close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Naděje ukrytá ve Víře kapitola 12

23. srpna 2011 v 11:24 | Kated |  Naděje ukrytá ve víře
Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor, shounen-ai
Délka : 12/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho,Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami. Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…
Zbytek pod perixem
Dveře od pokoje se zabouchly. Mladík obyčejně oblečen do všedního oděvu se opřel o titulní část dveří. Neučesané vlasy skryl kšiltovkou, přes níž hodil kapucu. Joonho nesmírně litoval toho, co mu před chvíli řekl. Tohle nemůže dodržet. Nechce ho víckrát ranit. Miloval ho víc než cokoliv na světě. Všechno bylo perfektní, než se stalo co se stalo. Svoji roli zpěváka si užíval, ale není si jistý, zda-li je správné se odříct společnosti. Netušil co dál, bylo toho na něj moc. Být oporou pro své členy nebo jít dál po svém?
"Jaejin-ah, odpusť mi. Kluci, potřebuju čas…na srovnání…prozatím…toho necháme…" vysoký, tmavovlasý mladík se narovnal a odcházel přič chodbou do jídelny, kde na něj čekala snídaně. Cestou potkal nervózního manažera.
"Dobré ráno." pozdravil ho slušně
"Hm moc dobré není, kde je ten kluk? Už se konečně vrátil?"
"Ano, je ve svém pokoji."
"Grr já ho asi zabiju…"
**********++++++**********
Jaejin byl po své cestě hodně unavený, chtěl si na momentík lehnout, ale nezbyl mu žádný čas. Byl zničený, všechno proběhlo přes minulou noc tak rychle. Nemohl se vzpamatovat. Rozhodl se pro rychlou sprchu. Shodil ze sebe všechno oblečení a postupně je odhazoval na zem. Vstoupil do sprchového koutu a pustil na sebe horkou vodu. Hned co se proud vody dotkl jeho hlavy, projel si dlaněmi několikrát svůj obličej. Sklo kouta se okamžitě zamlžilo párou.
"Joonho, co jsi mi to udělal? Cítím se mizerně! Gaah~" zakřičel zhrouceně
Ani si nevšiml klepání na dveře. Za nimi čekal rozčilený manažer, kterému docházela trpělivost a dveře otevřel. Viděl jak jsou všude poházené Jaejinovi šaty. Za tu chvíli se tu dokázal udělat pěkný binec. Pak uslyšel tečící vodu z koupelny.
"To mi neříkej, že ten kluk tady dneska někoho měl, vypadá to jako po…prase jedno." řekl si manažer Lee a zakroutil nevěřícně hlavou.
Po 15 minutách Jaejin vyšel v županu z koupelny. Cítil se o něco ulehčený od problémů. Lekl se, když uviděl manažera jak po něm uklízí. Poté co ho manažer shlédl, vrazil mu vytýkavý obličej a dal ruce v pas.
"Ty, kde jsi včera byl? Proč jsi nic neřekl? Na jiný věci myslíš, ale ani přijít včas neumíš." mával naštvaně ukazováčkem před jeho nosem. Pro Jaejina to bylo moc, nedokázal už déle potlačovat smutek. Do očí se mu znovu nahrnuly slzy a začal vzlykat.
"Hyong, hu-j-já om-louvám- se…" popotahoval
"Prosím tě, přeci mi tady nebudeš bulit…no tak jsi už dospělej. Víš co, to je dobrý. Rychle se obleč, čekáme u snídaně a pak musíme odjet." poklepal mi mírně po rameni a odešel.
"Huch cejtím se jak kus svinstva…" smutnil
**********++++++**********
O pár minut později se Jaejin objevil v jídelně, už se ani nesnažil vypadat dobře. Na sobě měl volné džíny, pohodlnou mikinu hnědé barvy bez potisku a tenisky. Kdyby ho nikdo neznal, myslel by si o něm, že stále navštěvuje střední školu. Pleť se mu od svěžesti leskla, ale oči měl mírně zarudlé, jako kdyby celé noci nespal. Proto si ho nikdo nevšímal. Přišel k jídelnímu pultu a nabral si čerstvé pečivo i kávu. Snažil se najít ostatní, než usedne ke stolu. Manažer mu z dálky zamával rukou a naznačil mu volné místo. Jaejin se posadil k dlouhému, jídelnímu stolu, který celá skupina měla pro sebe. Většinou bylo u stolu veselo, ale dnes to spíš vypadalo na zataženo s přeháňkami.
"Dobré ráno." pozdravil je všechny, místo odezvy Jaejin slyšel jen běžný cinkot nádobí a srkání z hrnků. Odechl si smutně a posadil se ke stolu. Ticho neustupovalo, vypadalo to jako kdyby každý z nich snídal sám. Poté co všichni dosnídali, zírali do stropu nebo do země. Brzy k nim přijel číšník s vozíkem a uklidil jim jejich špinavé nádobí. Číšník vzorně srovnal nádobí do pater vozíku a předal manažerovi nejnovější vydání magazínu.
"Vaše slibované noviny pane, přejete si ještě něco?"
"Ne, děkuji." číšník se uklonil a pokračoval dál ve své práci. Manažer si pomalu přejížděl první listy novin a na jeho obličeji se vytvořily různé grimasy. Yungwoo se nudou málem propadl, proto se naklonil blíže k manažerovi.
"Co se tam píše za novinky?" zeptal se ho zvědavě, všichni nečekaně napnuly uši.
"Hm umm hmmmm~ nooo nic zajímavého. Včera vykradli národní banku. Zadluženost Japonska vrostla o dalších 7,6%. Vidíte nic oh… Best Hits Music Festival 2009 se včera vydařil výtečně. S nejlepším bodáváním ve většině kategorií se umístila skupina Arashi. Avšak ne každý si na této akci zasloužil chválu. Sedmnáctiletá popová zpěvačka Asuka Hinoi se na včerejším vystoupení tolik opila, že si z podia udělala striptýz. Exkluzivně fotky nahoře bez!" přečítal manažer články s přednesem, aby víc zaujal.
"Uff lepší je, se vůbec do těch novin nedostat." řekl Yungwoo
"Počkej to není všechno…tohle je taky nepodstatný a neškodný článek. Mezi korejskou skupinou D.B.Boyz kolují neshody! Podle skrytých informací se členové mezi sebou dokonce porvali, až tekla krev! Aby toho nebylo málo hlavní zpěvák Jaejin utekl s Keitou z W-inds. Místní svědci je spolu zahlédli až na Tokyjské věži. Kde oba přiznali svůj tajný milostný vztah!" manažer zdůrazňoval výškově důležitost slov, takový scandály se jakživ u nich neviděly. Jaejin z toho vyprskl svůj doušek kávy na Changhyuna, který to schytal přímo do obličeje.
"Eh fuj, podívej co jsi udělal s mým oblíbeným tričkem!"
Jaejin si ho nevšímal. Z pusy mu stále stékala hnědá tekutina. Byl tolik zahanben, co si jen teď počne? Vstal z místa, vytrhl manažerovi noviny z ruky a článek si pro jistotu přečetl sám. V rukou začal mít klepavku.
"Můj bože, to je horší než ta fáma s Ayumi. Mnohem horší než můj scandál s opilostí. To se s tím nedá srovnávat. Lidi, věřte mi, není to pravda! Ore wa homo janai!" vykřikl na celou jídelnu až všichni zastavili svůj pochod a ohlédli se za tvůrcem toho randálu. Jaejin se v okamžiku natolik zastyděl, zrudl od hlavy až k patě. Nejraději by se propadl do země a vylezl by až by to všechno přešlo. Sehnul se za křeslo a pak si zalezl pod stůl, kde se schoulil do klubíčka.
"Onii-san, to se stává. Jednou na to museli přijít, jsi pěkně nevěrnej." Yungwoo si klekl a promluvil k přecitlivělému Jaejinovi skrz ubrus.
"Yung, nezačínej prosím. Víš, že to je nesmysl."
"No…základ přeci musí být pravdivý ne?"
"Grr…byla to jen sranda"
"O tomhle se přeci nevtipkuje. Hm…no já nejsem ten, komu bys měl co vysvětlovat. Ach yo jde to s námi rychle dolů---" dořekl poslední vyčerpávající větu a zvedl se.
"Ten zatracenej bloncek, kdyby držel hubu, tak tu teď nejsem…ne to já jsem loser…Joonho…není to tak, jak to vypadá."
**********++++++**********
Po snídani si kluci zabalili a odjeli svým minibusem směrem na letiště. Znovu si každý z nich hleděl svého. V této situaci neměl nikdo chuť se bavit. Jaejin si jako obvykle sednul vedle Joonha, ale ten se nečekaně odsunul dál. Jediné co sledoval, byl výhled z okna. Jaejin to hrozně mrzelo, po půl hodině vzal odvahu a mírně se ho prstem dotkl. On se k němu otočil. Vyndal sluchátko z ucha.
"Co je?"
"J-já…"
"Když nic tak proč mě rušíš?"
"To s Keitou není pravda…"
"To je všechno co jsi chtěl říct? Hale pro mě za mě si choť třeba i Michaelem Jacksonem. Mě to je fuk. Čekal jsem od tebe lepší ospravedlnění." řekl mu chladně a znovu se otočil zpět. Jaejin sklopil výraz a zavřel oči, možná to je pouhá noční můra. Byl unavený, hlava mu třeštila migrénou. To jak se auto trmácelo a kývalo sem, tam, přinutilo Jaejina ke spánku. Jeho tělo se bezvládně kymácelo z jedné strany na druhou. Brzy se jeho hlava ocitla na rameni souseda, který se k němu na moment sklonil. Ostatní už taky dřímali, takže to nebude vadit když…
"Jsi jako anděl, kterého mi nebesa seslali na zem. Vůně tvých vlasů, sladké rty a nevinnost mě dostává do šílenství. Jako kdybych byl pod vlivem drog, které už nikdy nesmím okusit. Zjevně nechováš stejné city. Jaejin-ah saranghae, a proto se tě musím vzdát." říkal mu něžnými slovy potichounku do ucha. Uchopil část jeho ramen a naklonil ho na druhou stranu. Joonho si pak nenápadně zvedl a vmísil se vedle Changhyuna, který ještě zapáchal ranní kávou.
**********++++++**********
"Kluku, no tak vstávej! Už jsme tady!" svolával řidič na spícího Jaejina, který zabíral dvě sedačky. Jeho tvář se znovu usmívala, asi byl stále ve světě snů. Vůz musel co nejrychleji odjet pro další zakázku, proto ho poplácal lehce po tváři. Jaejin odporoval, až se rány opakovaly a on se konečně vzbudil, rozhlédl se kolem.
"Hooh-kde jsou všichni?" řekl uzívaně. Šofér jen palcem ukazoval směr za jeho hlavou. Jaejin se v tu dobu vzpamatoval, vzal si jeho pár věcí a vyřítil se dovnitř letištní haly. On však zapomněl na to, že na něj číhají fanoušci. Naštěstí se ho okamžitě ujmula osobní stráž. Ječící holky vřískali ještě víc než obvykle, ne toto nebyl křik radosti, ale hučení. Jaejin se začínal mít strach, že by reakce na jeho scandál? Pak mu na hlavu přilétla červená růže, Jaejin se otočil a zjistil, že jejím dárcem je muž.
"Jaejin-sempai, mě to nevadí. Budu na tebe čekat!" křičel jeden z těch kluků. Tomu se člověk nemohl nezasmát, v tom okamžiku si Jaejin raději rukou zakryl obličej.
"Super, ostatní na mě zapomněli a všichni mě mají za buznu." naříkal
Konečně prošel letištní kontrolou, ukázal své doklady a mohl se v klidu přesunout do letadla. Při cestě mu zavibroval mobil příchozím hovorem. Jaejin ve své tašce měl snad 10 takových přístrojů každý na něco jiného. Trvalo mu, než našel ten správný. Podíval se na display a na něm se mu ukázal obrázek Keity. Stiskl OK.
"Moshmoshi?"
"Yo, můj rozkošný přítelíčku. Neruším tě?"
"Tachibana-san, si nepřeji, abyste mi nadále volal."
"Už jsem ti říkal, ať mě tak nenazýváš, cejtím se hrozně starej. Milenci se přeci oslovinou jinak ne? Tak co tě žere?"
"Uhm všichni jsou na mě naštvaní, pro lidi jsem gay. Co víc si můžu přát?"
"Hahaha říkám, že si v Japonsku užiješ. Co je špatného na to, být gay? Teda, to jsi mi včera neřekl. Víc bych se snažil." žertoval
"Jestli mě má tohle uklidnit, tak čau." řekl naštvaně
"Uhm dobře, jestli ti to stačí, tak mám měsíc utrum se vším co se týče kariéry. Ach…jdu ven a hned před vchodem je spousta reportérů, tážící se na náš vztah. Neboj, zařídím, aby ta fáma rychle zmizela. Hned co se vrátím do naší rádio show." uklidňoval ho ze všech sil.
"Dobře, díky. Budeme to muset nějak přežít."
"Co se vlastně děje s tvojí skupinou? Tohle není jediný problém viď?"
"Umm…řeknu ti to později, to je na dlouho ani nevím co se bude dít, ale docela se bojím."
"Ať je to cokoliv, nevěš hlavu, bude to v pohodě. Doufám, že mě jednou pozveš na kafe."
"Snad máš pravdu…jasně dám ti vědět. Zatím se měj, musím chytnout letadlo. Matta ne"
"Byee"
**********++++++**********
"Táži se vás ještě jednou, opravdu si přejete odejít?" ptala se skupiny jejich poradkyně a jejich druhá ruka. Žena v decentní róbě vypadala navenek velice nad úrovní. S kluky pracovala a pomáhala jim už mnoho let, ale jejich rozhodnutí jí totálně rozcuchalo dokonale natupírované vlasy. Chodila v místnosti sem a tam se zkříženými rameny. Její chůze byla dost rozrušená. Všichni společníci, kteří s nimi doposud spolupracovali, jen přihlíželi a nevěděli co říct. Klapot podpatek narážející o podlahu ztichl, poradkyně se na ně hrozivě podívala, hluboce se nadechla a chtěla spustit, ale v tom ji zarazila manažerova ruka položená o její rameno. Lehce se na něj podívala. Manažer zavrtěl hlavou, což jí naznačovalo, neudělat to.
"Nech je jít, už to nejsou malý děti." vysvětloval
"Malý děti asi pořád jsou, když se rozhodli k týhle stupiditě. Kluci, uvědomili jste si vůbec, kolik břemena bylo do vás vloženo? Víte vůbec, že po tomhle nebude nic jako dřív? Už možná nebudete mít možnost nikde vystupovat. "
"Ano, uvědomujeme si toto riziko, ale rozhodli jsme se to podstoupit. Noona neměj obavy, my se nevzdáme." Řekl Jaejin
"Ach dobrá tedy…jak je po vás, už vám nemohu v ničem odporovat. Bylo mi ctí s vámi spolupracovat. Opatrujte se." řekla smutně, přistoupila k nim a pevně je všechny objala.
"Děkujeme."
"Dobrá panstvo, rozejděte se. Není tu nic k vidění." prohlásila s tleskem rukou
Tři členové postupně obcházeli své parťáky a loučili se s nimi. Když se konečně přiblížili ke dveřím, objevili se v nich Joonho a Changhyun. Zastavili se před sebou a obě strany ztvrdly. Changhyun se celou dobu koukal do strany, což ostatní mrzelo.
"Ahoy, jak se máte, dlouho jsme se neviděli." Řekl Yungwoo
"Yo je to už týden…"
"Máte něco v plánu?"
"Já se připravuju na debut v herectví. Changhyunovi taky něco zařídili, asi budeme pracovat víc jako solo." řekl stroze
"Aha…"
"Už musíme jít hodně štěstí…" Joonho jim podal ruku na potřesení, ruka směřovala k Jaejinovi, ale on na ni nereagoval, tak jí místo něj přijal Yungwoo. Bylo to krátké potřesení. Changhyun pak neváhal a prošel je skrz.
"Po tak dlouhé době spolu žití se zmohli jen na tohle. Tvářili se, jako kdyby jsme se viděli naposled." řekl Yungwoo nepokojně
"Možná…" řekl Jaejin polohlasem
**********++++++**********
Bez ohledu na jejich starosti čas ubíhat musel. Hudební průmysl v Koreji byl velmi ovlivněn jejich událostí. V mediích se nemluvilo o ničem jiném. SofP společnosti byly strženy další body. Hodně hvězd situace skupiny velice trápila, ale právě proto je začaly víc obdivovat a někteří jim zajistili věčnou podporu. Ocenili jejich statečnost a bojácnost, i když mnozí se obávali, že vítězství nemusí být na jejich straně. Už i fanoušci ze Shooting star (fanclub) vytvořili petici na ochranu jejich práv. Bohužel se všechno ještě víc zkomplikovalo.
"Hm…čeho jsme dosáhli? Totální propadnutí…" stěžoval si Minki
Uběhl skoro měsíc a tři uprchlíci ze společnosti mají za sebou první soudní řízení, nic nešlo podle jejich představ. Každý v síni prosazoval svůj názor a to nevedlo k žádnému výsledku. Jedno ví, jsou teď oficiálně venku z řetězů, ale všechno se jim omezilo.
"Tohle z daleka není konec, oni si myslí, že nás tímhle dostali, ale tohle nemůžeme vzdát." prohlásil Yungwoo
"Stejně jsme ztratili to nejdůležitější ze všeho." řekl Jaejin mrzutě
"Tím myslíš možnost zpívat? O zákazu naší hudby se nikdo nezmínil."
"Ne, ztratili jsme naše dva kamarády…" hned co to Jaejin zmínil se nálada v pokoji ihned ztmavila. Bez nich přeci vystupovat nemůžou, cítili by se jako ptáci bez křídel…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania