešel zpět de své kanceláře.
Svědek
Naruto Uzumaki
Jak se za mnou zavřely dveře, a já neslyšel žádné hlasy, otevřel sem oči a rozhlédl sem se. Byl sem tu sám! To byla moje šance! Bohužel moje tělo bylo tak pochroumaný, že sem měl problémy se i posadit. Sykl sem bolestí v každém svém rychlejším pohybu a musel se uklidnit a hlavně krotit.
Klídek, Naruto! Klídek….
Když sem trochu zpomalil svůj dech, zamyslel sem se. Jak se odtud sakra dostat?! Po asi dvou minutách sem si na něco vzpomněl!
"Jsem ve druhém patře."zašeptal sem si pro sebe a nedokázal sem se nepousmát. Vzpomněl jsem si, co bych mohl zkusit. Opatrně sem vstal a dokulhal sem ke dveřím, párkrát sem se musel vydýchat, jak mě bolela každá rána na mém těle.
V téhle místnosti není okno. Tím líp…
Otevřel sem dveře a chvíli čekal, zda na mě někdo nevyběhne! Když se nic nedělo, vyšel sem na chodbu a hledal otevřený pokoj s oknem! Našel sem ho asi po hodině, moje snížená pohyblivost mi celou situaci stěžovala! Sakra! K mému štěstí tu byla i postel a tak sem začal svazovat prostěradlo povlak na peřinu a polštář k sobě a otevřel okno! Přivázal sem to pevně a hodil přes parapet!
To by jsme měli.
Vyšel sem tedy s pokoje zpět na chodbu a nechal otevřený dveře! Pak sem se vrátil do té mučírny s červeným kobercem a přemýšlel, kam se schovat. Nic jiného, než postel, mě to nenapadlo. Tedy jako myslím pod ní. Jenže to mělo háček. Ta tu nebyla….Ach jo, takže do skříně. Ta tu taky nebyla, jen nějaká moc malinká v rohu plná něčeho, co sem nechtěl ani identifikovat!
Bože já sem smolař!
Nakonec sem se schoval ve větracím tunýlku, kterej byl fakt těsněj. No co, je to lepší než tenkrát na tý chatě, ale to sem byl fakt hodně malej…..pousmál sem se a usnul.
Když sem v brzkých ranních hodinách zaslechl kroky, vzbudil sem se a poslouchal. Najednou sem se v tom úzkým větráku cítil tak bezpečně! Dokonce sem i začal dýchat potichu…..a když sem zaslechl s chodby hlasy, přestal sem na pár vteřin dýchat úplně!
"Utekl?"poslouchal sem ale jen v mezích. Po pár minutách mu dali kladnou odpověď a udělali přesně to, co sem chtěl. Šli mě hledat ven a já bude moct odejít hlavním vchodem.
Hledali po celým patře více stop a pak jeden z nich odešel zřejmě do své kanceláře a ostatní se na jeho rozkaz vydali hledat na ulici!
Teď nebo nikdy!
Vylezl sem z větráku a snažil se rychle postavit! Povedlo se! Pak sem se vydal k nejbližšímu výtahu! K mému štěstí byl plný lidí.
"Jedete dolů?"zeptala se mě nějaká žena s blond vlasy a usmála se.
"Ano prosím."řekl sem a nacpal se až někam do zadu. Opřel sem se o stěnu a vydýchával se!
Smůlou bylo, že jsme ještě zastavili v prvním patře! Cinklo to, a jak se otevřely dveře, vešli dva s mých pronásledovatelů!
Pane Bože, co teď?!
Řekl sem si a snažil se v tom koutě zmenšit! Byl to totiž Kisame s….
"Dolů prosím."řekl Sasuke té ženě tím nejsvůdnějším hlasem, který uměl. Ta se málem propadla a nesměle zmáčkla knoflík. Výtah se rozjel a já byl v pasti!
Uklidni se, Naruto! Neví o tobě! Takže klid!
Trochu sem zmenšil svůj strach na půlku a srovnal svůj strach. Nepanikařit, tak mi to vždycky táta říkal. V situacích jako je tahle nepanikařit, Naruto! Když ono to jde tak samo….
Dveře cinkly! Ty dvě minuty ve výtahu se mi zdálo jako věčnost! Jako na povel všichni lidé vystoupili a já musel samo sebou s nimi! Držel sem se v davu těsně za Sasukem a Kisamem! Ukradl sem nějaké malé holčičce čapku a dal si jí na hlavu! Přece jenom je moje barva vlasů nápadná! Dával sem pozor! Zahlédl sem zadní východ a snažil se k němu dostat! Povedlo se! Nikdo ho překvapivě nehlídal. A tak sem utíkal tak rychle, jak jen mi to dovolovali moje zranění! Ještě, že Tokio znám, jako své boty!
Vrah
Sasuke Uchiha
Nenáviděl sem se každou sekundu svého pohybu. To, jak sem nehnul ani brvou, při mučení jediné osoby, kterou sem kdy miloval…..Jsem vážně eso. Kdyby tu scénu někdo zfilmoval, určitě bych dostal Oskara. Ještě, že si vzal roha….a docela si ten plán vylepšil.
Pousmál sem se jen tak pro sebe, když jsme čekali s Kisamem až nám přijede výtah. Prošli jsme totiž první patro, a nic. Neměl sem nejmenší představu, kde je ani jak se hodlá dostat ven s tohohle bludiště……ale něco sem přesto věděl.
Dostane se pryč.
Pak se mi stočila hlava k hlavnímu vchodu a já měl pocit, že sem ho zahlédl! Pohlédli jsme si s Kisamem do očí a vydali se za osobou připomínající Naruta. Sledovali jsme jí asi jeden blog, než nám došlo, že to není on. Fuj, to sem si v duchu oddechl!
"Sakra!"řekl Kisame a upravil si svojí kravatu.
"To se nám moc nepovedlo."řekl sem a dělal, jak mě to strašně trápí.
"Ještě, že nás nikdo neviděl."řekl Kisame na vedlejší téma a rozhlížel se kolem dokola.
Jeho starosti bych vážně chtěl mýt.
Řekl sem si a nadzvedl pochybovačně jedno obočí. S tímto mužem já pracuju. Mě osobně spíš trápilo, co na Narutův útěk řekne Madara. No, nebude to ten nejpříjemnější rozhovor. Vzdychl sem a nasměroval své kroky zpět do šéfovi kanceláře.
"Povedlo se mu utéct?"otázal se Madara, když jsme jako poslední vešli do jeho kanceláře.
"Ano."řekl sem a dělal, že mě to vůbec nezajímá.
"Chcete říct, že nás obalamutil?"řekl Madara a podíval se do mého ledového obličeje.
"Ano."řekl sem stejně.
"Sasuke, neříkal sem ti snad něco?"optal se ještě klidným hlasem Madara.
"Ano."řekl sem znovu stejně.
"Přestaň mi odpovídat tím svým monotónním nezáživným hlasem!"řekl a už vypadal naštvaný.
"Ano."řekl sem a dal sem více soudnosti do svého hlasu. I tak to ale znělo stejně. Madara vzdychl.
"Raději to budu ignorovat. Co teď, pánové?"
"To byste měl říct vy, ne?"řekl Kisame a podíval se po ostatních. Vypadla jako omezený školák.
"Ach, ano. Správný postřeh, Kisame. Málem bych totiž, při tom všem co poděláváte, zapomněl,…že vám vlastně velím!"řekl už vytočeným hlasem Madara a byl hodně znát i jeho sarkasmus.
"Tak sem to……"bránil se Kisame ale hned na to ho můj bratr symbolicky bouchl loktem do žeber.
"Sklapni!"řekla ještě pro pochopení Konan a Kisame jí poslechl. To už je teda něco. Madara znovu vzdychl a prohlédl si naše obličeje.
"Takže, shrneme si to: Podklady máme a jistou výhodu v soudním řízení také. Jen nám utekl korunní svědek, který by všechno mohl zničit jen tím, že otevře tu svojí nevymáchanou hubu. Vynechal sem něco?"mluvil dál zvesela sarkasticky Madara.
"Ne, Pane."řekl Zetsu a sklopil hlavu. Tak moc mě to zase nemrzelo.Madara se pousmál a očima mu projel nebezpečný lesk! Škoda, že vím, co to znamená.
"Rozmyslel sem si, jak budeme postupovat. Je mi jedno jak to uděláte, ale do pondělního rána tu chci mýt na stole hlavu Uzumaki Naruta, je to všem jasné?"řekl už se svým klidem Madara.
"Ano, Pane."řekli jsme všichni naráz. Pak si Madara na něco vzpomněl a dodal.
"Itachi, Kisame. Začnete v severní části města tam Naruto žil. A nezapomeňte, že to tu zná."
"A co my, Pane?"odvážil se zeptat Orochimaru.
"Ukliďte tu spoušť ve druhém patře a pak vám zadám místa, kde to prohlédnete."
To, že můj osobní plán vycházel do puntíku, s tím sem se nikomu nesvěřoval. Teď ještě, kde je ta zatracená policie? Už by tu měla dávno být. Přece jenom Naruto hodil svůj zapnutý mobil pod sedačku mého auta už včera. Bezva! To možná znamená, že se můžu těšit na zvláštní jednotku.
Super! Bude sranda! Pomyslel sem si ve druhém patře, na rudým koberci, a zavřel za sebou dveře.
Vrah
Itachi Uchiha / Ichiro Umiya
Přemýšlel sem nad naší hroznou situací a pořád mi v ní cosi nesedělo. Pořád sem měl pocit zrady a lži. Ale ten by mě ani tak nepřekvapil. Ne, u lidí s kterými pracuji. To, co tížilo posledních pětadvacet minut mojí mysl, byl jiný pocit. Mnohem intenzivnější,….bolest.
Netušil sem, co to znamená, ale nic dobrého mi to nenapovídalo.
"Itachi?"skoro sem zapomněl, že sedím v autě a vedle mě Kisame.
"Co?"řekl sem jen a podíval se na něj.
"Už ti zase něco smrdí?"řekl Kisame a dál projížděl Tokijskými ulicemi.
"Ušetři mě svých hloupých pozná…."chtěl sem ho rychle odpálkovat, ale….
"Mě taky."řekl a tím mě totálně překvapil.
"Cože?"řekl sem rozhozeně a podíval se opět na něj. Chvíli sem pozoroval jeho tvář, než si všiml, že čekám na nějaké vysvětlení. Pousmál se a pak ho úsměv přešel. Což je u něj dost neobvyklé.
"Slyšel si dobře. Něco je špatně. Je to ve vzduchu."řekl jen a věnoval mi krátký ledový pohled. Pak se opět věnoval řízení. Dlouho sem přemýšlet nemusel, co to asi znamená. Jestli se něco nezdá už i mému nedospělému společníkovi, pak se opravdu něco děje.
Z mého proudu samostatných myšlenek mě dostalo asi desatero policejních sirén! Projeli kolem nás a v zrcátku sem zjistil, kam mají všichni namířeno! Do konce sem i viděl, že to nebyla všechna nasazená vozidla! Sakra!
"To je ono, že jo?"řekl sklesle Kisame až sem si říkal, zda nemá být ještě ve školce.
"Jo, jedou si pro nás! Varuju Madaru!"řekl sem a zběsile hledal mobil!
"Ten ti to teď nezvedne. Je na nás nakrklej."řekl mi Kisame a trochu se nemístně ušklíbl.
"Super, tak komu to mám…."řekl sem a chtěl s tím praštit o palubku!
"Sasukemu."řekl Kisame s klidem a zastavil na červený!
"Fajn!"řekl sem naštvaně a našel telefonní číslo na svého malého spolehlivého bratříčka. Vyzvánělo to asi tak minutu než se mi to ledový princ uráčil zvednout!
"Co zas? Kisame ti dělá návrhy?"řekl otráveně Sasukeho hlas.
"Mlč, ty blbče, a poslouchej mě! Jedou k vám poldové s půlky Tokia! A je jich vážně hodně! Řekni Madarovi a ostatním ať se dají na taktický ústup!"řekl sem a můj klid se začal rozpadat s každým nezájmem mého bratra!
"To je hloupá prdel i na tebe."řekl a já poznal, že mi moc nevěří.
"To není prdel, ty hlupáku! Okamžitě jednejte, slyšíš!"řekl sem už bez nějakého klidu a chvíli čekal na jeho odpověď! Ten hlupák, co sakra dělá?! Když sem se trochu uklidnil, slyšel sem hlasy a rachot.
"No, dobře. Jen se uklidni. Vše už se řeší."řekl opět Sasukeho hlas a už sem na něm poznal změnu!
"Fajn, hlavně si pospěš."řekl sem starostlivě. Přece jen je to můj malý bratříček a naší mámu by asi jeho smrt zabila.
"Ano, mami."řekl naschvál Sasuke a já si dokázal představit, jak u toho kroutí očima.
"Myslím to vážně, Sasuke."řekl sem a vážně dostával minutový fáze strachu.
"Já přeci taky."řekl potěšeně a já slyšel nabití zbraně!
"Ne, abys tam zůstával a něco si zas dokazoval?!"řekl sem, ale asi to bylo marný.
"Blabla….měj se."řekl jen a zavěsil! Měl sem takový vztek a strach v jednom, že sem vůbec nedokázal vnímat okolí. Za tu krátkou chvíli jsme ujeli takový kus cesty a dokonce už jsme stavěli v cíly.
"Vím, že by nás mělo spíš zajímat situace u šéfa, ale…"začal Kisame než vypnul motor.
"Ne. Máme práci."přerušil sem ho a vystoupil. Slyšel sem jak vypíná motor a zavírá vůz.
"Takže souhlasíš. To šlo hladce."řekl a vydal se k jednomu malému domku v řadě domků.
"Co si čekal?"optal sem se. Ne, že by mě to nějak moc zajímalo. Dobře možná trochu.
"Nějakou ÓBR záchranou akci tvýho malýho bratříčka."řekl a ušklíbl se. Tiše sem vzdychl.
"On to zvládne."řekl sem si spíš pro sebe a v duchu myslel jen na něj a na to, v jakém je teď průšvihu.
"Když myslíš?"řekl Kisame taky jen tak pod vousy a obešel ten domek, aby se podíval na zahradu.
"Víš něco, co já ne?"zeptal sem se ho, když se vrátil. Pousmál se na mě a odhrnul mi vlas s očí.
"O tom silně pochybuju."řekl a přitom na mě mrkl a vrátil se do auta. Tyhle jeho manýry nesnáším!
Vím, že sem ho slíbila už ráno, ale prostě sem to nějak nestihla

Ráno jsme totiž byli na Lázeňský sezóně, pak přijela moje babička a hned na to jsme šli ještě na jednu akci s Indiány a Generálem Kastrem (PS:Vážně netuším, jak se jeho jméno píše, takže to prosím omluvte)