close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

KORUNNÍ SVĚDĚK-Nesmím milovat tebe (3.část)

16. února 2012 v 22:40 | Konduto |  KORUNNÍ SVĚDĚK-Nesmím milovat tebe
Dívka (17)
Natsumi Maki
Přestěhovali jsme se s našima s Tokia sem. Do Takaty. Je to krásné a malebné město a navíc je víkend, takže si můžu dělat, co chci….samo sebou, že jen doma. Osobně mi to docela vadí, ale nic s tím nenadělám. A tak tu teď sedím ve svém novém žluto-oranžovém pokoji a připravuju si do nové střední školy jménem Ami.
"Natsumi?"zaslechla jsem tátův hlas a zvedla hlavu od učebnice matematiky.
"Ano?"
"Pojď dolů, je tu Kakashi."řekl a já sem vystřelila jak raketa po zážehu. Těšila sem se na nové zprávy! Bylo to poprvé za čtyři dny, co sem někdo přišel od tajné služby policie. Seběhla sem schody a poslední tři přeskočila! Odbočka jedna, odbočka dvě a sem v cíly.
"Co je nového?! Co je nového?!"vykřikla sem a vyvalila oči na tátova známého, který měl za úkol chránit naší rodinu. Kdyby na mě nebyl zvyklý asi by spadl ze židle. Táta to s poloúsměvem přešel a mamka si dala ruku před pusu, jinak by dostala záchvat smíchu.
"Slovu živá dáváš úplně nový rozměr."řekl jen Kakashi a pousmál se na mě. Já ale chtěla vědět, co se děje, že přišel až k nám domů. Většinou jen volá anebo to probírá s tátou v jeho práci.
"Přejděte k věci?! Něco se děje, že jo?!"řekla sem a bouchla přitom do stolu vedle. Mamka si mě prohlédla a přešla ke mně. Políbila mě na čelo a podívala se mi do očí.


"Natsumi, co jsme si říkali o chování mladých dívek?"
"Milé, příjemné, uctivé, stydlivé……………..a co se teda děje?!"řekla sem a nehodlala ustoupit ze své žádosti! Mamka si povzdechla a se slovy, že se nikdy nezměním, se otočila na tátu.
"Museli soudní přelíčení přesunout. Místo za týden bude až na konci září."řekl a netvářil se moc nadšeně. Můj táta byl právník a to dost dobrý. Naučil mě toho spoustu o přežití mezi politickými a právnickými vrstvami. A i mnohem víc: Když mi bylo sedm, přesvědčil mně, abych začala chodit na karate. Za pět let sem byla nejlepší ve třídě a ve svých šestnácti sem dostala černý pásek!
"Cože?! To je přece moc dlouho!"řekla sem překvapeně. Táta se smířeně podíval na Kakashiho.
"Jinak to nejde, Natsumi. Nezapomeň, že si se tak rozhodla sama."řekl mi a trochu se zamračil. Já jen nafoukla své růžové tváře a sklopila hlavu k zemi.
"Vždyť já vím."

Pondělí osmého září. Ráno před mou novou školou. Mamka mě sem zavezla a nezapomněla mi, za těch dvacet minut, připomenou všechna pravidla slušného chování mladých dívek v mém věku. Nadechla sem se a vešla za novým dobrodružstvím do třetího ročníku. Třídu jsem hledala celé věky, blbí římský číslice, kdo se v tom má vyznat?! A aby toho nebylo málo, otáčeli se za mnou skoro všichni kluci na škole. Prasata! Dívali se mi na stehna a slintali! Ignorovala sem je a snažila se vypadat nenápadně. Toho ale bohužel nešlo docílit. Konečně sem našla svou novou třídu a zaklepala sem na ní. Otevřel mi hnědovlasý učitel s příjemným hlasem a úsměvem na rtech.
"Dobrý den. Já sem tu nová a……"nestačila sem ani domluvit.
"Dobrý den. Počkej chvilku."řekl a odběhl do třídy.
"Co to..?"řekla sem si pro sebe a nad hlavou se mi objevily otazníky. Nechal trochu přivřeno a tak sem slyšela, co říkal třídě.
"Takže třído, dneska tu uvítáme novou spolužačku. Budu rád, když jí mezi sebe vezmete bez problémů."
"Jupí, řekněte sensei, je hezká?!"ozval se potěšený hlas a pár cvoků ho napodobilo.
"Klídek, Kibo, abys jí nevyděsil."odpověděl mu nezáživně sensei a vrátil se ke mně. Otevřel dveře a nechal mě projít. Třída oněměla úžasem. Dlouho mi trvalo, než mi došlo, že sem to způsobila já. Koukali na mě a prohlíželi si každý kousek mého těla. Trochu sem se začervenala a vzpomněla si na kázání své maminky. Uklonila sem se a příjemně usmála.
"Ahoj, jmenuji se Natsumi Maki. Je mi sedmnáct let a přišla jsem sem z jedné střední školy v Tokiu."řekla sem tím nejpříjemnějším hlasem, který sem svedla. Tím sem ohlas celé třídy ještě zvětšila, obzvlášť ten u zástupu kluků.

Kluk (18)
Satoshi Umiya
Ve chvíli, kdy nám učitel oznámil tu skvělou novinu, že máme novou spolužačku, všichni naráz zmlkli a stočili svůj pohled ke dveřím. Mě to moc nezajímalo a tak sem vykoukl z okna ven na rozkvetlé stromy sakur. Až když ve třídě zavládlo ticho a následný pískot uznání, otočil sem se a s nehraným okouzlením hleděl na toho anděla ve školní uniformě. Moje srdce začalo nefalšovaně rychle bít, až sem se zděsil toho přívalu emocí. Silou vůle sem se uklidnil, ale stále z ní nespouštěl oči. Měla dlouhé štíhlé nohy s překrásnými stehny, které byly s půli zakryty krátkou sukní. Útlý pas, střední hrudník a nádherný krk. Dlouhé blonďaté vlasy, které měla ve dvou culících vyčesané nahoru. A v neposlední řadě rudá nádherná ústa s ještě krásnějšími modrými studánkami, které mě zasáhly jako amorův šíp. Musel jsem uznat, že je nadpřirozeně hezká ba co víc, že se mi hodně líbí. A nebyl sem jediný.
Potom, co se představila, jí Iruka- sensei posadil vedle mě přes uličku k Hinatě. Usadila se a zdravila všechny kolem sebe. Pak krátce koukla mým směrem a chvíli se její pohled zasekl na tom mém. Pak mrkla a sledovala vyučování.
Její jméno Natsumi, znamenalo - jarní krása. Vystihovalo jí to do detailů. Až sem se divil.
Když zazvonilo na přestávku, věděl jsem, co přijde. Všichni spolužáci se nahrnuli k Natsumi a zahalovali jí spoustou otázek. Skoro všechny sem slyšel. Obzvlášť ty holčičího typu se nedaly přeslechnout.
"Natsumi a chodila si s někým?"zeptala se Ino a naklonila se až k ní. Natsumi trochu zrudla, ale zůstala klidná.
"To víš, že jo ale……no, teď nikoho nemám."řekla a já přemýšlel, jestli je to pravda. Další otázky už byly méně zajímavé a tak sem se znovu zahleděl s okna.

Po pár hodinách toho dne jsem zjistil dost věcí. Natsumi má pořád úsměv na rtech, je společenská a rychle se zalíbí cizím lidem, nechodí se upravovat každou přestávku na záchod a má tendenci ochraňovat holky před klukama. A to hlavní jako první holka na světě mě veřejně odmítá. To mě snad přitahovalo nejvíc! Možná taky proto, že sem to už hodně dlouho nezažil. Ne-li vůbec.
"Ty si Satoshi?!"zeptal se mě sametový hlas z hrubím podtextem. Já otevřel oči a podíval se na ten nový květ naší třídy.
"Zaleží na tom, co potřebuješ, krásko?"řekl sem a snažil se o ten nejsvůdnější pohled, který sem dokázal. Většina holek za ní se podlomily kolena anebo omdlely. S Natsumi to ale ani nehnulo! Její postoj připomínal nabroušeného tygra! Sklonila se ke mně a těsně u mého obličeje zastavila.
"Slyšela jsem o tvé - profesi - v téhle třídě a z čisté dobroty srdce sem tě přišla varovat!"řekla a na slově profese si nechala záležet. Moc dobře sem rozuměl, co tím myslela. Naklonil sem se blíž k ní a přivřel oči.
"A před čím?"
"Nic nezkoušej, Satoshi-kun nebo to schytáš!"řekla sladce a odkráčela ráznými kroky ze třídy. Asi sem nebyl jedinej, kdo si zjišťoval informace. I když sem tedy vůbec nečekal, že mi přijde vyhrožovat. To je ale číslo, vůbec se nebojí a všechno řeší na rovinu. Začíná mě neuvěřitelným způsobem přitahovat. Jako nikdo, abych byl přesný!
Nedokázal jsem ani hrát, že o ní nemám zájem. Proč taky? Za prví sem nechtěl a za druhý sem nemohl. To byli docela pádné důvody k tomu, abych jí vyhlásil válku. Uvidíme, jak dlouho zvládne odolávat.
"Koukáš na svou novou oběť, Satoshi?"optal se mě Sai a společně s Kibou, Shikamarem a Chojim se posadili kolem mě. Jak sem si všiml, všichni z ní byli mimo.
"Možná."
"Jen nekecej! Líbí se ti, stejně jako nám!"řekl Kiba a dloubl do mě prstem. Pousmál sem se a ostatní smířeně přikývli. Choji si vložil do pusy další salvu brambůrků a spokojeně zachroupal.
"Je roztomilá a rázná v jednom."řekl a pousmál se. Shikamaru se na svého nejlepšího kamaráda koukl a opět, jako každých pár minut, vzdychl nudou.
"Musím uznat, že pěkná fakt je. A co je velkým plusem, není vymaštěná."řekl a znovu vzdychl.


Svědek
Naruto Uzumaki
V nové škole sem se cítil fakt bezva. Měl sem snad nejvíc kamarádek za svůj život a navíc mě měli rádi i mí učitelé. Sice mě nejdříve zpráva, že sem budu muset chodit měsíc, naštvala, ale teď sem byl naopak strašně rád. Jediným mínusem bylo stálé okukování kluků, ale vzhledem ke krátké sukni sem s tím nedokázal nic udělat.
Když sem se ptal na jména ostatních ve třídě, zejména kluků, nestačil sem se divit. Nezajímalo mě, že se všem klukům líbím, ale to, že o mě má zájem i největší děvkař na škole! To už bylo ostrý! Jmenoval se Satoshi Umiya. Hinata mě varovala, ať si s ním nic nezačínám. Je sice hezký a milý, to jsou její slova, ale je to parchant. Vybírá si holky jen na jednu noc. Takový typy fakt nesnáším, ani jako kluk! A tak sem se zvedl a všechno si s ním vyříkal přede všema! Provokoval a snažil se mě sbalit ale ty jeho keci sem ignoroval!
Po zbytek týdne ve škole, kromě občasného provokování toho Casanovy, se nic moc nestalo. Až na osudný pátek. Mamka a táta mi stále říkali, abych byl co nejnenápadnější a držel se ve všem zpátky. Já byl ale přírodní živel a tak nějak sem to nedokázal kočírovat, občas…….
"Ahoj, Natsumi. Můžu si přisednout?"zeptal se mě v pátek na obědě Kiba. Neměl sem nic proti a tak sem kývl a cpal se dál. Chvíli jsme oba mlčeli a jen jedli. Jídelna byla plná lidí ze všech ročníků a hlavně učitelů. Dokonce tu byl i ten pitomec Satoshi, který měl vždy kolem sebe zástupy holek. Hinata se vedle mě zavrtěla a zrudla. Já sem na to nijak nereagoval.
"Co je to?"zeptal sem se Kibi a pohlédl do jeho talíře. On se jen usmál a přisunul se blíž.
"To je směsice rýže a kukuřice, prostě školní blavajs."řekl a tvářil se jako vítěz. Já si ho ale hlídal.
"Hmm, aha…"řekl sem a jedl dál tu svou jídelní hnusotu.
Pak jako hrom a blesk sem se otřásl! Kiba mě normálně osahával! Jedna jeho ruka mi sprostě putovala po stehně sem a tam a bylo očividné kam má namířeno. Když už sem si všiml, že se chystá pod mou sukni, neovládl sem svůj vztek a vzpurnost! Ještě to nikdo nevěděl, že sem dobrej v karate, neměli to ani zjistit……..ale tohle je stoprocentně přesvědčilo v jedné věci. Nejsem žádná květinka!
Vzal jsem jeho ruku a jedním chvatem jí zlomil! Pak sem se mu dal pár cvičených ran do břicha a nakonec sem si ho přehodil přes záda! Jeho pomlácené tělo skončilo na vedlejším stole, který se následně převážil a za ohlušujícího rachotu spadl na zem! Vydechl sem a stočil svůj naštvaný pohled na překvapeného Kibu!
"Ještě jednou na mě šáhneš a zlámu ti vaz!"snažil sem se vypadat jako holka. "Rozuměl si?!"v téhle chvíli mi to ale moc nešlo. Kiba jenom vyděšeně přikyvoval a neodvažoval se zvednout ze země. Když sem si za ticha, které nastalo během mého výstupu, uvědomil, co sem udělal, plácl sem se do čela a opřel se na chodbě o jednu zeď. Rodiče mě zabijou. Říkal sem si a pokračoval dál prázdnou chodbou.

Ředitelna. V téhle sem byl poprvé a něco mi říkalo, že to nebude naposledy. Naproti mně seděla ředitelka Tsunade, přezdívaná babča. Moc nadšeně si mě neprohlížela.
"Já se velmi omlouvám, paní řiditelko."
"Omluva by patřila jinému…. Já chápu, že dívka nemá ráda, když jí někdo osahává ale řešit to tím, že mu za to zlomíš ruku a tři žebra je trochu přehnané, nemyslíš?"řekla naštvaně, ale já si všiml, jak se na mě nenápadně pousmála. Iruka-sensei, který byl můj třídní seděl vedle mě a smířeně vzdychl.
"Madam, ujišťuji vás, že si jí pohlídám."řekl a pohladil mě po vlasech.
"Asi by si nechtěla, aby se to dozvěděli rodiče, hm?"řekla mi babča a mrkla na mě.
"Ne, prosím."zaprosil sem sladce a sepjal ruce. Babča se na mě pousmála a nalila si něco k pití.
"Dobrá, ale musíš mi slíbit, že se půjdeš omluvit tomu mladíkovi."
"Slibuju!"řekl sem a naklonil se až k ní. Ani jí to nerozhodilo.
"A že se nebudeš prát! Když tě někdo bude obtěžovat, řekneš to svému učiteli!"
"Slibuju, fakt!"slíbil sem neochotně ale s hvězdami v očích.
"Dobrá tedy. Můžeš jít."řekla mi a já vyskočil metr vysoko.
"Děkuji." Iruka-sensei se zvedl, uklonil a dal mi menší pohlavek. Já nafoukl tváře, ale nic sem neřekl.
"Jo a Natsu-chan, nejsi jediná, kdo má na téhle škole černý pásek v karate."řekla mi a usmála se.

Vrah
Sasuke Uchiha
Bylo celkem zajímavé zjistit, že se naše malá oběť umí prát. A dokonce na vysoké úrovni. No alespoň to nebude nuda. Štěstí….nebo smůla bylo to, že když mi Itachi zavolal, že ho schovali zrovna tam, kde se schovávám já. Ironie ne? Měl sem základní údaje ale fotku ne. Blond vlasy, modré oči, kluk sedmnáct let! Všechno sice sedělo až na to, že sem nečekal, že ho převlečou za holku. Byli opatrní.
I když sem věděl, že je to kluk něco se ve mně začalo bít jako zvon, stejně jako v ostatních. Bylo to sice tupci, protože se rozplývali nad klukem ale i já sem musel uznat, že je k nakousnutí. Co to sakra kecám?! V jednu chvíli sem měl pocit, že se udělám, to bylo asi, jak se na mě naklonil a vyhrožoval mi. Byl tak sladkej, a já sem si po dvou dnech uvědomil, že ho strašně chci jen pro sebe! A taky, že bude jen můj……..bral sem to jako nějaké mladistvé pobláznění, prostě semnou cloumaly hormony a já měl chuť rozdat si to s tímhle roztomile sladko-drsným klukem, který si hrál na holku. Jedna moje malá část o tom ale velice pochybovala….pro zatím sem se jí ale rozhodl ignorovat.

"Satoshi, taky si to viděl?"zeptal se mě Sai na tu bitku a položil si knížku, Věčný ráj, na stůl. Byla toho plná škola. Ten blonďák prostě ví jak zaujmout a strhnout na sebe pozornost. Má za to u mě bod.
"Jo."řekl sem stroze.
"A?"přidal se Choji, který se vždycky tak z čista jasna objeví. Samo sebou, že se Shikamarem.
"Zmlátila ho rychle a čistě."řekl sem opět nezaujatě.
"Za co?"zeptal se opět Sai. Nebyl tam, stejně jako Choji. Oni na oběd nechodí.
"Za to, že jí sáhl na stehno."odpověděl sem.
"Ta je teda drsná."řekl Choji a chroupal dál slaninové brambůrky. Dnes to byl už pátý balíček.
"To jo. Bylo vidět, že má karate v malíku."řekl Shikamaru znuděně. Teď se hodilo navázat, přece jen o tomhle mluvit můžu.
"Nejen že ho má v malíku, ona je dobrá. Její údery i postavení jsou unikátní. Ona má černej pásek, to je jasné."řekl sem a ostatní přemýšleli nad tím, co sem jim sdělil. Já osobně taky.
"Myslíš, že by tě dokázala troufnout, Satoshi-kun?"zeptal se mě Neji, který nás už nějakou dobu poslouchal od prahu dveří naší třídy. Pousmál sem se a nehraně si odfrkl.
"To sotva."jistý sem si tím nebyl. Nejsem idiot, já nepodceňuju.
"Neříkáš to moc jistě."řekl mi a pousmál se také. On byl jedním z lidí, kteří se mi rovnali v bojovém umění. On a jeho věrná dvojce ze čtvrťáku alias Rock Lee a Tenten.
"Až jí budu srážet na žíněnku, zařídím, abys měl dobrý výhled."řekl sem a přivřel své zabijácké oči. Stačilo, abych si vzal svojí malou Katsumi (sebeovládání) a ustřelil bych mu ten jeho nos, kterej nade mnou ohrnuje už deset let. Poznal na mě, že nemám náladu a odkráčel s úsměvem pryč z naší třídy.

Bylo zvláštní, že sem žárlil na kluka, co se převlíká za holku. A nejen to. Boural můj těžce postavený svět a nahrazoval ho vlastním silnějším a pevnějším. Jak se mu to sakra povedlo a proč sem s tím nic nedokázal udělat? Nevím, snad proto, že mě do něj také počítal.
Naruto měl sílu převracet všechno kolem ostatních i kolem takové ledové královny jako sem byl já. Nejen že jsem žárlil na jeho přízeň a oblíbenost, já žárlil i na lidi, co se ho dotýkali, smáli se s ním……co se to sakra se mnou děje?! Ještě nikdy sem neměl pro nikoho takovou slabost,…měl sem v sobě divné emoce, které stále rostly, a i když sem se je snažil vyhladit, nic to s nimi neudělalo.
"Je ti něco, Sasuke?"optal se mě o víkendu Itachi, když dělal, že přijel na rodinný oběd.
"Ne. Nic."
"Sasuke-chan se nám zamiloval."řekla mamka a s úsměvem odešla pro něco do kuchyně. Její poznámku sem ignoroval a otočil se na svého bratra.
"Co je nového?"zeptal sem se přímo.
"To mi řekni ty."
"Našel jsem ho. Mám ho rovnou zabít?"
"Ne. Zatím ho hlídej a nějak se k němu přibliž. Získej informace."přikývl sem ve chvíli, kdy se mamka vrátila s dalším chodem.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Konduto Konduto | 16. února 2012 v 22:43 | Reagovat

Tak, tu je třetí dílek :-D užijte si
PS: Doufám, že pochopíte :-P když NE pokusím se vysvětlit a nebo vás nechám pár dílku napjaté než ho podám :-)

2 Eclair Eclair | Web | 16. února 2012 v 23:08 | Reagovat

pání si mi úplně vyrazila dech tímhle dílem jako takový převleky :D :D jsem jako vážně zvědavá, co se bude dál odehrávat, takže rychle rychle další díl :D

3 Miky Miky | 16. února 2012 v 23:16 | Reagovat

Wow, wow, wow, wow, wow! Vypadá to, že miluju tvojě povídky čím dál tím víc!! :) :) :)

4 Hachi Hachi | 17. února 2012 v 12:22 | Reagovat

Jsem ohromená, skvělej nápad je takhle pozměnit. Nemůžu se dočkat pokráčka :D

5 Mia-san Mia-san | 17. února 2012 v 13:11 | Reagovat

Ježiš, naprostá dokonalost... prosím o další díííílek... paráda... nemůžu se toho příběhu nabažit :-D  :-D

6 kioko kioko | 17. února 2012 v 14:25 | Reagovat

Krásný..musím říct že to co napíšeš seč ti vždy povede a tahle povídka je zatím jediná kde bych tě nezabila za protahování příběhu... :D :D bych byla ráda kdybys to protáhla a potom to nějak jako to...no ty wíš ;) hlavn děkuju a nezapomeň že u tý jednorázovky si mi slíbila jeden Pairing ;) :D :D

7 alla alla | E-mail | 17. února 2012 v 14:31 | Reagovat

Krásný dílek :-)  :-) Rychle pokráčko :-)

8 Konduto Konduto | 17. února 2012 v 16:18 | Reagovat

Těší mě, že se vám líbí můj new nápad. Dal mi docela zabrat, ale tím víc ho miluju :-P
Nebojte docela dost to natahuju i bez toho, aby mi to někdo říkal :D mám ráda průtahy ;-)

(6)- Pamatuju si, že sem ti slíbila jednorázovku.... :-? Na jakej že to mělo být pár? Promiň, mám toho hodně a zapomínám 8-O i když nerada

PS: Prozradím, že tohle (Korunní svědek-N. M. T.) je teprve první série příběhu 8-)

9 kioko kioko | 17. února 2012 v 20:01 | Reagovat

[8]: my wíme že ráda protahuješ ;) :D :D
slívila jsi mi jednorázovku na pár: KakuzuxHidan ;) skoušim co vše dokážeš napsat ikdyž ty asi nemáš meze :D
Juchůůůů....ty jsi prostě....Můj pořadí druhý bůh kterému se budu klanět nebo přinášet oběti :D (1. jsem samozřejmě já ;) :D :D ) ty jseš prostě boží ;)

10 Konduto Konduto | 18. února 2012 v 0:16 | Reagovat

(9)- Páni, já...nemám slov :D
To je poprví, co mě někdo nazval bohem, a docela se mi to líbí :-P
PS: Jo tenhle pár, jasně zkusím to :-)

11 Michie Kurei-ji Michie Kurei-ji | Web | 18. února 2012 v 12:11 | Reagovat

WoW O_o ..No tak to je ale vážně úžasnéé,úplně jsem to hltala a přála si,aby ten příběh nikdy neskončil :DDD Paráda ;))*

12 kioko kioko | 18. února 2012 v 14:11 | Reagovat

[10]:tk nic neříkej a jenom žasni ;) :D :D
užívej si to protože už to jen tak nezažiješ :D :D a děkuju že se o to pokusíš :D :D ;)

13 Kaoru Kaoru | Web | 18. února 2012 v 21:39 | Reagovat

Normálně mi nevadí čekat na další díly povídek, někdy i něco vynechám, ale tohle?! O_O ... :D já jsem se na tom stala normálně závislá! :-D Jako maniak chodim každej den na tenhle úžasnej blog a modlim se, aby ty přibyl další díl :D ...nikdy mě nic talhle nepohltilo :-D , což svědčí o tvých písařských schopnostech, jan tak dál a vážně se mně nezbavíš :D  :D

14 Konduto Konduto | 19. února 2012 v 17:48 | Reagovat

(12)- Já žasnu, to mi můžeš věřit:-P a žádný strach užívám si to dostatečně:-)

(13)- To mi vůbec ani v nejmenším nevadí :-P a navíc se nerada něčeho nebo někoho zbavuju :D

15 kioko kioko | 19. února 2012 v 21:16 | Reagovat

[13]: Já taky..normálně...prostě chodim každej den na 2 blogy..na tenhle a ještě na další a prostě čeka kdy bude další dílek...já prostě po tom dalším díle žízním ;) :D :D

[14]: Mně nevadí že žasneš..klidně žasni dál ;) :D :D :D já se nebojím že si to užíváš..já se bojím že si to neužiješ ;) :D :D :d

16 DeeDee DeeDee | 8. března 2012 v 7:19 | Reagovat

A!!! uzany....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania