Konec festivalu
3. března 2012 v 22:13 | Kated | Never AgainAutorka: Miky
Žánr:Yaoi, hudební, romantica
Já vím, jsem úplně hrozná. Vždycky napíšu jeden díl a potom nejsem schopná se znova dokopat k tomu, abych začala psát další a pak zase když už si k tomu sednu, tak mam jeden díl napsaný třeba za den... Snad mě díky tomu neukamenujete. Část dílku je z pohledu Shiga, jelikož jsem ještě chtěla nějak ukázat jeho povahu a pak už se posouváme trochu dál :) Doufám, že se vám bude líbit ;)
PS od Kated: Miky ještě jednou se omlouvám, že tenhle díleček vydávám tak pozdě /(_ _)\
Zbytek pod perixem
SHIGERU
"Další bude pořádný francouzák." Oznámil a zatočil flaškou. Když se zastavila na Daeminovi, bylo mi to upřímně jedno, ale jakmile se ukázalo, že jeho oběť bude Kim, začalo mi to hrozně vadit. Ten je můj! Ten má být můj! Moje další trofej do sbírky. Říkám si v hlavě. Kim se na něj podíval a já v jeho očích uviděl zvláštní výraz. Mohl by to být strach? pomyslel jsem si. Že by se kromě mě ještě s nikým nelíbal? Pak jsem ale spatřil, jak se Daeminovi lehce pohnuly rty a Kim se téměř okamžitě uvolnil. Jen co se k sobě naklonili a začali se líbat, jsem se jen tak, tak držel, abych nevyskočil a nevrhl se mezi ně. Co to se mnou je?!
"Wow!" zaznělo po chvilce od Ruiho a kluci se v tu chvíli od sebe odtrhli. Další na řadě s točením byl Daemin.
"Já chci taky vidět nějaký pořádný francouzák, takže další úkol je jasný. Akorát se budou muset zapojit i ruce." Řekl, zatočil flaškou a ta se svým koncem zastavila na mě. Mé tělo ihned ožilo. A teď by to ještě mohlo padnout na mou oběť, řekl jsem si a jaké bylo mé překvapení, když se to tak doopravdy stalo. Bohužel v tu chvíli promluvil Daemin. Myslel jsem, že ho za to asi přiškrtím.
"Řekl bych, že tady jde udělat kompromis. Ty jsi neříkal žádný svůj trapas nebo něco s holkama, tak vzhledem k tomu, že ses líbal teď, tak stačí, když ho řekneš a já vytočím Shigovi někoho jinýho." Vypadalo to, že všichni s tím souhlasili. Teda všichni až na mě. Ne, že by mi nezajímalo jak to má s holkama ale fakt, že bych ho mohl už konečně dostat, i když by se jednalo jenom o líbání, mi naprosto pohltil. Začal jsem Daemina probodávat pohledem.
"Já nemám nic, co bych mohl říct." Ozval se Kim potichu.
"Ale vždyť když jsem si nedávno psal s Junem, tak říkal, žes měl alespoň dvanáct cufleků, tak to třeba můžeš." Nenechal ho Daemin.
"No-… víš, to… nemůžu." Koktal a já věděl, že už mám skoro vyhráno.
"Kime, no tak!", "Řekni to!" Začali všichni a on neustále koktal, že nemůže a zároveň se vyhýbal pohledu na mě.
"Dobře, tak ale pořádnýho francouzáka, ať máme na co koukat!" Zakončil to Deamin a to byla věta, na co jsem čekal. Okamžitě jsem se přesunul ke Kimovi a ještě než stačil nějak zaprotestovat, ho začal líbat. Úplně znehybněl, takže to šlo dobře. Ovinul jsem svou ruku kolem jeho pasu a mezitím se mu dobýval do úst. Rukama jsem se začal přesouvat ze zad přes břicho až k bradavkám a zároveň se ho snažil nějak zapojit. Je můj! Vyvstalo mi v hlavě. Ten úžasný pocit vítězství. Jen moment na to, jsem ucítil vlhkost na tváři. Dost mě to zarazilo, jelikož jsem správně uhádl, že to byla slza. Pomalu jsem otevřel oči a díky naší blízkosti na něj skvěle viděl. Hned na to ztrápeně vzdychl a já si jen pomyslel, jak jsem mu to jen mohl udělat. Ihned jsem se od něj odtáhl. V tu chvíli na něj však začali kluci opět dorážet.
"Kime!"
"Řekni nám to!"
"My to nikomu neřekneme. Chceme to vědět!"
Bylo vidět, že se jen stěží drží. Lehce koukl na mě a v tu chvíli naprosto vybuchl. Vstal a skoro ječel.
"Chcete to vědět? Tak já vám to řeknu! Ve škole jsem za šprta a skoro nikdo se, se mnou nebaví. Pokud nepočínám Scianu, tak jsem se s holkou snad ani jindy nebavil, než třeba když po mě něco chtěla do školy. Úplnou náhodou jsem si konečně myslel, že jsem našel kámoše, který mi rozumí, když jsem se najednou vzbudil s ním v posteli. Na sobě minimálně patnáct cucfleků a tak si to štrádoval do školy, kde jsem byl od té chvíle hlavním tématem. Nemám tušení, co se tu noc stalo a ani nevím, jestli to chci vědět, protože tak bych si začátek svého sexuálního života vůbec nepředstavoval. Nechtěl jsem se už nikdy s onou osobou vidět, ale musel jsem a byl v jeho posteli zase. Nechci ho vidět, ale pořád se mi objevuje v životě a dělá si ze mě srandu! Už to prostě nevydržím. Máte tu, co jste chtěli!" Během toho mu už slzy začaly stékat po tváři v plném proudu a jen co to dořekl, téměř vyběhl ze stanu.
Nemluvil teď náhodou o mě? Jakmile mi došlo, že celé tohle je o mě říkal jsem si, že když měl patnáct cucfleků, tak to je celkem slušný, ale ten jeho výraz při tom vyprávění mi naprosto dostal. Co jsem mu to proboha udělal? Myslel, že našel konečně kamaráda... Začátek sexuálního života? Vždyť vůbec nic neví... A srandu si z něj nedělám, nebo snad jo? Létaly mi myšlenky hlavou. Jedna přes druhou bez jakéhokoliv řádu.
"To jsme asi dost posrali." Vyslovil nahlas Reito fakt, který si každý asi myslel.
"Co budeme dělat?" Začal Imy. "Neměl by za ním někdo jít?"
"Já to udělám." Řekl nejistě Rui.
"Dobře, běž a my to tady mezitím uklidíme." konstatoval Daemin. Všichni se na jeho povel začali zvedat a já jen nečinně koukal, jak Rui odchází, aby utěšil bolest z mojí chyby.
RUI
Sice jsem řekl, že za ním klidně půjdu, ale jakmile jsem vyšel ze stanu, zjistil jsem, že nemám tušení, kam by mohl jít. Naštěstí to vyřešil za mě. Uslyšel jsem jeho vzlyky a šel po zvuku. Seděl na zemi, opřený o buňku se sprchami a snažil se klidnit pláč. Pomalu jsem k němu přišel.
"Nechceš se jít raději projít. Nemusíme nic říkat, ale myslím, že by ti procházka pomohla. Navíc, když tady jen tak budeš sedět, tak tě každý uslyší, přijdou a budou se tě ptát, co se ti stalo a to předpokládám, že by bylo asi tak to poslední, co by si v tuhle chvíli chtěl."
Jeho uslzené oči na mě pohlédly. Věděl, že mám pravdu a tak se za pomoci mé ruky zvedl a šel pomalu za mnou. Věděl jsem, že nic neřekne, dokud mi nebude věřit a tak jsem se mu odhodlal říct věc, kterou jsem ještě nikdy nahlas nezmínil.
"Myslím, že jsme úplně stejní." Neptal se proč, ale přesto jsem pokračoval.
"Teda ne úplně, ty máš mnohem víc odvahy, než mám já. To, cos řekl tam uvnitř. No, jsem na to stejně. Teda alespoň částečně. Nikdy jsem se s nikym nelíbal, nechodil jsem s holkou a nemám pořádné přátele. Vím, jak se cítíš, nebo alespoň tuším. Seš první člověk, kterýmu jsem to kdy řekl." Vyprávím tak, aby mě slyšel, ale bylo to nemožné pro kohokoliv dalšího. Už před nějakou dobou jsme vyšli z areálu festivalu a teď už jenom tak bloudíme ulicemi města.
"Jenom bych ti chtěl říct, že tu jsem pro tebe, kdyby ses potřeboval s něčím svěřit, nebo si jen tak promluvit. Dusit v to v sobě a dělat, jako by se nic nestalo, není dobrý. Všechno se to nahromadí a jednou vybuchneš víc, než jsi to udělal dneska... I když teda v tomhle asi nemůžu moc radit, když dělám přesně to stejný."
Kráčeli jsme tmou. Kimovi už slzy netekly a po chvilce dokonce sám promluvil.
"Děkuju, žes mi to o sobě řekl. Neboj, nikdo jiný se to ode mě nedozví."
"Věřím ti. Kdybych měl už jenom pochyby, že by si to mohl někomu vyklopit, tak ti to neřeknu. Chceš si promluvit o tom, co se dneska stalo?"
"Nejsem si jistý. To co jsem udělal dneska je... Prostě jsem to v sobě už neudržel. A on tam zase byl a tak koukal!"
Neptal jsem se, kdo je ona zmíněná osoba. Jestli bude chtít, tak mi to řekne později. Povídali jsme si spolu alespoň dvě hodiny. Bezhlasně jsem poslouchal Kimův příběh o potkání oné bezejmenné osoby díky receptu, přes noc u něj, následný den ve škole až po fakt, že ho uviděl tady. Chvílemi se zadrhával, jakoby si musel dobře promyslet, jak má pokračovat a jestli mi doopravdy může říct všechno a hlavně jak to má říct, aby nemusel zmiňovat jeho jméno. Pomalu, ale jistě jsme se nakonec blížili zpět k areálu festivalu. Sledoval jsem, jak Kim zalézá do auta a sám přemýšlel nad tím, co mi řekl. Kdo by to mohl být? Někdo tady na festivalu... Jak dlouho se Kim zná s Daeminem? Mohl by to být on? On se ke Kimovi občas chová, že by mohl být víc než kamarád... S těmihle myšlenkami jsem pomalu propadl do říše snů.
KIM
Ráno jsem se vzbudil díky zvonění mého budíku. Ihned se mi vybavila včerejší, teda vlastně dnešní, noc. Jak jsem to mohl udělat? Jak jsem se tam mohl prostě jenom tak rozkřičet? Jak jsem to mohl vůbec někomu říct? A navíc přede všema? Co si teď o mě budou myslet??! Natáhl jsem na sebe nějaké oblečení (a dával si pozor, abych náhodou nevzal něco od Shiga) a vylezl ven z auta.
"Dobré ráno, už je ti líp?" Ozve se hlas za mnou. Otočil jsem se a uviděl Ruiho.
"Jo, děkuju, že jsi mě vyslechl."
"Nemáš zač. Jdeme na snídani?" Zeptal se nenuceně. Pouze jsem kývnul hlavou, zamkl auto a vydal se za ním. V jídelně byl Daemin. Jakmile zpozoroval, že jsme vešli, okamžitě na nás zamával, ať si tam jdeme sednout. Vzhledem k tomu, že vedle něj seděl Shigeru jsem chtěl okamžitě zdrhnout, nebo dělat, že mi třeba zrovna volá Randon, že musím jít něco udělat, ale Rui by mi utéct nenechal. Opatrně mi dloubl loktem a spolu jsme se vydali k jejich stolu.
"Jak ses vyspal?" Zeptal se Daemin jako by se nic nestalo.
"Jsem celkem rozlámanej. Sice jsem si v autě krásně udělal postel, ale stejně to není ono." Odpověděl jsem stejně nenuceně. Jsem rád, že se nebavíme o včerejšku. Nemohl jsem si nevšimnout Shigova zvláštního pohledu, ale snažil jsem se ho úplně ignorovat. Po snídani jsme se každý vydali jiným směrem. Daemin za Randonem, kvůli něčemu se zvukem, Rui za fotografama a já půjčit bicí další skupině. Bohužel jsem byl následován a zrovna tím, od koho bych to nejméně chtěl. Shig se držel tak čtyři kroky za mnou. Nemluvil, ale šel pořád. Jakmile jsem odnášel krabice s bubny na pódium, sedl si na jednu z beden, které tam byli a jen mě pozoroval. Bylo to celkem nepříjemné, ale alespoň nemluvil.
Večer jsem se ho zbavil snad jen díky tomu, že za mnou přišla Sciana, celá nadšená ze svatby a začala mi tam všechno popisovat. Neměla na to moc času, jelikož už odehrála a měla namířeno do hotelu, ale slíbila, že mi ještě napíše a domluvíme se. Trvala na tom totiž, že na tu svatbu budu muset přijet. Ten den jsem šel spát rychle, nechtěl jsem, aby mě Shigeru zase sledoval. Proč za mnou vůbec leze? Vždyť tu už nemá co dělat. Hrát už hrál, tak si měl s kámošema odjet do hotelu a mě nechat na pokoji. A kde má vůbec kámoše? Kromě Imyho, který se bavil s Ruim, jsem nikoho jinýho neviděl...
* * *
One final fight, for this tonight.
Woah...
With knives and pens we made our plight.
Woah...
And I can't go on without your love, you lost, you never held on.
We tried out best... Turn out the light,
Turn out the light.
Dohrála svůj přídavek akorát poslední skupina a tím celý festival skončil. Shigeru, opět, seděl na bednách a jen mě sledoval, jak odnáší své bicí do auta.
"Moc ti to trvá." Oznámil mi jednou, když jsem kolem něj procházel..
"To ti může být úplně jedno, jak moc mi to trvá." Řekl jsem a pokračoval ve svém tempu. Možná i dokonce trochu zpomalil.
"Není mi to jedno. Nemůžu jet domů." Ozval se.
"Nemůžeš jet domů? Co tu vlastně vůbec děláš? A kde máš kámoše? Neměl si být náhodou už včera v hotelu a tam mít další úžasnej mejdan?"
Shig se pouze zvedl, došel ke mě svou kráčivou chůzí a chytil mě kolem pasu. Naklonil ke mě svou hlavu tak, že se mě skoro dotýkal a pošeptal mi:
"Ty to nevíš? To já jsem ten, u kterého ti Daemin zařídil bydlení. Doufám, že už se nemůžeš dočkat stejně jako já."
Komentáře
Moc pěkné, tenhle příběh se mi líbí a že je jeden z mála
Začala sem si říkat, že to snad moje sis nikdy nevydá....ale zázraky se stále dějí i v dnešní moderní době ![]()
Skvelý diel
Teším sa na pokračko ! Dúfam ,že bude čo najskôr ![]()












Ehm... No, ako začať?... Za prvé: Konečne! Za druhé: He?.... Akože... fájn
... Ale takto to ukončiť! To sa nerobí! *okej, ja to robím tiež, ale to je detáááil!* ... Uf, snáď bdue ďalšia kapitola čo najskôr
... Dúfam dúfam dúfam!... Do tohto príbehu som zamilovaná! 