Autorka:Miky
Žánr:Yaoi, romantika, škola, hudební
Takže, máte tu další díleček. Tady se ještě nedozvíte, kam má Kim namířeno ale už dostanete nápovědu a myslím, že by to už někoho mohlo napadnout. Ještě k tomu v žánrech stojí taky ' hudební' což už prakticky mluví za vše.
P.S.: Kated, nenapovídat! :D :P
Ať se líbí :)
Zbytek pod perixem
SHIGERU
U kašny nikdo nestál, tak jsem se šel s Julliet ještě projít.
>Kde jsi?<přišla mi SMS-ka od Kima.
>Jsem na cestě. Chvilku počkej.<
Kousek od kašny jsem ho zahlédl. Seděl na ní se zavřenýma očima a sluchátky v uších. Neodolal jsem a klekl si na úroveň Julliet.
"Utíkej a skoč." Řekl jsem a prstem namířil na Kima. Jully mě ihned poslechla a s radostí se rozeběhla.
KIM
Poslouchal jsem zrovna svou oblíbenou písničku, když jsem zaslechl čísi "pozor" a ucítil studenou vodu kašny. Naprosto dezorientován jsem v ní zůstal ležet. Vysvobodily mě až kohosi ruce, jenž mě vytáhly. Po chvilce ticha se ozval hlas, který jsem ihned poznal.
"Jestli neotevřeš oči, tak si budu myslet, že jsi v bezvědomí a dám ti umělé dýchání." Tyhle slova mi stačila a tak jsem prudce otevřel oči. Vedle mě seděl Shig a já měl hlavu v jeho klíně. Rychle jsem vstal a podíval se na něj s podiveným výrazem. On vycítil mou otázku a tak promluvil.
"Promiň, Jully si chtěla hrát" řekl a jako kdyby Julliet věděla, že mluví o ní, tak zaštěkala a začala se třepat za cílem zbavit se vody ze srsti. Já už byl celý mokrý, takže mi to nevadilo ale Shig ne, tak se snažil schovat za mě. Já se mu stačil vyhnout a naklonil se na stranu. Bohužel, to byla chyba. Oba jsme se převážili a žuchli do vody.
SHIGERU
Julliet se začala třást a já se snažil vyhnout vodě tak, že se schovám za Kima. On však uhnul a já nás tím pádem oba převážil do vody. Mě se nic nestalo ale Kim, potom co jsem ho svým tělem přimáčkl na dno kašny, přestal dýchat. Rychle jsem ho vytáhl a dal mu umělé dýchání. On pomalu začal vyplivávat vodu a strašně se třást. Není divu. Spadnout 2x za den nedobrovolně do studené vody určitě nebude nic příjemného. Opatrně jsem ho zvedl a donesl k sobě domů.
KIM
Zase jsem se vzbudil v té posteli jako ráno. Nebo to bylo včera? Okna byla zatažená a dveře zavřené, takže jsem nemohl určit, jestli je noc nebo den. Opatrně jsem se otočil a uviděl Shiga naklánějícího se nade mnou. Nejdřív jsem se lekl ale po chvilce, co se o nic nepokoušel, jsem si uvědomil, že spí. Opatrně jsem vylezl z postele a Shiga do ní naopak položil. Přeci jenom mě z té studené vody vytáhl. Chtěl jsem ho ještě přikrýt, aby mu nebyla zima ale on mě stáhl k sobě a objal jako plyšovou hračku na spaní. Mé snahy vyprostit se byly marné, tak jsem toho po chvilce nechal a usnul.
Ráno jsem se vzbudil díky krásné vůni linoucí se z kuchyně. Obmotal jsem si deku kolem těla a šel po čichu. Shigeru zrovna dělal vajíčka. Nejspíš mě zaslechl, tak se ohlédl a z ničeho nic začal neuvěřitelně nahlas smát.
"Co je?" Řekl jsem se zvednutým obočím.
Po chvilce byl Shigeru konečně schopný odpovědět.
"Vypadáš jako malý chlupatý medvídek."
"Haha, si vtipnej."
"Jestli mi nevěříš, tak se běž podívat do předsíně. Mam tam zrcadlo."
Po jeho slovech jsem se rychle zvedl a utíkal tam. Má fakt velký byt. Asi bude mít pořádně zazobaný rodiče. Říkal jsem si, protože jsem předsíň nemohl najít. Po chvilce jsem mu ale musel dát za pravdu. Vypadal jsem jako lední medvěd. Loudavými kroky jsem se vydal zpět do kuchyně, kde už na mě čekala snídaně. Sedl jsem si naproti Shigovi a chtěl se pustit do jídla, ale deka mi v tom trochu překážela. Shrnul jsem si jí níž a vykulil oči. Začínalo mě docela fascinovat, že věci, jako že mám na sobě cizí oblečení, registruji až tak pozdě. Avšak tento poznatek ve mě vyvolal ještě jednu věc. Tu noc. Díky vzpomínce na ní, jsem se musel ochvět. Shigeru si myslel, že se děsím z toho oblečení a tak promluvil.
"Neděs se hned. Včera jsme kvůli Jully spadli do vody a ty jsi při tom ztratil vědomí. Protože to bylo za ten den už podruhý a ty jsi byl úplně promočený, tak jsem tě vzal k sobě domů a převlékl tě." Po jeho slovech jsem se lehce začervenal. Bohužel si toho všiml.
"No rozhodně se nemáš za co stydět." Řekl šibalsky a podrbal Julliet, která mu ležela u nohou, na hlavě.
"Ty jeden-" nestačil jsem to však ani doříct, protože mi skočil do řeči.
"Radši jez nebo ti to vystydne. Myslím, že přezdívek už jsi mi vymyslel dost, takže už další nepotřebuju."
"Přezdívek?" Nechápal jsem. On byl očividně šťastný, že si nemůžu vzpomenout a jen mi radši řekl, ať sním tu snídani. Neměl jsem chuť to už řešit a tak jsem se pustil do jídla. Chutnalo to skvěle.
"A kde mám své vlastní oblečení?" řekl jsem po jídle, protože už jsem se chystal jít domů.
"Tvoje oblečení je v tuhle dobu už nejspíš na cestě pryč?"
"Jak to myslíš 'na cestě pryč'?"
"No,... jak jsme spadli do té vody, tak se tvoje oblečení roztrhlo, takže jsem to vyhodil. Před chvilkou tu byli popeláři, tak proto, že je na cestě pryč. Stejně ti to víc slušelo bez něj."
"Cože?! Jak vyhodil?! To jako všechno?! Víš jak je těžký si jako student něco vydělat? Prachy dostanu až příští týden!" Vykřikl jsem a záměrně ignoroval jeho poslední větu.
"Neboj, protože jsem ti ho zničil, tak dostaneš něco ode mě. Naposled ti to moje oblečení bylo nebo ne?"
"Já tvoje oblečení nechci! Už tak mam nějaký tvoje doma, který jsem ti chtěl přinést, ale ve spěchu ho tam nechal."
"A to chceš jít domů nahý?" Zeptal se sarkasticky Shig. Podle jeho výrazu jsem usoudil, že další možnost vidět mě nahého by uvítal s otevřenou náručí, ale já si nedokázal představit, jak jdu takhle přes celé město.
"No jo no, tak já si něco vezmu." Rezignoval jsem. Shigův úsměv se hned ještě víc rozzářil. Pomalu mě začal táhnout ke dveřím, ve kterých jsem si myslel, že je spíž. Šeredně jsem se ale zmýlil. Byl to obrovský šatník. Pomalu větší, než moje vlastní ložnice. Vypadal jako z amerického filmu nějaké celebrity. Shig mě posadil na židli uprostřed místnosti a začal pobíhat od jednoho oblečení k druhému. Vždycky si vzal jeden kus, přivřel oko a nejspíš si ho představoval na mě. Očividně ho to hodně bavilo a asi se mu opravdu nelíbil můj předchozí styl oblékání, protože jsem měl pocit, že chtěl, abych si toho oblékl co nejvíc. Nakonec jsem skončil s černými kalhoty, bílým tílkem a trikem, přes které jsem měl ještě košili s tmavě modrou mikinou. Na závěr mi ještě přidal šedý podzimní kabát, šálu a rukavice. Prý kdyby mi náhodou byla zima. Na závěr se na mě vražedně podíval se slovy, že si to všechno musím nechat, protože on už si to stejně koupil nové a tohle by brzo vyhodil. Já jen kývl a dál byl unešený jeho oblečením. Ani jsem nepostřehl, že se Shig také oblékl na ven.
"Copak ty jdeš se mnou? Myslíš, že si to oblečení za nejbližším rohem vysvléknu a půjdu nahý jenom proto, abych v něm nemusel jít?"
"Bylo by to zajímavý ale ne. Půjdu kousek s tebou, protože musím vyvenčit Jully ale jestli něco uděláš s tím oblečením, tak si mě nepřej."
"Ale vždyť jsi stejně říkal, že by jsi ho vyhodil."
"Ale zatím jsem to neudělal, tak ať se mu nic nestane."
Společně jsme došli až k metru, kde se, se mnou rozloučil. Celou cestu domů jsem na sobě cítil pohledy cizích lidí. V Shigovo oblečení jsem byl až nějak moc nápadný. Chyběla mi ta moje anonymita, ale něco mi říkalo, že teď už se mi nevrátí.
4.října
Deníčku, asi neuhádneš, co se mi stalo. Po sledu událostí, které si stejně napůl nepamatuji, jsem skončil v posteli s klukem. Nemám tušení, co přesně se mezi námi stalo, ale mám všude na sobě cucfleky :( A teď další věc. Dneska jsem se v posteli toho úchyla Shiga vzbudil znova a dostal od něj oblečení, protože to mé se prý zničilo naším pádem do studené vody. Nemysli si o mně hlavně nic špatného. Byl jsem s tím perverzákem znova jenom proto, že jsem si u něj zapomněl doklady, které mi už, díky bohu, vrátil.
Ještě budu muset zavolat Junovi, aby mi pomohl s balením, protože už zbývají jenom tři dny :)
Zavřel jsem deník a rovnou šel zavolat Junovi, abych to měl rychle za sebou. Zvedl to na třetí zazvonění.
"Kime, brácho, co se stalo, že voláš až teď?"
"Čau June. Přes telefon se mi to rozebírat nechce. Nepřišel by jsi zítra ke mně? Rovnou bys mi mohl pomoct balit."
"Jo, klidně ale připrav se na to, že budu chtít přesně vědět, co se stalo."
* * *
Další den přesně v dobu, na kterou jsme se domluvili, zvonil Jun u dveří. Pustil jsem ho dovnitř a rovnou se začal vyprávět, protože oddalovat to by nemělo cenu. On si jen sedl na pohovku a naslouchal mému příběhu.
"Takže pořád nevíš, co se tu noc stalo?"
"Ne, a pokud ho už nikdy neuvidím, tak se tím ani nehodlám zabývat. Akorát budu muset nosit to jeho oblečení, protože na nové teď rozhodně nemám."
"Já myslím, že jsi jediný, komu by to nové oblečení vadilo, protože je fakt super."
"Díky no… Hele, co kdybychom přestali řešit mé hadry a konečně to šli sbalit?"
"Ok, bicí máš ve zkušebně?"
"Jo, akorát budu muset vybrat, jestli vezmeme jenom jedny nebo oboje."
Vyšel jsem s Junem z mého bytu, vstoupil do výtahu a přiložil čip. Ten se automaticky začal pohybovat do přízemí, kde bylo několik místností. Po dohodě s paní domácí jsem si jednu mohl vzít sám pro sebe a tu teď využíval jako něco podobného skladu. Odemkl jsem dveře a spolu s Junem vešel do místnosti. Ve středu byly bicí a v obalech podél stěn taky.
"Co kdybychom začali? Myslím, že vezmu oboje, protože by bylo špatný, kdyby Randon něco potřeboval a já to neměl. Nalož zatím činely a stojany. Já tyhle mezitím sklidím" Kývl jsem hlavou k postavené soupravě a zároveň s tím hodil Junovi klíčky od auta. Oba jsme se dali do práce. Když bylo všechno potřebné odneseno, vypadal sklep až ponuře prázdný. Skoro jako válečný úkryt. Stěny dokola polepené kartony od vajíček pro utlumení zvuku zevnitř, zatemněné okna, aby zvenku nebylo vidět, co místnost uvnitř obsahuje a další...
Budu to tu muset pořádně uklidit... Jednou... Dodal jsem si pro sebe a zadíval se na pavučinu v rohu místnosti.
"Díky za pomoc. Bez tebe by mi to trvalo mnohem dýl."
"Nemáš zač. Víš, že ti vždycky pomůžu. Nechceš zajít na jedno, když už jsme hotový?"
"Jo, klidně."
Šli jsme do toho samého baru, jako jsem byl se Shigem. Jen co jsme tam vešli, jsem si slíbil, že už nebudu tolik pít, aby se ta situace už nikdy neopakovala. Byl to hezky strávený večer. Jun mi začal vyprávět o Soře. Domů jsem se vrátil až nad ránem a už v polospánku se svalil na postel. Ráno mě vzbudilo zazvonění budíku. Nahmatal jsem ho rukou a zmáčkl tlačítko 'Odložit o 10 minut'. Když se to tak stalo už po několikáté, odhodlal jsem se vstát. Po zjištění, že doma nemám žádné prošlé jídlo, ale ten smrad pochází ze mě, jsem šel do koupelny a nechal si napouštět vanu. Vždycky to trvá strašně dlouho a tak jsem se mezitím chystal udělat snídani. Nebylo nakoupeno, takže jsem si dal to jediné, co jsem našel. A to lupínky s mlékem. Sedl jsem si akorát ke stolu, když mi v kapse začal vibrovat mobil. Byl to Randon.
"Ahoj, co potřebuješ?" Řekl jsem mile.
"Čau, hele, potřeboval bych, abys přijel o něco dřív, šlo by to? Volal manažer Pale Bride, že chtějí mít odpoledne zvukovku a -"
"Ty potřebuješ, abych jim půjčil věci." Dopověděl jsem.
"Přesně. Můžeš vyrazit hned? Přece jenom je to sem kus."
"Jo, klidně. Všechno mam už sbalený, takže beru klíče a padam. Uvidíme se za tam."
"Díky moc." S těmito slovy hovor típl. Rychle jsem do sebe hodil zbytek lupínků, popadl klíčky od auta a vyrazil na cestu.












hm.. a nezabudol náhodou an niečo?
... no, tak... už nám to pomaly dochádza... ale necháme sa prekvapiť, čo z toho spravíš:)