
Kluk (18)
Satoshi Umiya
Bylo mi celkem dost jasný, co se teď bude dít. Potom, co sem vylezl ze sprchy a vyslechl si od Daidary plán svého bratra a zjistil, že sem nebyl daleko od pravdy. Naruto zůstal dole a dělal jako, že nás vůbec neposlouchá. Daidara se mi uvelebil na posteli a sledoval, jak se převlíkám do svého pracovního oděvu. Obleku zabijáka. Ještě Katsumi a hotovo.
"Připravenej, hm?"zeptal se Daidara a pobavenej úšklebek ho přešel, když zahlédl můj obličej.
"Koho si myslíš, že se ptáš?"řekl sem ledově a zkontroloval naposledy svou výstroj.
"Dobrá. Jdu napřed, budu čekat u tvojí skříňky, hm."řekl a chtěl odejít s mého pokoje, přes Naruta, kterej si hraje na mou dívku dole na gauči.
"Fajn, dej mi dvě hodiny."řekl se a dál ho moc nevnímal.
"Pospěš si, hm."řekl jen a odešel. Já sem pohlédl s okna a sledoval, jak poklidně opouští naší ulici. Pak sem se zhluboka nadechl a vydechl. Je čas……














