Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor, shounen-ai
Délka : 8/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho,Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami. Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…
Zbytek pod perixem
Slunce pomalu zapadalo za vysoké budovy mrakodrapů. Lesklá okna odrážela sluneční paprsky až na pevninu, která se třpytila jasem kamínků. Tento čas vytvořil metropoli romantické hřejivé barvy. Teplota vzduchu se víc uvolnila a nebylo tolik dusno. Ideální moment si někam vyrazit v lehkém oděvu. Vál slabý, proměnlivý vítr, který se lehce dotýkal našich pramínků vlasů a dodával odpočatý nádech do plic. Nechme se unášet tímto úžasným okamžikem aspoň na chvilku a zapomeňme na starosti. Snad tu není nikdo, koho něco trápí nebo ano?
Naši chlapci udělali velký krok dopředu a snad je osud povede správnou cestou za svým snem. Nyní jdeme oslavit jejich úspěch.
Partička mladistvých si dneska chce užít co nejvíc, proto celou cestu vyvádějí, skáčou, křičí a nevšímají si masivu lidí kolem nich. Drží se sebe jako na mucholapce.
"Jae hyung, pospěš si! Už je přes ten dav ani nevidím! Heey lidi, počkeeejte!" volal Joonho a zdvihl ruce nahoru, aby je na druhé straně vyhlídli.
"Kam se poděli zase ti dva? Snad už neslaví někde bez nás, to by bylo ošklivý. Pfrhah no u nich by to byla možná výjimka." Uchechtl se Minki. "Támhle vzadu na nás mávají nějaký ruce, to jsou asi oni. " upozornil je Yungwoo. "Yay tady na ně nemůžeme čekat, ať se řídí třeba tímhle…" Minki si od jedné dívenky vypůjčil červený deštník a zvednul ho nad hlavou.
"Oi hyung to je znamení, řiďme se tím. Nikdy mi nepřišla červená tak atraktivní." Zamyslel se nad perleťově rudou barvou, jako kdyby to byl nějaký zázrak z nebes. Jaejin na něj jen udiveně zíral. "Joonho-sshi, nechceš si o něčem promluvit?" zeptal se ho opatrně
"No něco by tady bylo. Co si myslíš o červené? Jmenujme červenou za oficiální barvu naší skupiny. To je nápad." Nabídl Joonho, nevypadal nějak moc zraněně po tom rozchodu. "To je skvělý nápad…buďto pro něj ta holka nic neznamenala nebo je dobrý herec…no ale ani jedno z toho tady neplatí hech." Jaejin jen přikyvoval a dokázal se jen hloupě usmívat.
"Co je s tebou dneska? Už máš asi velký hlad co? Neboj, už jsme asi tady! Užijeme si kopec zábavy." Rozveseloval ho Joonho a ukázal mu palec nahoru. Jaejin se na něj jen usmál.
Brzy dorazili na místo. Nic luxusního byla to volně otevřená restaurace se střechou, takže zákaznicí měli výhled na okolí a mohli dýchat čistý vzduch, jestli se to tak dá nazvat XD. Příslušenství tvořili dřevěné židličky se stolem. Zvláštní, že se všichni hosté vešli do tak malého prostoru. Když zbývající dva členové dorazili, vše už bylo připravené a čekali jen na ně, než se všichni mohli pustit do hostiny.
"No kde jste? Všichni na vás čekají! Pojďte sem, hlídáme vám místo." Volali je tři kamarádi. "Wow hot pot jsem dlouho neměl…oh mám hlad jako vlk." Joonho si třel ruce od nedočkání a šel si sednout k nim. Jaejin ho následoval.
Na každém stole byl vařící se hrnec s hovězím vývarem pod automatickým ohřívači polévek. Kolem něj byli talíře plné různého syrového masa, mořské plody, zelenina, koření, omáčky a nudle. Jistě řečeno starší trainee si objednali alkoholické nápoje, ostatní měli colu. Knoflík zapípal žlutě k oznámení, že je voda připravená k vaření. Všichni tedy neváhali a naházeli do hrnce ingredience z talířů a čekali, než se uvaří. Trvalo 3 minuty a všichni kolem stolu se prali o uvařené maso a jiné. Hůlkami chytali co nejvíc dobrých věcí a nabírali to do svých misek. Jídla bylo dost pro každého, ale bez hůlkových střetů se to nikdy neobešlo.
"Konečně! Yaah jde se jíst!" volal Changhyun a otevřel do kořán pusu, než to tam stačil strčit, vyrušil ho cinkot skleničky. Položil tedy svoji misku a podíval se, odkud ten cinkot šel.
"Přeci se tahle hostina neobejde bez přípitku ne?" připomněl všem jeden starší kluk, proč tady dnes jsou. Všichni se odtrhli od svých jídel a postavili se jako on. Vzali své skleničky a nadzdvihli nahoru. "Byli jsme spolu celkem dlouhý čas, až pár z nás dospělo k vrcholu. Nebudu zapírat, trošku na vás žárlím, ale vím, že vás pět si to zaslouží. Proto tento večer patří vám. Na zdraví a gratuluju k novému začátku!" projevil se jejich starší kolega. Všichni pak začali tleskat na jejich počest a následoval veliký přípitek. Pětice mladíků byla potěšena dojetím. Znovu usedli ke stolu a popadli své chody.
"Počkat, první sousto patří mému milému hyung Jaejinovi!" prohlásil Changhyun a nabral mu plnou misku jídla. Jaejin byl polichocen, ale znervózněl, když se na něj každý ostře díval, až si sní svou porci. Jaejin kulil oči do všech stran a nemohl z těch pohledů jíst.
"Yaah, máme hlad, nechceš snad po nás, abysme tě krmili ne?" nabídnul se mu Joonho. "N-ne já sám…hm…oh mashittda!" pochutnával si Jaejin, pro ostatní to znamenalo, že se už mohou taky pustit do jídla.
+++++++++++**********++++++++++++
Den se pomalu blížil k závěru, nastal večer a s ním se objevil měsíc s hvězdami. Obloha byla čistá bez mráčku. Denní světlo nahradili lampy a osvětlení vycházející z výloh obchodu či velké zářící reflektory reklam, visící na vysokých budovách města.
Když hodiny odbyly devátou hodinu, naši chlapci se rozhodně nechystali jít domů. Užívali si báječného jídla a pití. Blbli spolu, klábosili mezi sebou o všem možném, až to nedávalo ani smysl. Nestarali se o to, kdo bude muset zaplatit účet. Rozhodně se zvětšoval, protože si většina z nich objednávala různé předražené drinky.
Naproti nim před nákupním centrem se něco stavělo. Vypadalo to jako podium. Taky se okolo toho začal shromažďovat dav lidí.
"Oh, vidíš to?" "To vypadá na velký performance!" divili se všichni hosté
"Ano máte štěstí, dnes se tu koná live vysílání koncertu skupiny H.O.T!" oznamovala jim číšnice. Všem se rozsvítili oči, nechali svého jídla a utíkali směrem k podiu. "Hey mládeži a kdo to bude platit?" volala na ně. "Nemějte obavy, tady mám 50% kupony na slevu. Zbytek prosím naúčtujte na toto konto." Řekl ji Changhyun bezstarostně, když jí dával číslo konta jeho mamky. "Pojďte kluci, tohle bude bomba!" řekl natěšením a utíkal na dané místo, ostatní ho hned následovali kromě Joonha, který pořád seděl na židli a popíjel nějaký barevný drink. Jaejin si toho všiml a vrátil se pro něj.
"Joonho, bože…z toho ti bude špatně, už to nepij!" "Mám žízeň, nech mě bejt!" Řekl mu nepříjemně a odstrčil ho stranou.
"Vždyť v tom jde cítit alkohol, ach tamti si to mohli taky dopít, než sis to nalil do krku." Strachoval se o něj. "Nejsem dítě, je mi fajn, jdeme na ten koncert ne?" řekl Joonho ve snaze naladit normální chování.
"Dobře tedy." Jaejin na něj přikývnul, ale pořád zpochybňoval to, že je v pohodě. Oba se přidali k rušnému davu.
Na jistou trať se musela uzavřít hlavní silnice pro bezpečnost lidí. Z toho rozruchu se stejně většina dopravy zastavila a pozorovala událost rovnou z aut. Brzy na to přijel vůz od televizního programu SBS. A připravovali kameru na živé vysílání. Najednou se rozsvítili reflektory na podiu, všichni pozorující zbystřeli a uvítali moderátora oznamující brzký start koncertu.
"Dáme a pánové přivítejte skupinu H.O.T!" poté co to dořekla, ozval se výkřik od diváků. Dýmové efekty a osvětlení dodávalo okouzlující vstup skupiny na jeviště. Dav se rozkřičel ještě víc, když uviděli 4člennou mužskou kapelu přijít. Koncert mohl začít na plné obrátky. V první písni šel slyšet její energetický rytmus, což přinutilo dav skákat a tančit s nimi.
"To je super!!!" "Cožeee?!" "Je to supeeeer!" "Vůbec tě neslyším, ale je to super!" křičeli na sebe Minki a Yungwoo a plně se soustředili na hudbu. Sice nebyli úplně blízko k jevišti, ale lepší než stát na konci.
"To je fakt bezvadný! Myslíš, že budeme taky jako oni?!" řval Changhyun do Jaejinova ucha. "Ne, my budeme lepší!" vykřikl sebevědomě s úsměvem. Changhyun s ním bezprostředně souhlasil. "Co si myslíš ty Joonho? Joonho? Co se děje?" volal na něj Jae, ale on mu neodpovídal. Stál tam jako bez duše, omámen. Lidi do něj strkali a nepozorností upadl na zem. Jaejin na to rychle zareagoval a zvedl ho dřív, než ho ostatní ušlapali. Changhyun se taky začal dělat starosti. "Hyung, vypadá bledě, radši bysme ho měli odnést domů!" Navrhl Changhyun
"Já se o něj postarám, ty tady zůstaň a užij si zbytek večera!"
"Zvládneš to?!" "Jasný, jsem přece tvůj velký hyung hrdina, já zvládnu všechno!" "OK!"
Rozloučil se s ním, a sebral svého omámeného kamaráda přes rameno a odvedl ho přes dav pryč. Bylo to pěkně náročný, udržet ho na nohou a probrat mezi ječící ženský. "Aish, vždyť já nevím, kde bydlí. Joonho, dneska asi budeš spát na ulici. Ha kecám, vezmu tě ke mně domů. Jseš rád?" Žertoval Jaejin, avšak jeho kamarád byl úplně mimo svět.
************+++++++*************
Po půl hodině v metru dorazili do jeho útulného obydlí. Tedy byteček nebyl nic velkého ani neměl bohaté příslušenství, ale pro jednoho chudého člověka to bylo víc než dost. Jaejin opřel Joonha o rohy stěn, aby si mohl zout boty. Joonho brzy neudržel rovnováhu a znovu spadl na tvrdou podlahu, ani tento pád ho nedokázal probrat.
"Bože Joonho, ty vážně neumíš pít, vždyť tam tolik chlastu nebylo. Tak pojď, musíš se jít vyspat!" Jaejinovu pomalu odcházely síly, protože ho s plným břichem těžko zvedl. Vykašlal se na to, popadl ho za ruce a odtáhl do své ložnice. Nebyla to ani ložnice, obývací pokoj, kuchyň a prostor pro spaní měl spojený v jedné místnosti. Postel byla vyklápěcí, aby nepřekážela. Jaejin tedy připravil Joonhovi postel po kamarádovi, který s ním kdysi bydlel. Dalo mu práci ho na ní dát. Sundal mu boty a přikryl dekou. Jeho omámení přešlo do spánku.
Jaejin se šel převléct a umýt. Poté si lehnul na pohovku a pustil si TV. Chtěl stihnout aspoň kousek koncertu, než skončí. Koncert se vysílal ještě další hodinu a mladík si ho užíval i přes malé rozměry obrazovky. Poté se konal rozhovor se skupinou. Moderátoři se ptali kolemjdoucích na názory z koncertu.
"H.O.T milujeme vás!" křičeli fanynky
Pak se v obrazovce objevili i zbytek jeho party. Jaejin vystřelil z pohovky, když je uviděl.
"Oooh mami, tati vidíte nás? My jsme v televizi yuuu! Bylo to naprosto úžasný!" řvali do mikrofonu jeho kolegové. Jaejin jen zakroutil hlavou a plácl do obličeje. "To chci vidět nás, jak budeme vystupovat před lidmi. Snad se neponížíme hned na první kolo." Přemýšlel Jaejin.
**************+++++++++++**************
Brzy se chýlilo k 1 hodině ráno, Jaejinovi se nechtělo jít spát. Tak pokračoval ve sledování TV. Zrovna dávali horor o mrtvé dívce, která vysávala duše z těla. S mladým chlapcem to ani nehlo, málem by u toho usnul nebýt blížící se bouřky. "Pane bože, ty blbe, koukni se za sebe ne? Se pak nediv, že tě ta potvora dostane. Ty koreiský horory stojí za prd." Stěžoval si na hrozný film, v tom se ozval silný hrom a poté blesk. Nastal prudký déšť, který silně narážel o parapet oken. Televize ztratila signál a na obrazovce se objevili černobílé tečky, zvuk se proměnil v chraptivý šum.
"Zatraceně, blbej krám!" vztekal se a praštil do bedny, tím to víc zhoršil a obraz se vypnul. Jaejin si oddechl a rozhodl se jít lehnout. Ta bouřka způsobila zkrat jedné z lamp co měl před barákem, takže špatně viděl na cestu do ložnice. Z venku se znovu zablýskl blesk, který na moment osvítil celý jeho byt. Na okamžik zahlédl jakousi postavu stojící pár metru od něj a přibližovala se k němu. Ozval se hlasitý hrom.
"Gaaáah!!!" vykřikl polekaný chlapec. Zakopl o koberec a spadl na pohovku. Následovali další blesky a hromy. Jaejin se rychle vzpamatoval a pohlédl před sebe, aby zjistil, co to bylo za zjev. V duchu si odpřísáhl, už žádné horory před spaním, co když ho to zabije? Ne měl moc bujnou fantazii, pro zostření zraku rozsvítil lampičku, stojící vedle pohovky. Světlo mu hned ukázalo výsledek. Jaejinovi se ulevilo, že se nejednalo o žádnou mrtvolu. Před ním stál jeho pomatený kamarád.
"Uff víš, jak jsi mě polekal? Joonho, ty brečíš? J-jak to, proč? Já to tak nemyslel, nejsi žádná obluda." Jaejin nechápal, co se s ním stalo, že by reakce z alkoholu? Joonho se čím dál víc přibližoval blíže k pohovce, až se připlazil k němu. "Joonho-ah co se ti stalo?" zeptal se ho, aniž by se odtáhl dál, protože jejich obličeje byly jen pár palců od sebe. Jaejin mu pohlédl do jeho zarudle tmavých očí, které byly v transu.
"Prosím, neopouštěj mě." Řekl Joonho tak zoufale a dlaní se něžně dotkl jeho tváře
"Jak to myslíš, já nikam nejdu…"
Joonho se k němu naklonil blíže a zachytil jeho rty pro jemný polibek. Menší chlapec se nezkoušel ani bránit, přijal polibek bez zábran. Joonhovi to nestačilo, přejel jazykem jeho měkké rty, což přimělo chlapce pootevřít ústa a pustit ho dál. Prozkoumal každičký koutek jeho sladkých úst. Jaejin se nechal vést jeho pohyby a pažemi si ho přitáhl blíž. Brzy se jejich polibky zintensivněly.
Joonho přerušil jejich vášnivý polibek a přesunul se na mladíkovi další neodolatelné partie. Vrhl se na jeho hladký krk a obdařoval ho nebeskými polibky, až mu na něm zůstala znaménka. Jaejin se neovládal a z jeho hrdla unikaly tiché steny. Joonho mu zajel rukou pod tričko. Prsty se lehce dotýkal jeho hedvábné kůže, což způsobilo druhému mladíkovi neuvěřitelnou rozkoš.
"Uhg~~znovu jsem se nechal svést, ale je to tak příjemný…" říkal si v duchu Jae
Joonho se sklonil k jeho uchu a začal mu uždibovat ušní lalůčky. Jaejin cítil jeho teplý dech. Joonho mu teď připadal tak přitažlivý. Jeho rozum mu přikazoval přestat, ale nedokázal to. Byl bezmocný, když se ho Joonho začal dotýkat.
"SunMin, prosím nenechávej mě tu samotného, jsi moje všechno. Pošeptal mu do ucha. Jaejin se v okamžiku znovu přenesl do reality a uvědomil si, co dělá špatně. Joonho zašel moc daleko, odstranil jeho ruce ze svého těla. Kopnul ho silně do břicha, aby z něj co nejrychleji slezl. Joonho přepadl na zem. Jaejin popadl polštář a zakryl si své tělo. Srdce mu stále bušilo jak šílené, zhluboka oddychoval. Jeho tváře byly červené jako rajče. Tělo se mu třáslo rozrušením.
Joonho se mžiku zvedl z podlahy celý zacuchaný a v bolestech zad.
"Ty vole, jseš normální? To se dělá kopat do lidí, když zrovna spí? Zrovna jsem měl tak hezký sen." řekl Joonho nabručeně s narůžovělými tvářemi. Jaejin na něj nechápavě pohlédl a jeho rozpaky se ihned proměnily ve zlost.
"Aha sen, pro mě to byla noční můra! Joonho víš jak moc tě tak nesnáším?"
"Co to zase mektáš? Kde to vůbec jsem?" "Vzbuď se chlape! Jsi u mě doma!" "Heeh? Ha už vím, ty jsi mě unesl a teď se mi chystáš něco udělat." "Yo jasný zrovna jsem se tě chystal znásilnit, idiote prober se konečně!"
"Hooh tak tohle je tvůj plán? Ty zvíře a my máme být parťáci?" řekl zděšeně a pažemi si zakryl svoji hruď. "Ah-no comment tohle to."
"Já tu dál nezůstanu ani minuty, odcházím!" řekl hrdě, obul si boty, sám si odemkl dveře a odešel ven. Jaejin seděl na místě a odpočítával na prstech vteřiny. Za krátkou dobu uslyšel klepání na dveře. Klidný mladík je šel otevřít a na chodbě spatřil promočeného kluka. Přesně to Jaejin očekával, když se Joonho zbrkle odebral ven. Vrazil mu posměšný úšklebek.
"Ani slovo yo…" vzdechl Joonho a vstoupil dovnitř v mokrých keckách. Voda z něj kapala jako divá, což zanechalo na podlaze malé loužičky. Jaejin nad ním zakroutil hlavou.
"Kdybys mi řekl, že venku prší, tak by se tohle nestalo." Shodil na něj vinu, aby se ujistil.
"Ach, radši se jdi osprchovat, než nastydneš!" popohnal mokrého kluka do koupelny a zavřel dveře. "On mě snad přivede brzo do blázince…nejdřív…tamto teď zas tohle…já už nevím co si myslet." JJ se nedokázal vzpamatovat z věcí, co se za tuhle noc staly, větší zmatek ve své hlavě, dlouho nepamatoval.
***************+++++++++++***************
Po pár minutách Joonho vyšel z koupelny s ručníkem omotaný kolem pasu. "Neměl bys něco na půjčení, moje oblečení je…víš co."
"Yo možná by se něco…nnašš-lo…" Jaejinovi málem spadla čelist při pohledu na obnaženého mladíka. Joonho neměl nic, čím by se mohl obzvlášť chlubit, ale zjevně druhého hocha uchvátil. Joonho si všiml jeho reakce.
"Ježiš, nekoukej na mě takhle, ty úchyle!" způsobem, kterým na něj civěl, ho dostával do rozpaků, raději couvl zpět do koupelny. Jaejin se rychle otočil zády, plácl se do obličeje. "Sakra, co to se mnou je? Chovám se jak nadrženec…" říkal si pro sebe, několikrát si protřepal hlavu a šel hledat nějaké vhodné oblečení.
"Joonho, vylez. Něco tady mám, snad ti to padne." Klepal mu na dvířka od koupelny a snažil se mluvit klidně. "Ne, ještě mi něco provedeš." Řekl dětinsky
"Proboha, nic ti neudělám. Přeci se nebudeš stydět, oba jsme kluci ne?" řekl mu dráždivým hlasem. Joonho nakonec vystrčil ruku ven, čapl oděv a znovu zavřel.
"Si ze mě děláš srandu ne?" stěžoval si Joonho na růžové dupačky s králičími motivy. Jaejin se nemohl ubránit smíchu. "Hahaha…vždyť je to rozkošný. Sorry, tohle mi poslala umma, myslí si totiž, že jsem hodně vyrostl, ale tobě to je akorát."
"Vyrostl? Ach yo, nejradši bych šel spát nahý." Vzdychl si utahaně
"To klidně můžeš, já tě neukousnu." "Toho se právě bojím." "Ty ze mě děláš bůh, ví co. Joonho, tobě z toho alkoholu hrabe, jdi si už konečně lehnout!" rozkázal mu
Chlapci si mezi sebou pronesli ještě pár slov, než ulehli ke spánku. Avšak jeden z nich nemohl zamhouřit oko, protože jeho kamarád nepřestával ze spaní volat jméno oné dívky.
Pro představu sem davam obrazek Hot Potu. Vazne netuším, jak se tomu říká v cestine XD, ale je to jedno z nejtypictejsich asiskych pokrmu, které se většinou jedi na vetsích událostech. OOh mam z toho hlad…

oh mashittda = it's delicious…koreici tohle slovo rikaji casto, a slovo polykaji az z toho vznika Oh bašta XD











