close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Naděje ukrytá ve Víře kapitola 13

23. srpna 2011 v 11:26 | Kated |  Naděje ukrytá ve víře
Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor, shounen-ai
Délka : 13/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho,Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami. Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…
Zbytek pod perixem
Sychravost podzimu se projevila na celé kolo. Počasí se ochladilo. V obchodech se již vyměnila letní kolekce za zimní. Přípravy na blížící se zimu již začaly. Zamračené nebe a studený vítr nedodá člověku na dobré náladě, ale většinou to spraví šálek teplého čaje se sušenkami a sledování filmů s nejlepšími přáteli. Ach kéž by byl život tak lehký pro každého. Pětičlenná skupina D.B.Boyz od minulého měsíce úplně pozastavila své aktivity z důvodu nepřítomnosti tří členů. Být součástí velké továrny na hvězdy, není pro trojici vyhovující, proto se rozhodli odstoupit pro své vlastní dobro.
Mnoho lidí začalo řešit toto téma, někdo to přijal dobře, někdo ne. Avšak každý názor lidí byl pro trojici velmi důležitý. Momentálně se ocitají na samotce v novém bytě. Bojují se stresem a jinými psychickými vlivy. Pro svoji bezpečnost nikomu neoznámili adresu jejich stávajícího bydliště kromě rodinným příslušníkům a nadřízeným. Čísla mobilních telefonů si pro jistotu také změnili.
Každý volný den se pro ně stal dnem mučením. Byli zvyklí na tvrdou rutinu, ale tohle se s nudou nedalo ani srovnávat. Jaejin se ráno vzbudil na počítačovém stole. Hlavu měl celou noc položenou na stejné straně, takže když s ní chtěl pohnout doprava, hrozně to bolelo.
"Auuh---můj krk…motá se mi hlava." zasténal bolestí, všiml si běžícího notebooku, na jejíž obrazovce se přemisťoval spořič obrazovky. Protřel si ospalé oči, trochu se protáhl a znovu uvadl. Po několika dnech se tentokrát rozhodl jít do koupelny a trochu se upravit. Prošel přes obývací pokoj, kde se na pohovce rozvaloval Yungwoo. Minki naopak zabíral koutek na podlaze. Televize byla stále zapnutá. Místnost vypadala spíš jako skrýš pro hlodavce. Ten pach zpocených ponožek a zkaženého jídla byl nesnesitelný. Jaejin radši přimhouřil oči a všímal si jen sebe.
Došel do koupelny, svlékl se a naložil se do vany. Voda se napouštěla pomalu, proto toho nechal a zvolil sprchu v sedě.
"Ach to jsem potřeboval…pane bože" řekl uvolněně, usušil se a utřel zamlžené zrcadlo, poté co zahlédl svůj odraz, málem uskočil zděšením. Vlasy měl jak chuchvalce srsti, pod očima se mu utvořili velké, tmavé kruhy. Pleť se mu zhoršila. Vypadal jako jeskyní muž. Okamžitě vzal žiletku a holící gel.
**********++++++**********
Jaejin si vzal na sebe uklízecí soupravu s veselými motivy, aby ho to víc naladilo. Popadl prádelní koš a uklízel všechno co se uklidit dalo. Špinavé prádlo hodil do pračky. Poté vzal kbelík s vodou a utíral prach, jenž se vířil všude po místnosti, štěstí že si přes tvář vzal roušku. Byla to sice namáhavá práce, ale aspoň se zabavil. Když měl úklid z části hotový, skočil ven koupit něco k jídlu. Byt nechal trochu vyvětrat a znovu vložil svoji lásku do vaření. Za okamžik bytem prováněla příjemná vůně, která vzbudila ty dva spáče.
Oba uslintaní muži se nechali vést krásným proudem čerstvě udělané snídaně. Předešlé dny se nikomu nechtělo vařit, proto žili jen z donáškové služby. Jaejin zrovna dělal ranní nudlovou polévku.
"Vy dva, neslintejte mi tu, žádný ochutnávky. Vypadáte hrozně, jděte se umýt a pak budeme vyjednávat!" rozkázal jim
"Na co? Stejně dneska nikam nejdem…"
"Ne, mazejte se umýt!"
"Ano mami." oba hoši odcupitali honem do koupelny. Strávili tam dlouhou dobu, ale vyšli z ní jako noví. Konečně už nešli cítit potem ani ničím jiným.
"Už mi to docela přerůstá přes oči, měl bych jít k holiči. Co myslíš?" zeptal se Minki
"Mě se budeš líbit vždycky." řekl roztomile Yungwoo
Když oba usedli ke stolu dal jim Jaejin přiměřenou porci do polévkové mísy. Oba hltali jako nenažraní psi. "No, chovejte se jako lidi!" napomenul je a vrazil každému hůlkami přes prsty. "Teďka se vážně chováš jako naše máma."
"Pch jako kdybych jí nebyl už těch 6 let." zasmál se
Nálada se o něco zlepšila, ale pořád se cítili hrozně osamoceni. Yungwoo nabral Minkimu na lžíci jednu ze svých soust. "Miláčku, řekni Áá-" řekl Yungwoo, když se ho zrovna chystal nakrmit. Jaejina to naopak rozesmutnilo.
"Crrrnk crrrnk" ozval se zvonek ze dveří, pak následovalo klepání.
"Pošta!" ozvalo se
Jaejin se rychle zvedl a šel ke dveřím.
"Hyung buď opatrný, může to být stalker…" varoval ho Yungwoo
Jaejin nakoukl přes kukátko a ujistil se, že se jedná o pravého listonoše. Jaejin mu otevřel a uklonil se. "Dobrý den, bydlí zde Kim Jaejin, Park Minki a Kim Yungwoo?"
"Ano o co se jedná?"
"Mám pro vás doporučený dopis, je starý skoro už týden, ale pokaždé jsem vás nemohl dostihnout. Musí být předán do vlastních rukou. Prosím, podepište to tady." ukázal jim svůj rozpis a kluci podepsali, poté jim byla předána luxusní obálka.
Neváhali a dopis co nejrychleji otevřeli, byla v něm barevná pozvánka na Mnet Asian Music Award 2009. Největší hudební událost v Koreji. Na toto předávání cen jsou pozváni jen ti nejlepší interpreti z celé Asie. Cenou bývá pozlacená soška ve tvaru krychle. Kluci se MAMA zúčastňovali pravidelně každý rok, ale tentokrát na to úplně zapomněli.
"Pane bože, to je super. Konečně můžeme jít ven. Kdy to je?" zeptal se Minki
"Dneska…"
"Cože???"
"Říkám dneska a už to začalo--- V koncertním sálu Mnet!"
"To si děláš srandu a já jsem ani nedojedl snídani. Proč ta brzo? Každá akce začíná vždycky kolem 8h."
"No než se to všechno připraví. My tam musíme být dřív. A je už 5h. To abysme pohnuli!" řekl Jaejin naléhavě. Všichni se rozutekli do svých pokojů a snažili se co nejdřív obléknout. Jaejin si nemohl vybrat oblek a už vůbec ne kravatu. Rozhodl se pro klasickou černou k tomu jen bílou košili, kterou měl z vršku trošku rozepnutou, pod ní si oblékl tmavě šedou vestu a zakončil to samotným sakem. V koupelně si trošku nalakoval vlasy. Byl hotov, ale pořád cítil, že mu něco chybělo. Měl holé prsty, honem je ozdobit bizardními prsteny.
Z šuplíku vytáhl svou velkou šperkovnici, a nasazoval si jeden prsten za druhým, když si nasazoval ten poslední, zavadil o jeden méně výrazný. Pohlédl na něj a pak ho vzal do prstů. Byl uvázaný úzkým řetízkem na krk. Jaejin si ho začal prohlížet mezi prsty.
"To je přeci…"
**********++++++**********
FLASHBACK
"Jaejin-ah zavři oči, něco pro tebe mám." řekl mu Joonho natěšeně
"Co to je?" skákal zvědavostí
"Zavři oči a uvidíš, ale nepodváděj." Jaejin tedy poslušně zavřel oči a čekal, co to bude za překvapení. Joonho několikrát zamával rukou přes Jaeovi oči než mu ukáže jeho dárek. Joonho ho vzal něžně za ruku a na jeden z prstů mu něco navlékl.
"Teď je otevři."
"Ne, já se bojím…"
"No tak můžeš je otevřít." Jaejin zprvu otevřel to pravý a pak to druhý oko. Nejdříve se mu rozjasnil obličej a otevřel ústa dokořán.
"Pro tebe, snad se ti líbí."
Jaejin pak udělal ten nespokojený, ironický obličej. Prsten si ze všech stran prohlížel. Byl pro něj moc obyčejný. Měl zakulacený tvar z pravého zlata. Leskl se novotou až se v něm každý uviděl. Musel stát hodně, ale jeho vkus to nebyl. Jaejin pokračoval nadále ve zkoumání.
"Já mám taky jeden." ukázal mu svůj na jeho prsteníku
"Eh děkuju ti moc…"
"Copak tobě se nelíbí?"
"Jako yo líbí, ale…není to prostě můj styl."
"Aha měl jsem to tušit, tak to promiň vezmu si ho zpátky." řekl zklamaně s věšenou hlavou dolů. Jaejin byl moc rád za to, že na něj Joonho myslí, ale nemohl si pomoct. Neměl rád, když mu někdo vybírá dárky.
"Ne, už je můj. Budu ho nosit, ale jako přívěšek. OKe, nebuď smutný." rozveseloval ho. Joonho se ihned usmál, dlaněmi se dotkl jeho jemné tváře. Jaejin se naopak pažemi pověsil za jeho krk a naklonil si ho ideálně pro svoji výšku. Jejich rty již hořeli touhou se dotknout jeden druhého, než se tak vážně stalo. Joonho se přisál na jeho rty a opakovaně je ochutnával. Byla to chuť sladkých lízátek. Při polibku se pomalu přesunovali blíže k posteli. Jaejin mu nakonec podlehl a nechal se jím stáhnout na postel bez přerušení jejich vzájemných doteků. Joonho mu rukou šáhl pod tričko a krouživými pohyby masíroval jeho bradavku, což přimělo Jaejina zasténat. Silnější mladík toho využil a pronikl svým jazykem do jeho teplých úst. Druhý mladík okamžitě reagoval na příchozího hosta a uvítal ho svým pohoštěním. Brzy se jejich jazyky propojili a tančili spolu do posledního dechu. Když se jejich narudlé rty oddělily, Joonho se rovnou vrhl na jeho krk, Jaejin naklonil hlavu víc dozadu, aby měl větší prostor. Jazykem projížděl jeho linie.
"J-joon-ho-ah, ah…pro-čč takk na-jednou ah..?" snažil se kontrolovat svůj dech, ale nemohl se ovládat. Joonho se zastavil, což přimělo mladíka pod ním zakňučet dychtivostí.
"J-já chci, aby tyto prsteny byly znamením našeho přátelství." řekl s načervenými tvářemi, Jaejinovi přišel tak roztomilý, že ho svalil pod sebe. Přitiskl ho pevně k posteli.
"Budu ho nosit, to slibuju, ale pro dnešek si chci ještě užít…" řekl a rošťácky si přelítl svoje ústa, projel dlaní celou jeho hruď, až se dostal ke knoflíku od kalhot. Joonho vykulil oči do kořán. V kalhotách mu začalo být pěkně těsno. Raději se chytl za okraje prostěradla.
KONEC FLASBACKU
**********++++++**********
Při vzpomínce se Jaejinovi zamotala hlava. Stiskl prsten pevně do dlaně a lehce ji políbil.
"Joonho-ah ani tohle jsem nedržel." vzdychl utrápeně, svoji chybu nehodlal zopakovat, chytl oba konce řetízku a připnul si je za krkem k sobě. Visící prsten schoval pod límec košile.
"Hyung už jsi hotovej? Můžem vyrazit." řekl Yungwoo nastrojený do taktéž černého obleku. Jaejin na něj kývl a zavřel svou šperkovnici.
Všichni tři se rozhodli být šetrní k životnímu prostředí, proto každý z nich jel ve svém vlastním autě. Jaká ironie, spíše to bylo z důvodu, že se asi spolu domů nevrátí. Minki si dal svůj mobil na držátko a rychlým pohybem vytočil čísla těch dvou.
"Minki! Ty víš moc dobře, že se za volantem netelefonuje." říkal mu Yungwoo
"Ach jsem zkušený řidič! Jedeš za mnou jedeš?"
"Yo jedu, a můžu tě taky zezadu nabrat, jestli to netípneš!"
"Aouuu, to si nech na pozdní večer, zlobivý chlapečku." řekl přitažlivě
"Fuj…přestaňte s těma nechuťárnama! Jsem tady taky! Hey, krásnej pocit být po dlouhý době venku co? Honem honem, nechci přijít pozdě." Jaejin popohnal dva lesklé sporťáky za ním.
"To už máš jedno, stejně tam nebudeme vystupovat. Ha myslíte, že tam budou i ti naši dva?" Minki si najednou vzpomněl
"Nevím, možná….ale rád bych je viděl…" další ticho
"Končím…nebudeme se tady sebe litovat po telefonu." řekl Jaejin
**********+++++++**********
Dorazili na místo. Už z dálky se blýskala světla reflektorů a dalších osvětlení. Bylo to šílené. Fanoušci se tlačili přes ochranku, aby viděli na své idoly, kteří ladně kráčeli na červeném koberci. Přitom se do všech stran ukláněli, nebo jen lehce mávali do kamer.
Třem členům personál ukázal cestu k soukromému parkovišti. Pak jim něco trvalo, než se dostali zpět k hlavnímu vchodu, kde museli nejdříve předložit pozvánky, ale dovnitř se dostali jiným vchodem, protože byli jen hosti a ne hlavní představitelé.
Vešli dovnitř, zábava byla v plném proudu, narazili na několik známých tváří. Slušně všechny pozdravili. Ne všichni se na ně dívali milým pohledem. Kluci hledali svá místa na sezení, když ho našli sedli si ke kulatému stolu na nimž byla láhev vína. Květiny a svíčky byly příjemnou dekorací. Tři elegantní muži se posadili a všimli si dalších dvou prázdných míst. Skupinka se na sebe rychle podívala. Zamyslela se, než uslyšeli jméno své skupiny.
"Skupina D.B.Boyz! Vyhrává MAMA cenu The Best Asia Star! Prosím D.B.Boyz na scénu." volala mladá moderátorka opakovaně
"Jsou tady někde D.B.Boyz? Ah támhle jsou, pojďte mezi nás!" zopakoval jiný moderátor důrazněji
Kluci se všude rozhlíželi a nebyli si jisti kdo na ně volá. Až po několikátém zopáknutí jejich jména se zvedli. Už ty pohledy směřující na ně je dost potopily. Ozval se jásot od obecenstva i fanoušků. Museli přejít přes lesknoucí můstek, než se dostali k podiu. Na jevišti na ně čekali samotní MC. A další známé tváře, které jim drželi cenu a kytice.
Všechno odtud vypadalo tak noblesně, mnohem lépe než minulý rok. Ze stropu se vypustil třpytivý prach. Ke klukům přistoupili dvě mladé dívky. Šaty měly jako z pohádky, tváře jako panenky z porcelánu. Pomalu je s těmi vysokými podpatky přerůstaly. Obě dívky jim předali výhru, přiložili dlaně ke hrudi a mírně se před nimi uklonili. Oni udělali to samé.
"Gratuluji k výhře!" prohlásila moderátorka a pustila je k mikrofonu. Yungwoo vzal odvahu a promluvil jako první.
"Uhm páni, nečekali jsme to. Moc si toho ceníme. My víme, že nejsme v plném počtu, ale i přesto---Shooting Star, mnohokrát vám všem děkujeme!" řekl s klepavým hlasem plný žalu.
Pak se mikrofonu ujal Jaejin. Chvilku před ním stál až konečně promluvil.
"Zdravím vás všechny, je to doba co jsme se naposled viděli co? Já snad doufám, že to není naposled. Děkuji vám za vaši podporu, snad u nás zůstanete i nadále. Já vím, že je to teď hodně těžké, ale budeme se snažit. Chtěl bych jen říct svým 2 kamarádům, kteří se teď možná dívají… Mám vás rád…" řekl zarmouceně
Následoval větší aplaus než předtím. Kluci co nejrychleji chtěli zmizet z podia. Cítili se hrozně, deprese je znovu pohltila.
**********++++++**********
"Joonho, Joonho podívej!!!" changhyun volal na svého leadera s plnou pusou od popcornu. Ukazoval přitom na velkoplošnou obrazovku.
"Chtěl bych jen říct svým 2 kamarádům, kteří se teď možná dívají… Mám vás rád…" opakovala se zpráva z živého vysílání. Changhyunovi zůstala pusa stát s nerozžvýkanou hmotou. Joonhovi oči směřovali na obrazovku a pak je znovu sklopil.
"Hyung, na co myslíš? Víš, že v týhle situaci nemůžeme nic dělat."
Joonho vyběhli z obývacího pokoje čapl svoji koženou bundu a klíčky od auta. Changhyun mu stačil zablokovat dveře.
"Hyung prosím, nedělej to ještě těžší než to je. Víš, moc dobře, že tam nesmíme."
"Běž mi z cesty!" zvyšoval hlas
"Ne!" řekl neurvale a zaskřípl se ke dveřím víc. Joonho neměl na vybranou, Changhyuna chytl za obě paže a lehce ho z těch dveří dostal. Maknae se nedal, chytl kolegu zezadu a nepustil ho.
"Hyung poslouchej mě. Nestojí ti za to." Joonho se v okamžiku přestal vzpírat. Otočil se k němu. Podíval se mu zpříma hluboce do očí. Changhyun dostal strach.
"Kvůli tobě to neudělám, ale hm…dost jsi mě zklamal…" Joonho byl po uši rozčilený, bokem do něj strčil a flákl dveřmi od pokoje.
"Hyung, chtěl jsem…tě jen ochránit…Aish, sám jsem zoufalej… Proč jsem raději nešel na inženýra? Život je tak nefér!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania