close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Naděje ukrytá ve Víře kapitola 10

23. srpna 2011 v 11:22 | Kated |  Naděje ukrytá ve víře
Autor : TokyoHaru
Žánr : Romance,drama,humor, shounen-ai
Délka : 10/?
Rated : PG-13 zatím
Párování : Jaejin ♥ Joonho,Minki ♥ Yungwoo
Obsah : Pět mladých středoškoláků z různého území Jižní Koreje se zřekli svého normálního života a rozhodli se dále rozvíjet svůj talent, aby si jednoho dne mohli splnit svůj sen a stát se hvězdami. Po těžké dřině se jim to podařilo, vstoupili do ACE společnosti, která zanedlouho kluky spojila dohromady a stala se z nich skupina s názvem D.B.Boyz. Kluci se spolu rychle skamarádili a slíbili si Together Forever. Po 5/6 letech, se ale něco zvrtlo, jejich slib začíná slábnout…
Zbytek pod perixem

Kam jsme se to vůbec přesunuly? V minulosti již nejsme, v budoucnosti taky ne. Jediné co nám zbývá je přítomnost. Pro větší orientaci v příběhu bylo pár předešlých kapitol věnováno minulosti, ale každý ví, že včera bylo včera a člověk žije pro dnešek. Kluci se musí přesunout dál a čelit dalším těžkým zkouškám, které jim toto povolání ztěžuje.
V minulosti se k nim jejich vlastní agentura nechovala moc pěkně, místo útočiště a podpory se z ní vyklubal zrádce. Část skupiny se rozhodla odejít, zbytek se stále drží pevně, a právě toto bude skupinu hodně zadrhávat. D.B.Boyz rozjeli svoji kariéru i v Japonsku a jedna z mála koreiských skupin se umístila mezi TOP nejlepších. Jsou velkými konkurenty i japonských skupin či zpěváků.
Tentokrát se v JP koná Best Hits Music Festival 2009 kde budou přítomni dominance hudebního průmyslu. Udílení cen a spoustu živých vystoupení nebudou chybět. Pro některé je to velká čest, se něčeho takového zúčastnit. Pro Dong bang boys jakbysmet, ale je od soustředění a nacvičování něco znepokojuje. Měli do Japonska dorazit už před několika dny, ale všechen ten rozruch v Koreji jim znemožňoval řídit se plánů. Jak se říká lepší pozdě než nikdy.
Obě odloučené skupiny konečně vystoupili z letadel, jejich japonští pomocníci jim pomáhají s kufry a zařizují jim bezpečnou přepravu přes letištní areál. Celá skupina se znovu setkala ve společném vozu. Nikdo si nevšiml něčeho podezřelého, což bylo dobře. Vzduch byl z velké části naplněn smogem těžké dopravy. Přes zapnutou klimatizaci šla cítit nepříjemná atmosféra mezi členy. Každý z nich seděl nepohnutelně na své sedačce a snažili se co nejvíce udržet odstup.
Manažer se k nim ze předu otočil, pohlédl na ně se zamračeným obličejem. V ruce držel japonské noviny a na titulní stránce byl článek o nich. Pozvedl se ze sedačky a každého z nich švihl novinami přes hlavu.
"Vy idioti, tohle nevypadá moc přirozeně! Koukejte co se děje!" vykřikl na ně a ukázal jim titulek novin. Kluci si bolestivě drželi své hlavy až se ohlédli na noviny. Minki ukvapeně vzal noviny do rukou a podíval se těsně do článku, kde se vyskytoval i jejich obrázek.
"Hahah Yung, ty tady vypadáš jak slepice!" posmíval se a ukazoval na jeho vtipný obličej. Changhyun mu vytrhl noviny z ruky a nahlédl do nich.
"Co to říkáš za blbosti, vypadá spíš jako kdyby mu někdo šlápl na nohu." zasmál se a nechal tím Minkiho přesvědčit.
"Ano yo máš pravdu, že jsi to byl ty."
"Ne-eh nebyl~"
"Jo jo byl~"
"A-ni-yo~"
"Usotsuki!"
"Shut rup vy dva! Nevím co pořád proti mně máte." zastavil je Yungwoo, který byl pěkně nabručený z jejich urážek. Místo toho, aby se mu ti dva omluvili, začali se znovu huhňat. Znali Yungwoo moc dobře a věděli, že jeho uražení přetrvá jen pár minut. Joonho se z jejich divadla taky usmál. Jaejin zůstal nehybně sedět než se otázal manažera.
"Kam teď máme namířeno? Jedeme k nám domů?"
"Nejdříve jsem to chtěl navrhnout, ale asi se ubytujete v hotelu blízko arény konání."
"Už zase budeme večeřet v restauraci? Já jsem se těšil na jídlo od Jaejina." Povzdychl si Changhyun. Jaejin byl rád, že tak moc postrádal jeho vaření. Za ty roky se jeho apetit vůbec nezměnil.
"Já bych si dal Hitsumabushi." řekl najednou Yungwoo, ostatní na něj pohlédli a znovu se dali všichni do smíchu.
"Vždyť to žereš pořád." řekl Jae, pak si všiml, že do něj Joonhova noha lehce šťouchá, co tím chce naznačit? Jaejin na něj pohlédl a Joonho mu ústy naznačil velký SMILE jako přídavek přiložil dlaně k tváři. Tím napodoboval Yungwooho, což přimělo Jaejina k úsměvu.
"Pořád není nikdy dost! Oi, yamete! Tohle rozhodně nedělám." Yungwoo znovu použil své prolínání dvou jazyků najednou. V autě znovu panovala radost.
"Uff málem jsem si myslel, že se na sebe budou mračit pořád. Snad jim to vydrží." Říkal si pro sebe manažer
***************++++++++++++****************
Den utekl jako voda a chlapci museli ze vší silou dohnat co zameškali svou nepřítomností. V branži jsou již víc než dost zkušení, a proto jim to nedělalo velké problémy. Zbývali jen poslední úpravy na vnějším vzhledu. V šatnách si mladíci vybrali oděv nadmíru vhodný a navzájem ladící. Byly to šedivé obleky podobného střihu. Pod tím byla většinou bílá košile uvázaná kravatou či motýlkem nebo jiným doplňkem. Vlasy nalakované a mírně nagelované do stran. V Japonsku o ně vizážisti pečují trochu jinak, povětšině si můžou vybrat podle svého gusta a oni je na závěr jen poupraví. Vypadali hezky až přirozeně. Vše bylo připravené, show mohla začít. D.B.Boys zaujali svá místa ve VIP sekci. Zaujali své sedadla v řadách a vyčkávali na zahájení. Před nimi byli menší stoly s občerstvením a skleničkami. Poté k nim přišla obsluha a nabídla jim alkoholické nápoje. Kluci si vybrali jen sodu, i přesto jim mladík s podnosem položil na stůl láhev vychlazeného sektu.
Yungwoo si pak všiml známých tváří, které seděly o pár stolů od nich.
"Oh nejsou to Big Bang? Co tady dělají?"
"A yo, už je vidím. Už dávno nejsme jediní kdo debutoval v Japonsku Yung." řekl Minki a snažil se na ně zamávat, ale světla se pozhasínala. Jediné co v tu dobu šlo pořádně vidět bylo podium, na které se snesli hlavní moderátoři, aby zahájili představení.
"Mina-san, konbanwa, vítáme vás na dalším výročí našeho music festivalu. Už je podzim co? Pochmurné období se blíží, ale my jsme tu, abychom se co nejvíc bavili za každého počasí! Mám pravdu?!" řekla do publika mladá žena v noblesních společenských šatech stříbřité barvy.
"Yeeeeeeh~!" ozvala se odezva od návštěvníků
"Já vás neslyším! Umíte to líp?!" zakřičela do mikrofonu ještě jednou
"Yeeeeeeeeeeeeeeeeeeeh!!!"
"Ano, to je ono, jste fantastický publikum!"
"Dobře, snad jste dobře naladěni, protože si to dnes večer užijete. Čeká vás spousta skvělé hudby, zábavných vystoupení a samotné předávání cen. Pro zahřátí vám zazpívá mladá popová zpěvačka Asuka Hinoi! Prosím potlesk zde přichází."
**************++++++++++***************
Jak moderátoři sdělili, tak se i stalo, byl to večer plný bombastický hudby. Skupina netrpělivě čekala než se konečně dostanou na řadu. Zrovna na jevišti vystupovali jejich kolegové Big Bang a jejich single Gara Gara Go! To jak rozproudili publikum bylo neuvěřitelné, přeci jen to byla taneční písnička.
"Vidíte ten jak rapuje, tak s ním jsme přeci nahráli single. GD je hustej! Uhm…chtělo by to další sklenku. Promiňte, budete to pít?!" vedle nich seděla nějaká japonská tříčlenná skupina, která si zrovna povídala o BB. Pak se jich jeden blonďák na krátko ostříhaný sedící na tentýž stolu, zeptal o láhev šampaňského, kterého si kluci během představení vůbec nedotkli. Přes tu hudbu nešlo nic slyšet, proto muž zvolil haptickou komunikaci. Nejblíž k nim seděl Jaejin, který se po poklepání na záda otočil.
"Sumi masen, budete to pít?"
"Ne, prosím poslužte si." odpověděl mile a láhev jim podal.
"Sank yu. Vy nepijete?"
"No ještě jsme nevystoupili, takže radši ne."
"No právě tohle vás dobře naladí. Dejte si ne?"
"Vážně díky, ale…" Jaejin nestačil dopověděl a blonďatý muž mu přistrčil skleničku do ruky. "No tak, je to dobrý! Banzai!" řekl povzbudivě a cinknul si s Jaejinem.
"Hm…super. Mimochodem já jsem Keita Tachibana." podal mu ruku pro potřásání. Jaejin nejdřív civěl na jeho ruku, pak si ho celého sjel a zhodnotil ho. On vedle něj vypadal jako advokát. Celá jeho skupinka vypadala spíš, že se po festivalu chystá na disko. Ležérní úzké kalhoty, barevná mikina, tenisky. Nakonec mu jeho ruku přijal. "Umm yoroshiku Tachibana-san, já se jmenuju Kim Jaejin. Nejste vy ze skupiny W-inds? Sugoi, vaše hudba je úžasná."
"Nemusíme si vykat ne? Jen Keita prosím. Vau, poznal jsi mě, to mě těší. Takže Korea yo? To vysvětluje ten přízvuk. Nic proti. Kim Jaejin? Něco mi to připomíná---" muž si nemohl vzpomenout odkud toto jméno znal. Jaejin obrátil oči v sloup. "Hm super, tenhle týpek ani neví kdo jsem."
Za krátký moment klukům bylo sděleno jejich příští nástup. Zvedli se ze stolu a šli do zákulisí. Yungwoo se ho při cestě zeptal s kým to mluvil, Jaejin mu odpověděl mávnutím rukou. "Nikdo důležitý…"
"Musel být důležitej, všichni mi byli odněkud povědomí."
"Teď se o to nestarej, musíme jít a zazpívat." Skupina se postavila za oponu a čekala na znamení. Předchozí píseň již dohrála, na jevišti se znovu objevili moderátoři.
"Děkujeme moc, uuh je vám taky takový horko, mě tedy určitě. Noc je ještě mladá, tohle je zatím jen zahřátí. Teďka si dáme něco pomalého, abychom nechali odpočinout hlasivky. Dovolte mi představit skupinu, která k nám přicestovala z Jižní Koreje. Je jich 5, jsou sexy, s krásnými vokály, nikdo jiný než D.B.Boys a jejich píseň Stand by U!!!" Hned co kluci přišli na jeviště ozval se hlasitý vřískot.
"Uuh tak vidím, že si vaše hlasivky neodpočinou." řekla moderátorka se smíchem
Pětice mužů zaujala svá pozice. Světla ubrala na energii. Hudba začala hrát, publikum se uklidnilo a ladně pohybovalo světélky do pomalého rytmu hudby. Kolem kluků se spustili vedlejší efekty a ze stropu se vypustili bílá chmýříčka. Píseň byla zazpívána dobře jako obvykle, ale něco bylo jiné. Píseň vypráví o zlomené lásce, ale také klade důraz na naději ke znovu shledanou dvou zamilovaných lidí. Jako kdyby splynuli se samotným příběhem a brali ho jako realitu. V jejich obličejích se objevily vrásky obav a strachu. Někdo pochopil, někdo byl okouzlen výstupem co podali. Poslední tón byl ukončen, po něm následoval velký aplaus. Ke klukům přišli moderátoři.
"Konbanwa B.B.Boys desu!" uklonili se
"To je síla, málem jsem se rozbrečel." řekl dotčený moderátor a utíral si víčka. Jeho kolegyně ho bouchla do zad. Kluci se jen mírně pousmáli "A to si říkáš muž? Výborné vystoupení, koukala jsem na váš tehdejší koncert v Tokyo Dome a musím uznat, že to bylo fantastické. Jaké to pro vás bylo?"
Joonho si oddychl "Byla to pro nás velká čest, tam vystupovat. Jako velký sen, který se nám konečně splnil." Ostatní jen kývali hlavou.
"Ahe, vaše páté japonské výročí se blíží. Co plánujete za aktivity? Chcete sdělit něco fanouškům?"
"Umm jen chci říct…děkuju vám za vaši podporu a…ať se stane cokoliv, doufám, že zůstanete při naší straně až do konce." řekl Joonho trochu mrzutě, což způsobilo publiku velké otazníky nad hlavami.
"Tak to byli D.B.Boys, znovu potlesk pro ně!" skupina se znovu uklonila a odešla zpátky do zákulisí. V tichosti došli až do soukromých šaten. Kde na ně čekal i manažer.
"Bravo, bravo kluci…až na ten konec…Joonho nemusel jsi naznačovat vaše rozepře." kroutil hlavou.
"Hyong, co bude dál?" zeptal se ho Changhyun
"No sice jste nominovaní, ale nemyslím si, že máte šanci na výhru. Japonci mají jiný vkus. Pak se jede do hotelu a zítra zpátky domů." povzdechl si úzkostlivě
"Nemyslím dneska večer. Co s náma bude?" "Já vím. Hochu, kdybych to tak věděl…asi dokončíte to, co máte ve svých plánech a pak…bůh ví…Proč jste to udělali? Víte co to pro mě..ehm tedy pro vás znamená?" poklekl nad třemi členy a třásl jejich vršky od obleků. Nechtěli ani odpovědět, jen zírali.
Manažer Lee si znovu stoupl a radši odešel, všechen ten rambajs nebyl dobrý pro jeho uši, pro vyrovnání si šel objednat pití. Mezi kluky se vrátila černá atmosféra. "Yah, tentokrát jste to posrali! Já vás varoval, ale mě nikdo neposlouchá!" rozčílil se Changhyun a ukazoval drze na ty tři. Ostatní se na něj nevěřícně podívali. Celé ty roky byl Changhyun mírumilovný kluk, vážil si jich, dokud nespadla klec. Rozhovor začal v Korejštině, takže jim nikdo jiný nerozuměl, ale člověk by musel být natvrdlý, aby nepoznal intonaci rozčileného hlasu. Naštěstí všechno kryla hlasitá hudba.
"Changhyun-ah, klid to bude dobrý." uklidňoval ho Joonho, ale marně on pokračoval dál v nadávkách. "Ne, to není dobrý. Celý ty roky jsem makal, snažil jsem se vylepšit svou image. Všichni mě považujou jen za nejmladšího. Všude samej Jaejin, Minki či Joonho…ale já jsem pořád jen ten malej. Poslední kole u vozu! Přejídal jsem se jen z toho důvodu, že jsem chtěl vyrůst. Chápete to? Celý ty roky dřiny jsou teď v hajzlu kvůli vám! Jasný jsme rodina a další blafy. Ale už mě tohle celý divadlo unavuje."
Kluci byli v šoku nevěděli jak se ospravedlnit.
"Ts nějak vám zmlklo." Odsrkl si arogantně a odešel pryč od nich. "Changhyun-ah počkej…" Joonho ho chtěl zastavit.
"Super leader Joonho, zase to dobře zvládáš!" řekl Jaejin posměšně a následoval Changhyuna. Joonha tohle chování vyprovokovalo. Chytl Jaejina hrubě za paži a odvlekl ho na záchody. Díky bohu nikdo tam nebyl. "Ty vole, pusť mě! Nejsem žádná tvoje hračka!" trhl svou rukou, aby se osvobodil od těsného stisku. Joonho měl smíšené pocity v žaludku, momentálně byl zoufalý, nevěděl co dál.
"Co teďka uděláš? Přiznej si to, jsi bezmocný!" druhý muž ho dráždil víc a víc, což vyprovokovalo Joonha natolik, že chytl Jaejin pod krkem a silně ho přitiskl proti zdi. Vzápětí si uvědomil, co udělal, rychle ho pustil. Vyšší mladík si všiml vyděšeného pohledu svého přítele, snažil se ho utěšit polibkem, ale on se odvrátil stranou.
"Heh nic jiného neumíš? Co teď uděláš? Znásilníš mě, tak jaks to dělal ty 4 roky? Proč nepřefikneš nějakou japonskou šlapku?" jeho krutá slova jakoby Joonho bodla do hrudi. Vyšší muž byl zdrcen, takové odbití nečekal, bolelo to a moc. Znovu napřáhl jeho pěst a udeřil hned vedle Jaejinovi hlavy.
"Nechápu to, proč jsi takovej? Už snad nejsme přátelé? Co vlastně pro tebe znamenám?"
"…" mlčel
"Heh, asi jsem zamiloval do nesprávný osoby." řekl mu do ucha…pomalu se od něj odtáhl. Do umývárny přišli Seungri a Daesung
"Ach D.B.Boys konečně jsme váš našli, chtěli jsme se vás zeptat na pár japonských frází…oh co se děje?" divili se členové BB
"Yo jak se máte, zrovna jsme tady s Jaejinem probírali to, jak se máme rádi…pojďte pomůžu vám." řekl přátelsky a odvlekl je pryč ze záchodů, oba nechápali co se tam mezi nimi předtím stalo.
"Zamiloval? Kecy." Jaejin se na sebe podíval do zrcadla, pustil proud studené vody.
"Sakra, Joonho---já nechtěl…už se na sebe nemůžu ani podívat! Chikusho~!!!" uvědomoval si svoji velkou chybu, praštil do naplněného umyvadla. Voda se rozstříkla všude možně. Přicházející lidi nechápali co provádí. On je ignoroval. Z toho vydýchaného vzduchu se mu udělalo špatně, tak se rozhodl, vyjít ven na vzduch. Festival byl v plném proudu a mnoho celebrit se přesunuli k baru.
Přes ty lidi se nedalo projít bez žádného kontaktního dotyku, když už konečně viděl dveře. Všiml si ho místní host.
"Copak člen D.B.Boyz se už nebaví?" promluvil k němu znovu ten předešlý blonďák. Jaejin ho ani nevnímal a otevřel dveře k odchodu. Vůbec si neuvědomil, že ho tentýž muž následoval. Popoběžel k němu a připletl se mu do cesty.
"Brrr…kam máš namířeno?"
"Keita-san? Chci se projít, jsem unavenej."
"Nechceš společnost?" "To je milé, ale---"
"Takže souhlasíš paráda, znám v Tokyu dost hezkých míst, určitě se ti to bude líbit." navrhoval. "Ten chlap je vlezlej jako samotní stalkers."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania