8. července 2011 v 19:47 | Kated
|
Autorka:Miky
Žánr:Yaoi, romantica, mystery
Takže další díleček je tady. Omlouvám se, že až po takový době ale byla jsem na chatě, kde nemam internet, takže to dřív nešlo.
Zbytek pod perixem
NOBUTA
"Co ti je? Co se stalo? Neboj, všechno bude zase dobrý." Řekl jsem, ale Ren ke mě vzhlédl s uslzeným obličejem.
"To nebude dobré, když si mě ani nepamatuješ. Kluka, se kterým chodíš, svého přítele..."
V tu chvíli mezi námi nastalo ticho. Očividně čekal, co na to řeknu, ale já byl tak oněmělý, že ze mě nevypadlo vůbec nic. Přítel? Já mám přítele? Ještě nikdy jsem neměl ani holku, natož rovnou kluka! Tady bude něco špatně...
"Promiň, nechtěl jsem ti to vyčítat po tom, co se stalo." Řekl Ren.
"Po tom, co se stalo?" Nechápal jsem.
"Copak ty si nevzpomínáš, co ti ten debil Kaenon udělal? Ty nevíš, jak mi tě chtěl ukrást, ale protože ty jsi mi byl věrný, tak tě zdrogoval a zmlátil?"
Zdrogoval? Zmlátil?!
"Cože? Proč jsi na mě tedy předtím volal jeho jménem, když jsme se potkali?"
"Myslel jsem, že jsi on. Chtěla jsem mu vrátit to, co ti udělal. Už nikdy nedovolím, aby ti ublížil." Řekl a objal mě.
"Opravdu se omlouvám, ale nic si nepamatuji. Co přesně se stalo?"
REN
"Opravdu se omlouvám, ale nic si nepamatuji. Co přesně se stalo?"
Chvíli jsem se pro dramatičnost zdržel a než řekl předem nacvičenou část, vzpomněl si na dobu před pár hodinami.
Položil jsem bezvládné tělo k sobě na postel a začal si zajišťovat informace k mému plánu. Vypil jsem obsah tmavomodré lahvičky, která se až do této chvíle schovávala hluboko uvnitř mé skříně a položil ruce na spánky spící osoby.
Jak se jmenuješ? Zeptal jsem se skrze myšlenky.
"Nobuta Yrukiwa"
Jsi spřízněná duše toho debila Kaenona? Na to mi však žádná odpověď nepřišla. Chvíli jsem nechápal, ale po chvilce mi došlo, že na něj nemusí mít stejný názor jako já, tak jsem to zkusil ještě jednou, ale trošku jinak.
Jsi Kaenonova spřízněná duše?
"Ano"
Kde jste se poprvé setkali?
"V jeho pokoji"
Kdy to bylo?
"Před 8 dny"
Před pár dny? Jak to? Vždyť by se měli znát dlouho, když už mají základní spojení.
Kdy jsi s ním poprvé mluvil?
"Před 92 dny"
Kde jste spolu mluvili, když jste se poprvé setkali až před osmi dny?
"V mé mysli"
Když jste si spolu povídali v tvé mysli, o čem jste mluvili?
"O mých zálibách, jaký byl náš den, pomáhal mi při fyzice, sjednávali kompromisy, škádlili se, povídali si,-"
Jo, jo, chápu, stačí. Jaké máš záliby?
"Navrhování oblečení, přemýšlení o Kaenonovi a kreslení"
Na víc jsem se ho už zeptat nestačil, protože tekutina začala vyprchávat.
KAENON
Ze svatby oficiálně sešlo. Nevím odkud, ale lidé zjistili, že mám spřízněnou duši a Yori to není, takže zrušení vztahu mezi námi přijali celkem v klidu. Jsem za to rád, akorát budu muset ještě vymyslet, jak jí dát dohromady s Hirem. Vzpomínám na ten jeho kajícnej obličej, když se mi přiznával, že se mu líbí moje tanečnice a snoubenka. Měl pak nepředstavitelnou radost, po tom co zjistil celou pravdu. Že Yori byl jen další výmysl mého otce a v tuhle chvíli mezi námi vůbec nic není. Je to leda tak Nobutova sestřenice.
Čím víc jsem o tom uvažoval, tím víc se mi blížící se ples stával nudným. Nedokázal jsem si tam představit pořádnou zábavu a tak jsem otce přemluvil, aby jsme to změnili na oslavu Luny. Myslím, že jen díky mému zhoršujícímu se stavu z důvodu odloučení od Nobuty souhlasil, ovšem za podmínky, že se o všechno postarám a tak jsem byl den co den zaměstnaný přípravami. Tím pádem jsem úplně zapomněl na prohlídku po okolí, jenž jsem slíbil Yori a tak se mi tím naskytla úžasná příležitost. Volal jsem Hirovi, že tam musí jít místo mě, protože já nemám čas. On ihned souhlasil a večer mi rozradostněně volal, že to spolu dali dohromady.
NOBUTA
Dny ubíhaly a já se stále snažil zvyknout si na svého přítele. Ráno jsem vždycky dostal snídani do postele a cítil jsem se prostě jako v peřinkách. Potom jsme spolu obvykle šli na procházku, nebo pozval pár přátel a doufal, že si díky nim na něco vzpomenu, ale nic se nestalo.
"Tak co, vzpomněl jsi, si na něco?" Zeptal se zvědavě. Já pouze zklamaně zavrtěl hlavou a proklínal sám sebe. Ren se ke mě sklonil, zašeptal mi do ouška, že to bude dobrý a jednou si určitě vzpomenu, že tomu věří a pak mě políbil. Pak to tu zase bylo. Vždy, když mi dá pusu nebo se mě nějak dotkne, cítím se, jak mě to bolí, ale zároveň je to i pocit, že tím ubližuji i někomu jinému. Nechápu to.
"Mám nápad!" Zavolal Ren z ničeho nic.
"Co?"
"To bude překvapení, ale slibuju, že se ti to bude líbit a myslím, že si i vzpomeneš a naše společně strávené chvíle."
"Co to bude?" Ptal jsem se neustále dokola, ale Ren se obměkčit nenechal.
Asi si hold budu muset počkat...
* * *
Překvapení, jenž mi chtěl Ren ukázat, byla Kaenonova oslava. Původně to byla slavnost. Nějaký ples, ale na poslední chvíli to změnili. Prý že chtějí zavést novou tradici. Podle Rena je to jenom taktický tah, kterým by zakryli, že Kaenon nemá přítelkyni a tím pádem ani s kým tancovat úvodní tanec. Jakmile jsme vystoupili z auta, tak se do mě Ren ihned zavěsil a začal mě představovat všem, co jsme potkali. Pořád nechápu, jak někdo jako on, může být můj přítel, když naše povahy jsou úplně odlišné, ale přesto jsem se nechal vláčet za ním a jen se na každého mile usmíval.
"Ahoj, Yui, Rin, jak se máte? Kde jste celou dobu byly? Jste krásně opálené. Už znáte mého nového přítele?" A tak to šlo pořád dokola. Zrovna jsme seděli u jednoho ze stolů pro šest lidí, trochu mimo hlavní dění a bavili se o místím pólovém týmu. Nebo spíš ostatní se bavili, já o tom neměl ani páru a tak jsem raději sledoval pódium. Akorát tam přišla osoba, o které jsem věděl, že znám ale nemohl jsem si vzpomenout odkud.
"Dámy a pánové, rád bych vás jménem celé své rodiny přivítal na prvním ročníku oslav Luny. Věřím, že se vám tu bude líbit a tuto akci budeme moci zopakovat i v následujících letech..."
Dál už jsem ani neposlouchal, protože takovéhle řeči jsou všude úplně stejné. Raději jsem se u stolu omluvil a šel k záchodům. Myslím, že mě tam nikdo neposlouchal.
HIRO
Netrpělivě jsem překračoval z místa na místo u vchodu na slavnost, když mi někdo zakryl oči.
"Kdo je tam?" Zeptal se mě sladký hlas. Ani jsem neodpověděl a rovnou se otočil, abych mohl Yori obejmout a dlouze ji políbit.
"Ahoj lásko." Řekl jsem pouze a tentokrát už ve společnosti se snažil prorazit cestu davem. Chtěl jsem dojít až k našemu stolu, když asi tak v půlce cesty mě Yori zastavila. Podíval jsem se na ní s nechápavým výrazem ve tváři.
"Hele, podívej se. Vidíš tam to, co vidím já nebo už jsem se dočista zbláznila?" Ukázala prstem do davu před námi. Chvíli jsem hledal, co by tak mohlo upoutat její pozornost, ale pak to došlo i mě. Seděl tam u jednoho ze stolků Nobuta a očividně se strašně nudil.
"Musíme to říct Kaenonovi!"
"Ne to ne. Ještě by se mu něco z toho zjištění, že je tady s Renem něco stalo. Místo toho musíme udělat jedinou věc, která by je mohla dát zase dohromady. Zavolej klukům a za pět minut je schůze u bistra."
"Co t-?" Nemělo to ani cenu doříct, protože Yori už odbíhala pryč.
* * *
Skončila předposlední písnička a mi místo naší původní začali hrát podle Yorina plánu. Kaenon byl velmi zmatený, což mu v jeho stávajícím stavu moc nepomohlo, ale skoro hned se vzpamatoval a začal zpívat.
NOBUTA
Šel jsem akorát ze záchodků, když začínala hrát nějaká skupina a protože jsem se opravdu nechtěl vracet za Renem a jeho kamarády a tak jsem zakotvil poblíž pódia, abych měl lepší výhled. Všichni začali hrát a v okamžiku, kdy měl začít zpěv, vtrhl na pódium Kaenon a dav začal šílet. Já taky. Měl bych na něj být strašně naštvaný za to, co všechno mi udělal, ale nějak to nešlo, tak jsem tam čekal a doufal, že se stane něco, po čem bych se mu mohl smát.
Čím déle jsem se na Kaenona díval, tím zvláštnější jsem měl pocit. A potom to přišlo. Kapela začala hrát melodii, která mi přišla známá ale, dokud jsem neslyšel zpěv, byl to pouze pocit.
Jak to, že vidíš mýma očima jako otevřenými dveřmi?
Vedou tě hluboko do mého nitra
Kde jsem čím dál ochromenější
Bez duše
Ukradls mi jí a já se nebránil
Můj duch spí někde v zimě
dokud ho tam nenajdeš a nezavedeš ho zpět domů
Civěl jsem na Kaenona s nevěřícnýma očima a bolestí na srdci. On, jakoby můj vnitřní pláč slyšel, stočil ke mě svůj pohled a málem zapomněl text. Bylo poznat, že neví, jestli se radovat nebo brečet. Po chvilce, bylo poznat, že jeho hlas zesílil a pohled ze mě už nespustil. Neřekl to nahlas, ale zpíval pro mě. Věděl jsem to.
(Probuď mě) Probuď mě zevnitř
(Nemůžu se probudit)
(Zachraň mě) Zavolej mé jméno a zachraň mě z temnoty
(Probuď mě) Přinuť mou krev kolovat
(Zachraň mě) Zachraň mě od té nicoty, co se ve mně skrývá
Nevím, čím bych byl bez tebe
Nemůžeš mě opustit
dýchni do mě a učiň mě skutečným
přiveď mě k životu
Stačilo jen pár dalších slov a mě se začalo všechno vybavovat. Bylo to jako zrychlený film mého společného života s Kaenonem. Naše první setkání, pomoc při fyzice, spojení,... Ale důležité, jak naposledy tuhle píseň zpíval pro mě. Věnoval mi jí a já se mu pak odvděčil tím, že jsem na něj zapomněl a muchloval se s Renem. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Jsem takový blbec! Promiň Kaenone. Moc se omlouvám a budu chápat, když se mnou už nebudeš chtít nic mít. Zapomněl jsem na tebe a strašně tě tím zraňoval... Promluvil jsem v mysli mezitím mi už slzy tekly proudem.
Nemůžeš za to. Není tvá vina, že jsi odpadl. To já bych se měl stydět, že jsem tě nechal utéct. Je to i moje vina, takže se nemůžeš obviňovat sám. Ale od teď jsi už jenom můj a nikdy už tě nikomu nedám!
Uvnitř jsem tak chladný bez tvého doteku
bez tvé lásky, miláčku
Jenom ty dělíš můj život od smrti
Celou dobu nevěřím tomu, co nebylo vidět
potlačené v temnotě
zdálo se mi, jako bych spal po tisíc let
tak mi otevři oči
Bez myšlenky, bez hlasu, bez duše
Nenech mě tady zemřít
musí tam být něco víc
přiveď mě k životu
Byl jsem tak šťastný, že ihned po té, co skončila písnička, jsem se rozběhl za Kaenonem na pódium a nehledě na ostatní ho nesměle políbil. On se do polibku hned přidal, rukou mi zajel do vlasů a druhou mě chytil kolem pasu, jako by chtěl mít jistotu, že to není pouze sen a že mu nikam nezmizím. Od Kaenona jsem se odtrhl kvůli velkému hluku. Nevěřícně jsem se podíval kolem sebe a nechápavě koukal na tleskající lidi všude kolem.
Říkal jsem ti, že Hikareané jsou jiní. Těm je jedno, pokud se zamiluješ do kluka nebo do holky, dokud je vám spolu dobře.
A zamiloval ses?
To ti to musím pořád dokazovat? Zeptal se s úsměškem a znovu mě políbil. Až do konce slavností jsem byl úplně v transu. Kromě Rena, kterého jsem zahlédl odcházet, nám všichni gratulovali a vyptávali se na spoustu věcí. Já stále nemohl uvěřit svému štěstí, že mám Kaenona zase zpátky, že jsem ho celý večer nechal, ať za nás dva mluví a sám spřádal plán na večer, jak bych mu to mohl všechno vynahradit. Nakonec jsem předstíral spánek a když mě Kaenon v náručí přenášel do svého pokoje se záhadně probudil.
KAENON
Po tom, co už skoro všichni odešli, jsem uviděl spícího Nobutu na židli. Vypadal rozkošně. Dokázal bych se na jeho spící obličej koukat snad věčnost, ale nechtěl jsem, aby byl zítra od té židle celý rozlámaný a tak jsem ho zvedl a vydal se do svého pokoje. Od služebné jsem si nechal otevřít dveře, protože jsem Nobutu nechtěl pouštět a potom ji propustil, aby se mohla také alespoň trochu prospat. Jen co se za námi zavřeli dveře, Nobuta zesílil svůj stisk kolem mého krku a přitáhl se k polibku. Chvíli jsme stáli u dveří a líbali se, než se Nobuta lehce odtáhl a pohlédl za sebe směrem k posteli. Jen jsem se na něj šibalsky usmál a vydal se oním směrem. Položím ho do peřin a zadívám se na něj. Nobu lehce zčervená a přitáhne si mě zpátky k polibku, abych se na něj už přestal tak koukat.
"Omlouvám se." Řekl Nobuta. Já se k němu sklonil a znovu ho políbil. Rukou jsem ho držel za zátylek a druhou se mu pomalu dostával pod tričko. Nejdřív jsem ho hladil pouze na zádech, ale po chvilce se mé ruce posunuly na hrudník, kde si začaly hrát s bradavkami. V tu chvíli Nobutuvo unikl první sten.
"Chceš pokračovat? Nemusíme, pokud nechceš. Nechtěl bych na tebe nějak tlačit." Zamumlal jsem. Je pro mě moc důležitý, než něco z čeho bych měl strach a já ho tím ztratil. To bych nikdy nedovolil.
Neboj, miluji tě a věřím ti. Promluvil Nobuta v mé hlavě a pak si opatrně lehl. Nehodlal jsem jeho poprvé nijak uspěchat. Chtěl jsem, aby si naší první společnou noc užil a tak jsem ho začal nejdřív pomalu líbat všude, kam jsem jen dosáhl. Nejdřív na čelo, oči, po tváři až na krk odkud jsem se ještě na chvilku vrátil k uchu a začal žužlat jeho ušní lalůček. Tím jsem z Nobuty dostal další zasténání. Chtěl se taky zapojit a tak mi začal sundavat triko. Ani já nebyl pozadu s jeho oblečením akorát kromě trika to odnesly i kalhoty. Políbil jsem ho a pomalu začal razit od rtů cestičku k bradavkám, které jsem jednu po druhé obkroužil svým jazykem a hrál si, dokud neztvrdly. Pak jsem se začal posouvat níž až k lemu trenek. Zvedl jsem se na rukou.
Opravdu to chceš? Zeptal jsem se snažíc ignorovat své přirození hlásící, že se probralo k životu. Nobuta se jen usmál.
Chci tebe. Miluji tě.
Jedním tahem jsem mu stáhl trenky a začal si hrát s jeho údem. Napřed pouze s jeho špičkou, ale pak jsem si ho vzal do pusy celýho a začal pohybovat hlavou nahoru a dolu a přitom slyšel Nobutovy steny, které se už ani nepokoušel zakrývat.
"Kae... none." Po vyřknutí svého jména z jeho úst jsem zrychlil na tempu. Netrvalo dlouho a s výkřikem vyvrcholil. Nobu si přitáhnul mou hlavu k sobě a políbil mě. Já mezitím svou ruku přesunul k jeho konečníku a začnal ho tam dráždit. Cítil jsem, jak Nobuta ztuhnul a tak jsem se snažil odvést jeho pozornost polibky. Jakmile se soustředil na něco jiného, začal jsem ho dráždit znova. Bohužel se stejným výsledkem jako předtím.
Neboj se. Věř mi, bude se ti to líbit.
Věřím, promiň. Odpověděl v myšlenkách a pomalu se uvolňoval. Na poprvé to určitě nebylo nic příjemného a tak jsem se snažil najít jedno místo. To, že jsem ho objevil, mi potvrdil Nobuta zvýšenou aktivitou svého vzdychání. Po chvilce jsem své prsty vyndal a podíval se do jeho očí se slovy 'neboj, budu opatrný'. Nobu jen mírně kývl hlavou a já do něj opatrně začal pronikat. Snažil jsem se kontrolovat, aby ho to moc nebolelo a zároveň zápasil se svou touhou okamžitě se rozpohybovat. Nobutova tvář mírně stažená bolestí se nyní usmála a on mi boky začal vycházet vstříc. Pomalu, ale jistě jsem začal zrychlovat své tempo. Chytil jsem Nobutův penis a začal ho třít v rytmu svých přírazů. Nakonec se ozvaly výkřiky našich vytoužených vrcholů a já cítil, jak mé sperma plní jeho konečník. Po chvilce jsem z něj vystoupil a lehl si k němu. Nobu se mi zchoulel do náruče a znovu za dnešek mi řekl: Miluji tě.
"Já tebe taky." Dal jsem mu pusu do vlasů a ještě než mě přemohl spánek tak, jako Nobutu, sledoval jsem jeho ruku. Dříve malé znamení se nyní točilo skoro až k loknu spletitými ornamenty, se spousty pírek.
Spojení dokončeno. Teď už budeme jenom spolu. Miluji tě...
...Zazvonil zvonec a povídky je konec...
Konec?? CO?? NE!!! Výborná povídka, ale klidně by mohla jako ještě pokračovat...??