close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

KORUNNÍ SVĚDĚK-Nesmím milovat tebe (6.část)

8. března 2012 v 7:00 | Konduto |  KORUNNÍ SVĚDĚK-Nesmím milovat tebe
Dívka (17)
Natsumi Maki
Soudní přelíčení je přesně zítra v deset hodin, 1. Října! Už pár hodin sem s toho nesvá. Bude všechno v pořádku, anebo se něco zvrtne, jako třeba, že přijde nějaký cizinec a všechny nás postřílí!? Usoudila sem, že moc sleduju akčňáky v televizi! Přesto jsem s toho měla strach. Ve škole nic nevěděli, mám to v omluvňáku zapsané jako návštěva u zubaře, i když přiznejme si to, tam bych se vydala raději, ač ho nesnáším!


Po dvou dnech, po tom incidentu na žíněnce se konečně celá škola zklidnila. Nezapomněli, ale jen prostě dělali, že se nic nestalo. Kromě výjimky samozřejmě. Satoshi se od té doby nějak oddálil. Nechodil za mnou a ani neprudil. Pořád na mě koukal jako na svou největší chybu. To mě štvalo! Chtěla sem,….tedy jedna moje část chtěla, aby přišel, odlehčil ten fakt, že mě zmlátil, aby dostal to, co chtěl! Očividně si uvědomil, že udělal chybu,……že to tímhle způsobem nechtěl. Připadalo mi, že se trestá……tím, že se mnou netráví čas. Tahle situace mezi námi se mi vůbec nelíbila! A navíc do toho ten soud…….já potřebovala slyšet něčí rozptýlení, nebo radu…..a něco mi říkalo, že to ostatním říct nemůžu. Vzdychla sem a přešla od prahu dveří, na kterém stojím celých dvacet minut obědové přestávky, k Satoshiho lavici. Zazvonilo a všichni si začali sedat. Nemusela jsem ani upoutávat jeho pozornost, stále sledoval, co dělám. Rozhodl se ale nechat první krok na mě. Trochu se mi nahrnula horkost do tváře……….neměla bych to cítit, když ještě mám tu podlitinu a něco s ramenem, ale přesto mě k němu něco táhlo. Bylo to silnější než já a to už pěkně dlouho.
"Hinata tu dnes není a já nerada sedím sama, takže mě napadlo jestli……."začala jsem jemně.
"U Sae je volno."řekl ledově a tím mě totálně vytočil. Bouchla sem pěstí do stolu! Učitel, neučitel!
"Tolik keců a teď mě ignoruješ?!"
"Tak řekneš, co chceš?!"řekl znovu a snažil se ovládnout svůj momentální vztek.
"Chci dnes sedět vedle tebe!"řekla sem na rovinu. Už dlouho se mi takhle nezadíval do očí. Překvapeně zamrkal a pak se koukl z okna. Myslela sem, že opět zahájil akci nevšímámsitě ale……
"Fajn. Sedni si."řekl a já si tedy sedla.
Bylo to zvláštní, sedět vedle něj. Příjemné a zároveň na ostří nože. Pokukovala sem po něm při každé hodině a o přestávkách se ani jeden z nás nehnul z místa. Něco mi chtěl říct, ale nevěděl, jak a já na tom byla podobně. Přesto jsem našla jako první odvahu já!
"Možná to bude znít divně, ale potřebuju radu."
"Holky sedí támhle…."
"Kdybych chtěla je, nesedala bych si sem, nemyslíš?!"zvedla jsem jedno obočí, abych dala najevo svojí váhavost nad jeho inteligencí. Stočil na mě svoje černé oči a sledoval každý centimetr mého obličeje, který teď byl blíž než kdy jindy.
"Vypadá to jako vážný téma, když to hodláš řešit semnou."
"Jo, to docela je."
"Takže?"řekl a tentokrát zvedl jedno obočí on. Naposledy sem se rozhlédla po třídě a pak se naklonila blíž k jeho obličeji.
"Já zítra nejdu k zubaři, Satoshi."
"To mi došlo. Strach z bolesti tě míjí jako inteligence."pousmál se a přiblížil se také víc ke mně.
"Haha. Neutahuj si ze mě a poslouchej sakra!"řekla jsem naštvaně a zároveň vyděšeně.
"Proč bych měl?"překvapil mě. Měl pravdu, nedokázala jsem…….
"No já….."
"Proč sis ze všech ve třídě vybrala mě?"možná sem mu jen nechtěla odpovědět ale……
"Já, víš….."
"Nedokážeš nebo nechceš odpovědět?"já mu nedokázala kloudně odpovědět. Bylo toho na mě moc!
"MLČ!!!"vykřikla sem nahlas a nevšímala si ostatních.
"Fajn!"otočil se jen a dál něco zapisoval. Nedokázala jsem se na něj podívat! Jen sem za sebe udělala hlupáka a pitomce. Nevím ani jak se to stalo, ale najednou mi začaly téct slzy po tváři. Nedokázala jsem to zastavit, i přes veškerou sílu, co jsem měla a kterou každý viděl, sem se rozbrečela.
"Nedokážu žít ve lži,………ne sama….."šeptla sem a dala se na odchod.


Kluk (18)
Satoshi Umiya
Po tom, co jsem zaslechl ten její zoufalý šepot, mě bodlo nehorázně u srdce! Věděl jsem, že sem za to s části zodpovědný a proto nedbaje na ostatní sem se zvedl a šel za ní. Ani sem nevěděl, kam jdu, ale nějak sem skončil na klučičích záchodech. K mému překvapení sem si nespletl dveře já. Šel jsem za zvukem brečící osoby a otevřel dveře, za kterými se schovávala.
"Natsumi?"řekl sem co nejjemněji. Pořád sem byl na sebe naštvaný, jak sem jí onehdy ublížil jen kvůli vlastní slabosti. Ale bohužel jsem to nedokázal dávat jinak najevo, než být na všechny nepříjemnej. Trochu se lekla a otočila ke mně svoje modré uslzené oči. Trochu si je otřela a zamračila se na mě.
"Přišel si, se vysmívat?"řekla a já zavřel na chvilku oči. Klekl sem si, abych byl v její úrovni očí.
"Ne. Omluvit."
"To ti mám jako věřit?" řekla šeptem plným ironie. Pousmál sem se a natáhl se pro ručník na ruce. Pak sem se přisunul blíž k ní a chtěl jí trochu otřít. Ucukla a vzpurně se na mě podívala. Trochu sem se zamračil.
"Jak dlouho budeme hrát tuhle hru?"
"Jakou hru?"
"Tu, ve který já nevěřím tobě, a ty nevěříš mně."zatvářila se překvapeně. Pak se zamyslela, odvrátil svůj pohled a nastavila ruku. Podal jsem jí ručník a nechal jí chvíli být. Vyšel jsem před kabinku, ve který klečela, a zadíval se do velkého zrcadla. Natsumi vyšla chvíli po mně a přešla k umyvadlu. Opláchla si obličej a setřela ze sebe původní lítost. Pak se upravila a vrátila ručník na místo. Já jí jen pozoroval.
"Možná dlouho."šeptla a pousmála se na mě. Jen na mě. Pak sem si na něco vzpomněl.
"Co bylo tak důležitý, že sem to mohl slyšet jen já?"
"Zítra jdu k soudu. Čekala jsem na něj měsíc."řekla jen. Já přivřel oči.
"Soudu? Kvůli čemu?"
"Já sem svědek, malého ale přesto přestupku."řekla, něco tu nesedělo. Nechal sem to plavat.
"A to tě trápí?"
"Nikdy sem na soudě nebyla. Nevím, co se bude dít? Co když to zkazím?"nevím proč, ale strašně mě to rozesmálo. Natsumi jen nafoukla uraženě tváře a otočila se ke mně zády.
"Promiň. Jen mi přišlo vtipný, že zrovna ty se bojíš takový prkotiny."
"To není prkotina! Je to důležitý a já,…..no jsem strašný nemehlo, co když zakopnu nebo…."začala cosi mlít, ale já jí neposlouchal. Přešel jsem k ní a přesto, že byla jen asi o dva centimetry menší, sem jí vzal za bradu a naklonil se k její tváři, která tak krásně zrudla.
"Budeš skvělá, Natsu-chan. To vím jistě."řekl sem jen a pustil jí. Udělal jsem dva kroky vzat a dal přitom ruce nad hlavu. Natsumi přešel prvotní stres a rozrušenost a začala se smát tomu, co kvůli ní dělám.
"Díky."
"Pomohlo ti to?"
"Trochu."řekla a znovu, dnes podruhé, se na mě usmála. Miloval jsem její úsměv. V ten moment sem se chtěl dotknout zakázaných míst, ale rychle sem tu myšlenku zahnal. Přece jenom sem teď postoupil v žebříčku, musím vydržet! Získat si víc její důvěry…..to sem ještě s čistého úmyslu nedělal.
"Můžu mít otázku?"řekl sem po pár minutách, co jsme na sebe jen koukali. Kývla na souhlas. "Co si myslela tím: Nedokážu žít ve lži…?"trochu zesmutněla a pak udělala něco, co sem nečekal. Udělala pár kroků ke mně a celá rudá mi položila jednu ruku do míst, kde tluče srdce.
"Víš to, nejsi hlupák."
"Vím, jen to chci slyšet od tebe."podívala se na mě a já se díval na ní. Její oči se opět začaly lesknout.
"Nejde to………..Ty a….já………to prostě nemůže být…..promiň."řekla a dala se na odchod.
"Dej mi šanci a já to změním!"řekl sem a chytil jí za ruku. Neotočila se.
"Jsou věci, které nezměníš, Satoshi!"řekla, ale já jí nepouštěl. Teď byla chvíle se být. Nebo ne?
"Například?"chvíli se na mě dívala zvláštním pohledem a já nedokázal než ji po chvíli pustit.
"Zatím, Satoshi. Uvidíme se na té víkendové pleso-párty."řekla a tím mi jasně řekla, zbytek až tam.


Svědek
Naruto Uzumaki
Soudní místnost nebyla nic moc, to vám tedy povím. Staří lidi kam se podíváš, a k tomu všemu dřevěný nábytek v barvách našich praotců. Nebudu zabíhat do detailů. Moje mamka seděla i s Kakashim na lavicích za mým tátou, velkým právníkem. A já? No, dostal sem čestné místo, seděl jsem vedle samotné zavalité soudkyně. Na pohled byla velmi nepříjemná a přísná, když promluvila, potvrdilo se to…….mimochodem ten soud probíhá v Tokiu. Takže sem tu po měsíci zase.
"Pokud jsou všichni připraveni, soudní přelíčení započne."oznámila soudkyně a já polkl. Přesto jsem se snažil vypadat v pohodě. Vzpomněl jsem si na to, co mi řekl Satoshi a trochu zrudl. Zahřálo mě to a uklidnilo zároveň. To sem potřeboval. Řekl sem si, že když zvládnu chodit celý den v krátké sukni, tak teď mě nepoloží v černém kvádru! Odpřísáhl sem pravdu a nic než pravdu a šlo se na věc.
"Naruto-kun, mohl byste popsat celou situaci?"
"Jistě, madam."věděl jsem jak se mám chovat a jak vystupovat. Prostě sem musel být jiný než sem. Klidný a spořádaný. Asi půl hodiny sem jí a porotě vyprávěl, co se stalo. Pak sem se dostal na konec a čekal, kdo se mě zeptá na nějakou pitomou otázku. Dalo se ale celkem jasně předpokládat, že to bude nepřátelská strana. Ta měla velice půvabnou blond advokátku, svině na první pohled. Jmenovala se Kazuko Miro. (dítě míru)
"Mám pár otázek, Naruto-kun."
"Ano, Kazuko-san?"
"Proč jste nezavolal policii hned, jak jste objevil celou organizaci stát nad oběťmi?"
"Popravdě nejsem žádný cvičený specialista, zpanikařil sem."řekl sem popravdě.
"Aha. Ale ani potom, co jste se uklidnil, se nic nestalo?"
"Když se ti čtyři vydali na letiště Narita a Haneda. A zbytek se rozhodoval, co provedou s přeživšími, já se snažil dovolat na policii."
"Snažil?"
"Upřímně, ta slečna, co mi to zvedla, byla tak hlučná, že sem měl štěstí, že to neslyšeli."
"Aha. Zdá se, že i po měsíci jste stále v šoku, Naruto-kun."řekla a udělala tu falešně jemnou grimasu, které mi říkala něco úplně jiného než ostatním. Mě nedostaneš, ty svině! Dívala se na mě a čekala, že vylítnu, nebo se jinak zhroutím před celým soudem. Měla ale smůlu, jsem přece syn právníka.
"Ještě něco máte na srdci, Kazuko-chan?"zeptal se táta a pousmál se na ní.
"Ne. Je jen váš, Minato-san."řekla sladce a posadila se. Byla fakt dobrá, to se musí nechat. Táta přešel až ke mně a mrkl na mě krátce. Pak se začal ptát na různé detaily a já mu co nejlépe a nejpodrobněji odpovídal. Soudkyně i porota poslouchaly a já asi po hodině slyšel to, co sem si přál slyšet už před hodinou.
"Porota, já i pár vyšších úředníků projedeme všechna fakta! Naše rozhodnutí bude definitivní. Za měsíc se bude konat další soudní přelíčení!"řekla přísně a bouchla tím obr kladívkem do stolu! To mě trochu vylekalo, až sem nadskočil.

Asi za šest hodin jsme byli zpátky doma v Takatě. Kakashi s námi tentokrát nejel a rodiče mě v autě donutili převléct se zpět do staro-modrého ženského oblečku, který samo sebou obsahoval krátkou sukni a těsný sáčko. K tomu všemu sem si musel nechat změnit účes paruky. Mamka mi udělala nějakej druh copu, takže sem vypadal jako šprtka s Vysoký!
"Páni."ozval se za námi známí hlas, když sem vystupoval s auta. Moje srdce začalo splašeně bít, když sem si uvědomil, komu ten hlas patří. Otočil sem se, v tom svém převleku a koukal na svého spolužáka, který se na mě lehce usmíval.
"Satoshi, co tu děláš? A jak víš, kde bydlím?"řekl sem trochu popuzeně, ale zároveň sem ho rád viděl, to jen díky jeho povzbuzování sem to celé přežil v klidu. Udělal jsem pár kroků od našich k němu, ale on se jen pousmál.
"Mojí mámě nic neunikne, obzvlášť pak noví přistěhovalci."
"A odpověď na mou první otázku?"řekl sem a složil ruce na prsa. Musel jsem vypadat fakt komicky.
"Chtěl sem tě vidět."řekl a já nedokázal zabránit tomu hloupému zrudnutí.


Vrah
Sasuke Uchiha
Tak roztomile zrudnul, když sem mu řekl pravdu. Byl k nakousnutí, už když vylézal z auta. Ten komplet mu fakt slušel a ještě s tím dětským copánkem. Jak to sakra děláš, Naruto? Kdybys tu neměl rodiče, už bych tě líbal. Bohužel sem netušil jednu základní věc. Naruto byl po mamce stejně jako já, takže to, co následovalo, mě nemělo moc vykolejit……ale ono mě to vykolejilo!
"Ááá, ty si sladkej!"řekla ta krásná rusovláska a za pár sekund mě tak moc drtila svým objetím, že sem nedostával pár minut vzduch. Muž, kterému se Naruto strašně podobal zevnějškem, si odkašlal.
"Kushino, zlato. Vzduch je pro život nezbytný."řekl a rusovláska sebou trhla a pustila mě. Takhle sem ještě dech nepopadal.
"Promiň, promiň! Moc se omlouvám."řekla a chytila mě přitom za ruku.
"To je dobrý."řekl sem jen a snažil se vstřebat, co se právě stalo. Naruto se mi už nějakou chvíli poškleboval a já poznal, že si to užíval.
"Mami, tati. Tohle je můj spolužák, Satoshi Umiya."řekl, když pochopil, že bych nemusel přežít v blízkosti jeho matky.
"Těší mě."řekla mi Kushina Uzumaki a já jí stiskl ruku. Byli tak přívětivý a naivní. Stejně jako jejich syn. Po chvilce poznávání sem zahájil akci, vplížení. Bylo celkem několik možností, jak se dostat do jejich domu. Ta nejspolehlivější byla však zároveň nejjednodušší. A navíc sem jí strašně chtěl.
"No tak já půjdu. Nechci vás zdržovat."řekl sem na oko a otočil se na podpatku. Čekal sem, že to něco řekne buď Minato nebo Kushina, ale to sem se šeredně mýlil.
"Nechceš zůstat na večeři?"zeptal se Naruto a já si všiml překvapení v očích jeho rodičů. Sám sem byl překvapený, ale nedal sem to na sobě znát. Pak si Naruto něco uvědomil a změnil to na něco jiného. "Potřebuju s něčím pomoct,….do školy,……no víš, co myslím..?"řekl a kousl se do rtu. Teď sem byl na řadě já s výpomocí. Ještě, že umím tak dobře lhát.
"Ty ten referát ještě nemáš?"
řekl sem a on se přizpůsobil.
"Ne. Takže…?
"Dobře."řekl sem rovnou a bez sebemenších pochyb. Mamka je zvyklá, že chodím někdy pozdě.
"Fakt?"ověřoval si. Pousmál sem se.
"Jo."
"Tak pojď."řekl a já šel poslušně za ním. Jejich barák byl dost velký. Rozhlížel jsem se a i přes veškeré své momentálně nabuzené emoce sem se snažil zapamatovat co nejvíce s Narutova okolí. Jeho rodiče na to nic neřekli, jen se tak překvapeně dívali a pak odešli do míst, kde je zřejmě kuchyně.
Naruto mě odvedl do svého pokoje a posadil se na židli a rozpustil si vlasy. Já se porozhlédl po oranžových stěnách a pak se posadil na jeho postel.
"Tak jakej byl soud?"
"Šlo to. Až na jednu krávu, to šlo."
"Jakou krávu? Natsu-chan někdo naštval?"Naruto po mě hodil naštvaný obličej, ale já se jen pousmál a prohrábl si vlasy.
"Jmenuje se Kazuko Miro a je to právnička z nepřátelské linie."řekl mi Naruto popravdě a víc ani říkat nemusel. Kazuko sem znal. Byla to pěkná svině. Měl sem jí asi před rokem v posteli a můžu vám říct, že jí jde líp politika. Pro mého bratra a ostatní byla ale nepostradatelná a tak sem se jí nemohl ani po tom zbavit.
"Aha. Takových ještě uvidíš. A ne jenom v politice."
"Radši bych se jim vyhn….vyhnula."řekl Naruto a já poznal, že v sobě začal mít menší rozpory. A nejen ty s pohlavím.
"Děje se něco?"
"Ne. Jen sem netušila, že dneska budeš sedět v mém pokoji na mé posteli."řekl a schoval svojí rudnoucí tvář do dlaní. Byl s toho všeho hotovej. Nejradši by utekl někam daleko. Nedivil sem se mu.
"Pozítří je ta pleso-párty, jak si to pracovně nazvala. Co si bereš na sebe?"zeptal sem se.
"Šaty, co jiného?"řekl Naruto nechápavě. Vůbec netušil, že v tomhle si holky libují. Usmál sem se.
"Večeře. Pojďte dolů."ozval se ženský hlas. Naruto se na mě pousmál a zvedl se. Já ho napodobil.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miky Miky | 8. března 2012 v 8:01 | Reagovat

Jsem hrozně ráda, že mam ten net v mobilu, protože jinak bych si nemohla tenhle díl přečíst hned. Byl skvělý, jako vždy a už chci další!! :)

2 Kyorosan Kyorosan | 8. března 2012 v 9:53 | Reagovat

[1]: vyhoda novych mobilu, taky sem na tom tak byla :D

jinak krasny dil, uz by to chtelo dasli, jinak se toho nenabazim :-D

3 Konduto Konduto | 8. března 2012 v 10:57 | Reagovat

(1 i 2)- Vy jste nějaký obě nedočkavý :-P
Trochu to, jako správnej autor, musím natahovat a uznejte sami, že týden není ani moc a ani málo :-)

4 Miky Miky | 8. března 2012 v 15:26 | Reagovat

[3]: Pro nás nedočkavce je to až moc :D Ale zase lepší, než třeba měsíc :D

5 alla alla | E-mail | 8. března 2012 v 16:06 | Reagovat

Nádhera, už se nemůžu dočkat dalšího :D  :D  :-)

6 kioko kioko | 8. března 2012 v 16:59 | Reagovat

jaj..už zase :D jak to děláš? no prostě se ti toto povedlo a už se těšim co bude u tý večeře :D je to napíínavý :D

7 Mia-san Mia-san | 8. března 2012 v 19:25 | Reagovat

Okamžitě další dííííííl :-D Opět jsi mě nezklamala svou úžasnou tvorbou... už aby bylo pokračování :-D

8 Michie Kurei-ji Michie Kurei-ji | Web | 8. března 2012 v 19:41 | Reagovat

Uff,uff,to je bombový !!!další dííl,prosííím...copak nevidíš,jak tady všichni nedočkavě čekáme ? :DD :)) že nezabije Naruta,že nééé ??? :))

9 kioko kioko | 8. března 2012 v 20:16 | Reagovat

[8]: Podle mě ho teda nezabije ikdyž musí..už v tom minulím díle bylo že ho musí zabít tk sem čekala že to bude v tomhle ale podle mě si naše velká spisovatelka a Sasuke dáávají Hooooodně načas :D

10 Michie Kurei-ji Michie Kurei-ji | Web | 8. března 2012 v 20:21 | Reagovat

[9]: no jako,já si to taky myslím,ale víš čeho je Sasuke schopnej ?:DDDD necháme se překvapit ;) :D:))

11 kioko kioko | 8. března 2012 v 20:40 | Reagovat

[10]: no právě že to wim až moc dobře :D ale občas dokáže překvapit :D to je jako fkt :D :D

12 Konduto Konduto | 8. března 2012 v 21:11 | Reagovat

[10]:i....
[11]: - To je mi debata, dámy :-P
Ale fakt se mi líbí jak prosíte a domýšlíte různý teorie :-)
A nebojte Sasuke překvapí hned nekolikrát a Naruto samo sebou nezůstane pozadu 8-)

13 Eclair Eclair | Web | 8. března 2012 v 21:15 | Reagovat

no páni O_O kam tohle to spěje radši nechci vědět :D rozhodně jsem napnutá jak kšandy až málem praskám :D už se těším na další dílek :-)

14 kioko kioko | 9. března 2012 v 16:10 | Reagovat

[12]: debata to jest veliká to je fkt :D :D no já sem zvyklá si něco domýšlet protože jsem domýšlivá :D :Dikdyž je tio zajímavý že vlastně víš co napsat ale pak vidíš v komentech různý teorie a tak :D :D

15 Konduto Konduto | 9. března 2012 v 20:54 | Reagovat

[14]: Dnes nebo zítra vydáme tu tvojí jednorázovku plus tvůj obrázek :-)
Těšíš se??? 8-)

16 DeeDee DeeDee | 10. března 2012 v 10:08 | Reagovat

Další!!!další!!! další!!!! :D já tu povídku prostě žeru... xP

17 kioko kioko | 10. března 2012 v 10:37 | Reagovat

[15]: oh..no jasně že se těšim ale mám trochu strach mno..přece jenom je to moje 1. povídka :D :D ale jinak jsem v pohodě :D :D já hlavně potřebuju aby když to čtou tk aby to potom ohodnotili...něco jako si mi ty poslala tu kritiku :D tk něco podobnýho...prostě pro a proti :D

18 Konduto Konduto | 10. března 2012 v 12:11 | Reagovat

[17]: Jasně, chápu 8-) né každej je ale toho schopnej :-)

19 Yuki-cat Yuki-cat | Web | 10. března 2012 v 15:37 | Reagovat

Tenhle příběh je skvělý, vždy mi z něj leze mráz po zádech. :-D Úžasné.

20 kioko kioko | 10. března 2012 v 15:44 | Reagovat

[18]: Ale ty toho schopná jsi :D

21 Konduto Konduto | 10. března 2012 v 21:18 | Reagovat

[20]: no :-? možná někdy víc a.... :-D ...někdy víc ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania