
Misaki:
Pohlédla sem překvapeně na pramen vlasů, který mi záhadně dorostl, a otevřela pusu. Nedokázala sem zachovat chladnou hlavu a to mě štvalo! Co mě ale štvalo dvakrát tolik, bylo to, že sem netušila, jak to udělal. Narumi mě nechal chvíli zkoumat mé vlastní vlasy, než se odvážil něco říct.
"Spokojená?"pohlédla sem jen do jeho nádherných modrých očí a zavřela pusu.
"Je ti dobře, Nii-chan?"ozvala se starostlivě Ayumi, která se držela jen vůlí na nohou, kousek od nás.
"Je mi fajn. Odvedu tě do nemocnice, ano?"řekl a usmál se na ní. Žárlila sem, i když sem věděla, že je to jeho sestra, tak……nešlo tomu zabránit.
"No jo."řekla jen a nechala ho, aby jí vzal do náruče. Myslela jsem, že už na mě zapomněl, ale to sem se mýlila.
"Takže, tímhle jsme to myslím vyřešili, co říkáš?"
"Jo."řekla jsem jen a odvrátila od těch dvou pohled.
"To sem rád…..Zatím, Misaki."řekl a vyskočil i se svojí sestrou do vzduchu. Když sem mrkla, už byl pryč. Párkrát sem ještě zamrkala, než sem si znovu prohlédla své vlasy. Pak sem se pousmála do země a otočila se k odchodu. Nikdo se mě nepokoušel zastavit. Byla sem vítěz……

















