close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

KORUNNÍ SVĚDEK-Krvácím, neumírám (6.část)

12. července 2012 v 9:57 | Konduto |  KORUNNÍ SVĚDEK-Krvácím, neumírám
Kluk (18)
Satoshi Umiya
Potom, co můj bratr zmizel, se toho moc neudálo. Naruto se rozhodl brouzdat po internetu a já se díval do stropu s přemýšlivou chvilkou. Nedokázal sem se jen tak smířit s myšlenkou, že bych o něj za necelý tři dny měl přijít. A tak sem už od té zázračné zprávy přemýšlel nad plánem C.
Je způsob, jak tě ochránit…ale….podíval sem se po svém andílkovi a sledoval, jak se na mě podíval a pak se usmál a zářil jako Slunce. Pousmál sem se taky a byl si jistý tím, co chci udělat.
Ale…musel bych umřít.


"Za hodinu jsem zpět."řekl sem překvapenému Narutovi, který se díval na nějaký seriál. Podíval se po hodinách, které ukazovali pět třicet dva, a zatvářil se trochu pochybovačně.
"Nechci vyzvídat, ale kam se chystáš?"
"Překvapení! Tak ho laskavě nekaž a dělej, že mě nevidíš."
"Fajn."řekl jen Naruto a dál sledoval nějakou romantickou blbinu.
Překvapení? Jo to bude pořádný překvapení, ale pro někoho jiného.
Vyšel sem jen do chodby a dával si pořádnýho majzla. Přece jenom nás sledovaly dva záložní týmy, které patřily na mojí stranu. Otevřel sem dveře a zase je zavřel, aby Naruto nabyl dojmu, že sem odešel. To, co udělal, sem ale nečekal! Rychle vypnul televizi a vyběhl nahoru po schodech, zřejmě ke mně do pokoje……Strašně sem chtěl zjistit, co to vyvádí ale…neměl sem na to čas. Tak sem pokračoval, vzal si vše potřebné a vydal se potichu do sklepa.
Já a mí dětský nápady!
Klel sem, když sem se brodil tou zatracenou stokou a vylezl hodně vzdáleným poklopem ven na ulici. Pak už stačilo málo na splnění jedné s mnoha částí mého plánu.

Moc dobře sem věděl, co dělám a taky sem věděl, jakou drsnou odměnu za to dostanu. Nedá se nic dělat, když už se k něčemu rozhoupám……
Počíhal sem si za jednou lavičkou, kolem které touhle dobou chodívala hlídka. Bylo skoro šest a já ho zahlédl v dáli, jak si to štráduje přes park. Pak ale udělal chybu ve výpočtu a zatočil jinou kamenitou cestičkou. Nasral sem se a vytáhl mojí krasavici Katsumi,a zamířil!
Teď vám nehodlám sáhodlouze vyprávět, jak přišla ke svému nynějšímu jménu, ale dvě věci vám o ní říct můžu. Za A: Nikdy nemine! A za B: Její jméno znamená, při každé situaci, Sebeovládání!
Mířil sem docela dlouhou dobu, byl daleko a ještě se vzdaloval! Sakra! S téhle vzdálenosti se zabít nedá! To se může stát jen mě!
Sundal sem si tedy batoh a vytáhl vše potřebné na prodloužení své původní krásky Katsumi,…abych jí jak se říká, vytáhl na další úroveň. Připevnil sem poslední věc a podíval se do hledáčku. Můj cíl byl najednou v dohledu a taky v dosahu!
Zamířil sem a v pár sekundách přivřel oči a zpomalil svůj dech!
Vystřelil sem! A zasáhl cíl s přesností milimetrů!
Moje Katsumi, moje Sebeovládání trefí vše v blízkosti! A její další úroveň, Kasumi (Mlha) vše v dálce!
Samozřejmě záleží na tom, kdo jí drží a střílí z ní. Amatér by to nezvládl. Ale já nejsem amatér, v zabíjení tedy rozhodně ne!
"Snadný."řekl sem si a odmontoval hlaveň a pak zbytek přebytkového kovu, který je v běžném školním životě k ničemu. Ušklíbl sem se a hodil batoh zpět na záda. Katsumi sem zastrčil do pouzdra na zádech a šel opatrně k mrtvole.
Tohle byl začátek…..Teď pokračko…
Mrtvola byla opravdu mrtvola. Měla prostřelenou hlavu. To mi mělo dát jasný důkaz smrti. Já si ale raději ještě zkontroloval puls a pak si toho pitomce s nezájmem prohlídl. Zase sem se nedokázal neušklíbnout nad svojí předností a vytáhl s kapsy černý pytel.
Tohle bude ještě na dlouho.
Když sem ho konečně zabalil, musel sem ho odtáhnout s místa činu. Můj cíl byl prostý….musím sem nějakým způsobem dostat fízláky. A jak jinak to udělat, než jím přímo pod nos naservírovat mrtvolu.


Svědek
Naruto Uzumaki
Ve stejnou chvíli, kdy Sat…..teda Sasuke zabouchl dveře, sem já vypnul televizi a vydal se rychlím krokem k němu do pokoje! Hádal sem, že nebude pryč nějak závratně dlouho, a proto sem raději spěchal. Když už jsem byl v pokoji mého vraha, rozhodl sem se šmejdit. Prohledával sem skoro všechno! Každou skulinku i zákrutu. Ale nic.
Co si čekal, Naruto? Že tu najdeš sklad zbraní s věnováním od Sasukeho: TADY MÁŠ DŮKAZ!
Vzdychl sem a podíval se s okna a pak si na něco vzpomněl.
"Papír."řekl sem a přešel ke koši. Nerad se hrabu v odpadcích, ale nebylo zbytí. Pod slupkou od banánu a zbytkem oběda sem našel, co sem hledal. Papír s náčrtkem úniku! Bylo mi ale divné, že mi něco takového jen tak řekl. Možná je to past?! A možná ne…….už nevím, čemu mám věřit.
Zatracenej Sasuke!
Tak sem se ponořil do myšlenek o jeho zradě a intrikách až sem nevnímal okolí. Proto mě tak vyděsilo, když do toho tíživého ticha zazvonil telefon! Rychlými kroky sem seběhl schody a chvíli váhal, zda to mám zvednout. Nakonec sem s naprostým klidem a vyrovnaností zvedl sluchátko!
Když to dokážeš ty, tak já taky!
"Haló?"řekl sem dívčím veselým hlasem.
"Natsumi-chan?"ozval se známý hlas. Trochu ve mně hrklo, když mi došlo, kdo to neskutečnosti je. Starší bratr Sasukeho Uchihy. Itachi Uchiha. Ještě horší člověk než můj kluk. On ovládal i politické intriky. Takový vážně nesnáším!
"Ano?"řekl sem, a vůbec neskrýval své ironické nadšení. Itachi to poznal, ale o to mi šlo! Od našeho posledního setkání mu muselo být jasné, že ho nesnáším! I jako holka!
"Tady, Ichiro. Nemůžu se dovolat Satoshimu, zavolala bys mi ho?"řekl a já v jeho hlase poznal skrytou pochybnost. Ani nevím, proč sem rovnou neřekl, že odešel ale…….něco ve mně začalo najednou křičet! Hloupej pocit, abych neříkal pravdu! Já vždy poslouchal své srdce, proto sem taky skončil tady…..u vlastního vraha v pasti. Měl bych ho nenávidět a snažit se o útěk! Přesto…..to nedokážu…….já ho nechci opustit! Já…..chci znát pravdu! Chci, aby mi to řekl sám, i když se to asi nestane…….
Nejsem si jistý, kde si a co děláš, Sasuke. A proto sem se rozhodl……
"Satoshi je ve sprše. Asi tvůj telefonát nečekal."řekl sem to první, co mě napadlo.
…..Rozhodl sem se tě krýt, i když vlastně nevím před čím?
"Aha, až bude hotov, ať mi zavolá."řekl a znělo to, no….jako by si oddechl. Co se to sakra děje? Proč tak najednou Itachi znejistěl……a pak se mu jistota vrátila? Že by Sasuke plánoval něco, co by ho mohlo ohrozit?
Nedalo mi to a líbezným polo vystrašeným dívčím hlasem sem se zeptal na otázku, kterou sem měl na jazyku už od začátku telefonátu.
"Stalo se snad něco?"
"Nic, jen….no…netrap se tím."řekl Itachi a snažil se kličkovat. Věděl, že sem kluk! Ale přesto se stále perfektně choval jako by mluvil se slečnou. Byl neuvěřitelný herec, ale jedno sem si musel přiznat. Není tak dobrý jako Sasuke.
Nemělo by mi to přijít vtipný ale……přišlo. Usmál sem se. Nikdo není jako ty.
"Dobře. Vyřídím mu to."mluvil sem dál nenuceně, i když moje myšlenky vypovídali něco jiného. Itachi ještě chvíli funěl spokojeně do sluchátka, než mi dal oficiální sbohem.
"Díky. Jsi hodná. Zatím."řekl jen a zavěsil. Já si oddechl a to nejen psychicky. Udělal sem krok od skříňky, kde ležela pevná linka, a dal si jednu dlaň přes obličej.
Doufám, že neděláš nic nezákonnýho, Sasuke. Jinak poznáš, že jsem lhal za nějakým účelem.
Znovu sem se nadechl a vydechl a rozhlédl se po pokoji. Myslel jsem, že větší šok v tuhle pozdní hodinu přijít nemůže. Ale on přišel…….
Když někdo zazvonil na domovní dveře, znovu sem se lekl! Kdo to může být? Sakra, jestli je to Itachi a přišel si ověřit mojí teorii! Sem v háji! Pomalu ale jistě sem kráčel ke dveřím a chvíli poslouchal, co se za nimi děje. Nic sem neslyšel a to mě dost vyděsilo! Klid, to chce klid…prát se umím! A já otevřel.


Vrah
Sasuke Uchiha
Ta mrtvola byla fakt těžká! Nikdy sem si to pořádně neuvědomil. Na tyhle věci sem měl odjakživa lidi a tak sem nikdy nezjistil…..jak jsou mrtví lidi těžký! A navíc strašně smrděj! Ještě, že sem byl na tu rajskou vůni zvyklej! Bože, co tu sakra dělám?
První a jediná policejní stanice je hned za parkem, mám to ale kliku. Přesto sem měl pocit, že jí táhnu nejméně přes deset parků! Když sem se dostal nakonec, rozhlídl sem se a s posledních sil přeběhl ulici. Nemohl sem se dostat dovnitř a tak sem zaběhl do jednoho podchodu. Tam sem vymýšlel, jak dostat tělo do budovy, kde sídlili muži zákona.
Noční hlídka. No bezva.
Řekl sem si, když sem zahlédl dva tlusťochy, jak se kolíbají ke své oslňující budově a vyřvávají. Smějící se idioti. Pak mě něco napadlo. Oni možná zařídí, co potřebuju. Rychle sem tu mrtvolu Sasoriho odkutálel do jejich zorného pole a schoval se.
"Hele, vidíš to?"řekl ten hubenější a plácl druhého do ramene.
"Co?"řekl druhý poplašeně a jeho mikro spánek byl ten tam.
"No, tamhle to? Není to podezřelí?"řekl ten první a šel k podchodu s pytlem. Trochu sem se zaradoval, jakej je to idiot ale…..ten druhej to mohl zkazit.
"Měl bys přestat číst ty detektivky, Yuudai (velikost)."řekl mu a ospale se protáhl. Ještě, že jeho kolega byl hnidopich. Ukázkový snaživec.
"Raději to prověříme."řekl a rozsvítil baterku. Zkoumal stíny a pytel s mrtvolou,…a já se pomalu stahoval hlouběji do podchodu. Na milisekundu sem přestal dýchat a to ve chvíli, kdy si ti dva idioti uvědomili, co vlastně našli! Asi za pět minut se ozvala siréna a já se dal na útěk!

Samozřejmě sem těm hlupákům utekl. Aby taky ne, když mají o tolik víc centimetrů v průměru. Vzdychl se a zalezl do prvního kanálu, který mě nasměruje domů. Šel sem asi deset minut, než sem zaslechl i nad sebou sirény.
Že by už zjistili, kde hledat?
To asi těžko, ale byla ba to příjemná změna, teď,….když jsem vlastně na jejich straně. Pousmál sem se a pokračoval v té proklaté cestě mokrými a slizkými odpady.

Bylo nebezpečné jen tak otevřít dveře od sklepa a bouchnout s vchodovými dveřmi. Naruto může být kdekoliv a jak mu proboha budu vysvětlovat, že smrdím jako tejden stará vložka?! Tím nemám na mysli tu do bot! Proto sem jen pootevřel dveře a poslouchal. Nikdo nikde! Asi je nahoře. Užuž sem měl v plánu otevřít, když tu zazvonil telefon! Nemohl sem to vzít a tak sem čekal. Za pár sekund přiběhl Naruto a s menším zaváháním ho zvedl.
Brzo sem pochopil, s kým to mluví a v duchu se modlil.
Jsem v háji! Teď mu řekne pravdu a,….Sakra, Usuratonkachi!
K mému upřímnému překvapení se ale při otázce, zřejmě kde sem, zamyslel a pak…..
"Satoshi je ve sprše. Asi tvůj telefonát nečekal."řekl a já si všiml jeho obličeje.
Ten parchant, to ví. Kryje mě, i když neví před čím.
Když zavěsil, dostal sem se s chvilkového šoku. To, že mě miluješ, vím, ale to, že kvůli tomu budeš dělat takový hlouposti. Sakra Naruto! Můj kluk tam chvíli stál s rukou přes obličej a já věděl, že teď není zrovna chvíle na sentiment! Když někdo zazvonil na venkovní dveře, jen se mi to potvrdilo!
Naruto se lekl a já trochu taky?! Kdo to sakra….?! Ne, to nemůže být……sakra! Musím být ve sprše, jinak je konec! K mému štěstí se Naruto konečně rozhoupal a šel ke dveřím je otevřít! Já sem vyběhl ze sklepa tak rychle jak mi to jen dovolovali mé možnosti! Schody sem bral po dvou a v pokoji se svléknul do naha! Hadry sem hodil do pračky a zapnul jí! Pořád na nich byla krev a večerní bláto parčíku! Pak, když bylo o tohle postaráno, hodil sem na stoličku něco jiného, aby to vypadalo, že jsem svlékl právě to jediné! Rychle sem zapnul sprchu a vlezl dovnitř! Teď mi nezbývalo nic jiného než čekat a doufat, že tahle malá kamufláž vyjde na celé čáře! Protože jestli ne, Bůh nám pomáhej!
"Vylez, musíme něco probrat."řekl najednou hlas Daidary a já cítil jeho nechutný zkoumavý pohled.


Vrah
Itachi Uchiha / Ichiro Umiya
Vůbec mi nedocházelo, co se děje. Možná proto sem potřeboval mluvit se svým bratrem! Jenže on si vybral sprchu v tu nejméně vhodnou dobu! Vážně jsem chtěl počkat, ale něco mi radilo ať tam raději pošlu Daidaru.
Byl až moc nadšený, když sem ho zavolal….to je divné.
"Stalo se snad něco?"řekl sem, když sem slyšel je samé sakra a pomluvy.
"No jo, máme trochu problém, hm."začal trochu rozhozeně Daidara a pak to znělo, jakoby se prohrabával v nějakých papírech.
"Jak to?"řekl sem a gestem Kisamemu naznačil ať stlumí tu hloupou televizi a poslouchá trochu taky. Kisame na to nic neřekl, vypnul TV a přešel až ke mně. Pak se naklonil těsně nad sluchátko, aby slyšel. Přitom dělal ty svoje rybí úšklebky! "Něco si zkus a máš kulku v hlavě."
"To máš tak blbý zprávy, nebo seš jenom podrážděnej?"řekl Kisame a snažil se mi dát najevo, že to co sem od něj očekával, vůbec neměl v plánu. Jsem paranoidní, jako vždy!
"Obojí."řekl sem už klidněji, ale přesto sem byl napjatý!
"Našel sem Sasoriho, tedy horší už to bejt nemůže, hm."ozval se znovu Daidara a my ho posluchali.
"Je mrtvej?"zeptal se Kisame a já poznal, že ho to spíš těší než, že by si uvědomoval, kam nás jeho mrtvola může přivést! Daidara do telefonu trochu vzdychl,…to byl jasný signál toho, že Kisame se trefil, i když po svém.
"Nejen to, leží před policejní stanicí a v okruhu deseti metrů samý policajti, hm!"řekl Daidara a čekal na naši malou či velkou reakci. Tohle je zlý!
"Sakra! Teď na nás přijdou."řekl sem a v duchu už přemýšlel nad plánem.
"Jo, to asi jo, hm."ozval se Daidara a se zvuků, které dělal, bylo jasné, že se přesouvá.
"Poslouchej mě, jdi za Sasukem a řekni mu, jak se věci mají. Pak se brzo ráno s Narutem vydejte do zdejší střední školy."řekl sem a v hlavě si vše srovnal. Teď to ještě vysvětlit Madarovi.
"Proč tam, hm?"zeptal se hloupě Daidara a Kisame se vedle mě začal culit a chybělo mu fakt málo, aby se dál do smíchu. Jsem obklopen hlupáky, kteří nechápou vážnost situace!
"Protože je prázdná, ty idiote! A teď mazej!"řekl sem a hodil telefon naštvaně Kisamemu!
"No jo, nemusíš být tak agresivní, hm."zaslechl jsem ještě s dáli a pak zavěsil.

"Takže Sasuke má po líbánkách."řekl Kisame a ušklíbl se.
"Zřejmě,….zítra ráno musí být Uzumaki Naruto mrtví."řekl sem a vůbec mi na té větě nepřišlo nic zákeřného. Přece jenom šlo o obchod a záchranu naší organizace a společnosti mého otce.
"Jo, to je práce tvého bratříčka. V tom je dobrý."řekl Kisame a podal mi můj mobil. Já si ho vzal bez řečí zpět. Pak sem se mu zadíval do očí.
"Musím to sdělit Madarovi. Zajedu za ním do Tokia a…."nestačil sem doříct.
"Proč? Nestačil by telefonát?"řekl Kisame, kterého to očividně překvapilo.
"Ne. Policie to tu stahuje. Nesmí nás najít."řekl sem a věděl, že minimálně za tři hodiny jim spousta věcí dojde! Budou mít i adresy a jména! Zjistí to….
"Takže mi dva odtud konečně vypadneme?"řekl Kisame a v duchu se zaradoval, to bylo zjevné.
"Máš radost, co?"řekl sem a vyndal ze skříně velkou tašku.
"To víš, ryba na suchu se necítí příliš dobře."řekl mi a udělal pár kroků blíž ke mně.
"Sbal se, vyrážíme za hodinu."řekl sem a setřásl jeho zvídavou ruku! Teď na to nemám náladu!
"Škoda, chtěl sem toho malýho blonďáka vidět umírat s tím super obličejem."řekl a napodobil mě.
"Myslíš, až bude smířený s tím, že ho osoba, kterou miluje, bude zabíjet?"řekl sem a čekal na tu kladnou odpověď plnou nemorálnosti a bez lidskosti.
"Jo, přesně ten mám na mysli."řekl Kisame a já nedokázal nenapodobit jeho úšklebek.
"Připomeň mi, proč s tebou pracuju?"řekl se a podíval se na něj. Nadzvedl sem i jedno obočí.
"Protože sem neodolatelný stejně jako ty."řekl a mrkl na mě. Ten chlap je neuvěřitelný. Jak já ho nesnáším! Do toho vše, co se děje…..Bože pomoct!
"Jdeme."zavelel jsem asi za půl hodiny a vyrazili jsme do Tokia.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michie Kurei-ji Michie Kurei-ji | Web | 12. července 2012 v 11:33 | Reagovat

Hustý!!!další,už chcu další dííl!:DD:)))...začíná to být hodně zajímavý !!;))

2 Ghita *_* Ghita *_* | Web | 12. července 2012 v 14:27 | Reagovat

Nádhera,dokonalé chci další díl :) Miluju vaše povídky a než jsem je konečně všechny dočetla dalo mi to zabrat tři dny :) Naprosto skvěle píšete a ke všemu má te skvělý blog...:)
Opravdu už dlouho jsem hledala někoho kdo bude mít víc fantazie,rozvine tenhle pár daleko víc a i samotnou organizaci.Ke všemu používáte i jména,hesla a jina slovní obraty tak dobře,že se člověk dokáže pořádně začíst,chytne se a nepustí.Takové povídky miluju nejvíc.
Například povídka Guns is Roses.Je naprosto párádní,člověk neví co čekat.Navíc neni uspěchaná,zachycuje spousta detailu ačkoliv malo,který člověk si toho všimne.Navíc i když jsou s narutem spolu a tak pořád se tam něco dělo.Prostě nádhera.Naprosto jsem si zamilovala vaš blog a hlavně vaše díla....:)

3 petratetra petratetra | 12. července 2012 v 14:57 | Reagovat

dobry dílek :-D  :-D  :-D

4 Kawaii!! Kawaii!! | 12. července 2012 v 15:41 | Reagovat

Je to naprosto Kawaii! :D Tak úžasný, procítěný a všechno xD (Kakashiho citát k Icha Icha :D) Je to prostě super! Rychled alší díl¨!! :D

5 Mia-san Mia-san | 13. července 2012 v 13:53 | Reagovat

Rozplývám se... Tuhle povídku jednoduše miluju a nedočkavě se budu těšit i na další dílek :-D

6 alla alla | E-mail | 15. července 2012 v 16:37 | Reagovat

Super díl :-)  :-)

7 Toph Toph | 19. července 2012 v 21:02 | Reagovat

Yo, souhlasim se všema co už napsaly, a těším se na další díl :D Tak prosím rychle!! :)

8 Konduto-sama Konduto-sama | 20. července 2012 v 23:27 | Reagovat

OZNAM:
Na další dílek Korunního svědka: K, N (7.část) se můžete těšit o víkendu :-P
Když vše dobře dopadne dopíšu ho zítra a dám vám ho sem :-D máte určitě radost :D

9 Konduto Konduto | 19. září 2012 v 22:21 | Reagovat

[2]: Miluju takové to dlouhé a propracované komentáře :-P Dokonce tě chci i pochválit za to, že si pochopila a hlavně, že sis všimla detailů v povídce GiR. Bylo to opravdu náročné a já se opravdu snažila všechno popsat a hlavně neuspěchat.
Upřímně nemám ráda čistý vztah, prostě se kolem lásky a nenávisti musí něco víc dít...Děj plus láska = moje oblíbená psaní :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania