Na tomto blogu se mohou vyskytovat články určené lidem od 18 let

Kapitola 32: Odhalení

28. října 2011 v 9:59 | Kated |  Práce ve vile
Ahojky lidičky. Slíbyla jsem do 10 další dílek a tak je tu. Nějak jsem to skoro nestihla doopravit. Mamka po mě furt něco chtěla xD.....no snad si ho užijete.
Už podle názvu je zřejmí co se v dílku stane. Snad se vám takový odhalení bude líbyt víc než kdyby za ním/ní přišel a řekl já jsem Riku.
Věnování: tentokrát to věnuji jen a jen jedné osobě která leží v nemocnici a to Akiko-san :-) uzdrav se brzo :-)
Zbytek pod perixem


Riku
Ráno mě probudily paprsky slunce, jenž mi svítily na obličej. Jemně, tak abych nevzbudil Naokiho jsem s sebou zavrtěl a obrátil hlavu od ozařujícího světla. Jen co jsem byl od sluníčka otočen, pootevřel jsem oči a zadíval se na Naokiho klidně oddechující tvář.
Vypadal nádherně. Vlasy měl ledabyle rozházené kolem hlavy na polštáři a jeho odhalený hrudník vybízel k sáhnutí. Neodolal jsem a jemně se k němu přitulil.
"Uhmmm…"zabručel ze spaní a přitiskl si mě k sobě ještě o něco blíž. Lehce jsem se nadechl a vdechl tak jeho vůni, která mi omámila smysly. Lehce jsem ho políbil na krku a pobaveně sledoval, jak s sebou cukl, jelikož ho to lechtalo. Jemně jsem tedy skousl jeho kůži na krku a vytvořil mu tam mé vlastní malé znamínko.
"Uhmmm Riku, jak vidím tak si mi přes noc trošku zdivočel…."zavrněl mi do ucha a objal mě svými pažemi.
"Říká polární medvěd, kterýho nevzbudí ani atomovka."usmál jsem se na něj a taktéž ho objal.
"No dovol. Vypadám snad jako polární medvěd?"obořil se.
"Oh promiň, to by byla urážka všech medvědů."zasmál jsem se a hned na to byl přišpendlen k posteli.
"Jo tak urážka…"usmál se i on a vrhl se na mé rty.
"Naoki…."zabručel jsem nesouhlasně.
"Velkej medvěd tě neslyší. Zrovna si chce pochutnat na jeho kořisti."zašeptal mi u ucha, a následně ho skousl.
"Nao…."vzdychl jsem a zavřel přitom slastí oči. "Měli bysme jít….., na snídani…"snažil jsem se z toho vykroutit.
"Ale já právě snídám."usmál se tajemně a sjel mi přitom pohledem na mé rty.
"Já nejsem ničí snídaně!"zrudl jsem a kousl ho do rtů, které mi nastavoval k dalšímu polibku.
"Auky…."zabručel nesouhlasně.
"A vstávat….."zavelel jsem a vyhrabal se zpod Naokiho ven z postele.
"Ty si zlý…"zabručel a vylezl také.
"Já vím."usmál jsem se, plácl ho přes zadek a odběhl do koupelny.
Naoki
Jen co doběhl do koupelny, zavřel za sebou dveře a pustil na sebe vodu. Poznal jsem to jen díky zvuku, který sem zaslechl.
"Riku, po snídani se půjdeme někam projít, jo."zavolal jsem na něj skrz dveře.
"Dobře…"odpověděl mi a hned na to si začal pobrukovat nějakou písničku. Mezitím co se sprchoval, jsem sáhl po mobilu a zavolal Manabimu, aby nám zarezervoval stůl v blízké restauraci. Jen co jsem to položil, vyšel z koupelny Riku jen v ručníku.
"Jo tak ty takhle."prodloužil se mi úsměv. Poté jsem k němu pomalu přistoupil a objal ho kolem boků.
"Na co to zase myslíš!"pokáral mě celý červený. "Jen jsem si zapomněl věci…"dodal a ukázal přitom na věci, co měl přehozený přes křeslo.
"Jo, jo to známe…"zasmál jsem se laškovně a políbil ho na klíční kost.
"Náhodou, svět není plný takových perverzáků jako si ty!"našpulil pusu a probodl mě přitom pohledem.
"Ano, ano jsme tu jenom ty a já."zasmál jsem se.
"Já?"povytáhl obočí.
"Samozřejmě zlatíčko."usmál jsem se a líbl ho na tvář. "A když jsme u toho. Kdy už do toho praštíme?"otázal jsem se následně a sledoval jeho náhlou změnu.
"Když to chceš tak moc tak si to můžeš dělat sám!"zavrčel.
"Samotnýho by mě to nebavilo…, nepřidal by ses?"
"Bohužel, jsem v časovým pressu."usmál se.
"To bolelo…"zasmál jsem se a své ruce přesunul na jeho zadek.
"Hele, soukromej majetek."pleskl mě přes ruce a s úsměvem přešel ke svým věcem.
"Vždyť vím. Mám ho pronajatej."přešel sem znovu k němu a pomohl mu zapnout zip na šatech, které mu ušil na zakázku jeden módní návrhář.
"Chyba, nezaplatil si nájem, takže smlouva propadá."usmál se a zatočil se v nich.
"Tak jak vypadám?"zeptal se a dal si přitom prst na rty.
"No, mohlo by to být lepší..."začal jsem naschvál říkat lži a letmo se přitom koukal na Rika.
"Nějakej drzej!"obořil se a našpulil přitom rtíky.
"Říká pravej."objal jsem ho a lehce ho políbil.
"Sice ti to takhle sluší nejvíc, ale i tak by ses měl oblíknout."usmál se, jelikož si uvědomil, že tu stojím v rouše Adamově.
"To asi měl."řekl jsem.
"No tak?"pozvedl obočí, jelikož jsem se nehnul z místa.
"A ty mi nepomůžeš?"odpověděl jsem mu na otázku otázkou.
"Tos uhodl a pak skončíme v posteli."vyplázl na mě jazyk a zasmál se.
"Cccc…., zase si mě prokoukl."zasmál jsem se.
"To víš, znám tě jak svý boty."řekl a nechal mě dojít si pro věci. Rychle jsem na sebe hodil košili, společenské kalhoty, kravatu a boty a mohli jsme vyrazit.
"Dnes nebude žádný sako?"otázal se Riku, když jsme byli ve výtahu.
"Ty asi nevíš, jaký je v něm vedro."usmál jsem se a poukázal na fakt, že má na sobě šaty.
"No jo no. Někdo má hold štígro."usmál se a podal mi ruku. Jeho ruku jsem vřele přijal a hned s ním propletl prsty.
Jen co jsme přišli k mému autu, otevřel jsem mu dveře a poté co nastoupil, si šel sednout za volant. S autem jsme vyjeli na ulici a dojeli až k restauraci kde nám Manabu zareservoval stůl.
"Taky jsme mohli jít do mekáče."zasmál se Riku a vešel společně se mnou do restaurace.
"Ale. Tak ty rád jíš, nezdravá jídla hnedka po ránu?"usmál jsem se a odvedl si ho k našemu stolu.
"No, v podstatě je mi jedno co jím, ale zase je mi blbí, abys za mě utrácel zbytečně moc peněz."ošil se a sklopil pohled.
"Tak o to se starat vůbec nemusíš."zasmál jsem se. Pár tisíců mě přece nezabije.
Po snídani jsme šli do ulic a nechali mé auto zaparkované na parkovišti pod restaurací. Bylo nádherně a tak jsme se na chvíli zastavili u fontány.
"To je krásna."usmál se Riku a pozoroval přitom prostředí kolem fontány.
"Jestli chceš, tak si můžeme na chvíli sednout."usmál jsem se.
"Můžeme?"usmál se a už, už mě vlekl k jedné z laviček. Jen jsem se pousmál nad jeho radostí a sedl si vedle něj na lavičku. Jen co jsem si sedl tak se ke mně Riku přitulil a zahleděl se před sebe. Jemně jsem s ním propletl prsty a lehce ho začal hladit prsty po ruce.
"Naoki?"oslovila mě osoba přede mnou.
Riku
"Naoki."oslovila ho žena zahalená v dlouhých šatech, klobouku a brýlích.
"Mami? Co tady děláš?"otázal se nevěřícně Naoki a až teď mi došlo, že ona osoba je opravdu Naokiho matka.
"Co by."usmála se. "Byla jsem tu na obchodní pochůzce a všimla si vás. Tak jsem si řekla, že vás navštívím."sundala si brýle a mile se na mě usmála.
"Ah. Dobrý den."znervóznil jsem a rychle si stoupl.
"Ah zlatíčko. Nemusíš být tak nesvá."podívala se na mě jako by o tomhle malým divadélku věděla.
"Eh…"nechápavě jsem zahuhňal.
"Ale to nic."usmála se a otočila se na Naokiho. "Máte dneska už něco v plánu?"otázala se ho.
"Bohužel…"pozvedl Naoki rameny a zavřel přitom oči.
"Nao…"strčil jsem do něj loktem.
"Au…"řekl tiše.
"Opravdu?!" sjela nás jeho matka pohledem.
"To mi nevěříš?"otázal se naoko naštvaně.
"Ani nos mezi očima."usmála se. Zato já se rozchechtal na celé náměstí.
"Hej, ty bys mě měl chráni….t"dopověděl Naoki poslední slovo pomalu, jelikož si uvědomil, v jakém rodě o mě mluvil.
"To je v pořádku, vím, že je to ten šikovnej mladík, co u tebe pracuje…, jak bylo jen to jméno…, Ah Riku. Mám pravdu?"usmála se na mě.
"No…"podrbal jsem se provinile na hlavě.
"Otci nic neříkej!"zarazil ji hned Naoki.
"Neboj."zasmála se. "On na to nepřijde, protože je ohledně těchto věcí trochu zabedněný."zasmála se a nasadila si znovu brýle, kvůli ostrému sluníčku.
"Už jsem si všiml!"zavrčel Naoki a narážel přitom na svádění pana Komuiho.
"Snad bys nežárlil."usmál jsem se a políbil ho na tvář.
"To je jenom tvoje chyba. Kdybys byl býval takový, jakýho jsem tě poznal, tak by si tě nikdo nevšímal a nechal by mi tě."
"Tak promiň, že nejsem tak ošklivý, jaký jsem vždy byl!"zavrčel jsem naštvaně a odvrátil od něj pohled.
"Tak jsem to nemyslel…"snažil si mě nějak získat.
"To teda vidím."odpověděl jsem stále naštvaný.
"Riku."povzdechl si. "Ty víš, jak jsem to myslel."usmál se smutně.
"No jo, ale to neznamená, že o mě tak budeš mluvit."obrátil jsem k němu pohled a nechal se od něj obejmout.
"Jak vidím, tak už mě tady nepotřebujete."
"To vidíš správně."uculil se Naoki.
"Nebuď drzej!"dal jsem Naokimu výchovnej pohlavek.
"Au …"zabručel nesouhlasně Naoki.
"No, vy jste se hledali, až jste se našli."usmála se Naokiho mamka.
"To víš."usmál se Naoki společně se mnou.
"Tak se tu teda mějte."řekla a s pozdravem odešla.
"Máš fajn mámu."usmál jsem se na Naokiho po chvilce.
"Já vím."pousmál se i on a lehce mě začal hladit po mé ruce.
"Nechceš zmrzlinu?"otázal se mě následně.
"A víš, že bych si dal."zasmál jsem se, vstal z lavičky a jakmile se zvedl Naoki tak jsem se mu zavěsil do jeho připraveného rámě. Nešli jsme dlouho a narazili jsme na cukrárnu. Na nic jsme nečekali a šli rovnou k ní.
"Tak jakou si dáš?"otázal se, jakmile jsme stáli u krámku.
"No, mango a zelený jablko."zavelel jsem a nechal si to od Naokiho zaplatit. Naoki si ještě koupil vedle ledovou kávu v kelímku a mohli jsme vyrazit.
"Tak kam půjdeme?"otázal jsem se, se zájmem.
"Ty seš mi zvědavka."zasmál se Naoki a vedl mě někam za centrum. Po necelých pěti minutách se zarazil a oznámil mi, že jsme na místě. Když jsme dorazili na místo, poznal jsem onu budovu.
"Zimní stadión?"nechápavě jsem se na něj podíval. On se jen usmál a zavedl mě dovnitř. Ve stadionu nebyla ani noha. Když nepočítám toho, kdo nám půjčil brusle.
"Naoki!"zabručel jsem na něj, jelikož to bylo víc než divný.
"No co. Nechtěl jsem, aby tě někdo ohrožoval."usmál se
"To spíš já bych někoho ohrožoval."zasmál jsem se, jelikož jsem na bruslích ještě nestál.
"Snad to nebude tak hrozný."usmál se.
"Ne, slovo hrozný bylo vymyšlený jenom kvůli mně."zasmál jsem se a začal si nazouvat brusle. Jen co jsem je měl nazutý, tak jsem se na nich postavil.
"Jdeme,"usmál se a společně se mnou vlezl na led.
"Naoki!!!"vypískl jsem jen, co jsem stál na ledu a hned na to skončil na zadku na ledu.
"Áuuu…"zabrblal jsem a snažil se přitom stoupnout si.
"Riku, si v pořádku."vyzvedl mě Naoki do stoje a prohlížel si můj zadek.
"Jo, jen nevím, jestli se budu moc posadit."zasmál jsem se.
"Chytni se mě…"řekl mi a začal mi vysvětlovat jak se vlastně vůbec udržet na ledě.
"Áhh…Naoki, koukej! Už mi to jde!"usmál jsem se na Naokiho a ukazoval mu, jak stojím.
"Šikulka."usmál se a zatleskal mi. "A teď zkus přijet ke mně."obdařil mě znovu tím krásným úsměvem.
"Dobře, tak já jedu."oznámil jsem mu a nijak se přitom nehnul z místa. Naokiho to samozřejmě rozveselilo a začal se smát jak pomatený.
"Naoki!"zabručel jsem naštvaně a dožadoval se pomoci. Naoki se ke mně hnedka vrhl a se smíchem mě držel a přitom pomalu jel.
"Jéééé….."smál jsem se, jelikož to bylo úžasný.
"To bylo krásný."usmál jsem se na Naokiho.
"To by si zasloužilo nějakou odměnu."usmál se Naoki a přiblížil se k mým rtům. Já na nic nečekal a jemně mu vtiskl polibek na rty. Naoki můj polibek prohloubil a lehce si pohrával s mými rty.
………….
Celej den jsme si šíleně užili. Bylo to tak zábavný. Začalo to od zimního stadionu a skončilo to na nějaké mini pouti. Byli jsme dokonce i na úplně normálních místech jako například v kavárně, nákupáku či v parku.
……………
Hned po zaparkování jsme se na sebe natiskli a společně odešli k výtahu. Tentokrát ve výtahu nebyl žádný chlápek a neptal se nás, kam chceme svést a tak jsme se na sebe přitiskli ještě o něco víc a užívali si blízkost toho druhého. V našem patře jsme vystoupili a bez sebemenšího zpomalení vpadli do našeho pokoje.
"Dáš si něco k pití?"otázal se mě okamžitě Naoki, jelikož jsme z toho vedra nakonec byli trochu dehydrovaný.
"Jo, jo. Máme i led?"otázal jsem se následně.
"Jasně."usmál se a už, už mi naléval ledový pití.
"Díky."usmál jsem se a vypil to na jeden zátah.
"Áhhhh…."oddechl jsem si. "Ještě…."vzdechl jsem hned následně, jelikož jsem měl stále žízeň.
Tobi (Noakiho otec)
Když jsem se vrátil z práce tak jsem si vzpomněl, že bych potřeboval s Naokim a jeho novou dívkou ještě něco prodiskutovat. Šel jsem tedy k jeho pokoji a ještě předtím, než jsem stačil zaklepat a vejít se zevnitř ozvali hlasy.
"Áhhhh…."zaslechl jsem něčí slastný hlas a v tu ránu se nalepil uchem na dveře.
"Ještě…."vzdechl onen hlas znovu a já hlasitě polkl a oddálil ucho ode dveří.
"Naoki…"zabouchal jsem na dveře celý červený.
"Chvilku!"ozvalo se zevnitř.
´Sakra co to tam dělaj! Snad nedělaj!´rojily se mi v hlavě samý nápady, co by tam mohli dělat a co ne.
"Já jdu!"řekl jsem nahlas a vpadl do pokoje.
Naoki
"Rychle si to uprav."skočil sem na Rika a pomohl mu urovnat šaty, který si před chvílí rozepnul, jelikož se na něj prý děsně lepily.
"Ááá…, Noaki, ale mě je teplo."zašeptal potichu nesouhlasně.
"To vydržíš!"našpulil jsem rty a lehce ho jimi políbil.
"No ale, jestli zkolabuju tak mě máš na svědomí."probodl mě pohledem.
"Já jdu!"ozvalo se zpoza dveří a hned na to se rozletěly.
"Ah, dobrý podvečer."usmál se Riku na otce.
"Dobrý."odpověděl mu celý červený.
"Potřeboval si něco?"otázal sem se ho trochu nevrlí.
"No chtěl jsem si ještě ujasnit pár věcí."
"A to?"
"Nevím, jestli to mám rozebírat tady před dámou."
"Jen s chutí do toho. My před sebou nemáme tajnosti."
"Tak dobře. Chci vědět, jestli to myslíš s Kaname opravdu vážně."řekl s kamennou tváří.
"Myslím!"odpověděl jsem mu po pravdě.
"Tak dobře tedy."oddechl si.
"Pane Naoki."zaťukal Manabu a hned na to vstoupil. "Volá vám pan Kotetsu."
"Už jdu."odpověděl jsem, políbil Rika na rty a hned na to odešel z pokoje s otcem v závěsu.
Riku
Hned poté co Naoki s jeho otcem odešli, jsem si oddechl a vydal se do koupelny, abych ze sebe smyl pot. Rychle jsem ze sebe sundal šaty a vlezl si do sprchy. Nechal jsem na sebe dopadat osvěžující vodu a začal si přitom přehrávat celej dnešní den.
"Áhhh…"vzdychl jsem slastí, jelikož ta voda, která mi bubnovala do zad, byla velice příjemná. Vzal jsem si tedy na žínku, trochu tekutého mýdla a začal se jím mýt. Když jsem byl umytí, opláchl jsem se a nechal na sebe dopadat osvěžující vodu. Z mého snění mě probudil fakt, že někdo bouchl dveřmi v pokoji a začal tam chodit. Na nic jsem nečekal, vodu vypnul a vylezl ze sprcháče. Jelikož jsem však neměl nic na převlečení v koupelně, tak jsem si vzal ručník kolem pasu a otevřel dveře od koupelny.
"Naoki, ty už si zpá…"zarazil jsem se, jelikož naproti mně stál Naokiho otec.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kikuš Kikuš | Web | 28. října 2011 v 10:02 | Reagovat

zaujímavé

2 Kated Kated | Web | 28. října 2011 v 10:04 | Reagovat

no pochybuju že by sis to přečetla za minutu takže asi tak zaujímavé to nebylo XD

3 Aji-san Aji-san | 28. října 2011 v 10:44 | Reagovat

.....takhle to utnout...styď se!! :P

4 alla alla | 28. října 2011 v 13:23 | Reagovat

zajímavé, fákt zajímavé, ale takhle skončit... no já z toho zase omdlím :-D Dneska už podruhé :-D

5 Eclair Eclair | Web | 28. října 2011 v 19:54 | Reagovat

a jééé 8-O tak to si jsem velmi zvědavá, co se bude dít dál :-D

6 kated kated | Web | 28. října 2011 v 19:57 | Reagovat

[3]: já si říkala XD čím lepší konec kapči tím lepší napínání :-)

[4]: oj už podruhé??? To snad ne....musíš si dát aktívii a bude OK xD :-)

[5]: tak to jediný vím, jen je ještě problém to napsat xD

7 Tsuky Tsuky | 29. října 2011 v 14:45 | Reagovat

Sakra takto ti nechat..
...yahoo dalej

8 Kyoro-chan Kyoro-chan | E-mail | Web | 29. října 2011 v 15:25 | Reagovat

eh O_O  no ten konec no mě raní mrtvice .... toto bude zajímavý .... velice zajímavý ...

9 alla alla | 29. října 2011 v 17:19 | Reagovat

[6]: díky za radu, určitě ji vyzkouším ;-)

10 Yuki-cat Yuki-cat | Web | 29. října 2011 v 19:02 | Reagovat

moooooc, hezký. Jsem napnutá, jak to bude pokračovat.

11 kated kated | Web | 29. října 2011 v 21:04 | Reagovat

[7]: no nějak jsem to utnout musela :-) ......další díl....hmm nwm kdy ho napíšu ale bduuu se snažit co nejdřív. Do pátku by tu snad měl být :-)

[8]: taky si říkám :-) zatím to ještě nějak hezky napsat .-)

[9]: to udělej xD pak se od tebe bude všechno odrážet stejně jako v tý reklamě XD

[10]: yuki-cat děkuju za pochvalu :-) hňááááá snažím se lidi napínat :-) (ty taky napínáš....užuž se těším na pokráčka tvých povídkek :-) )

12 akiko-san akiko-san | E-mail | Web | 30. října 2011 v 19:45 | Reagovat

děkuju žes ten dálek napsala tak rychle všichni přece víme jak umělci potřebují čas jinak zejtra mě čeká  operace tak mi drž palečky snad proběhne bez komplikací a dílek byl vážně uper mocc se i líbil a dodal odvahu =D

13 DeeDee DeeDee | 31. října 2011 v 13:05 | Reagovat

Wow... jsi strašná s tím utínáním... jednou mi přivodíš smrt :D
Kdy bude další... na tenhle se čekalo nějak dlouho, ne? :D :D :D

14 kated kated | Web | 31. října 2011 v 17:24 | Reagovat

[13]:další dílek :-) nooooooooooooo mohla bych ho sepsat do soboty či neděle :-) možná i pátku ale to pochybuju páč v den kdy bych měla mít teoreticky čas tak jedu s mamkou na nákup páč jedu pomoct vybrat náušnice tetě k vánocum :-) takže nejspíše do neděle tu bude další díl :-)

[12]: držim držim i palce na nahou :-)

15 akiko-san akiko-san | E-mail | Web | 6. listopadu 2011 v 3:59 | Reagovat

[14]: tak ještě poslední operace ve středu a v pátek před akiconem mě pustěj. Jedeš vůbec na akicon

16 kated kated | Web | 6. listopadu 2011 v 13:46 | Reagovat

[15]: to je super :-) a to te mama pusti kdyz ses po tech operacich???? ja nejedu mama by me nepustila :-( ...a je to už s tebou lepší???

17 akiko-san akiko-san | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 16:53 | Reagovat

[16]: jojo  už sem naprosto v pohodě ale mamka mi to nakonec stopla hm.. tak co se dá dělat tak pojedu alespoň na Advík :-)

18 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 16. listopadu 2011 v 20:36 | Reagovat

Tyrane, vrahu, masochysto! Takhle ten díl ukončit no to néé. Doufám, že bude pokračování brzo jinak padnu nedočkavostí, krásný dílek

19 kated kated | Web | 17. listopadu 2011 v 20:28 | Reagovat

pardooooooooooooon neměla jsem moc času a byla sem zároveň utahaná....o víkednu sem dám další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania