close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Spřízněná paralela 12.díl

7. června 2011 v 16:15 | Kated |  Spřízněná paralera
Autor:Miky
Žánr:Yaoi, romantica, mystery
Další díleček je na světě. Snad se bude líbit. Je v něm část, kdy bude Kaenonovi strašně trapně ale nevím, jestli jsem tu scénu napsala správně. Jen matně si vzpomínám, jak si takhle se mnou před několika lety chtěla promluvit mamka. Ale přeci jenom je to něco jiného, než když mluví Kae se svým otce. Mno nic, ať se díleček líbí :)
Chtěla bych ho věnovat Kated, která mi vždycky opravuje moje hrozné překlepy (vždycky pak nechápu, že jsem jich tam tolik mohla mít. Pořád vynechávám písmenka ve slovech, když píšu)
Zbytek pod perixem


REN
"Kaenone." Zavolal jsem na osobu, sedící v trávě přede mnou. Měl jsem na něj strašný vztek. Nesnášel jsem ho už od mala.
"Ty ale nejsi Kaenon." Podivil jsem se, když jsem si onu osobu prohlédl zblízka. Na rozdíl od něho měl tenhle kluk blond vlasy.
"Kaenon? Kdo je to? To nejsem já," řekl nechápavě.
"Kdo je Kaenon? Jak to, že to nevíš, když máš jeho oblečení?" Přišlo mi to opravdu divné, protože bylo všude známo, že on své oblečení nikdy nikomu nedává ani nepůjčuje. Byl na něm až moc vysazený podle mého názoru.
"To bylo první, které jsem v tom pokoji našel, ale opravdu nevím, kdo je to..."
Které v tom pokoji našel? To byl u něj v pokoji a nezná ho?
"Královskej, namyšlenej blblec, co si myslí, že zná úplně všechno... Pořád nic?... Je tak stejně vysoký jako já. Má černé vlasy-"
"Jó! Už vím. To je ten, co mě objímal a tvrdil, že se známe, ale já ho nikdy neviděl. Kdo jsi vlastně ty?"
"Já jsem Ren. Ty jsi ztratil paměť?"
"No, myslím, že se o něčem takovém bavili."
Konečně mi to začalo zapadat do sebe. Tak proto se poslední dobou choval takhle. Má spřízněnou duši a ještě k tomu kluka. Ten ubožák!
V hlavě se mi zároveň začal rodit plán.
Mohl bych tohohle kluka použít k mé pomstě.
"Mohl bych něco zkusit?" Zeptal jsem se, i když jsem věděl, že bych následující věc udělal, i kdyby odmítl. Což k jeho štěstí neudělal.
"Klidně, posluž si."
Jen co jsem to dopověděl, klekl jsem si k němu na trávu a rukou chytil jeho bradu, abych si ho za ní mohl přidržet, kdyby mi náhodou chtěl přeci jenom vzdorovat. Naklonil jsem se k němu a spojil naše rty. Jazykem jsem si vybojoval přístup do jeho úst a začal mu je plnit. Nebránil se, ale ani se nepřipojil. Po chvilce jsem se od něj odtáhl a zjistil jsem proč. Byl celý bledý a oči vytřeštěné bolestí. Snažil jsem se ho probrat, ale byl jako v transu, takže mi nezbylo nic jiného, než ho odnést k sobě domů, protože jsem nemohl riskovat, že by ho tu někdo našel a on mu všechno vyslepičil.
KAENON
Byl jsem celý vystrašený z nevědomosti toho, kde Nobuta je. Kdyby mě mistr Dai nepřemluvil, nejspíš by už všude běhala ochranka a hledala kluka s blond vlasy v mém oblečení. Řekl mi, že rozburcovat všechny k hledání kluka, o kterém tu nikdo nevěděl, by asi nebylo moc nejlepší. Že by se mi mohlo stát to, co Nareovi. Slíbil, že se Nobutu ještě se svým učněm pokusí najít a že já mám dělat jako že nic. Lekce tance už skončila a mě se teď opravdu nechtělo jít hledat Yori nebo Hira a omlouvat se jim, že jsem nedorazil. Místo toho jsem šel raději na večeři. V jídelně jsem se setkal se svým otcem. Zrovna si dával jedno ze svých nejoblíbenějších jídel.
"Ahoj." Pozdravil jsem ho při příchodu.
"Jaká byla první lekce tance?"
"Šlo to. Dělali jsme blues a waltz." Řekl jsem a pustil se do jídla, které mi akorát služebná donesla.
"Co Yori?"
"Dobrý, začínám je dávat s Hirem dohromady."
Nejdřív než otec odpověděl, kývnutím hlavy poslal služebnictvo z pokoje pryč.
Bože, tohle dělá, jenom když se chystá říct něco fakt trapného, u čeho nechce, aby nikdo byl. Měl bych asi rychle zmizet.
Než se mi ale podařilo vymyslet nějaký plán úniku, táta začal mluvit.
"Nic nevymýšlej. Hezky tu se mnou zůstaneš."
"Ale vždyť jsem ještě nic neu-"
"Já vím, ale znám tě moc dobře. Z tohohle rozhovoru se nevyvlíkneš a čím dřív ho budeme mít za sebou, tím líp pro mě." Řekl a na chvilku se odmlčel, jakoby uvažoval, jak má vlastně začít i když jsem tušil, že věc kterou mi chtěl říct, si určitě připravoval už nějakou dobu.
"Víš, pro většinu kluků je... však víš, ta věc, po které toužíme."
Hned mi docvaklo, o co tu jde.
"Tati! Přece se tu nebudeme bavit o sexu, ne?"
"Promiň, ale jako otec mám taky svojí povinnost a zodpovědnost, takže zůstaň sedět a vyslechni si, co ti chci říct."
Podíval jsem se na něj a viděl rozhodnost v jeho očích. Z tohohle se nevyvlíknu...
"Je to zábava. Líbí se nám to. Ale nepřemýšlíme o tom, jak moc ovlivňuje naše city, nebo city té druhé osoby."
Udělal dramatickou pauzu a po chvilce pokračoval.
"Víš, pokud začneš s někým intimně žít, odhaluješ mu nejen sebe, ale i další část své duše. Větší, než jen přes pouhé spojení."
Spojení? Ví snad, že mám duši?
"Ale já nemám žád-" začal jsem protestovat.
"Teď mě prosím nepřerušuj. O Nobutovi si můžeme promluvit později."
Moje zmatené myšlenky vířily na všechny strany. Nobutovi? Můžeme si promluvit o Nobutovi? Já se s ním o něm bavit nechci. Hlavně né v téhle situaci. Ale ještě jedna věc je tu divná. Jak vůbec o Nobutovi ví? Jak vlastně ví, že mám nějakou, jakoukoliv, spřízněnou duši? Začal jsem chvíli uvažovat a došel k názoru, že mistr Dai to být nemohl. Sice sloužil mému otci oddaně, ale mě by nikdy nezradil. Neporušil by slib, který mi dal. A v tu chvíli jsem si uvědomil, kdo mé tajemství vyzradil. Já tu Yori asi brzo přiškrtím! Bohužel na vymýšlení plánu už mi nezbyl čas.
"V tu chvíli jsi nejvíc zranitelný a to spoustu kluků děsí."
Začal jsem mít takové tušení, že i když řekl, že o Nobutovi si můžeme promluvit později, tak o něm stejně teď mluví. Pochybuji, že by si zrovna on myslel, že bych se mohl sexu bát. Na to jsem až moc po něm.
"Ovlivňuje tě to. Tvé srdce, tebe samého. I když si říkáš, že si jen užíváte, na toho druhého to může mít strašný dopad. Neříkám, že nemůžeš mít sex. To opravdu ne, ale měl by si, si uvědomit, jestli jsi na něj opravdu připravený. Vlastně oba. Nedovol, abyste si kvůli chtíči zničili vztah. Vždycky předem mysli na to, jestli vám to spíš neublíží."
"Tati, myslím, že sex je ta poslední věc, o kterou bych se zrovna teď měl starat."
"Asi mi špatně rozumíš, ty a Nobuta-"
"Já a Nobuta máme zatím jenom základní spojení, pokud ti jde o tohle. Ale teď je tu horší věc. Nobuta zmizel."
"Zmizel? Jak ti může zmizet duše?" Než však stačil říct něco dalšího, ucítil jsem příšernou bolest na hrudi. Bylo to, jako by se mi někdo snažil rozervat hrudník zevnitř.
"Kaenone! Co ti je?" Zaslechl jsem otce. Na jeho otázky jsem nereagoval a místo toho stále svíral svůj hrudník v křeči, proto zavolal na služebné, ať mu mě pomůžou přenést a zavolají mistra Daie. Ve svém pokoji jsem otci lehce rty naznačil, ať pošle zase všechny pryč. Poslechl mě, a tak jsme v pokoji zůstali jenom mi tři.
"Co se stalo?" ptal se Dai.
"Mluvili jsme o Nobutovi a on se potom z ničeho nic se chytil za hrudník. Říkal něco o tom, že mu to trhá srdce." Odpověděl otec, protože já stále nebyl ničeho schopný. Bolest sice trochu polevila, ale ne dost dostatečně na to, abych se mohl například posadit. Mistr Dai na nic nečekal a rovnou mi sundal rukavici z ruky. Oba dva ztuhli, když uviděli to, co já jsem díky mému stavu nemohl.
"Jak je to možné? Proč mizí? Co se to s tím děje?" Ptal se můj otec téměř hystericky.
"Někdo se vášnivě dotýká Nobuty."
"Cože? Proč by to dělal? Proč by si to Nobuta nechal dovolit? Vždyť už má mého syna, tak proč by s někým dalším...?"
Dai mi nejdřív píchl něco, po čem jsem se začal zklidňovat a až potom otci odpověděl.
"V tuhle chvíli, se musím za Nobutu přimluvit. Když přišel před několika dny sem do Hikarei, po pár okamžicích upadl do hlubokého stavu, podobnému kómatu, z něhož jsem ho nemohl dostat ani za pomoci zkoumání myšlenek. Kaenonovi se nakonec podařilo zjistit, co se mu stalo, díky čemuž dostal správný lék. Ten však nezačal ještě pořádně působit a Nobuta, který zjistil, že už konečně bude moc po takové době procitnout, se probudil. Avšak předčasně a to mělo za následek, že si na Kaenona vůbec nepamatuje. Nyní to vypadá, že ho po jeho útěku někdo našel. Ač nerad, přikláním se k možnosti, že se mu něco stalo a náhodný kolemjdoucí se mu rozhodl dát umělé dýchání. To kvůli tomu, se tohle Kaenonovi udělalo. Už dřív jsem si všiml, že jejich spojení není úplně obyčejné. Před Nobutovou ztrátou paměti s ním mohl mluvit i v dobu, kdy byli oba vzhůru a to ještě v různých světech. Jsou spolu spojeni víc než obvykle a díky tomu, když někdo je u Nobuty, Kaenon pociťuje, jako by mu někdo rval kus duše. Věřím, že však není jediný, kdo to tak cítí."
"Takže teď nám nezbývá nic jiného, než čekat, dokud Nobutu ten někdo nechá?"
"Bohužel ano."
REN
"Kde to jsem?" Řekl Nobuta po tom co se posadil v mé posteli.
"A kdo jsi ty?" Dodal ještě poté, co si mě všimnul.
"Nobu, ty si na mě nepamatuješ?" Řekl jsem a nasadil smutný, ztrápený výraz. Nobuta vypadal překvapeně.
"Cože?" Vydal ze sebe. Já se zhroutil jak domeček z karet, když do něj někdo zafouká, vedle na postel a shrbil ramena. Jeho reakce byla přesně taková, v jakou jsem doufal. S rukama kolem mých ramen mě utěšoval.
"Co ti je? Co se stalo? Neboj, všechno bude zase dobrý."
Lehce jsem si dloubl do očí. Okamžitě to splnilo svůj účel. S uslzeným výrazem jsem se podíval na Nobutu a pomalu, opatrně řekl:
"To nebude dobré, když si mě ani nepamatuješ. Kluka, se kterým chodíš, svého přítele..."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 eSmy affik:) eSmy affik:) | Web | 7. června 2011 v 17:40 | Reagovat

a do... to čo si stvorila?:D:D....ty kks....bože môj...tak toto...no pávi...to je ale klamár klamársky:DD:...

2 hihi gabča hihi gabča | 7. června 2011 v 19:37 | Reagovat

další ty vado to je napínaví jak já nevim co rychle dalši díl :-D  :-)  :-P

3 Hachi Hachi | 7. června 2011 v 22:26 | Reagovat

To je krysa... zabít málo :D (on-ho)

4 _j.a.n.i.k_ _j.a.n.i.k_ | 8. června 2011 v 10:33 | Reagovat

chudák KAENON, jinak moc krásné :-)  :-D rychle pokračko

5 akiko-san akiko-san | E-mail | Web | 8. června 2011 v 18:38 | Reagovat

a-a-a-a-ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ...........TY MI INFARKT PŘIVODÍŠ............TY MĚ MÁŠ NA SVĚDOVÍ................UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

6 DeeDee DeeDee | 16. června 2011 v 8:55 | Reagovat

Ty...ty vrahu...ty mě tím tvým věčnim usekáváním budeš mít na svědomí!!! :D jsem zvědavá jestli mi zaplatíš pohřeb :D :D :D :D  jinak ten tvůj příběh je uplně boží :) jsem zvědavá na pokráčko...:))

7 kr kr | 8. července 2011 v 8:32 | Reagovat

další dílek

8 kristýna kristýna | 8. července 2011 v 8:34 | Reagovat

chcem pokráčko milujem ten příběh aj všetsky ostatní....pokráčko :-)  :-D  :D

9 kated kated | Web | 8. července 2011 v 10:58 | Reagovat

pokráčko už mám týden u sebe. Jenže je tu jedna malinká chyba kterou si Miky uvědomila až když mi to poslala....v jedný části ji chybí cca dvě věty. Snad ještě počkáte. O víkendu by se mám doojem měla vracet :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania