
Sasuke
Nemůžu uvěřit, že mě už dokáže prokouknout i vlastní syn. Jasně, zná mě dvanáct let a s toho pět let měl dětskou nevědomost, ale přesto je to na jeho věk úspěch. Když nepočítám toho blbce, tak skoro všichni mě pochopili až mnohem později. Hold sem zapomínal na důležitý fakt a tím bylo to, že on je taky Uchiha. A není jediný……mé dvě princezny ať jsou jakékoliv, taky nebudou věčně slepé,….tím sem si jistý. Co s tím mám dělat? Vždycky sem se snažil, abych vypadal jako muž, který si je sám sebou jistý. Jinak to nešlo, než být přísným a arogantním. Byl se vůdce, hlava naší rodiny,….stejně jako kdysi můj otec. Ledacos sem po něj podědil……nebo sem si to alespoň myslel.
"Co šrotuješ?"zeptal se mě Naruto a přitom si objednával třetí rámen.
"Nic."
"Svěř se mi, Sasuke-kun."řekl a za dvě sekundy se ke mně lísala nahá blonďatě sladká žena. Nesnášel jsem tuhle jeho podobu, obzvlášť když jí používal na mě. Trapně si pořád myslel, že mě to rozptyluje. Ani na minutu sem nezaváhal a vrazil mu takovou, že slítl ze židle a přistál před Ichirakem.
"Usuratonkachi!"řekl jsem, když se vyškrábal na nohy a posadil se vedle mě.
"Trápí tě chování tvých následovníků?"řekl najednou a já stále nedokázal pochopit, proč mě tyhle jeho věcné otázky překvapují.















