19. března 2012 v 20:03 | Kated
|
Autorka: Miky
Žánr:Yaoi, hudební, romantica
Další díleček je na světě. Doufám, že se vám bude líbit a neukamenujete mě za to, že je zase až po takový době :D :)
Zbytek pod perixem
SHIGERU
"Moc ti to trvá." Řeknu, když kolem mě snad už po pátý projde s další krabicí. Je celkem klidný. Pomyslím si.
"To ti může být úplně jedno, jak moc mi to trvá." Ozve se a své tempo snad ještě zpomalí.
"Není mi to jedno. Nemůžu jet domů."
"Nemůžeš jet domů? Co tu vlastně vůbec děláš? A kde máš kámoše? Neměl si být náhodou už včera v hotelu a tam mít další úžasnej mejdan?"
Jo tak takhle to je. Konečně mi to došlo... Daemine, ty malej parchante, tys mu to neřekl, co? No alespoň uvidím ten jeho výraz, až to zjistí.
Zvednu se z bedny, na které jsem celou dobu seděl a pozoroval ho a pomalu ke Kimovi dojdu. Pro efektivitu ho chytnu kolem pasu a nakloním se tak, že se téměř dotýkáme.
"Ty to nevíš? To já jsem ten, u kterého ti Daemin zařídil bydlení. Doufám, že už se nemůžeš dočkat stejně jako já." Pošeptám a lehce mu fouknu do obličeje. Výraz, který se potom objevil na jeho tváři, byl k nezaplacení. Věděl, že mám pravdu, jinak bych tady nebyl, a o to to bylo pro něj horší.
"No tak, zlato, pospěš si, ať můžeme jet domů." Řeknu se smíchem v hlase. Na chvilku jsem se zadíval na jeho obličej a hned mi v hlavě vyskočila jeho slova z noci, kdy vybuchl. Ta jeho tvář při tom, co jsme se líbali a hned jsem na sebe dostal vztek, že si z něj zase dělám srandu. Zkusím změnit taktiku.
"Neboj, já tě neukousnu. Ani se tě nedotknu. Mohl by sis, prosím, pospíšit, abychom mohli jet domů? Začíná mi tu být zima." Řeknu tím nejmilejším tónem, co umím. Vypadá to, že to vyšlo, vzhledem k tomu, že se Kim opět rozpohyboval. Ale vypadal spíš jako robot, při svých pohybech. Asi pořád nezpracoval ten fakt, že bude teď bydlet u mě.
KIM
To u něj mám být?! Proč zrovna on? Co když si ze mě dělá srandu? Ale zase Daemin říkal, že ten dotyčný přijede na festival a teď by Shigeru neměl důvod tady zůstávat. Leda tak, že by si ze mě zase dělal srandu, což je možný... Musím najít Daemina!! Rozhodl jsem se a vyběhl za nim do míst, kde jsem ho spatřil naposledy. Zrovna něco domlouval s asistenty, ale jakmile mě uviděl, rozešel se mi naproti.
"To už se Shigem odjíždíte?" Zeptal se a pak dodal: "Mě čeká ještě tak hodina práce."
"Takže je to pravda? Moje nové ubytování je on? Proč si mi to neřekl?!"
Podiveně se na mě podíval. "Ptal jsem se Shiga, jestli tě zná a on řekl, že jo, tak jsem myslel, že už jste se o tom bavili a víš to. Nic ti neřekl?"
"Ne-e." Řeknu, ale stále jsem moc omámený na to, abych se zmohl na nějakou zlobu.
"Táhle jde, tak si s ním promluvíme." Ozve se od Daemina a já za svými zády cítím příchod další osoby.
"Myslel jsem, že jsi mu to řekl."Ozve se od Shiga.
"Já si myslel to samí, když si říkal, že se znáte... Ale nebude to problém, ne?"
"Bude to v pořádku." Slyšel jsem odpovídat Shiga po mé levici. "Už u mě byl a ví, jak to tam vypadá. Navíc myslím, že se budeme teď vídat víc než normálně, takže bude dobře, když se seznámíme. Taky bych si s nim chtěla něco domluvit."
"Takže v pohodě, Kime? Promiň, že jsem ti to neřekl, ale myslel jsem, že už to víš." Podíval se na mě Daemin se štěněčíma očima a já i stále přes svou zaraženost kývl hlavou na souhlas.
SHIGERU
Jakmile Kim kývl hlavou, musel jsem reagovat, aby si to nerozmyslel.
"Kimík má všechno už naložený, tak bych chtěl vyjet, abychom byli doma co nejdřív."
"Půjdu vás vyprovodit a pak to tu dodělám." Odpoví Deamin a tím mi krásně nahrává do karet. Jakmile s námi půjde i on věděl jsem, že Kim ode mě neuteče a pak pochybuji, že by chtěl třeba vyskočit za jízdy. Jak to zařídit doma už bude horší. K autu to nebylo moc daleko, takže o chvilku později už Daemin Kima objímal na rozloučenou a zběsile nám mával, jakmile jsme začali vyjíždět. Většinu cesty seděl Kim vedle mě na sedadle spolujezdce, byl zticha a koukal na ubíhající cestu před sebou. Pustil jsem hudbu na nejvyšší volume, co vůbec šlo ale i tak jsem přes sklo slyšel projíždějící auta.
"To ti to nejde dát víc nahlas?" Zeptal jsem se.
"Ne." Zněla jeho stručná odpověď.
"Budu ti muset koupit nový rádio, protože tohle je hrozný. Nebo bys rovnou mohl používat moje druhý auto, jelikož si nejsem jistý, jak dlouho bude tohle ještě držet pohromadě." Říkal jsem si napůl pro sebe.
"To je milovaný autíčko a já si ho nechám. Víš, jak dlouho jsem na něj šetřil?!" Vyhrkl najednou. Byl jsem překvapený, že vůbec odpověděl a potom, co jsem se podíval na jeho obličej to vypadalo, že by mohl mluvit i dál.
"Dobře, dobře, tvoje autíčko, ale nechtěl by sis ho raději vystavit někde v garáži? Nejlépe celoročně zavřený a jezdit tim mojim?"
Jeho následný vražedný výraz mi napověděl, že určitě ne.
"Dobře, dobře, dobře, jezdi si svojim autíčkem. Docela by mě zajímalo, jak dlouho ti bude ještě jezdit." Uchechtl jsem se.
"Neboj, ještě dost dlouho. A jestli si ze mě nebo mých věcí budeš dělat pořád srandu, tak se seberu a klidně budu spát v autě." Něco mi říkalo, že by byl opravdu schopný to udělat.
"Já se neposmívám, jen konstatuji, ale dobře, už necham tvoje věci na pokoji. Nebo alespoň tohle auto dokud bude ještě jezdit."
"Fajn, lepší než nic." Odpoví Kim. To už ale vjíždíme do ulice, ve které bydlím. Vystoupím z auta a rozejdu se ke vchodovým dveřím, ale po chvilce si uvědomím, že mě nikdo nenásleduje, i když by měl. Po ohlédnutí se zadívám na Kima. Stojí nejistě u svého auta a hodnotí barák. Viděl ho už minimálně dvakrát, ale kouká jako by ho nikdy neviděl.
"Pojď a neboj, já tě neukousnu." Řeknu milým tónem. Nebo se o něj alespoň snažím. Opatrně se rozejde a následuje mě.
KIM
Říká, že mě neukousne a to má nejspíš pravdu. On mě totiž rovnou sežere, pokud mu to dovolím! Ale to nemůžu dopustit! A hlavně nesmím ukázat svou slabost... Nechovej se jak srab! Okřiknu se na závěr svého vnitřního monologu a vydám se za Shigem, který už stojí na prahu dveří. Po vystoupání výtahem do dvanáctého patra a vstoupení do bytu ohromím. Opravdu je to ten stejný byt jako předtím? Víc myslet nestačím, protože uslyším psí štěkot a tón hlasu, který jsem ještě neslyšel. Na zemi leží Shig, nejspíš povalený od Juliett, která kolem něj všude skákala a olizovala mu celou hlavu. On se smál a i přes to, že by nevypadal, že by mu to nějak vadilo, odstrčil Jully a koukl se na mě.
"Myslím, že bude nejlepší, když s ní teď půjdu na procházku a tebe nechám, ať si vybalíš věci a pořádně si to tady prohlídneš," řekne a já jsem mu za to vděčný. Jen co odejde pryč, položím na zem všechny své tašky a jdu se porozhlédnout po bytě. Pamatoval jsem si, že tu byl obří šatník. Takový, jaký jsem ještě nikdy neviděl, takže jsem se hned musel jít přesvědčit, že tu opravdu je. Byl a zase mě ohromil svou velikostí. Vždyť tohle je velký asi tak jako můj obývák s kuchyní dohromady! Protočím panenky, zavřu dveře od šatníku a vydám se dál na průzkum. Kuchyň spojená s obřím obývákem, něco jako hrací místnost, která obsahovala kulečníkový stůl s fotbálkem, koupelna a dvě ložnice. Jen co nakouknu do té druhé, ihned dveře zase zavřu. Byla to ta místnost, ve které jsem se už dvakrát nechtěně vzbudil. Tak tam mě už nikdo znova nedostane! Konstatuji si pro sebe a zívnu. Po celém festivalu jsem byl hrozně unavený, ale i přes to, že řídil Shig, jsem se nemohl v autě vyspat. Zadíval jsem se na pohovku v obýváku a nějak automaticky se na ní natáhl. Tušil jsem, kde budu spát, ale nějak se mi tam nechtělo jít. Gauč vypadal v mém případě lákavěji, protože je moc malý na to, aby si ke mě Shig lehl, takže budu mít jistotu, že se tu vzbudím sám a ne vedle něj. Netrvalo to ani moc dlouho a usnul jsem.
* * *
"Zlato, vstávej." Slyším nějaký hlas a někdo se mnou začíná slabě lomcovat.
"No tak, broučku." Ten hlas pokračuje, ale zní nějak moc sladce. Že by to byl pořád jenom sen?
"No tak! To už není sranda. I medvědi po spánku vstávají. Honem, nebo kvůli tobě přijdem pozdě!"
Už mi začíná docházet, že to sen asi nebude. Pomalu otevřu oči a rozkoukám se kolem sebe. Přede mnou stojí Shigeru a snaží se mě probudit. Po chvilce zaostřím na to, co má na sobě.
"Proč máš mojí uniformu!?" Vyjeknu na něj.
"Nemam tvojí, ale svojí. Copak už jsi zapomněl, že teď budeme chodit spolu? A honem, nechci přijít hned první den pozdě." Řekne jako samozřejmou věc, ale je na něm vidět, jak se mi směje.
Ohohoh konečněěěěěěěěěěěěěěěěě .....uf uf trvalo to dlouho, ale přeci jenom sem se dočkala xD
Super kapča :) Sem ráda že už je Kimík u Shiga a že se z toho nijak nevyvlíkl xD ....a škola....no ty voho už sem ti říkala že miluju školní povídky xD
jojo muselas to tam nějak dát xD .....doufám že dá hned najevo ke komu patří a třebas si i zkusí nějaký to škádlení ve škole xD
Tak jooooooooooo už se těším na pokráčko :) snad bude co nejdřív :) :) :) .......ps: to je hezkej smajl co W(^o^)/ ....ten je muuuuuuuuuuj xD