27. září 2011 v 21:28 | Kated
|
Autorka:Miky
Žánr:hudební, yaoi, romantica
Takže, v tomhle dílečku se dozvíte, kam má Kim namířeno. Vzhledem k tomu, že tak nějak vím, jak to takovýhletěch místech chodí, tak se to pokusím nějak vložit do téhle povídky.
P.S.: Nejsem si jistá, ale je možný, že jsem trochu změnila styl psaní. Dočetla jsem knížku Kafka na pobřeží od Haruki Mirakamiho, takže je to dost možný. (Kdo tu knížku nezná, tak vřele doporučuji. Stejně jako Norské dřevo od stejnojmenného autora.)
P.S.S.: Omlouvám se, že díleček není nijak závratně dlouhý, ale poslední dobou jsem nějak mimo. Další už je ale skoro napsaný, tak to s nim nebude tak trvat jako s tímhle...
Zbytek pod perixem
KIM
Jel jsem po dálnici, takže cesta byla poměrně stálá. Žádné zatáčky, stejná rychlost. Prostě pohodová jízda. Před areálem festivalu jsem zastavil a zavolal Randonovi.
"Ahoj, tak jsem tady, mohl by jsi, si pro mě přijít? Máš tu novou ochranku a myslím, že tahle mě bez tebe nepustí."
"Vydrž chvilku, hned jsem tam."
"Ok." Řekl jsem jenom a čekal v autě. Po pár minutách přišel Randon v ruce s oranžovým papírem. Ještě než došel ke mě, dopsal na onen papír mojí poznávací značku auta a pak mi ho s hlasitým "Čau" podával.
"Ahoj Randone," odpověděl jsem mu a parkovací lístek si dal tak, aby na něj přes sklo bylo vidět. Randon na nic nečekal a sedl si vedle mě na místo spolujezdce. Je to sice jenom 250 metrů od brány k pódiu, kde budu parkovat, ale on už je prostě takový a to se nezmění.
"Jak ses měl od... hmm... *Naklonil hlavu na stranu a přemýšlel, kdy jsme se viděli naposled* ... od minule?"
"Máš skvělej přehled o čase, víš to?" Řekl jsem se smíchem v hlase, ale na jeho otázku stejně odpověděl. "Tak jako vždycky. Dobře, ale nic výjimečnýho. Nemohl jsem se sem dočkat. Ty?"
"Pořád honička. Ale co ti mám říkat. Ty kapely si strašně vymýšlí. Hlavně některý."
Čím víc jsme se blížili k pódiu, tím víc jsem začínal mít větší radost, protože místo, které jsem si předloni na parkování vyhlídl, bylo stále volné. Trochu mě to překvapilo, jelikož všechny kolem už byly zaplněné, ale stačilo mi zajet trochu blíž, abych viděl proč. Na zemi ležel karton o velikosti asi A1, na kterém bylo napsáno 'Pokud sem někdo Kimíkovi vjede, tak ho vykuchám a následně pověsím za vlastní střeva na pódium jako rekvizitu. S láskou Daemin :o*'
"Bože, to je ale pako," vykřikl jsem a ani o těch slovech nepřemýšlel. Randon se vedle mě šíleně rozesmál.
"Chtěli jsme tam původně dát jenom 'Reserved', ale když jsme to tam šli vyvěsit, už tam stál s touhle cedulí a říkal, že když jí dáme pryč, tak se nám stane to, co je na ní napsáno. Mě to přišlo fajn, takže jsme to tam nechali. A všichni asistenti a brigádníci, co tudy prošli, se tomu taky smáli."
"A divíš se?" Řekl jsem jenom a zavrtil hlavou. Sice to nepřiznám nahlas, ale jsem za to rád. Konečně jsem mezi svýma a někdo si na mě taky vzpomene.
"To si s Daeminem vyřídíš potom, teď musíme připravit ty věci pro bubeníka Pale Bride. Už bude určitě nervózní jak něco. Tady máš papír se seznamem, co bude chtít. Já musím jít ještě za jejich manažerem kvůli něčemu, tak si vem na pomoc někoho z brigádníků." Vylezl z auta a odešel směrem k provizorní jídelně. Po chvilce se ale přeci jenom otočil a z dálky zavolal: "Tenhle seznam je jenom k Pale Bride, takže až to doděláš, tak přijď na oběd a já ti dám zbytek dnešních kapel." Nečekal ani na odpověď a pokračoval dál v cestě. Já jsem přetočil papíry, jenž mi dal na stránku, kde si bubeník napsal své požadavky a byl jsem celkem překvapen.
- HI - HAT STAND
- 5x CYMBAL STAND
- 10, 12, 14 AND 16 RACK TOMS
- CARPET
Pokud chce jenom tohle, tak to je v pohodě. Pomyslel jsem si a začal odnášet vybrané věci na pódium. Po chvilce za mnou přišel bubeník a spolu jsme to tam podle jeho představ postavili. Usmíval se a děkoval mi, že je to přesně tak, jak chtěl. Byl jsem už na půl cesty za Randonem, když mi někdo skočil na záda a přikryl rukama oči. Neptal jsem se, věděl jsem kdo tam je.
"Hele nech toho nebo tě za střeva pověsím na pódium jako rekvizitu." Řekl jsem s hranou vážností. Ruce mi ihned odkryli výhled a přede mě se postavil Daemin s napuchlými tvářemi.
"Ale Kimíku, to byl jenom vtip."
"Vždyť já vím, díky a taky tě rád vidím, jen tak mimochodem." On na mě jenom znovu skočil a pořádně mě objal. Já mu jeho obětí opětoval a ještě zintenzivnil stisk. To, že mám přítulnějšího kamaráda, vím už dlouho. Kdysi jsme to spolu i zkoušeli dát dohromady, ale nebylo to, to pravý, takže jsme zůstali u nejlepších přátel.
"Kdy jsi dorazil?"
"Asi tak před necelou hodinou." Odpověděl jsem.
"Cože?! A jak to, že jsi nešel nejdřív za mnou, když už jsi tu tak dlouho? Nebyl si u Sciny, že ne?" Řekl naoko smutně.
"Neboj, nejdřív bych šel za tebou. Sciny už tu je?"
"Jop, sice hraje až zítra, ale říkala, že tě chce vidět, tak dorazila už dneska."
"Hele, já budu muset jít za Radonem kvůli seznamu pro další skupiny. Jdeš se mnou nebo se sejdeme později?"
"Budu muset na tu zvukovku, kdyby ještě něco potřebovali, takže se uvidíme později."
"Dobře." Řekl jsem a po rozloučení se vydal za Randonem. Jak jsem si myslel, seděl pořád v jídelně a očividně čekal na mě. Jen co mě zahlédl, zvedl se, a rukou ukázal směrem k jídlu. Jen jsem kývl a vyberal si nějaký oběd. Vaří tu fakt skvěle!
"Tady je ten zbytek na dnešek a zítřek. Pozítří ještě nemám, takže to dostaneš až potom." Řekl jen, co jsme se usadili ke stolu.
Guroh, OMGDevil!, Bloody carpet, Sciana, Traisson´s death game,... Pročítal jsem názvy kapel, které budou chtít něco půjčit. Všechny jsem znal. Tedy až na jednu. Ten název mi vůbec nic neříkal.
"ChiRoS?" Řekl jsem podiveně.
"ChiRoS je jedna ze skupin, které se probojovávají na vrchol. Je dost pravděpodobný, že jsi je ještě neslyšel, protože hrají hlavně v zahraničí. Viděl jsem je na Hardlyfestu a tam úplně pohltili publikum, takže jsem si řekl, že je sem taky zkusím pozvat a vyšlo to. Jsou docela v pohodě. Ještě jim ta sláva totiž nestoupla do hlavy."
"Aha, co hrají? Víš o nich ještě něco? Čtu tu, že chtějí jenom základní věci, tak jestli s tím mám počítat a nebo to bude jako u Guroh, že toho napíšou málo a pak dělají strašný humbuk s tím, že toho chtějí mnohem víc."
"Vždyť tobě Guroh problémy nedělají, nebo jo? Podle toho co jsem slyšel, si tě bubeník oblíbil, takže si s ním asi jako jediný zadobře."
"S Guroh to byl jenom příklad. Se mnou jsou v pohodě. Dokonce mi nabízel místo bedňáka... Tak co, víš o ChiRoS ještě něco?"
"No je to šesti členná skupina hrající něco mezi industrial rock metalem a glam rockem. Všichni se věkem pohybují něco okolo devatenácti... hmmm... co ještě..."
"Počkat moment, devatenácti? To je jim jako mě, ne? Jak se skupina devatenáctiletých mohla dostat sem, jako jedni z hlavních hvězd? To jsou až tak dobrý?"
"Vždyť ti to říkám celou dobu. Úplně strhli publikum. V zahraničí jsou hodně známí.
Počáteční písmenka jejich jmen tvoří název ChiRoS. Je to, myslím, Clay, Haruki, Imy, na toho od R si nevzpomenu, pak asi Orgen nebo tak nějak a ten poslední... *přemýšlení* Na zpěvákovo jméno si taky nevzpomenu. Jenom, že zrovna ten tu skupinu založil a že po něm všichni strašně šílí. Bez rozdílu na pohlaví. Víc už asi nevím. Měli by hrát zítra ve 22:15 asi hodinu a půl."
"Dobře." Řekl jsem jen a dál se ládoval skvělým obědem.
"Jo, abych nezapomněl. Podej mi ruku."
Udělal jsem co chtěl a chvilku na to, mi na ruce visela páska s nápisem 6.-9.10. ALL AREA, se kterou mě pustí všude.
"Když už jsi se zmínil o té Scianě, tak tě hledala. Říkala, že když první půjdeš za Daeminem, tak tě asi uškrtí."
"Sakra. Ale pořád lepší než pověšení za vlastní střeva." Oba dva jsem se zasmáli a já se chvilku na to vydal vstříc uškrcení. Nejdřív jsem nakouknul do buňky, která byla vyhrazená pro Sciny už dneska, i když vystupovala až zítra večer, ale nikdo tam nebyl. Stačil jsem jenom zavřít dveře, než mi něco skočilo zezadu na záda.
"Konečně jsi tu." Řekla Sciny a pořádně mě objala. Tady je vidět, jak žiji dva naprosto odlišné životy. Ten školní, kde po mě neštěkne ani pes a pak ten festivalový, kde chvilku chybíš a už tě hledají, mají o tebe starost, objímají tě. Škoda jen, že ty dva nejdou nějak propojit.
"Čau Sciny" Řekl jsem zvesela a naoko si lehce začal přikrývat krk rukama, abych se vyhnul uškrcení. Sciana se na mě jenom udiveně podívala.
"Nic? I když jsem nejdřív viděl Daemina?" Hned pochopila.
"Jo tohle. Štve mi to, ale slyšela jsem, že to není tvoje vina, že to on si našel první tebe, takže ti pro tentokrát odpouštím ale."
"Tak co se stalo?" Začal jsem se vyptávat, protože tohle by mi normálně bez trestu neodpustila.
"Mělo by se něco stát?"
"No tak, Sciny. Znám tě už dost dlouho. Zaprvé, obvykle, když vidím Daemina dřív než tebe, tak mě alespoň 5 minut objímáš jako trest a teď to přejdeš jen tak a zadruhé, vidím, jak ti žhnou oči nad něčím, co chceš strašně říct, ale snažíš se to ještě chvilku vydržet, tak už to konečně vyklop. Uleví se ti, neboj."
"Dobře. Jsem zasnoubená. Natsu mě požádal o ruku!"
"Gratuluju!" Odpověděl jsem a vrhl se jí kolem krku. Radostí se rozbrečela a začala mi o tom vyprávět. Prý to bylo děsně romantický. Měli jít na rande a sejít se v parku, ale když tam akorát na čas došla, tak on nikde. Sedla si tedy na lavičku, když v tom jí po chvilce začali děti po jednom nosit balónky naplněné héliem. Když jich měla asi 11, přišel Natsu. Taky nesl jeden a na konci jeho provázku byl přivázaný prstýnek.
"Konečně se k tomu rozhoupal." Dodal jsem po tom, co to dovyprávěla.
"Mám z toho hroznou radost. Hlavně jak -" Nestačila to ani doříct, protože mi zazvonil mobil v kapse.
"Jen to vem. Třeba to je Randon a něco potřebuje."
"Ano?"
"Dobrý den, Kime. Stala se pohroma. Mohl by ses ihned vrátit domů?" Byla to paní domácí.
"Zrovna jsem pracovně mimo. Přijedu až za 4 dny."
Ona však začala naléhat. " Je to důležité."
"Co se stalo?"
"Máš vytopený byt."
aaa vytopený byt... veď sa mi aj zdalo, že som an niečo zabudla
.... že tam bolo niečo, čo som si hovorila, že to asi bude probléém
:d..... hm, dobréééé
:d.... tak, som zvedavá na ďalšiu časť.... dúfam len, že bude čo najskôr 