close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vzduch a písek (8.část)

26. února 2012 v 7:22 | Konduto |  Vzduch a písek
Narumi:
Druhý den sem se probudil relativně brzo. I Ayumi se divila, když kolem desáté vstoupila i s celou mou bandou do pokoje. Měl sem radost, že je mám všechny kolem sebe a že jsou všichni v pořádku. Jediný, kdo tu nebyl, byl Yusuke. Ale upřímně, to mě nepřekvapovalo. Určitě se někde v koutě obviňuje a nemá odvahu za mnou přijít. No,…….to si s ním vyřídím později. Asi bylo hodně vidět, nad čím uvažuju, protože se Ayumi začala hned pídit, co mi je. A chytila mě jemně za ruku a žádala očima odpověď.
"Ale nic jen mě tak napadlo……"začal sem se vymlouvat a ona poznala tenhle můj obličej.
"Co?"zeptala se a chtěla vědět, co mě trápí.
"No,….víš….."začal sem, ale nedořekl.
"Narumi-nii-san!"vypískl vysoký hlas a Ayumi už nebyla jediná, kdo seděl na mé posteli. Malá Sayuri mě chvíli pevně objímala a já byl za její příchod velmi vděčný. Ayumi totiž nechala náš rozhovor na později. Dokonce tomu prckovi ukápla nějaká ta slzička. Musel jsem se pousmát, když přišlo její dvojče a tvářilo se jako, když mě jde zabít. Tomu říkám rozdílné osobnosti.


"Už je vás tu tolik."řekl mužský mě dobře známí hlas. Podívali jsme se po sobě a já se zeptal, jestli se něco stalo. Samo sebou, že jsem tím myslel tátu a Sasuke mě moc dobře chápal. Jenže se rozhodl mi odpovědět stroze a mlhavě. Chvilku jsme se dohadovali, než moje sestra Ayumi zaprosila, aby mi řekl něco víc. "Nemůžu. Hrajeme si na dospělý, kteří chrání své děti."Ayumi to sice nepochopila ale já ano. Něco vymýšlí,…..táta se snaží najít řešení………pro mě. Pro mě. Tak proč mu sakra nedůvěřuju?! Promiň tati. Od teď budu!
Usmál sem se a už moc nevnímal právě probíhající konverzaci. Konec mi ale neušel……..
"Kde je vlastně Yusuke? Vždyť ho dneska měli pustit."řekla Ayumi a měla ve skutečnosti pravdu. Škoda jen, že jako ženský jí unikaly způsoby kluků. A tak se po vražedných pohledech ze Sasukem rozhodla odejít a najít svého prince na bílém koni. Doufám, že se zase pohádají.

O hodinu později jsem v pokoji osaměl, protože Sakura-sensei mi zakázala návštěvy a všechny vyhnala na oběd. Prý sem moc slabí a blablabla! Chtěl jsem všem dokázat opak, ale pravdou bylo, že jen hloupí posazení bylo problém. Nudil sem se a tak sem zkoušel sedy častěji a za patnáct minut sem už chodil po pokoji a docela mi to šlo. Koukl sem se z okna a přál si jít trochu na vzduch. A sakra, co mi brání? Otevřel jsem tedy okno a vyskočil ven tak, aby si mě nikdo nevšiml.
"Auvajs!"oznámil jsem sám sobě, když sem skončil na tvrdé zemi a bolel mě snad každej sval v těle. Co to bylo? Normálně mě tahle výška neskolí. Něco se mnou bylo, to mi bylo jasný. Určitě se to týká chakry s ničím jiným problémy nikdy nejsou. Vzdychl sem a rozhodl se to neřešit a pokračovat dál ve své procházce……s větší opatrností. Bez riskování je život ale tak nudnej.
Po asi deseti minutách sem došel k nedalekému jezírku, kde sem se posadil na molo a docela chytal dech. Vůbec sem netušil, kam se poděla má normální výdrž. Ještě párkrát sem zopakoval hluboký nádech a výdech než sem se s klidnou tváří a pár otázka mi v hlavě zahleděl na hladinu.
Co se to se mnou stalo?!
Řekl sem si, když sem zahlídl ten zafačovaný obličej! Trochu ve mně hrklo!
Co mi je?
Takhle sem ještě zřízenej nebyl. A něco mi napovídalo, že ani být nemám.
Takhle přeci moje obvyklá zranění nevypadají, nebo jo?
Sklopil sem ještě víc hlavu a zatnul ruce v pěsti. Bylo to vážné. To, co semnou je. Už mi to konečně dochází…….mám asi něco s chakrou. Proto nezvládám seskok základní výšky. Proto táta zmizel. Proto na mě dospělí mluví v hádankách. Proto se sakra všichni tváří, jako……………
V tom se z druhé strany cesty přiřítila ta nejkrásnější dívka, co sem kdy viděl! Úplně mě oslnila a přitom sem měl pocit, že už sem jí někde viděl! Zapomněl jsem na svojí depresi a pozoroval jí, jak utíká směrem ke mně! Měla nízké boty, černé vysoké podkolenky, krátkou sukni a bílé tričko s krátkými rukávy. Co mě ale uchvátilo jako první, co mi rozbušilo srdce, byly její nádherné dlouhé rudé vlasy! Když byla pár metrů ode mě, všiml sem si, jak z jejích černých očí proudí potoky slz. Až teď mi došlo, kdo to je……….nepoznal sem jí proto, že na sobě neměla ten tmavej kabátek……no, a taky proto, že teď se netvářila jako vrchní zabiják. Teď to byla normální zranitelná dívka, kterou něco rozrušilo. Pousmál sem se.
Je silná a nechce, aby si ostatní mysleli, že ne……..líbila se mi.
Vůbec si mě nevšimla a posadila se na břeh těsně vedle mola. Brečela strašně moc a párkrát bouchla pěstí do země. Bylo mi jí líto a navíc sem chtěl……..no, chtěl sem jí poznat. Asi mě nejspíš vyžene nebo zmlátí, z holkama to neumím, ale za pokus nic nedám. A tak sem se zvedl, přešel molo a snažil se jí nevyděsit. Bohužel sem nemehlo a tak sem zakopl o kus nějakého provazu a rozplácl se jak dlouhý tak široký na konci dřevěného mola. S těžkostmi sem se snažil postavit a…….
"Co tu děláš?!"vyjela na mě hned. Jo, teď už se mi její osobnost vybavuje líp. Je to ta holka a písečné. Ta, co bojovala s Yusukem, Ayumi a Hidekim. Jestli si myslela, že si to nechám líbit……
"Byl sem tu první! Radši řekni, co tu děláš ty?!"
"Do toho ti nic není a teď vypadni!"snažila se mi nekoukat do očí, abych si nevšiml, že brečela. Ale na to už je pozdě. Viděl jsem tě bez tvé hrdosti, holka.
"Ne."
"Ne?!"zatvářila se překvapeně, jako kdybych neuposlechl nadřazený rozkaz.
"Už to tak bude…..Jak se jmenuješ?"pousmál sem se a šel rovnou k věci. To jí překvapilo ještě víc a s nehraným naštváním se po mě podívala!
"Cože?! Teď sem ti řekla, že………..!"
"Buď nepříjemná jak chceš! Já neodejdu! Možná si to ale rozmyslím, když mi řekneš své jméno a co se ti stalo?!"řekl sem a pohlédl na ní pevným pohledem, ze kterého lze usoudit jediné. A to, že si nedělám srandu.
"A proč bych měla?! Změní se tím něco?!"zjemnila, ale stále si zachovávala svou hrdost v hlase.
"Možná jo a možná ne. Ale……"já jen vzdychl a pohlédl do jejích černých uslzených očí, které byly stále připravené kdykoliv zaútočit.
"Ale?"řekla už skoro šeptem a já pokrčil rameny a pousmál se na ní.
"Rozhodně to bude lepší než teď."řekl sem a nehraně mi trochu zrudly tváře, když přivřela oči a její tváře chytaly menší růži. Podívala se jinam a utřela si oči. Já tam chvíli asi dva metry od ní stál a neodvažoval se něco říct. Koukala se ještě pár minut do svého klína než zvedla hlavu a obdivovala modrou hladinu jezírka. Vypadala, že nad něčím přemýšlí a……..
"Misaki."šeptla poraženě a mě poskočilo nehraně srdce. Ona mi to fakt řekla. Až teď sem si všiml, že mě bolí docela nohy a tak sem si sedl kousek od ní a sledoval hladinu taky. Pak sem se podíval na ní a jemně se snažil zjistit víc.
"Kdo ti ublížil, Misaki?"
"Všichni a……….nikdo."
"Co tím myslíš?"
"Jsi první, kdo mě takhle vidí. Takže jestli to někomu řekneš, tak…..!"řekla přísným hlasem a přivřela na mě vážné oči.
"Neřeknu. Slibuju."myslel sem to vážně a ona to zdá se poznala taky. Proto zase zjemnila a rozhodla se mi to říct.
"Vyzvala sem na souboj Uzumaki Naruta."řekla a čekala na něco, co jsem neudělal.
"Cože? A on tě zranil?! To mu nedaruju!"řekl sem naštvaně a už se zvedal. Ten můj táta je fakt pitomec! Zadržela mě její ruka a její překvapený pohled. Pak se mě s rudým zabarvením svého obličeje rychle pustila, soustředila se jen na svůj klín. To sem nepochopil. Urazilo jí to nebo co?
"Tebe to vůbec nepřekvapuje? Vůbec ti to nepřijde směšný?"řekla jemně.
"Ne. Proč by mělo? Už to dlouho nikdo neudělal,….máš docela kuráž……To se mi líbí a….."pak sem se zarazil a další ruku před pusu. Trochu sem zrudnul a po očku se podíval na Misaki. Překvapeně zamrkala a pak se s poloúsměvem podívala radši jinam.
"Tohle mi řekl taky."řekla a podívala se na mě detailněji.
"Kvůli tomu si ale nebrečela, že ne?....Totiž proti němu každý prohrává."řekl sem a upřímně mě těšilo, že jí nevadí, když jí řeknu, že se mi na ní něco líbí.
"Ne. Ale jeho pravdivá slova,……najednou si Toshiro a Yori nenechali nic líbit a…..Toshiro mě uhodil a…..já……nikdy sem ho neviděla tak naštvaného. Ani jednoho z nich a….."začala si mnout místo na tváři, kde jí asi ten Toshiro uhodil.
"Klid. Nic tak strašně hroznýho si jim přeci udělat nemohla, no ne?"řekl sem a nevědomky se k ní přisunul blíž. Zřejmě jí to nevadilo a taky se na mě podívala tak zvláštně…….
"A co když udělala?"
"Záleží na tom co?"řekl sem a čekal, jestli mi to poví. Teď už jí to asi bylo jedno.
"Celý život sem se k nim chovala jako k podřízeným, jako ke kusům hadru, se kterýma můžu kdykoliv vytřít podlahu. A přitom, byli vždycky milý a vstřícní…..nestěžovali si a já si nikdy plně neuvědomila, že jsou stejně staří a stejně………silní."poslouchal jsem jí a vzpomněl si na její postoj, když sem jí viděl poprvé. Ano, byla na všechny kolem sebe trochu drsnější, ale to k ní prostě patřilo, svým způsobem se tím chránila před bolestí. Chránila se svou hrdostí a arogancí…..to mi sakra někoho připomíná.
"Dobrá. Možná to, co si dělala, nebyl nejlepší přístup ale….nezapomínej, kdo si."
"Cože?"pozorně mě sice poslouchala, ale tohle nepochopila,….tak jinak.
"Nehraj si na někoho, kým nejsi jen kvůli názoru ostatních."řekl sem. "Slib mi to, Misaki."dodal sem a nastavil před ní malíček. Její obličej zrudl a chvilku si hrála nervózně s prsty. Pak ale přikývla a propletla svůj malíček s tím mým.
"Zkusím to."šeptla, ale do očí se mi nepodívala.
"Fajn, to mi stačí."pustila mou ruku a chvíli jsme se jen tak dívali na hladinu jezírka. Viděl jsem skrz obraz ve vodě, že už jí je líp a tak sem si v duchu pogratuloval. Minuta sem, minuta tam………
S čista jasna ve mně hrklo, když sem si vzpomněl, jak dlouho už sem venku! Sakura-sensei mě zabije! Zvedl sem se a chytl se za hlavu. Misaki se postavila taky a překvapeně si mě prohlížela.
"Co se děje?"
"Musím jít, jinak mě jedna pani zabije. Uvidíme se pak."řekl sem a dal se do polo běhu.
"Počkej! Za co tě zabije?!"křičela na mě Misaki. Asi nepochopila ironii. Ženský.
"Za to, že nejsem v nemocnici!"odpovídal sem jí svým křikem a běžel dál.
"Ty máš být v nemocnici?!"
"Jo, to je na dlouho! Zatím!"křikl sem znovu a nechtěl jí děsit svým stavem, i když to v téhle zafačované verzi moc nešlo.
"Ani ses nepředstavil, Usuratonkachi!"zaslechl sem poslední naštvaný křik. Pousmál sem se a zastavil se. Nadechl se, a co nejvíc nahlas zařval jejím směrem…..
"JSEM NARUMI, KRÁSNÁ SLEČNO!!!!"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Konduto Konduto | Web | 26. února 2012 v 10:08 | Reagovat

A je tu další díl :-P podíváme se k Narumimu ;-)

2 kioko kioko | 26. února 2012 v 20:29 | Reagovat

Tohle se ti povedlo :) Tohle se ti opravdu povedlo...tenhle díl byl zajímavej ale pořád je mi Narumiho líto...fkt se teším na další dílek protože jsem docela dost zvědavá co Naruto a Sasan zase vymysleli :D děkuju ;) :)

3 Michie Kurei-ji Michie Kurei-ji | Web | 26. února 2012 v 21:04 | Reagovat

Jééé,to byl krásnej díl :) moc se mi líbil :) Ten Narumi je ale hodnýý,hihi..Ať se uzdraví,musí !!Naruto s tím něco udělá,že jo ?:) Počkat,proč ji teda ten Toshiro nebo jak se jmenuje uhodil ? O_o

4 kioko kioko | 26. února 2012 v 21:47 | Reagovat

[3]: podle mně jí uhodil kvůli tomu co jí řekl Naru-chan že vlastně poznal jak byla panovačná..tk asi proto

5 Konduto Konduto | 26. února 2012 v 22:38 | Reagovat

(3)- No to víš, hrnec přetekl:-P příště se to dozvíš:D

(4)- Ses docela trefila, ale přesnější popis dám v příštím dílu, kdy celou napjatou situaci o hádce mezi Misaki a jejími spolubojovníky objasní Ayumi Uzumaki do detailu 8-)

6 kioko kioko | 27. února 2012 v 15:44 | Reagovat

[5]: no super..heleď už se těšim..mám na tebe dvě otázky a mám pro tebe jeden příběh kterej sem psala na mobilu asi 5 minut a příběh mně trknut hned do hlavy tkže bych ti ho poslala :D
1) máš FB nebo něco jinýho kam bych ti to mohla poslat?
2)původně jsem měla tedy dvě otázky ale tu jednu sem zapomněla tk se tě ptam na něco jinnýho :D ---> Jk se máš? :D

7 alla alla | E-mail | 27. února 2012 v 18:13 | Reagovat

Krása :D  :D

8 Michie Kurei-ji Michie Kurei-ji | Web | 27. února 2012 v 20:40 | Reagovat

[5]: Hm,hm..aha :DDD no tak to jsem zvědavá,hej už se mega těším ! už aby byla neděle...už máš něco napsanýho ?? :))) :DD  Hlavně se těším na Korunního svědka..hihi:) :DD Jak to asi dopadne..všechno O_o :) :D

9 Konduto Konduto | 27. února 2012 v 22:24 | Reagovat

(6)- FB nemám (asi jsem jediná na planetě) Vlastním jen e-mail a mobil
Mám se dobře :-D

(8)- Korunního svědka: N. M. T. už mám napsanýho, jen detaily :-P
A na pokračování: Vzduch a písek, na tom dělám :-)

PS: Nemám ráda / přímo nesnáším happyendy ale.......když postavy do příchodu Happyendu trpí a různě strádají, to mi neva 8-) naopak!
Takže na průběh povídek a jejich ENDINGů se můžete těšit :-) bude to VOSTRý :-! believe it! :-D

10 kioko kioko | 28. února 2012 v 17:01 | Reagovat

[9]: tk já bych ti to kdybys chtěla, poslala na ten e-mail a mimochodem..nejsi jediná kdo nemá FB :D

Korunní svědek je boží! :D hlavě teďka ten souboj je napínavej....oh♥ Konduto-sama já se asi rozteču♥ :D :D

já mám ráda happyendy ale tk mám hrozněráda když postavy trpí :D (asi jsem masochista) :D ale jakože ty špatný konce mě vždycky dojmou :D :D ale jako už se těšim na tu ostrost :D :D

11 kioko kioko | 29. února 2012 v 17:21 | Reagovat

[Smazaný komentář] děkuju :d to mně opravdu lichotí ale varuju tě :D je to strašně kráátký :D je to jenom chvilkovej nápad napsanej do mobilu :D

12 Konduto Konduto | 29. února 2012 v 20:29 | Reagovat

[11]: To nevadí, přečtu si to klidně víckrát za sebou :-? Už ten komentář m.žu smazat?? :-) Opsala sis to?

13 kioko kioko | 29. února 2012 v 22:11 | Reagovat

[12]:  ok..jj můžeš...už to mám ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania