Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor, shounen-ai
Délka : 11/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho,Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami. Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…
Zbytek pod perixem
Byla to krásná noc s čistou oblohou. Kdo se rozhodl zůstat doma a čučet na televizi udělal velkou chybu, protože dnes v noci se může stát něco nečekaného. Tokyo city na pohled krásné město, které nikdy nespí, avšak každý to může vidět jinak. Barevná osvětlení všude kolem vás, jen tak nedodají klidný odpočinek od vašich problémů, navíc když se vám někdo nemotorně připlete do cesty. Japonský hudební festival je ta nejlepší událost pro hudebníky. Opakuje se každý rok, ale tentokrát místo dobrých zážitků přinesla bolest. Přátelství, které bylo už několik let nepoškozeno, se najednou zničilo. Naše pětka se od sebe rozutekla a nepromluvila spolu po celý večer ani slovo. Nejstarší člen se nakonec rozhodl úplně odejít pryč z areálu. Pro jeho smůlu se k němu přidala jiná společnost.
"Keita-san, kam mě to vedeš?" odporoval Jaejin, když ho blonďatý zpěvák chytl za zápěstí a odvedl ho co nejnápadněji pryč od hlavního vchodu, kde byla spousta fotografů a nebezpečných příznivců.
"Psst, nechceš být snad chycenej ne? Nevím jak to chodí u vás, ale tady když tě čapnou, tak máš po dobré pověsti. A já nechci být zase v novinách za pako." vysvětloval mu s udýchaným hlasem.
"Ty ze mě děláš amatéra, víš nejsem nováček. Už tady působím víc než 4 roky!"
"Já vím."
"Víš?"
"Ramen tsukemen boku ikemen, ty tvoje hlásky…to se nedá přeslechnout." zasmál se pobaveně. Nastala chvilka ticha mezi dvěma muži, Jaejin byl hodně upovídaný, ale věděl, že s ním nemůže mluvit o všem, když se ani pořádně neznají. Snad se dneska nepřeřekne a neprozradí nic soukromějšího. Obešli snad už polovinu areálu až se dostali k velkému parkovišti, který byl pouze pro VIP. Keita vytáhl ze své kapsy klíče od auta a zmáčkl knoflík k odemknutí zámku. Před několika metry se zablýskl černý sporťák značky Porsche Cayman S.
"Nastup."
"Uhm dobře." Jaejin si nebyl moc jistý tím co dělá, při svém pobytu v Japonsku se stačil skamarádit jen se svými backdancers a při největším s moderátory nějaké show. Tentokrát to bylo jiný, nastoupil do cizího auto bez svých členů a s neznámým chlapem, který si snad hraje na japonského Kena. Z ucha mu trčila dosti přehnaná stříbrná náušnice. Jeho celkový vzhled nebyl špatný.
Uvnitř auta byly sedačky potažené koženou kůží a všechno vypadalo vskutku decentně. Jaejin si začal hladit potahy sedaček a zjišťovat jejich kvalitu. Ohromily ho také velké reproduktory přidělané do křídel dveří.
"Hezkej kousek co? Zrovna byl ve slevě, takže jsme se s klukama dohodli, že si každý koupíme ten stejnej, ale v jiný barvě."
"Na Japonce to je dobrý. Koukej na mojí krasavici." jeho auto se mu moc líbilo, ale taky se chtěl pochlubit svým vozidlem, vytáhl spod svých kapes mobil a ukázal mu ho na dotykovým displeji. "Moje audina je ze všech nejlepších." Keita se podíval a trochu popotáhl obočí.
"Na Korejce to ujde." oplatil mu stejnou mincí, Jaejin se zasmál nad jeho reakcí.
"Nebudeme tady sedět přece celou noc. Kampak pojedem?"
"Nevím, ty se vyznáš nejlíp, jen si chci co nejvíc provětrat hlavu."
"Oh už jsi byl někdy na Tokyjké věži?" podle jeho zavrtěním hlavou, Keita nastartoval motor a vyrazili skrz Tokyo. Jaejin se zády přilepil k opěradlu. Ten chlap si to v hustém provozu jel pěkně rychle. Zastavila ho blížící se červená na semaforu. Jaejin prudce narazil o přední klimatizaci.
"Oi, vy si v Koreji snad nezapínáte pásy?" zasmál se pobaveně
"A vy v Japonsku nemáte zákony o povolený rychlosti? Jsem nestačil zareagovat a ty jsi už jel, jak jsem to měl udělat?" vtipný to rozhovor těchto dvou, každý z nich vždycky narážel na jejich zemi, když se jim něco nelíbilo.
Silniční komunikace v Japonsku byla vážně dobře propracovaná, do řady vedle nich se shromaždovala další 4 vozidla a to jen z pravé strany. Jaejin v bezpečí zapnutého pásu pozoroval z tmavého okna celý noční ruch města. Několikrát to už viděl za dne, ale nikdy si to nemohl takhle prohlédnout. Keita se pousmál nad jeho užaslou tváří. Zmáčkl jeden z knoflíků a okna se začala sunout dolů. Zmáčkl další pro odstranění střechy. Sice bylo nějakých 10 stupňů, ale čím víc lidí na místě tím se vzduch oteploval. Zelená znovu naskočila a jejich vozidlo se rozjelo, ale tentokrát jel Keita opatrněji, aby jeho spolusedící mohl více obdivovat krásy města.
"Co takhle si něco poslechnout." navrhl, a dal do přehrávače svůj oblíbený disk. Jaejin se vyděsil, když na něj ze všech stran vybafla hlasitá hudba.
"Gomen, trochu to ztlumím." řidič si začal prozpěvovat refrén písniček a vesele se začal s hudbou pohybovat, skoro tančil. Pro zlepšení image si nasadil černé sluneční brýle, i přestože byla noc, místo slunce sloužila umělá světla všech barev. Naštěstí měl dobrý vkus, hudba začala chytat i Jaejin. Typické taneční pop písničky, které měl rád.
"Heh taky tě to chytlo? Už jsem si myslel, že se ti to nebude líbit. Naše písničky ti radši pouštět nebudu. Můj hlas nemůžu ani slyšet. Co jinak posloucháš ty?"
"Všechno možný japonská hudba mi nevadí, ale ne všechno se mi líbí. Počkej ukážu ti, co poslouchám." Keita se jen díval na to, jak Jaejin vypíná jeho hitovku v tom nejlepším momentu a připojívá USB kabelem svůj Ipod do přehrávače. Jezdil po seznamu a vybíral
vhodnou skladbu, pak stiskl play.
Keita čekal nějakou pořádně energickou písničku, ale místo toho začala hrát klidnější melodie s vysokými tóny. Jaejin se úplně vžil do písničky, zavřel oči a nechal se unášet vlnami hudby. Řidič mu jeho snění v půlce písničce přerušil a luskl prsty.
"Neusínej tady chlape, noc je tak živá a ty pustíš slaďák."
"Tobě se to nelíbí? Má to krásný text."
"Hm kdybych, tak tomu rozuměl."
"Aha sorry, zapomněl jsem." "Klidně si tu zůstaň a spi, já se jdu pokochat výhledem." Rozesněný Jaejin si ani neuvědomil, že Keita stačil zaparkovat a už se řítil cestičkou směrem k věži, která se zdála být blízko, ale přeci jen stále daleko. Zářila žlutočervenou barvou a na vrcholu blikalo další menší světlo. Jaejin rychle vstal z místa a běžel za svým průvodcem.
"Ty to auto nezamkneš?" "Nope, tohle je přísně chráněný místo, a kdyby něco musel by mít můj čip." Druhý muž se nestačil ani divit kolik těch věciček u sebe má, tohle si taky musí pořídit. Když nad tím popřemýšlel, ve svém autě se už dlouho neprojel, nepočítaje tu šílenou jízdu do sídla společnosti, za kterou dostal pokutu.
Dva mladíci asi tak stejné výšky pokračovali dál v chůzi beze slova, až ten společensky oblečený otevřel pusu. "Je to fakt bezpečný se tu jen tak procházet? Kdy už tam budem?" otázal se netrpělivě na hnědo obarvený Korejec, když už chodili nějakých 10 minut. "Za chvíly…podívej je tu spousta lidí a nikdo zatím neukázal prstem, většinou se tu potulují turisti." vysvětlil mu ležérně s nosem nahoru.
"No zatím neukazují, ale blbě koukaj."
"Závidí nám, že jsme tak šik."
"Vážně si to myslíš i o mě?" Keita se na něj otočil a ufrkl si z té hloupé otázky, tomu klukovi snad chybí kousek sebevědomí ne?
"Ne, jsi to nejhnusnější stvoření, který jsem kdy viděl."
"Heh sarkasmus ti moc nejde, ale dík…"
Po dalších krocích se ti dva zastavili před vstupní halou. Naštěstí fronta na lístky nebyla až tak velká. Dostali se dovnitř bez problému, ale hned co vešli do hlavního sálu, všude je obklopovaly kamery televizních programů.
"Sakra, na to jsem zapomněl, že je to mediální signál pro vysílání." začal být v neklidu a co nejvíc se kamerám vyhýbat, až se mu udělalo špatně a chtěl odejít ven, ale Keita ho zadržel.
"Klid, chovej se přirozeně a nic se nestane." radil mu, všude bylo dost lidi, takže se mezi ně rychle vmíchali, až byli od nich dostatečně daleko. Pohybovali se do oblouku než došli ke schodům. "Pojď jedem výtahem…" nabídl Keita
"Ne, pojď hezky po staru. Od toho tyhle pamětihodnosti nejsou, abys pak jel výtahem." přemlouval ho, ale ten druhý se nedal a výtah přivolal.
"Víš co, vsadíme, kdo bude na vrcholu první. Vítěz může chtít po poraženým cokoliv."
"To má být výzva? Oh, to se mi líbí. Oke, tak do toho!" odstartoval blonďatý zpěvák vzrušeně. Jaejin bral schody po třech co nejrychlejším tempem. Rozhodně to nebylo jednoduché, lidi se mu pletli do cesty a začala se mu motat hlava již po 10 okruzích. Po dalších a dalších kolečkách se musel zastavit a popadnout dech. Chytl se o zábradlí a podíval se dolů.
"Já jsem taky pabo, tam nemůžu být první, aspoň že nemám strach z výšek." pod tím oblekem mu začalo být horko, tak si ho sundal a pokračoval dál. Ze začátku skoro běžel, později se unavil a šel po schodech jako důchodce. Nebralo to konce, ostatní lidi ho předháněli, neměl tak hrozně pospíchat. Dobrá správa byla, že už byl v půlce, zbývalo mu ještě asi milion schodu z jeho uvažování.
"On tam už určitě nudou stepuje. No když mám prohrát, tak ať si počká." rozhodl se pro jiné lstivé řešení, rychle se vzpamatoval. Při dalším záchytném úseku si zašel na toaletu opláchnout se. Zadní strana košile byla od potu promočená, trochu se poupravil a vyšel. Zastavil se u schodů.
"Já na to kašlu, zavolám si výtah." nakonec byl už tak líný, že se mu pěšky jít nechtělo. Výtah mu po pár minutách dorazil. Cestou ním byl nahoře rychleji než doufal. Poté co se dveře otevřely, byl Jaejin unešen úžasným výhledem. Bylo to krásnější než na obrázcích. Podlaha byla jen prosklená, takže se dalo koukat i dolů. Předtím než si všechno prohlédne, šel se podívat za Keitou. Prozkoumal celý prostor, ale on tam nebyl.
"Kde je? Možná ho to čekání omrzelo a odešel. To ne, já nevím jak se dostat zpátky." Strachoval se, pak ale cinkl výtah a z něho vystoupil Keita s dosti zeleným obličejem. Jaejin se divil, co mu tak trvalo se výtahem dostat nahoru, ale docela mu bylo do smíchu při pohledu na jeho obličej.
"Fuj, chce se mi zvracet, lidi nastupovali snad na každým patře. Jelo to nahoru a pak to někdo přivolal ze zdola a jelo to znovu dolů." naříkal
"To nevadí, hlavně že jsi dorazil a já vyhrál." poplácal mu po zádech zákeřně
"Jak to, že jsi tady dřív?"
"To víš, hodiny tréninku." zalhal, kdo měl vědět, že se Keita opozdí. Říkat mu pravdu nemusel, hlavně že je ve výhodě.
"Tak povídej, co po mě chceš?" řekl Keita otráveně, ať to není žádná hloupost.
"Odvezeš mě pak zpátky do našeho hotelu."
"To je všechno? Odvezl bych tě tak nebo tak."
"Oh vážně, jsi hodnej. Víš, myslím, že jsi toho pro mě dnes udělal hodně. Díky, ulevilo se mi od toho náporu." Keita byl udiven z jeho skromnosti, ale byl rád, že mu udělal radost.
"Pojď jdeme se tu porozhlédnout." navrhl Jaejin, oba se přiblížili k okennímu sklu a mlčky pozorovali tu blýskající se nádheru. Poté co se Keitovi udělalo lépe, podíval se na Jaejinův zamyšlený obličej. "Poslyš, já o tobě skoro vůbec nic nevím, vyprávěj mi o sobě?" zeptal se najednou zvědavě
"Já nevím, co bys chtěl vědět?" "Hm, třeba jak začala tvá kariéra." Druhý zpěvák se zarazil a vzpomněl si na všechna ta léta, jako kdyby se mu to promítalo ve filmovém pásmu, nad všemi momentkami se usmíval až na tu jedinou.
"Uhm dobře, ale pak jsi na řadě ty. Začalo to takhle----"
Oba dva se při svém povídaní hodně bavili, hlavně když Jaejin postrádal nějaké japonské slovíčko. Keita se naopak snažil štípit správnou výslovnost korejského pozdravu Ahoj. Povídali si o všem možném co je napadlo další 3 hodiny. Na památku požádali místní o fotku.
"Děkujeme vám za vyfocení."
"Nemáte zač, vy jste tu spolu?" Jaejin trochu nerozuměl na co dotyčný naráží.
"Ano, máme rande." řekl improvizovaně, tím Keita objal Jaejina kolem ramen. Dotyčný človíček se na ně zvláštně uculil a raději si šel všímat svého.
"Hahah ten se tvářil." očividně z toho měl Keita srandu, taky proč ne.
"Oh to už je tolik? Sakra, už budu muset jít, ostatní na mě čekají." podíval se s zrozením na své hodinky, bylo už po 5 ráno. Oba neváhali a rychle se přesunuli dolů.
************+++++++++************
Auto sice jelo co nejrychleji mohlo, ale stejně dorazili k hotelu až po 45 minutách. Jaejin se rozloučil a vystoupil z auta. "Děkuju ti za ten večer."
"Hey, musíme někdy zopakovat." řekl usměvavě a zamával mu
Na recepci si vzal svůj klíč od pokoje. Dnes večer to bylo smíšený, ale teď na něj čeká hezká přednáška o tom, jak je nezodpovědný. Pomaličku pootevřel dveře a vešel dovnitř. Plížil se potichu předsíní, aby ho nikdo neslyšel. A vida v pokoji bylo hrobové ticho. Jaejinovi spadl kámen ze srdce, mohl si v klidu lehnout, sice to už nemělo cenu, ale budiž. Zvláštní, většinou se dělí o pokoj ještě s někým. Najednou z koupelny vyšel ustaraný Joonho. Jaejin se polekal.
"Ahoy, tak jak bylo?" zeptal se ho obyčejně
"Uhm…já- totiž--" nevěděl jak se vyjádřit, chtěl se mu omluvit za to předešlé.
"Nemusíš nic říkat, chápu. Přemýšlel jsem a došel k závěru, že bychom si mohli dát od sebe pauzu. Máš pravdu, nejsem pro vás moc dobrý leader. Asi to teďka nikomu z nás nevyhovuje. Changhyun je v depresích, chtěl na festivalu, oslovit jednu dívku, ale nějak to zkazil a trápí se ještě víc. Manažer dosti zuřil, že jsi zmizel. To je všechno co jsem ti chtěl říct."
Jaejin nechápal co tím Joonho chtěl říct a proč s ním mluvil s tak chladným tónem? Mohl za to on? Proč se situace tak hrozně zvrtla?
"Joonho, já to tak nemyslel! Sakra, řekni mu to nahlas, ty zbabělče!" tolik pocitů viny v sobě dlouho neměl. Joonho se na něj opětovně podíval a přiblížil se k němu.
"Jaejin-sshi, v životě jsem ti nechtěl ublížit. Omlouvám se ti, netušil jsem…promiň. Už na tebe ani nešáhnu, to ti slibuju." tentokrát to bylo bolestivé pro Jaejina, tyto prázdná slova nenáviděl je.
" Omluvil se 2x, já jsem ten, kdo by se ti měl omluvit. Proč? Proč to říkáš? To je kvůli mně? Já a moje zatracený ego!" Joonho se mu ani nepodíval do očí. Sám sebe přinutil toto říci. Více bolesti mu způsobovat nechtěl, na momentík mu pohlédl do těch hlubokých očí a znovu se v nich ztratil. Toužil po tom se dotknout jeho tváře, ale neměl odvahu, nesměl. Jen tak se jeho dlaň přiblížila k jeho lícům a znovu ji odtáhl. Být s Jaejinem v jedné místnosti ho trhalo. Vyhnul se mu obloukem a šel ke dveřím. "Uvidíme se…" řekl chladně a zabouchl dveře.
Jaejin se nemohl udržet, oči mu začaly slzet. "Joonho-ah, zapomněl jsi mi dát pusu na rozloučenou. Wae?"











