close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prokletá hospoda

16. srpna 2011 v 9:01 | Kated |  Never Again
Autorka:Miky
Žánr:Yaoi, romantika, škola, hudební
Druhý díleček je na světě, radujte se :)
Věnováno Kated :)

Zbytek pod perixem



KIM
Místnost byla celá zaplněna kouřem. To nám, ale ani jednomu nevadilo a tak jsme se šli usadit k baru. Objednali si piva a já nevím, proč byl nervózní.
"Kam chodíš do školy? Viděl jsem tě ráno v uniformě, ale nedokážu jí k žádné přiřadit. Tady v okolí se moc nenosí." začal jsem opatrně.
"Dá se říct, že nikam. Zrovna jsem se sem přestěhoval a zatím do žádné nechodím. Včera jsem měl na sobě svou původní uniformu, protože jsem nechtěl, aby mě někdo poznal, ale to jak vidím, nehrozí. Měl bych od příštího týdne začít chodit na školu Seikato. Znáš jí? Já totiž vůbec nemam tušení kde je."
"Jestli jí znám? Hihi, znám a dobře. Chodím totiž do ní. Jestli chceš, tak ti jí klidně někdy ukážu."
"To bych byl moc rád. Vůbec se tu nevyznám. Byl jsem tu asi před měsícem a protože jsem si byl půjčovat tu knihu v knihovně tak vím kde je knihovna, ale to je asi tak jediný."
"Tě tady někdy provedu. Bude se ti tu líbit." odpověděl jsem a gestem naznačil výčepnímu, že chci další pivo. Pak jsem pokračoval.
"Vyzvedl jsi si ty léky?"
"Jo, zašel jsem tam hned potom. Aspoň, že jsi mi zavolal, protože pak nevím, co bych dělal."
"Rád jsem pomohl. A na co jsou?" nedalo mi a zeptal jsem se.
"Ty léky jsou pro Julliet. Mého psa."
"Ty máš psa? Jéé, jakýho?"
"Je to fenka zlatého retrívra. Jsou jí 4 roky. Dostal jsem jí jako štěně ke svým 15 narozeninám. Je to taková moje chlupatá kulička, které se, se vším svěřuji, protože ona nikdy, nikomu nic neřekne... Začínám mlít kraviny, co?"
"Né, mě to zajímá. Já sám vždycky chtěl psa, ale naši mi ho nedovolili, protože byl táta alergický" povzdechl jsem si a dopil své pivo. Barman na nic nečekal a položil přede mě další. Shig to jen přešel s vykulenýma očima.
"Byl alergický? Už není?"
"No... On není vůbec. Můj táta zemřel při autonehodě."
"A co máma?"
"Ta si našla nového přítele, se kterým žije, takže já teď bydlím sám."
Nikam jsme nespěchali, ale přesto nám čas docela rychle ubíhal.
* * *
Pomalu jsem si sednul a chytil se za hlavu. Strašně mi v ní třeštilo, ale nemohl jsem si vzpomenout z čeho. Co se dělo včera? Hmmm?.... Byl jsem s Shigem na pivu a dál... dál.... už nevim. Snad jsem nic neudělal... Promnul jsem si oči a rozhlédl se po místnosti. Nic jsem nepoznával. Nebyl jsem totiž u sebe doma. Bolest nebolest jsem vylezl z postele. Znovu jsem se rozhlédl a uviděl spícího Shiga. Neviděl jsem ho celého, ale vzhledem k množství rozházeného prádla na zemi jsem tušil, že i on na sobě nic nemá. Ležel na poseli, na níž jsem před chvilkou ležel i já s dekou přehozenou jen přes to nejnutnější. Zahlédl jsem hodiny vedle jeho hlavy a skoro nadskočil. Ukazovaly 8:03. Ach ne, nikdy jsem nepřišel do školy pozdě, tak proč zrovna teď?! Oblékl jsem první věci, které jsem na zemi našel a pospíchal do školy. Celou cestu jsem se uklidňoval tím, že jsem sice ještě nikdy nepřišel pozdě, ale všechno je jednou poprvé. Moc to nepomáhalo. Ve škole jsem byl v 8:26 a funěl přitom, jako bych uběhl alespoň 30 kiláků. Zaklepal jsem a vstoupil do třídy. Všichni se za mnou otočili a já uslyšel pár holek, jak si začali šeptat. Hele! ... Wow! ... Koukni na něj! ... Hustý! ... Ty kráso!.. Já si jen pomyslel, že musím vypadat fakt hrozně, když si o mě ty holky začaly šeptat.
"Dobrý den, promiňte, zaspal jsem."
"To je dobrý Kime, běž si sednout." Odpověděl vyučující a já bych v tuhle chvíli rád, že máme zrovna fyziku, protože s našim učitelem dobře vycházím. Pomalu jsem se začal šourat k mému místu snažíc se nepřitahovat další pozornost holek. Na mé lavici ležel minulý test, ze kterého jsem dostal jedničku. Aspoň něco pozitivního za dnešek. Celý zbytek hodiny jsem na sobě cítil Junův pohled, kterým se dožadoval nějakých odpovědí. Když zazvonilo ihned ke mě přiběhl a celého si mě prohlédl. Po chvilce se usmál a řekl něco, co bych nečekal.
"Kime, sluší ti to. Měl si říct, že si jdeš koupit oblečení, potřebuju taky něco novýho, tak jsem mohl jít s tebou."
Nové oblečení?! Já nemám žádné nové - ani jsem to nestačil domyslet, protože jsem se zahlédl v odrazu skla okna.
"Panebože?! Co to mám na sobě?" vyprskl jsem. Zahlédl jsem Junův nechápavý výraz, ale ten jsem neřešil a pádil na záchody. Podíval jsem se do zrcadla a málem vyjekl, protože jsem nevěřil, že ta osoba ve zrcadle můžu být já. Nejspíš jsem omylem vzal některé Shigovy věci místo svých a tak jsem teď měl na sobě vínově červené kalhoty, černobílé kostičkované triko a přes to svou jeansovou bundu. K tomu navíc vlasy, které jsem kvůli zaspání nečesal, můj vzhled ještě dodělaly. Musel jsem přiznat, že jsem ještě nikdy nevypadal takhle dobře ale i tak to nemění nic na tom, že tohle oblečení není moje. Po chvilce za mnou přiběhl Jun s nechápavým výrazem.
"Co se stalo?"
"To... to oblečení... já..." nebyl jsem schopný slova, protože až teď mi docvakla celá situace. Mám na sobě Shigovo oblečení, protože bylo první, které jsem mezi zbylým našel... Musel jsem si vzít jeho oblečení, protože jsem sám žádné na sobě neměl... Na zemi bylo hodně oblečení, takže ani Shigeru na sobě nic neměl... Ležel na posteli... té ze které jsem vstal... nahý... s nim... BOŽE!!... Co jsme dělali, že jsme byli nahý v jeho posteli?!? Ne, tamto určitě ne... vždyť jsme oba kluci... to by nešlo... Proč si vůbec na nic nevzpomínám? Blbá kocovina! Třeští mi hlava. Po pár minutách, ve kterých jsem vzpomínal na dnešní ráno, jsem si uvědomil, že vedle mě Jun pořád stojí a dožaduje se nějakých odpovědí.
"Asi to bude znít divně ale nejspíš... nejspíš jsem se vyspal s klukem..."
Junovi málem spadla čelist.
"C- Co? Hele, brácho, nedělej si ze mě srandu. Prostě mi řekni, že sis našel holku a včera to pořádně rozjel. S ní jsi byl nakupovat to oblečení? Se nedivím, že jsi mi o tom neřekl. Dělal bych vám tam leda tak křena" uchechtl se.
"June, ty mi asi nechápeš, ale já se doopravdy nejspíš vyspal s klukem. Teda nevím to jistě ale-" nic už jsem nedopověděl a koukl se na sebe znova do zrcadla. Uviděl jsem něco, co jsem předtím přehlédl. Na krku jsem měl dva cucfleky napůl skryté trikem. Rychle jsem si ho vyhrnul a hned zase nechal spadnout. Jun nepostřehl to, co já a tak mi ho chytil a začal vytahovat nahoru. Já byl úplně v transu, takže jsem ani neprotestoval.
"Ty vole brácho, co jste to včera dělali, že vypadáš... no... takhle?" a ukázal na mě. Kromě dvou cucfleků na krku jsem měl i minimálně dalších sedm po celé hrudi.
"Já nevím. Vůbec nic si nepamatuju. Akorát Shiga, spoustu piva, pak až jenom dnešní ráno. Třeští mi hlava a mam kocovinu, proto si nic nepamatuju." V tu chvíli zazvonilo na hodinu, ale to nám bylo úplně jedno. Pro mě bylo tohle v tuhle chvíli důležitější.
"Počkej moment. Shig.... Shigeru... to je ten kluk, kterýmu jsi měl dávat ten lékařský předpis?" Zeptal se Jun. Já ale neměl sílu mu odpovědět a tak jsem jenom přikývl na souhlas.
"Kime, ty pako! Vždyť jsem ti řekl, že je to nějaký úchyl a že se s nim nemáš scházet! Proč jsi mě jenom neposlouchal?!"
V tu chvíli se rozrazili dveře, ve kterých stál náš učitel fyziky. Vzhledem k tomu, že jsem jeho oblíbenec, nás okamžitě poslal do třídy a ne k řiditeli. Jun mě tedy popadl a odtáhl pryč. Seděli jsme ve třídě a já nebyl vůbec schopný vnímat. Proto jsem se zvedl se slovy, že mi není moc dobře (dokonce to bylo i vidět, že dnes opravdu nejsem ve své kůži) a požádal učitelku o uvolnění. Ta přikývla a souhlasila, že to tak bude asi nejlepší. Při odchodu jsem cítil Junovy vražedné pohledy požadující vysvětlení a říkajíc, že se z toho jen tak nevyvlíknu. Den ještě neskončil, což naznačovala další blížící se tragédii. Při cestě domů se mi povedlo potkat revizora a já si s hrůzou znova uvědomil, že tyto kalhoty nepatří mě, protože jsem v zadní kapse marně hledal své doklady. Z nějakého, pro mě nepochopitelného důvodu mě nechal odejít a zamumlal cosi o tom, že mu někoho připomínám, ale to bylo asi tak to poslední, co bych v tu chvíli chtěl řešit. Konečně jsem se dopravil až domu. Bohužel jsem se v radosti moc unáhlil, jelikož jsem ucítil zavibrování mobilu oznamující novou zprávu. Očekával jsem, že je to SMS-ka od Juna a s nechutí ji otevřel. Bylo to však horší, než jsem si myslel.
>Nezapomněl sis u mě náhodou něco?<
>No, na to už jsem taky přišel :( <
>Co ten obličej?<
>Zrovna jsem potkal revizora…..<
>Chudáku, ty máš ale smůlu :D<
………
>Já to tak nemyslel, tak se nezob. Přijď ve 3 ke kašně v parku<
Doma jsem se svlékl a následně složil Shigerovo oblečení, abych mu ho hned mohl vrátit. Byl jsem stále mírně otřesen a doufal, že mi spánek pomůže. Nastavil jsem si budík a usnul. Můj spánek přerušilo vyzvánění mého mobilu. Polorozespalý jsem ho zvedl a uslyšel Junův ustaraný hlas.
"Brácho, co je s tebou? Proč neodepisuješ na moje SMS-ky?"
"Spal jsem." Jako doprovod jsem dlouze zívl, i když to Jun nemohl vidět.
"Spal? V půl třetí odpoledne?"
"Půl třetí?! Cože?! Vždyť mi měl zvonit budík! Proč nezvonil? Ten křáp!"
"Kime, co se stalo?"
"Nic. Promiň June, ale já budu muset jít. Zavolám ti později." S těmito slovy jsem típl hovor a zamířil do parku. Na místě jsem byl o 15 minut později ale Shiga jsem nikde neviděl. Posadil jsem se na okraj kašny a napsal mu.
>Kde jsi?<
>Jsem na cestě. Chvilku počkej.<
Dal jsem si sluchátka do uší. Byl jsem zaposlouchaný do své oblíbené písničky, když jsem uslyšel čísi "Pozor" a následně ucítil studenou vodu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kated Kated | Web | 16. srpna 2011 v 9:07 | Reagovat

aaaaah Miky......děkuju (ještě jednou za tuhle kapitoklu :-)) a taky za ten dopis co mi přišel :-) .....tys byla i ve Francii?? tos neříkala že tam máš namířeno :-) s těma prvníma větama jsem měla trochu problém páč ten jazyk neumím xD, ale od čeho mám internet a sovník xD......ty voho 33 stupnu....to chci taky aspon jednou tenhle týden....sem bíla jak stena a nemam se kde opalit T.T......to s tou vlnou si muzu jeno predstavovat nikdy jsem u more nebyla :-) .....ale uzila sis to tam a to je dulezity :-).....ps:a krome musli....nebyli tam nejací mušláci xD

2 alla alla | 16. srpna 2011 v 11:44 | Reagovat

moc pěkný, už se těším na další :-D  :-)

3 Hatred Hatred | 16. srpna 2011 v 13:27 | Reagovat

Páni, těším se na další díl :)

4 Doshiko トシコ Doshiko トシコ | Web | 16. srpna 2011 v 21:34 | Reagovat

Veľmi pekná kapitola... teším sa na pokračovanie.. :) n_n

5 eSmy affík:) eSmy affík:) | Web | 17. srpna 2011 v 22:10 | Reagovat

no Miky... všetci ti ďakujeme za ďalšiu kapitolu:D:d... a ešte raz za to, že si napísala ďalšiu poviedku:D.... lebo vyzerá super... a teším sa na každú časť:D..... hm, no, som zvedavá, čo to má byť s tou studenou vodou:D:D.... zaždopádne sa veľmi tešííím:D:D

6 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 19. listopadu 2011 v 13:46 | Reagovat

Muhaha skončil v kašně xD Možná xD Moc krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania