Na tomto blogu se mohou vyskytovat články určené lidem od 18 let

Pohroma

16. října 2011 v 14:47 | Kated |  Never Again
Autorka:Miky
Žánr:Yaoi, hudební, romantica
Takže další díleček. Poslala jsem ho Kated o něco dýl než jsem slíbila, protože kamarád slavil 21 a já byla strašně nervózní. Ne teda z tý oslavy ale protože tam měl být (a i byl) kluk, co se mi líbí. Nemohla jsem se kvůli tomu dostat k tomu, abych zbytek tohohle dílku přepsala do počítače.
Jinak bych chtěla něco zavést. Texty, které se budou v občasných dílech objevovat jsou z písniček různých skupin. Budete tu mít odkaz na danou písničku a já bych chtěla vědět, jestli se vám líbí :)

PS od Kated:Moc se omlouvám že jsem tento dílek zveřejnila až teď. Díky tomu že jsem nebyla na mailu má tato povídka zpoždění celých 8 dní......omlouvám se T.T
Zbytek pod perixem


KIM
"Ano?" Zeptal jsem se poté, co jsem stiskl tlačítko pro přijetí hovoru.
"Dobrý den, Kime. Stala se pohroma. Mohl by ses ihned vrátit domů?" Byla to paní domácí.
"Zrovna jsem pracovně mimo. Přijedu až za 4 dny."
Ona však začala naléhat. " Je to důležité."
"Co se stalo?"
"Máš vytopený byt."
"Cože?" Vyjeknul jsem do telefonu a začnal si uvědomovat svou fatální chybu. Zapomněl jsem vypnout vanu, než jsem odjel. Úplně jsem na ní díky Randonovu telefonátu zapomněl.
"Ale nejenom ten tvůj. Je vytopeno i několik dalších. Mohl by si se vrátit, prosím."
"Dobře. Tak za 3,5 hodiny tam budu. Zatím nashledanou." Řekl jsem a típl hovor.
"Je všechno v pořádku?" Optala se mě Sciana.
"Zdá se, že se mi podařilo vytopit si byt. Ale nejenom sobě, ale i většině nájemníků." Odpovím sklesle. Sciana se na mě udiveně koukla, ale v tom pohledu bylo i něco jako: 'Jo jo, to na tebe přesně sedí.'
"Promiň, ale musím tam hned jet. Gratuluju ti k zásnubám a oslavíme to, až se vrátím."
"V pohodě, jen běž." Řekla a já utíkal najít Daemina.

"Postaral by si se mi prosím o auto a všechno ohledně půjčování?" Zeptal jsem se poté, co jsem ho našel na jevišti.
"Proč? Kimíku, co se stalo? Potřebuješ pomoct? Můžu hned-" Nenechal jsem ho to doříct a skočil mu do řeči, než probudím tu jeho bujnou fantazii, která začne vymýšlet všechny možné i nemožné věci, co se mi mohly přihodit, když kvůli tomu musím odjez z festivalu.
"Nepředstavuj si hned něco špatného. Jenom jsem se nejspíš vytopil, tak musím domů ale, pokud všechno půjde dobře, tak se do večera vrátím." Snažil jsem se to zlehčit, on to však nevzal.
"Jenom ses vytopil? Kime, jak ses mohl jenom trochu vytopit?"
"Znáš mě, já jsem prostě já."
"Ty jsi ale šikovnej, víš o tom?" Zeptal se ironicky a hodil mi klíčky od svého auta, které předtím vylovil v kapse.
"Potřebuješ se domů nějak dostat, když mi tu necháváš na starost svoje auto, ne?"
"Ty si zlatej! Neboj, nic se mu nestane!"
"Tak už běž." Vybídl mě a já pádil.
* * *

Vytopit všechny byty, se mohlo povést jenom mě. Jak to všechno jenom zaplatím? Nemůžu si ani koupit nové oblečení, natož abych mohl zaplatit náhradu za zničený nábytek a kdoví co ještě. Zoufal jsem celou cestu domů. Tentokrát jízda nebyla až tak pohodová. Jen co jsem dojel k domu, zahlédl jsem paní domácí, která byla vztekem rudá jak rajče. To nevěstí nic dobrého, pomyslel jsem si a šel si pro seřvání. Jakmile mě spatřila přicházet, vykročila mi vstříc, ale její výraz se změnil. Nevypadala naštvaná. Spíš jako by se za něco omlouvala. Nechápal jsem to.
"Moc se ti omlouvám Kime." Začala.
"Za co? To spíš já bych se-" Nenechala mě domluvit.
"Ti spratci z pátého patra si nějak ve sklepě hráli s trubkami a něco s tím udělali tak, že skoro ve všech bytech začala v kuchyni najednou vytékat voda. Nejvíc to odnesl tvůj byt. Tam se jim podařilo pustit i vodu v koupelně."
"Cože?" Nechápal jsem a zároveň s tím nemohl uvěřit tomu, jaké mám štěstí.
"Moc se omlouvám, tvůj byt je neobyvatelný."
Počkat moment, hráli si ve sklepě? Vyděsil jsem se.
"Co moje-"
"Neboj, všechno jsme to stačili vyndat, než se dostala voda do sklepa." Odpověděla na mojí nedořečenou otázku, protože věděla, čeho se bude týkat. "Je to vyskládané támhle." Ukázala na hromadu beden poblíž vchodových dveří.
"Máš tu nějakého kamaráda, u kterého by jsi mohl zatím zůstat? Alespoň do té doby, než bude tvůj byt alespoň trochu obyvatelný?" Obávala se.
"Jo, můžu zůstat u kámoše. Má velký byt." Dál už jsme spolu jenom vyřešili záležitosti ohledně náhrady nábytku, který se zničil, já pak naložil všechny věci ze sklepa do Daeminovi dodávky, která nyní byla skoro celá plná a vydal se pořád ještě mimo z mého neuvěřitelného štěstí zpět na festival. Daemina jsem našel rychle. Skoro až hlídkoval kolem mého auta. Vysvětlil jsem mu, co se stalo.
"To zní přesně jako ty! Nechat se vytopit. Ale měl jsi hrozný štěstí, že si tam ty děti hráli, protože jinak fakt nevím, nevím."
"Mi povídej. Hele, nemohl bych nějakou dobu zůstat u tebe? Nemám kam jít..."
"To je jasný, že jo. Vždycky jsem rád, když tě můžu mít u sebe."
"Díky moc. Budeš to mít u mě. Nechtěl by ses jít podívat, jaký stánky tu letos mají? Možná, že bych něco koupil Junovi."
"Jasně, ale asi by ses měl nejdřív převlíct." Řekl a ukázal na mé špinavé a zpocené triko. Souhlasil jsem a šel k zadním dveřím svého auta. Chvilku jsem se přehraboval ve všech těch taškách, co jsem táhl s sebou, než jsem musel konstatovat, že nemám nic jiného na sebe, než ty věci od Shigera. Sakra, dělá problémy a to tu ani není. Povzdychl jsem si, ale přesto se začal navlíkat do jeho věcí a to vínových, obtáhlých kalhot a bílého tílka.
"Kimíku, nepotřebuješ ode mě jakkoliv pomoct? Rád-" Dál nedopověděl myšlenku a začal s něčím úplně jiným. "Tobě to táááák sluší. Kdo ti to oblečení vybíral? Musím ho pochválit."
"Co všichni máte s mým stylem oblékání? A navíc tohle není moje oblečení. Teda už je, ale nejraději bych ho neměl. Takovej úchyl ten kluk..."
"Cože? Kdo?"
"Shigeru Ichi. Největší úchyl, kterýho jsem kdy viděl. A- no... nebudeme to teď řešit, dobře? Už je to za mnou. Pokud ho už nikdy ve svém životě neuvidím, vůbec mi to vadit nebude, ba právě naopak. Půjdeme kouknout mezi lidi, teda?" Bylo vidět, že se chce zeptat na nějaké informace, ale byl tak hodný, že to alespoň prozatím nechal a souhlasil s prohlídkou. Jako vždy víc než polovina byla věnována všemožnému jídlu od klobás přes palačinky po mix ovoce. Ve zbytku byly různé hrníčky, placky a oblečení. Daemin samozřejmě svůj hovor stočil opět na mě. Odpovídal jsem na jeho otázky a snažil se všemožně vykroutit ze všech, ve kterých by mohla odpověď narážet na Shigera. Bylo vidět, že mi to nebaští. I přes to, že nechci, aby se mě na to ptal, tak by mě zklamalo kdyby jo, protože mě zná už dost dlouho. K mému štěstí mě zachránil nějaký kluk. Vzhledem k tomu, že tohle byla zatím jediná část areálu, do které normální návštěvníci mohli, tak tu už nebylo skoro k hnutí. Vcházeli jsme zrovna za roh, když do Daemina skoro narazil kluk ověšený taškami.
"Baf." Řekl Daemin po mé pravici pobavený nad výrazem toho klučiny.
"Lek!" Odpověděl neznámí a snažil se schovat v davu před našimi zkoumavými pohledy.
I can hear my whisper, in this room so cold
I can hear my hearbeat, that is knocking on the door
Rain upon this place, shadows dance with a pain
Oh, empty glasess, lipstick around

Začal vyhrávat můj mobil. Zvedl jsem ho a uslyšel Randonův hlas.
"Stalo se něco?" Optal se Daemin.
"Jenom potřebují něco přinést. Odnesu jim to a hned přijdu. Sejdeme se tak za 10 minut u stánku Rock & Metal?"
"Dobře. Jen utíkej." Odpověděl mi a já se rozběhl směrem k backstage.

RUI
Bože, kam jsem se to jenom dostal? Ptal jsem se snad už po sté sám sebe.
"Konečně! Fotky jsou hotové!" Radoval jsem se a s chutí je jel odevzdat na DVD-čku do redakce. Bohužel jsem se radoval předčasně. Kdybych věděl, co budu muset dělat, když už tohle mám hotové, rozhodně by mi to trvalo o dost déle.
"Tady jsou ty fotky, šéfe." Řekl jsem rozradostněně.
"To je skvělé. Přišel jsi akorát v čas. Kafka onemocněl, takže budeš muset jít fotit místo něj."
"Cože?!" Vyhrkl jsem.
"Bere antibiotika, takže jet nemůže a my si tohle nesmíme nechat ujít. Fotky z Yoriny svatby už máš hotový, takže ti nic nebrání v tom, jet fotit tam."
"Ale vždyť já nikdy nic takového nefotil! Ani nevím, jak to tam chodí!"
Můj odpor byl však marný. Šéf už byl rozhodnutý.
"No právě, tak se alespoň něco nového přiučíš."
"Ale-"
"Žádné ale! Prostě tam pojedeš, uděláš dobré fotky a basta! Nikdo jiný není volný, takže tě tam poslat prostě musím. Jakmile se tam trošku otrkáš, bude se ti tam líbit, neboj. Teď už se běž připravit. Začíná to za dva dny, tak si sbal vše, co potřebuješ a hlavně tam buď včas.
S těmito slovy jsem naprosto skleslý odešel z kanceláře. Mé nadšení z hotových fotek úplně opadlo díky získání této práce.

A pak ještě to setkání s tím klukem. Jak jsem jen mohl na jeho "Baf." odpovědět "Lek!"? Teda je to naprosto logické, že se na 'baf' řekne 'lek', ale proč? A proč jsem hned potom utekl pryč? Mezi lidi moc chodit nebudu, takže ho už neuvidím. Bude to v pohodě. A i kdybych musel, tak je docela nepravděpodobné, že mezi těmi 28 000 návštěvníky co tu budou, narazím zrovna na něj. Povídal jsem si sám se sebou, mezitím co jsem šel k bráně pro V.I.P vstup. Byl jsem tak zabraný do svého vlastního hovoru, že jsem si skoro nevšimnul ochranky. Opravdu jenom skoro, protože bez pár centimetrů dvoumetrový hromotluk v černém s obuškem se doopravdy přehlédnout nedal. Nyní již s patřičnou dávkou respektu, kterou si zasloužil, jsem k němu přistoupil.
"Já- ehm,... Já jsem tady přes focení." Vykoktal jsem tak, že ze mě strach přímo čišil.
"A nějaký průkaz? Bez toho tě dovnitř nepustím, tohle by totiž mohl říct každý."
Průkaz? To něco takovýho potřebuju?
"Ten bych měl dostat uvnitř."
"Tak tohle povídej někomu jinému. Bez něj ale dovnitř nemůžeš."
"Já zavolám redaktorovi a on to všechno vyřídí." Řekl jsem a začal jsem v batohu lovit mobil.
"Čau Miku, kdo je to?" Ozval se za mnou hlas. Ten od ochranky se jmenoval očividně Mike, jelikož odpověděl.
"Ahoj, mele něco o tom, že je tu od focení, ale nemá pásku a ještě jsem ho tu nikdy neviděl. Teď už alespoň čtvrt hodiny hledá mobil."
"Aha, jak se jmenuješ?" Řekl předchozí hlas a já nějak vím, že mluví na mě.
"Rui Itou."
"Dobře, zavolám Randonovi a zjistím co a jak." Jen jsem kývl a chtěl poděkovat, ale když jsem vzhlédl, úplně jsem ztuhl. Je to ten 'Baf' kluk!
"Čau Randone, hele, jsem u obchodu a je tu nějakej kluk oběšenej foťákama. Asi je tu poprvé a nemá ani pásku... Jo, dobře... Z jakého časopisu jsi?" Zeptal se mě. Já ze sebe jen tak, tak vykoktal to jméno a on jakoby bez povšimnutí pokračoval.
"Jo, vezmu ho tam... Ukážu, pomůže mi... Dobře, díky... Neboj, přeci mě znáš a ještě jedna věc. Mohl by jsi říct Kimíkovi, že už jsem šel, takže pak až za mnou chodit nemusí?... Díky moc, zatím čau." Típl hovor a otočil se k Mikovi.
"Je to dobrý. Přijel místo Kafky, protože on je nemocný. Vezmu ho dovnitř a dám mu pásku pro zákulisí a fotopas."
"Okay, dyštak je to na tebe." Řekl Mike a uvolnil nám cestu. Ten 'Baf' kluk popadl některé moje věci a naznačil ať jdu za ním.
Otevřel buňku s nápisem PRODUKCE, hodil do ní mé tašky a mezitím vzal tmavě zelenou pásku, kterou mi chtěl dát kolem ruky. Já však ucukl.
"Hele, ty Little scared animal, já tě neukousnu, tak se neboj."
"Nejsem žádný vystrašený zvíře!" Ohradil jsem se, ale ruku mu i přes to nepodal.
"Ne? Že se tak chováš." Řekl a bez jakýchkoliv dalších cavyků mi pásku na ruku stejně dal. Stálo tam: 6.- 9.10. ALL AREA.
"Randon řekl, že ti to tu mám ukázat, ale ty budeš muset nejdřív pomoct mě." Došli jsme k dodávce a on z ní začal vytahovat všemožné, pro mě neznámé, věci.
DAEMIN
Pásku už měl a bez remcání se mnou došel k autu. Měl jsem tam ještě pár věcí, které jsem potřeboval odnést na pódium, tak jsem je začal vytahovat a podávat mu je.
"Tyhle věci vždycky vezmeš a odneseš je na pódium. Je tam taková velká bedna, tu poznáš, tak to dáš k ní, dobře?" Sledoval jsem, jak kývá hlavou na souhlas a v duchu prosím, aby se během těch 30 metrů neztratil. Myslím, že by byl toho schopný. Po chvilce je všechno odnošeno a já mám pocit, že bych ho měl nějak povzbudit.
"No vidíš, že ti to šlo a netvař se pořád tak vystrašeně. Všichni jsme tu kámoši, nikdo ti nic neudělá."
Když neodpoví, pokračuji sám.
"Já jsem Daemin. Daemin Tóma. Pučuju tu zesilovače atd. Prostě většinu věcí přes zvuk."
"Rui." Řekl mi znovu své jméno o poznání klidněji.
"Rui... hmmm... Takže Little scared animal."
"Žádný zvíře! Rui!"
"Promiň, ale já už si tě tak zafixoval, to nezměníš."
"Kde si můžu postavit stan?" Zeptal se.
"Za Kimovým autem bude určitě místo a nikdo tě tam nebude otravovat." Než stačil něco říct, odvedl jsem ho ke Kimovu autu. Během toho, co on stavěl stan, já psal na lísteček vzkaz. 'Ahoj zlato, toho stanu za autem si nevšímej. Pokud by tě jeho majitel otravoval, pošli ho za mnou. Pak bude hodný jak beránek.
P.s.: Nezlob ho - leká se a mohl by utéct.
P.s.s.: Posílám pusu =o*'
Ten jsem mu pak strčil k volantu, aby si ho všiml. Jen co jsem to dodělal uviděl jsem, že i Rui má stan postavený, tak jsem mu poradil, ať si vezme foťák a jde za mnou.
"Proč?"
"Asi tak za 10 minut budou vpouštět lidi do areálu. Je vždycky zajímavý sledovat, jak vbíhají do areálu jako splašené stádo."
Jakmile jsem s ním došel na místo a poslal ho fotit, vytáhl jsem mobil z kapsy a vyhledal si v seznamu kontaktů osobu, jenž jsem v následující chvíli chtěl poctít svým hovorem. Vzal to asi na třetí zazvonění.
"Ahoj, být tebou, tak zítra přijedu o něco dřív. Mám tu pro tebe překvapení."
"Překvapení? Jaký?"
"Kdybych ti to teď řekl, tak už by to přeci nebylo překvapení, ne? ... A není to jenom nějaké malé překvapení. Až zjistíš, co to je, budeš mi hodně dlužit. Tak si pospěš." Řekl jsem a típl hovor, aby osoba na druhé straně nemohla začít odmlouvat.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 16. října 2011 v 16:22 | Reagovat

hm, komu asi volal? :D:D.... No, máme ďalšiu novú postavu... a aspoň sa vyriešilo to s vytopením :D:d... Ten má ale šťastie! :D

2 kated kated | Web | 16. října 2011 v 17:02 | Reagovat

přesně.....mě by taky zajímala ta nově příchozí osoba :-) a to mooooooooc....ale Miky mi to nechce říct :-o :-x  [:tired:] \{o^o^o}/ Mikyyyyyyyyy další další pls.....\{o^.^o}/

3 Kated Kated | Web | 16. října 2011 v 17:08 | Reagovat

ps:zobrazuje se někomu to video??? ono je jako k tomu článku přihozený a ukazuje se mi když edituju, ale když se kouknu na web tak tu není.....vidí ho někdo??? jestli ne tak řekněte a já to nějak dořeším.

4 Kated Kated | Web | 16. října 2011 v 17:23 | Reagovat

užuž už to vidím Xd....no nic mé hodnocení...už víš ale stejně supeeeeeeeeeeeeeeer supeeeeeeeeeeeeeer supeeeeeeeeeeeeeer jen lituju že jsem si to nepřečetla dřív a hlavně nezjistila před týdnem že mi to přišlo....od teĎ se budu na mail koukat dennodenně :-)

5 ChrisTea ChrisTea | Web | 16. října 2011 v 19:33 | Reagovat

Nádhera! Moc, moc se těším na další díl, vypadá to hóóódně zajímavě :-)
PS: Ta písnička je skvělá! Máš dobrý vkus :-)
ChrisTea

6 alla alla | E-mail | 16. října 2011 v 19:40 | Reagovat

Nádherný dílek a pěkná písnička :-D  Těším se na další :-)

7 Lucka Lucka | 25. října 2011 v 23:54 | Reagovat

Super povídka, všechny zatím vydané dílky jsem rychle přelouskla  a už se moc těším na pokračování, tak doufám, že bude brzy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania