close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Naděje ukrytá ve Víře kapitola 7

23. srpna 2011 v 11:10 | Kated |  Naděje ukrytá ve víře
Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor, shounen-ai
Délka : 7/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho,Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami. Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…
Zbytek pod perixem


Jak ten čas rychle letí viďte ani nestačíte pořádně mrknout a už je další polovina roku pryč. Pro naše hochy to byl čas plno nácviků a těžké dřiny. Trenéři zkoušeli každého člena, jak dlouho vydrží. Někteří to vzdali, někteří pokračují dál za svým snem. Jeden čas to vážně hodně zabolí, pokud nezvládnete vyřazující kolo, můžete ihned skončit a jít domů. Taková byla realita, s kterou se musel každý účastník vypořádat.
Ne všechno má své stinné stránky po těžké práci ve studiu a v jiných areálech, máte právo na polední přestávku s dobrým jídlem, avšak jedna z nejdůležitějších věcí je mít při sobě skupinu přátel, kteří vás podporují.
Naši hlavní představitelé Yungwoo, Minki, Jaejin, Changhyun a Joonho si museli projít pěkným zapeklitým tréninkem, než se dostali do přípravného levlu pro jejich debut jako zpěváci. Jejich přátelství se od té doby hezky upevnilo.
"Ach bože, už toho mám dost…nejradši bych si šel domů lehnout!" stěžoval si na perný den Jaejin. Zrovna usedal ke stolu s tácem plných dobrot.
"No copak…neříkej, že jsi unavenej, jsou teprv 2 hodiny odpoledne." Poplácal ho Joonho po zádech a sednul si naproti němu.
"Ty snad nejsi?" "Už jsem si zvykl." Řekl Joonho a rozbalil si brčko od sladkého mléka. "Hah není to pro malý? Joonho už jsi dost velkej…dej radši něco mě." "Yo pro malý jo? Tak proč se mi po tom sápeš?" žertoval Joonho přitom sledoval, jak moc velkou silou krabičku tiskne a brčkem tekutina vystříkla do obličeje spolusedícího. Jaejin jen tak stačil zavřít oči před tryskem. V tu ráno vypadal jako zmoklá slepice. Mlíko měl všude po vlasech a obličeji, kapičky mu stékaly na oblečení. Jaejin měl co dělat, aby uklidnil svůj výbuch. Obočí mu začalo poskakovat a v oku se mu vytvořil tik. Lehce bouchnul do stolu a vydechl.
"Oops, jejda to jsem nechtěl. Mám po mlíčku, no jak pak ti chutná?" Joonho věděl, že ho brzy nemine trest, ale zkoušel nasadit svoje nevinné chování, aby ho uklidnil.
"Grrr…"
"Hyung promiň, počkej já ti to utřu." Vzal kapesníček a chtěl ho očistit, ale Jaejin si to radši udělal sám. "Nebuď takový." Našpulil se na něj uraženě Joonho. Jaejin otočil oči v sloup a řekl. "Yo dobrý, nic se nestalo."
"Vždycky vypadáš, jako kdybys mě chtěl zmlátit."
"Taky že yo a nezajímá mě, že děláš aikido." Joonho se na něj s údivem koukal, jak si utíral poleptané vlasy a usmál se na něj. "Co tak čučíš? Kvůli tobě vypadám tak blbě, tak se nesměj!" "Tam na tom místě máš ještě mlíko." "Blick blick…yo kde?"
"Tady." Poukazoval mu prstem. "Já to nevidím." "Sim tě, ti to utřu." Joonho se naklonil blízko k jeho obličeji a olízl mu špičku nosu. Jaejin nestačil vykulit oči.
"C-co to děláš?" koktal a málem se neudržel na židli. Joonho se usmál nad jeho reakcí.
"Proč jsi vždycky tak překvapený?" "J-jako j-jak bych se měl jako tvářit, když děláš takový věci!" nestačil popadnout řeč
"Nebyl jsi to ty, kdo s tím tehdy začal…? Heh jsi vážně roztomilej, když jsi nervózní.XDD"
"Sklapni, sklapni…už mi to nepřipomínej yo!" Jaejin si rozpaky plácl do tváří.
Pak se ke stolu přihrnuli další jejich kamarádi, až se zaplnil celý stůl. Minki si přivalil k Jaejinovi a objal ho kolem ramen. "Hey whats up man? Hfh…voníš jako jahoda, to je tvůj nový parfém? Jestli jo, tak to aby sis dal pozor na krávy XD. Boo~" Vtipkoval Minki, zjevně se všichni kolem stolu pobavila na Jaeův účet.
"Dobrá hláška dáme pět." Pochválil ho Joonho a tlesknul si s ním.
"Hehahe moc vtipný, ještě slovo a nakopu ti tvoji americkou zadnici!" řekl mu Jaejin vražedně. Minki radši stáhl paži z jeho ramene a odtáhl se dál." …ta tvoje kočka je dneska nějak rozpálená." Řekl Minki tiše, rukou si po straně zakryl pusu, aby ho Jaejin neslyšel. "Ehm…sedíš pořád moc blízko mě, na to abych tě neslyšel. Jaká kočka? Jeho?"
"Nic jsem neřekl…oi Changhyune tady Jae hyung ti chce nabídnout svoje jídlo." Popadl kolem jdoucího kamaráda a posadil ho na jeho místo, poté se radši posadil o kousek dál mezi Joonha a Yungwooa.
"Hyung to jsi nemusel." Radoval se Changhyun z výtečné odměny a hned do sebe začal rvát kořeněné maso s rýží. "Ale…můj..ob.." nemohl ani doříct jak jeho chod mizel v ústech toho žrouta. "Mlask-chříkal jsi něco?" mluvil na něj s plnou pusou.
"Ach nic…nech si chutnat." "Heh díky…to je vynikající…to jsi dělal sám?" "Yo dělal - zvláštní že tu ostrost přežil…hm asi nejsem sám, komu nevadí pálivá jídla." "Říkal jsi něco?" "N-ne, jen nemluv s plnou pusou, prskáš mi to do oka!"
"Changhyune nejedl jsi dneska už? Ta puberta s tebou válí, jsi jako odpadkový koš." zeptal se ho Yungwoo
"Yop asi 5x, ale pořád mám hlad." Jaejin se na něj smutně podíval a představoval si jak sám jí to jídlo, až se mu málem chtělo brečet, ráno měl jen kus sladkého pečiva. Přeci jen nechtěl být nezdvořilý a nechal ho dojíst.
"Už jsi dojedl? Snad to nebylo moc pálivý." "Právě, že vůbec takhle přesně to mám rád. Tebe bych chtěl mít doma. Jsi moc hodný, někdy ti to vynahradím yu." Řekl Jaejinovi přátelsky. On na jeho gesto jen přikývnul.
********++++++********
Polední přestávka skončila a všichni trainee se museli pustit do práce. Ti na nejvyšším stupni měli vyhrazenou tělocvičnu pro sebe. Počet dětí v této třídě byl nízký. Všichni si nacvičovali čísla, co se v předešlých hodinách naučili. Tentokrát se jejich trenér neobvykle zdržel.
"Páni já mám hlad." Klesl na podlahu Jaejin
"No to mi povídej." Kňučel Changhyun a masíroval si svoje břicho. Jaejin se na něj jen nechápavě podíval a zakroutil hlavou, pak se pootočil směrem k Joonhovi, který seděl opodál. Na klíně měl položenou knihu, kterou bádavě četl.
"Co to děláš?"
"Čtu si." Odpověděl mu bez zájmu nějak protahovat rozhovor. "Hm to vidím, ale co?"
"Historii filozofie." "To máš do školy?" "Ne, pro zajímavost." "Aha, vypadá to hodně zajímavě." Jaejin jen dokázal přikyvovat nad stránkami černobílé, tlusté knihy s malými písmeny.
"Hm…" řekl Joonho tiše
"Radši ho nech studovat…tohle dělá i u mě doma, když zrovna nezpívá nebo netancuje, tak jen leží v knihách." Vysvětlil mu Yungwoo. Jaejin netušil jak moc je pilný. "Wow je snad něco co neumí?"
"Já toho neumím hodně, proto se to chci naučit." Zavřel knihu a podíval se na svoje dva vyhlížející kamarády, kteří ho zrovna drbali.
"Už tě to nebaví?" "Dočetl jsem." Odpověděl jim se širokým úsměvem, oni mu úsměv oplatili s trochou ironie.
"Yay to je nuda…hey chcete ukázat ptačí tanec, co mě naučili v Americe?" oznámil jim Minki. Postavil se před svýma umírající členy a chtěl začít tančit.
"Ehm Minki, to není moc dobrý nápad." Říkal mu Yungwoo a snažil se mu cosi naznačit očima. "Co? Není to těžký, položte si prsty od rukou na ramena a hned máte pár křídel." Ukazoval jim názorně, docela mu udělalo radost, že se všichni postavili do řady. Pak mu, ale někdo poklepal na záda. Pohlédl za sebe a uviděl výbor nadřízených, a byl mezi nimi i ředitel společnosti. Minkiho výraz zkameněl, nikdy se necítil tak trapně, rychle se postavil do řady. Všichni v řadě se huhňali z toho momentu.
"Tos mi nemohl říct dřív?" strčel do Yungwoo loktem. "Já se snažil heh---" rukou si zakrýval pusu před smíchem.
"Klid prosím. Teď vás budu vyvolávat, ti co uslyší svoje jméno, ať postoupí o krok dopředu." Řekla jedna vysoce postavená žena. V rukou držela jakési spisy a tabulky o jednotlivých trainee.
"Prosím…Kim Yungwoo, Lee Hansae, Choi Won Bin, Park Minki, Shim Changhyun, Jung Joonho a Kim Jaejin." Chlapci se překvapivě na sebe podívali a postoupili o krok dopředu. Členové výboru si je nepřetržitě prohlíželi a kráčeli kolem nich s rukou podepírající bradu.
"Hm…ty se postav sem." Přikázala jim nadřízená a pošťouchla Yungwooa na místo opodál. Takhle manipulovali i ostatními kluky dokud každý nezaujal svoje místo.
"Teď je to perfektní. Dobře chlapci, podívejte se na sebe…jakpak se teď cítíte?"
"Ehm pořád stejně?"
"To bys neměl, protože se vaše role od nynějška mění. Od teď si můžete říkat hvězdy. Rozdělila jsem vás do malých skupinek…vás pět tvoří vokální dance skupinu…a vás dva přiřadíme do herectví."
Ředitel společnosti k nim přistoupil a pousmál se na ně. "Každý z vás má výtečný schopnosti, které lze využít. Věřím, že si budete rozumět a nezklamete."
"Ano pane, budeme se snažit ze všech sil." Řekli všichni naráz, aniž by tušili, co ten druhý chce říct.
"Vidím, že už nyní jste dokonale synchronizováni." Naposledy se na ně usmál a znovu zmizel za dveřmi. Kluci se po tom okamžiku nemohli vzpamatovat, koukli na sebe s otevřenými ústy k nadechnutí s plných plic.
"Haa~~víte co to znamená? Jsme v kapele!" vykřikl Minki a začal natřásat rukama, skákat do vzduchu jako nějaká bláznivá středoškolačka.
"Kluci já vás miluju! Objetí!!!" pět mladíku spojili své ramena v jedno a vytvořili malé kolo. Radostí se začali točit dokola, až na sebe spadli na zem. Ani necítili bolest nebo závratě, byli naprosto šťastný. Jejich úsměvy ve tvářích mluvili za vše.
Všichni v celém areálu se na ně přišli podívat, někteří jim to hrozně záviděli, ale přáli jim to. "Dneska to musíme pořádně oslavit!" navrhl Yungwoo a vstal z podlahy.
"No…já asi nebudu moct." Vymlouval se Changhyun
"Proč ne?"
"J-já…" nestačil si vymyslet dobrý důvod, protože na něj najednou skočila jakási žena, které se objevila ve dveřích. Celkem pohledná, její oděv hned prozradil její vysokou úroveň. Šlo vidět, že se zrovna vrátila z práce. Kluci nepochopili co má ta ženská společného s Chaghyunem, snad ne…
"Changhyunie zlato, já věděla, že to zvládneš. Šla jsem ti přinést nějaké jídlo a pak jsem se dozvěděla tu novinu…jsem na tebe tak pyšná." Říkala přes mačkání jeho těla.
"Mami…to je ponižující." Snažil se vyprostit z jejího pevného sevření. "Copak, nemůžu obejmout svého drahého syna?" málem z toho všeho začala slzet a pustila ho, místo toho mu pak začala mačkat tváře.
"Mami…mám tady kamarády…" naznačoval jí očima její nevhodné chování. Samozřejmě se zbytek kluků řáchalo smíchy. Changhyunova matka se hned k nim otočila a vrazila jim do očí hrozivý pohled, až jim ztuhly úsměvy. Přistoupila k nim a všechny si je od hlavy až k patě prohlídla. Klukům vyschlo v krku a nedokázali ani polknout.
"Mami, to jsou kluci, o kterých jsem ti říkal. Jsem rád, že můžu být ve skupině s nimi."
"Oh vážně? To se podívejme…ty!" ukázala na Jaejina, který leknutím málem omdlel.
"Ano madam?" odpověděl jí se třásajícím hlasem. Ženin zlý pohled se v zápětí proměnil v milý. Popadla jeho ruku a potřásla s ní.
"Ty jsi Kim Jaejin že? Moc ti děkuju za to, že jsi nechal svůj oběd mému synáčkovi. Teď vím, že je v dobrých rukách."
"Uhm není zač."
"Mami, už dost…" a odstrkával jí směrem k východu. "Yo dneska nepřijdu na večeři, budu tady s klukama yo…" "Dobře, ale v devět hodin ať jsi doma!" říkala mu ještě v mezi dveřmi. "Njn doobře…už jdi…yo tohle tady nech." Rozloučil se s ní a vzal si košík s jídlem, který mu přinesla. Jeho mamka stačila ještě všem zamávat, než za ní zavřel dveře. Otočil se ke svým kamarádům, který se na něj šklebili.
"Už jsem si myslel, že mi to nedovolí. Aish…ja vím, co si teďka o mě myslíte, moje máma mě má ještě za mimino, ale její jídlo je vynikající."
"Vůbec ne…je prima, kolik jí vůbec je?"
"34 let proč?" "Ne vážně neke…vždyť vypadá, jako kdyby zrovna vystudovala." Divil se Minki "Oh takový ženský mám rád, škoda no…"
"Hey pořád je to moje máma…" plácnul Minkiho přes rameno. "Jen jsem žertoval…cheh"
**********++++++**********
Jelikož to byl jejich nejšťastnější okamžik, rozhodli se to oslavit ve velkém, pozvali všechny trainee k jejich párty. I když stále netušili, kam půjdou, bylo jim to jedno, hlavně ať si to všichni užijí.
"Tak kam se půjde? Co třeba do karaoke baru… " navrhl jeden z kluků.
"Ne tam ne, vám je všem víc než 19?" "Ehh…" "No co jsem povídal. Navrhoval bych místo, kde se všichni najíme a přesto by to bylo levný." Podotkl Changhyun
"Hm…sice jako vždycky myslíš na jídlo, ale dobrý nápad to je." Souhlasili všichni. "Znám krásnou pouliční restauraci vedle obchoďáku." Navrhl Changhyun
"Okee less gou!" vykřikl Yungwoo a nadzvedl ruku směrem na cestu.
"Oh Yung tvá english začíná být lepší." Pochválil ho Minki a vzal ho za rameno. "Heh cvičil jsem kvůli tobě, víš…" usmál se na něj svým rozkošným úsměvem
"Joonho-sshi jdeme?" Jaejin nějak zpozoroval, že je nějak mimo a zatáhl mu za košili. Joonho ho pořád nevnímal, a pozoroval cosi v parku. Jaejin se podíval tím směrem a hned už mu docvaklo, o co se jedná. Na lavičce tam seděla Joonhova přítelkyně s nějakým dalším klukem. Neznámý kluk si pak před ní klekl, v ruce držel kytici. Jasně šlo vidět, o co se snaží. Ona ho vzala za ruce a postavila se spolu sním. Netvářila se, že by mu hodlala říct ne, spíše naopak. Dívala se mi do očí a usmívala se. Onen mladík se k ní více přiblížil, jako kdyby se jí chystal políbit. To už Joonho nedokázal stát pevně na místě. Bezmyšlenkovitě šel k nim, jeho pohled byl vraždivý.
"Joonho, možná je to nedorozumění." Jaejin se ho snažil zastavit, ale marně. Než si to jeho přítelkyně stačila uvědomit, už byl u nich. Joonho chytl cizince za rameno, což mladíka přinutilo otočit se za ním. Joonho neváhal a klukovi vrazil pěstí do obličeje. Onen kluk se ocitl hned na zemi.
"Oppa, co jsi to provedl?" "Cože? To bych se měl zeptat tebe ty poběhlice." "Ne, ty tomu nerozumíš?" říkala mu, nevěřila svým očím, taková potupa. Snažila se ujistit, jestli se mladíkovi nic nestalo. "Není ti nic?"
"Dobrý, páni tvůj přítel má pěknou ránu." Utíral si odřenou tvář
"Yo jasný, ještě se o něj starej." Vztekal se Joonho. "Joonho, vážně nic nechápeš!" vykřikla na něj, z rozrušení nemohla zadržet slzy, které jí stékaly po tváři.
"Tohle je můj bratranec a přijel kvůli mým narozeninám." Joonho si až teď uvědomil, co všechno udělal, hrozně se styděl.
"J-já…"
"Ne Joonho, nech mě domluvit. Vážně jsem se v tebe spletla, neviděli jsme se nějaký měsíc…snažila jsem se tě sehnat, ale bez výsledku ani jsi nezavolal nic. Joonho, byl jsi kluk, kterého jsem si moc vážila, ale teď vidím, že to je jinak. Nakonec jak vidím, jsi zapomněl i na moje narozeniny. Asi pro tebe nejsem tak důležitá jako tvoje kariéra. Joonho-sshi myslím, že je načase dát si sbohem." Dívčina tvář byla plná bolesti. Joonho se snažil situaci zachránit, ale dívčina nechtěla nic slyšet, popadla zraněného mladíka a odešla bez dalšího rozloučení.
Jaejin všechno sledoval o několik metrů dál za křovím. Viděl, jak moc špatně mu bylo. Přistoupil k němu a uviděl jeho prázdný pohled.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho opatrně. Joonho se na něj podíval a široce se usmál až to Jaejinovi způsobilo ještě větší starosti.
"Nikdy mi nebylo líp, no tak jdeme na tu oslavu, než nám utečou." Řekl bez jakýkoliv vrásek, a pádil zpátky za skupinkou.
"Ne Joonho, tohle určitě není v pořádku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania