close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vzduch a písek (3.část)

29. ledna 2012 v 9:00 | Konduto |  Vzduch a písek
Misaki:
Bod mého soustředění byla Ayumi Uzumaki. Její styl boje by byl trochu oříšek, ale zvládla bych to. Ale upřímně mě vytočila, když se pár kroků přede mnou zastavila a nenapadla mě. Její smůla, první šanci nováčkům dávám jako příležitost. Pak už sem tvrdá a to ve všech směrech boje. Jeden z jejích příbuzných byl aktivnější. Tuším, že se jmenoval Hideki Hyuuga. Docela to Yorimu nandával. Pro teď jsem se rozhodla nezapojovat a můj soupeř se mi to nijak nesnažil rozmluvit.
"Misaki-sama!"vykřikl na mě najednou Yori a rozběhl se ke mě,….já nehnula ani brvou. Taková drzost na mě útočit taijutsu! Ten Hyuuga mě zkouší nebo co? Yori byl přede mnou akorát včas, aby odrazil tu blbost zvanou útok. "Jste v pořádku?"

"Hleď si radši boje."řekla sem stroze a přehlížela jeho obavu. Yori zklamaně vzdychl a vrátil se k Hyuugovi. Zadívala sem se jinam, na dvojici Uchiha a Toshiro. Jejich boj nebyl vůbec k zahození. Obzvlášť ve chvíli, kdy Uchiha použil svou sílu. Nezabránila jsem svému obličeji, aby se zatvářil překvapeně. Ušklíbla sem se. Bylo celkem zajímavé zjistit, že Uchiha Yusuke umí používat svůj sharingan. Sice ne tak dokonale, jak sem očekávala ale budiž. Pro teď mu to prominu. Poslední, co bylo slyšet, byl praskající oheň, řev Uzumaki a obrovská rána.
"V pořádku, Misaki-sama?"zeptal se mě Toshiro, když opadl prach a všude začal být chaos. Nechala jsem se zvednou a pak udělala krok v před. Založila sem si ruce na prsou a hleděla na tu spoušť. Tohle by nikdo nepřežil. Stočila jsem svůj pohled na muže, který s čista jasna najednou seděl u mladého Uchihy. Kousla sem se do rtu a pevně stiskla své lokty.
Uzumaki Naruto.
Muž, ze kterého měli všichni respekt. Včetně mého otce a jeho sourozenců. Proč? Nějaká moje lhostejná část to strašně toužila vědět. Něco mi ale říká, že na to přijdu. Podle všeho se Naruto baví s každým a každého si pouští k tělu. Budu to muset otestovat ale ne hned. Ušklíbla sem se a po těle se mi rozlil příjemný pocit.
"Toshiro, Yori. Jdeme."řekla sem a oba mě bez protestů následovali.

V domě, který nám Listová dočasně přidělila, bylo celkem fajn. Sice jsem všechno přeměřila svým metrem ale i tak jsem musela uznat, že je o nás skvěle postaráno. Posadila sem se na okno a sledovala lidi, kteří procházeli kolem. Nikdy sem nepochopila, co je tak důležité na tom, porozumět druhým. Obešla jsem se bez toho doteď a heleme se, stále sem naživu.
Něco mi chybí.
To mi z ní v hlavě už dva roky. Odpovědi se mi ale zatím nedostávalo. Nebo sem si ji nevšimla. Možná proto sem souhlasila, že sem s otcem zajdu. Třeba sem si hloupě myslela, že tu najdu odpověď. Taková hloupost………Ale možná……..možná by jí Uzumaki Naruto mohl znát.
"Misaki?"řekl známí hlas a já se nezáživně otočila. Můj otec je sice tichý ale jeho náhlá přítomnost a rychlé odchody mě nikdy neděsily ba ani nerozhodily.
"Děje se něco?"
"Ne."
"Nic mi není."
"Dobrá. Už sem poslal zprávu tvé matce o tom, že vše probíhá bez komplikací."
"Přijde? A co Nowaki?"řekla sem a snažila se moc nedávat najevo, že bych je ráda viděla.
"Možná. V každém případě sem jí to navrhl. Teď je to na ní."
"Rozumím."řekla sem a podívala se raději s okna. Cítila sem totiž, jak se mi nahrnul oheň do tváře. Můj otec se nenápadně pousmál a zavřel oči. Chvíle ticha byli mezi námi běžné. Tahle byla ale ze všech nejdelší. Asi po hodině otec nejistě přešlápl.
"Yusuke Uchiha neminul Ayumi Uzumaki."
"Neměla přeci žádnou šanci uhnout….ona…."začala sem s klidem konstatovat.
"Byla odstrčena s dosahu. Yusuke trefil jejího zachránce."přerušil mě otec a čekal, až tu informaci zpracuji trochu víc. Přivřela sem své černo-hnědé oči.
"Proč mi to vůbec říkáš? Vždyť jsem se neptala."
"To neznamená, že tě to nezajímá, Misaki. Navíc, shinobi by měl vědět o všem."
"Dobře, dobře. Kdo jí teda zachránil život?"řekla sem a čekala na odpověď. Až v tuhle chvíli otec vypadal, že mi to říct vůbec nechce. Asi na mě fakt poznal, že mě to nezajímá. Co je mi do nich? Já je přeci neznám a oni neznají mě. A navíc za jejich necvičenost a chaos nemůžu. To, že to byl od začátku náš záměr, tím myslím mého týmu, sem nikdy nechtěla říkat nahlas.
"Její starší bratr."tohle mě zaujalo. Překvapeně jsem vykulila oči. Postavila sem se na nohy a došla ke svému stolu. Chvíli sem se přehrabovala v papírech, až sem našla ten s informacemi.
"Nikde se tu nepíše o tom, že má Uzumaki Naruto dvě děti."
"To proto, že se psal před narozením Ayumi Uzumaki."
"Takový nedostatek. Měla sem vědět, že ten muž má i syna."řekla sem a posadila se za psací stůl. Dopsala jsem chybějící údaje a na pár věcí, jako věk a hodnost, se zeptala ještě otce. Když sem byla hotova, vzdychla jsem a podívala se na otcův výraz.
"Žádný strach. Nezneužiju to proti tomu muži, ………i když bych mohla."zamyslela sem se a trochu se ušklíbla na list papíru. Možná sem si v tu chvíli měla víc všímat obličeje svého otce.
"Dítě?"řekl po další dlouho chvilce ticha. Já sem vzhlédla.
"Ano?"řekla sem a sledovala, jak ke mně udělal pár kroků. Chytl mě za ramena a naklonil ke mně svou klidnou tvář.
"Nikdy přede mnou nemluv o Uzumaki Narutovi tímhle tónem."řekl a tím mě dostal do takové té strach ovládající křeče. Pak své ruce přesunul na mé tváře a přisunul mou hlavu blíž k té své. Ve chvíli, kdy mě políbil na čelo přes mé rudé vlasy, sem se probrala a třas přestal.
"Otče?"řekla sem tiše.
"Musíš pochopit, že některé věci jsou pro mě důležité."
řekl tím nejmilejším tónem, který od něj znám. Pousmála sem se. Dala sem si záležet, aby nerozpoznal moje pohrdání.
"Třeba jako, činy Uzumaki Naruta?"šeptla sem.
"Ano."řekl stroze.
"Dobrá. Budu se to snažit chápat."kývla sem a svým způsobem to myslela vážně.
"Misaki. Já věřím, že ti pomůže najít tu odpověď, kterou hledáš. Stejně jako pomohl mě."řekl a podíval se z okna na ulici. Pak se zamyšleně zasekl a já věděla, že už s ním nehnu. Proto sem se rozhodla jít ven.

Venku se mi ale líp neudělalo. Trochu mě štvalo, že obdiv mého otce směřuje k tomu muži, ale zároveň jsem chtěla vědět proč. Po zdokumentování některých shinobi v téhle vesnici, sem zamířila zpět ke stadiónu. Ani nevím, co mě k tomu vedlo. Zrovna uklízeli tu spoušť po mladém Uchihovi a tak sem se rozhodla, že si tu chvíli sednu. Skoro nikdo tu nebyl a nikdo se o mě nestaral.
Buď sem byla hodně nevšímavá, anebo je ten člověk vedle mě dobrej! Rychle sem otočila hlavu a dávala si dohromady, kdo to vedle mě sedí. Došlo mi to asi ve dvou sekundách, protože tenhle muž byl strašně podobný…………Nedokázala jsem zabránit vzrůstajícímu strachu! Vyvolal ho ve mně jen svým ledovým pohledem.
"Hmm,….Gaarova dcera."řekl, ale jinak nahnul ani brvou. Ten třas nechtěl přestat! Seděl těsně vedle mě. Tenhle muž. Jeden z nejlepších shinobi v Konoze. Úplně mi vzal vítr s plachet. Musel si všimnout, že jsem z něho mimo, protože ty své černé oči přivřel. "Kam se poděla tvá sebejistota?"
"Co….? Co chcete?"vysoukala sem nakonec ze sebe. Ušklíbl se tak, jak to dělávám já. Štvalo mě to, ale nedokázala jsem s tím nic udělat.
"Byl jsem za Narutem, má něco za lubem. Řekl, ať souboje pokračují."oznámil mi a dál nehnutě seděl a koukal se před sebe. Chvíli sem zpracovávala to, co mi sdělil. Pak mi něco došlo.
"Proč,…to říkáte mě?"
"Měl sem to říct tvému otci ale………..řekněme, že se moc nemusíme."řekl a zavřel na chvilku své ledové oči. Když dlouho dobu nic neříkal, značně jsem znervózněla. Ten třas způsobovala jen jeho přítomnost. Proč nejde pryč?
"To,….je vše?"vysoukala sem ze sebe, když už moje situace začala být neúnosná. Uchiha Sasuke se na mě podíval takovým zvláštním pohledem a pak se k mému upřímnému překvapení nehraně pousmál. Jak rychle se jeho úsměv proměnil ve škleb. On si ze mě střílí.
"Neřekl ti, proč je z Naruta paf, že ne?"řekl tak najednou, jako by mi viděl do hlavy.
"Jak….?"otázala sem se, ale moje myšlení bylo stále zpomalené.
"No, myslím, že se to dozvíš brzo sama."řekl a postavil se, přitom opět hleděl na opraváře, kteří dávali dohromady stadión. Vstat se mi nepovedlo, ale můj hlas nabral na síle……alespoň něco.
"Počkat! Co tím mysl…..?!"
"Řekni svému otci o situaci."řekl jen a tak jak rychle se objevil, tak taky zmizel. Co mi uniká?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eSmy eSmy | Web | 29. ledna 2012 v 11:26 | Reagovat

Fajn Fajn..... tak teraz už som v tom zamotaná ešte viac :D.... Toto musí pokračovať! A to čo najskôr! :D

2 Konduto Konduto | 29. ledna 2012 v 11:59 | Reagovat

(1)- Žádný strachy, já se v tom zatím vyznám :-D Abych zařídila ještě větší chaos, dala jsem ještě slovo jinému dítěti, které zatím taky neznáte, ale to až příště :-P sem hold strašně zlá 8-)

3 michie Kurei-ji michie Kurei-ji | Web | 29. ledna 2012 v 14:18 | Reagovat

hm..zajímavé :DDD já už se v těch jménech fakt ztracím...takže Misaki je Gaarova dcerka,jo ? :P :DD

4 Konduto Konduto | 29. ledna 2012 v 14:51 | Reagovat

(3)- Přesně, je jeho dcera :-P Gaara má ještě menšího syna, jak jste mohli vyčíst s této části :D Ten vás poscí svou návštěvou příště :-)

5 michie Kurei-ji michie Kurei-ji | Web | 29. ledna 2012 v 17:41 | Reagovat

jojojo..Nowaki nebo tak ěnjak :DDD ty jména jsou pro mě fakt trest :DDD ale já už si to zapamatuju..doufám :))

6 alla alla | E-mail | 29. ledna 2012 v 18:07 | Reagovat

Dobrý :-) Jen v tom mám někdy trošku guláš :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania