close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Některé články jsou určené lidem od 18 let
OHLEDNĚ MANGA MI PROSÍM NAPIŠTE NA MAIL

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Spřízněná paralela 10.díl

18. května 2011 v 20:25 | Kated |  Spřízněná paralera
Autor:Miky
Žánr:Yaoi, romantica, mystery
Takže tu máte další díleček. Snad se bude líbit. Psali jste, že nechcete, abych Kaenona moc trápila a já to taky nechci, vzhledem k tomu, že už si skoro připadam jako jeho a Nobutova matka a ta nikdy nechce nic špatného pro své děti, ale ono to nějak nejde udělat, když to píšu. Alespoň trochu potrápit ho musim. V tomhle díle to bude něčím, co nejspíš už někdo zvás taky zažil, ale myslím, že tak špatní jako Kae jste určitě nebyli. Těšim se na komenty :)
Zbytek pod perixem


KAENON
"Když jsi měl teď otázku ty, mohl bych ti taky jednu položit?" Zeptal se mě opatrně.
"Samozřejmě."
Nobuta se na mě významně podíval a pak mi sdělil svou otázku:
"Kdo jsi?"
Čekal jsem cokoliv, ale tohle tedy rozhodně ne. Jeho slova mi naprosto vyrazila dech. Chvíli jsem doufal, že si třeba jenom dělá srandu, ale stačil mi jediný pohled na jeho tvář a věděl jsem, že mluví pravdu. Výraz, jenž měl v obličeji, byl stejný jako měl vždy, když se mě ve snu ptal na něco, co ho opravdu hodně zajímalo.
"Nobu, co tím myslíš?" Bál jsem se odpovědi a tak jsem se zeptal tak potichu, že můj hlas skoro nebyl slyšet. Nobuta však slyšel dobře.
"Jsi někdo, koho bych měl znát?" Rychle jsem ho objal a slzy, jenž jsem se dřív snažil zadržet se mi nyní řinuly proudem po tvářích.
"Já tě znám?" Zeptal se znova, následkem mé reakce. Tentokrát promluvila Yori.
"Nobu, víš, kdo jsem já?" Zeptala se, ale mistr Dai se hned ohradil.
"To přeci vědět nemůže." Než však stačil říct něco dalšího, Nobuta se chopil slova.
"Samozřejmě, že tě znám. Jsi Yori Nako."
Odtáhl jsem se od něj a s nevěřícným výrazem se na něj podíval.
"Jak to, že ji znáš, když jsi jí nikdy neviděl a naopak na mě si nevzpomínáš?"
"Nikdy jsem jí neviděl? To je divný. Vzpomínám si na ní. To díky ní tady jsem."
"Cože?" řekli jsme všichni - mimo Nobutu - v místnosti zároveň.
"No, nevím to jistě, ale v mých vzpomínkách vidím Yori, jak mi ten kámen dává, potom mi ho někdo zavazuje za krk a teď ho mám na sobě. Něco mi říká, že jsem tu jen díky tomu kameni. A když mi ho dala ona, tak jsem si myslel, že..." Nedopověděl to a ani nemusel. Věděl jsem, co tím myslí. Zmateně jsem se podíval na mistra Daie s výrazem říkajícím, že by nebylo špatné nějaké vysvětlení. On se však místo toho podíval na Nobutu, který se najednou z ničeho nic začal strašně smát.
"Copak se stalo?" Zeptal se ho udiveně.
"Vybavilo se mi jenom, co jednou říkala Yori."
"Co přesně?"
"No, když přijela od tety a říkala, že měla všude na sobě fialové fleky, díky kterým vypadala jak nějaký zmutovaný dalmatin."
"To ale říkala mě!" Vydal jsem nevěřícně ze sebe.
"Je to tak, jak jsem si myslel" promluvil Dai. "Když jsi viděl, příčiny Nobutova zranění, on také nahlédl do tvých vzpomínek a protože si na tebe teď nepamatuje a jeho mysl nemá kam ty vzpomínky zařadit, tak je přijala za své vlastní."
"Ale proč si na mě nepamatuje?" Zněla má slova a z očí se mi spustila další salva slz.
"Většinou to bývá tím, že dotyčný má na osobu, na níž zapomněl bolestivé vzpomínky a tak, než aby je musel neustále vnímat a pociťovat, raději na danou osobu zapomene."
"Nobuta má na mě nějakou špatnou a bolestivou vzpomínku?"
"Nejsem si jistý. Nobuta je zvláštní případ. Není odtud a tak by i tenhle fakt na to mohl mít vliv."
"Nerada ruším vaší debatu, ale nevšimli jste si náhodou něčeho?" Promluvila Yori a pokývla hlavou někam za mě. Otočil jsem se tedy tím směrem a spatřil spícího Nobutu. Nevím, jestli byl pořád unavený, když už tolik spal, a nebo ho ta naše debata prostě tolik nebavila, ale nyní pravidelně oddechoval v poklidném spánku.
"Usnul." Řekl jsem, i když to bylo každému jasné. Nemohl jsem se na jeho spící obličej vynadívat. Koukal jsem na něj sice pořád posledních pár dní, ale stále mě fascinoval. Gestem jsem Yori s Daiem naznačil, aby byli potichu a společně jsme vyšli z mého pokoje. V dostatečné vzdálenosti, aby jsme Nobutu neprobudili, jsem promluvil.
"Co mám udělat, aby si na mě zase vzpomněl?"
"Dejte mu pár hodin a možná se mu paměť vrátí sama. Jestli ne, tak pro něj zkusíme udělat repliku nějaké události, která se mu stala a snad si vzpomene při tom."
"Dobře." Řekl jsem téměř poraženě a pak se otočil směrem k Yori.
YORI
"Dobře." Řekl Kaenon skleslým hlasem a otočil se směrem ke mě.
"Už budeme muset jít."
"Kam?" Vydala jsem ze sebe.
"Bohužel na mou smrt. K mé smůle nám totiž za půl hodiny začíná první lekce tance."
"No jo! Já bych na to úplně díky Nobutovi zapomněla! Už musím jít nebo to všechno nestačím." Rozloučila jsem se s Daiem a domluvila si s Kaenonem sraz za pět minut šest před tanečním sálem a pádila ke svému pokoji. Ještě daleko za sebou jsem zaslechla jejich rozhovor o tom, že 20 minut je dost času na oblečení si nějakých šatů. To bych je teda chtěla vidět, jak dlouho by to trvalo jim! Říkala jsem si v duchu. V pokoji jsem si sundala letní šaty, co jsem měla na sobě ještě z oběda s Kaenonovým otcem a začala ve skříni hrabat šaty, které bych si na sebe mohla vzít. Byla to naše první lekce, tak jsem nechtěla vypadat nějak moc honosně, ale ani moc obyčejně. Nakonec jsem vybrala fialové šaty ke kolenům s úzkými ramínky. Tak, to by jsme měli a teď make-up. Sedla jsem si před velké zrcadlo a pustila se do práce. Nejdřív linky, pak práce řasenkou a nakonec lehce stíny. Vlasy jsem si nechala rovné. Pouze jsem si vzala čelenku barvy šatů. Všimla jsem si, kolik je hodin a hned věděla, že už teď nestíhám. Narychlo jsem si obula černé boty, a co nejrychlejším krokem se vydala za Kaenonem. Už na mě čekal a vypadal hodně nervózně. Měl na sobě společenské oblečení a bylo vidět, že se v něm necítí zrovna nejlíp.
"Ahoj, promiň, jdu pozdě."
"To je v pohodě. Čím dýl tam půjdu, tím líp." Usmál se.
"Tak jdeme, ať to máš brzo za sebou. A neboj, pomůžu ti a nakonec se ti to možná bude líbit."
"To spíš tobě, protože tam mám pro tebe překvapení." Řekl záhadně a než jsem se ho na to stačila zeptat, už kráčel do místnosti. Rychle jsem se mu zavěsila do připravené ruky a srovnala svůj krok s tím jeho. V sálu bylo asi dalších šest párů. Různě posedávali u stolů, protože očividně nikdo nechtěl stát na parketu sám. Jakmile jsme však vstoupili, všichni vstali, kývli v úctě hlavami a k parketu za námi přeci jenom šli. Rozestoupili jsme se do kruhu a čekali na našeho tanečního mistra. Byl to muž ve středních letech, který si po svém pravém boku vedl svou partnerku.
"Dobrý den, vítejte na naší první taneční lekci. Dneska se naučíme základní kroky waltzu a bluesu." Jen co to řekl, jsem cítila, jak se za mnou Kaenon ošil.
"Nejdřív bych se vám chtěl představit. Jsem Mistr Geun a toto je má taneční partnerka Yotoko."
Yotoko se uklonila a tentokrát promluvila ona.
"A aby jsme tady na vás nebyli úplně sami, tak tady máme naše pomocníky. Je jím Aiko Miumy a Hiro Yosekawa." Jen co to dořekla, věděla jsem, co myslel Kaenon tím, že se mi tu bude líbit víc než jemu. Cítila jsem jeho pohled na mé tváři, když Yotoko říkala Hirovo jméno, ale já si ho nevšímala. Můj pohled stále visel na chlapci, který právě vešel do místnosti. Jak mi mohl zatajit, že tu je jako taneční pomocník? Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem skoro ani nepostřehla, jak nám Mistr Geun říká, že se máme rozmístit kamkoliv v sálu tak, aby jsme kolem sebe měli dostatek místa. Prvním tancem, který jsme se měli učit, byl waltz.
"Takže chytneme se do standardního držení. Pánové udělají svou levou rukou jakousi kolébku, do které dáma zahákne svou pravou ruku a levou položíme slečně na lopatku. Ona se nám položí ruku na paži." Řekla Yotoko a Mistr Geun pokračoval.
"Nejdříve se ve waltzu naučíme základní krok. Pánové půjdou pravou nohou dopředu a levou jakoby chtěli přisunout, ale nakonec si to rozmyslí a udělají krok do strany. Potom uděláme zase to samé akorát s tím rozdílem, že půjdeme levou nohou krok zpět a pravou úkrok do strany."
Kaenon se po chvilce tance začal chovat trošku podivně. Nejdřív jakoby jenom ztuhl a chvíli to vypadalo, že mu je špatně, protože začal blbnout i tanec, který mu předtím šel líp, než jsem si původně myslela, že to dopadne.
"Musíš jít pravou vpřed a pak ten krok do strany," řekla jsem mu mile. On se na mě šibalsky usmál a pověděl:
"Promiň, za to, co ti teď udělám, ale něco se stalo a já musím odejít."
"Odejít? Co tím myslíš? Co se stalo Kaenone? A co já?" Jen co jsem to dořekla, někdo mi poklepal ze strany lehce na rameno.
KAENON
Mistr Geun dopověděl, co máme dělat a mě se hned vybavil můj a Hirův rozhovor včera po zkoušce.
"Hiro, počkej na mě chvilku. Potřebuju ti něco říct." Řekl jsem a zároveň s tím skočil Hirovi na záda. On mě ze sebe snadno shodil a mírně do mě strčil.
"Dobře? Co je tak důležitého, že to nepočká do večera?"
"Děláš pořád pomocníka při těch tanečních kurzech?"
"Jenom když mě potřebují, ale v nejbližší době bych neměl. Proč?"
"A šlo by to nějak zařídit, aby jsi od zítřka vypomáhal na lekcích tance?"
"Vadí ti, že když tam nepomáhám, tak si ze mě nemůžeš dělat srandu?" Zeptal se, se smíchem. Já ho lehce strčil a dal se do vysvětlování.
"No... víš... od zítřka mám lekce tance, kvůli tomu plesu a-" nedopověděl jsem, ale Hiro to pochopil.
"A potřebuješ, abych ti tam pomohl." Rychle jsem přikývl a měl radost, že mám tak skvělého nejlepšího kámoše. Každý jiný by nejspíš začal povídat věci ve stylu 'Nejdřív mě kvůli tomu pošťuchuješ a teď by jsi ode mě při tom potřeboval pomoct, jo?' ale on je jiný. Zná mě a ví, že já to jeho škádlení nemyslím vážně. Je jako můj brácha. Věděl, že tanec je činnost, kterou asi nebudu mít zrovna v lásce a tak vynechal rýpnutí si do mě. Chápal, jak se asi cítím.
"No, už bylo na čase, aby jsi se to začal učit. Jen se divím, že tě k tomu táta donutil až teď."
"A šlo by to teda?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"Vydrž minutku, hned to pro tebe zjistím." Řekl a hned začal v kapse kalhot lovit mobil, hledat číslo v seznamu kontaktů a hned ho měl u ucha.
"Ahoj strejdo,... jo, jo, mám se fajn... Ne, žádnou slečnu nemám..." odpověděl a s omluvou v očích koukl na mě. Já jsem chápal, jak dokážou být starší otravní.
"Hele, ty zítra povedeš další taneční lekce?... Jo, jo Kae mě potřebuje... Ok, jsi skvělej, díky moc..." Rozhovor pokračoval asi ještě další dvě minuty, než se Hiro konečně se strýcem rozloučil a souhlasně na mě kývl.
"Je to domluvený. Ani jsem ho nemusel nijak přemlouvat. Stačilo mu jenom zmínit se o zítřejším tanci a hned věděl, o co mi jde. Prý tušil, že se něco takového stane a tak jsem byl od minulého týdne zapsaný jako pomocník."
"Od minulého týdne!? Vždyť táta mi o tom řekl před pár dny!" Řekl jsem vyjukaně.
"Asi to už plánoval dýl," řekl Hiro. Dál už jsme se bavili jenom o tom, jaký to pro mě bude děs. Tentokrát už neodolal a trochu si do mě rýpl s tím, že budu na sobě muset mít společenské oblečení, ale já mu to neměl za zlé.
Nějakou dobu jsme tančili, když mě najednou popadl takový divný pocit. Nevěděl jsem, co to je a myslel si, že jsem akorát snědl předtím něco špatného ale, když se ten pocit začal stupňovat, věděl jsem, že jídlem to rozhodně nebude. Udělal jsem první, co mě napadlo a to bylo kažení tance. Lehce jsem koukl po očku jinam a viděl, že můj plán zabral. K nám si už cestu probíral Hiro. Poklepal Yori na rameno, ale než stačil něco říct, začal jsem já.
"Jéé, Hiro, přesně tebe potřebuju. Není mi zrovna dobře. Asi jsem něco špatného snědl. Potřeboval bych si na chvilku odskočit, zaskočil by jsi tu chvilku za mě?" Řekl jsem a než Yori stačila zaprotestovat, ozvalo se z Hirových úst: "Klidně, jen běž." Já mu kývl na poděkování a pádil ze sálu pryč. Teď už jsem neměl jenom špatné tušení, věděl jsem jistě, že se něco stalo. A to něco se týkalo Nobuty. Nasadil jsem tu nejvyšší rychlost, kterou mi mé společenské oblečení dovolovalo. Nevšímal jsem si udivených výrazů na tvářích lidí, které jsem míjel a razil si cestu ke svému pokoji. Stačilo mi otevřít dveře a hned jsem věděl, co je špatně. Místnost byla totiž úplně prázdná.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kaoru Kaoru | Web | 18. května 2011 v 21:40 | Reagovat

Moc hezké! :-D

2 eSmy affik:) eSmy affik:) | Web | 18. května 2011 v 21:52 | Reagovat

ou, no dobreee....takze ako vidim, este to bude dost zamotane:D:D...ae tesim sa na to:D...super cast, ako vzdy:)

3 Hachi Hachi | 18. května 2011 v 22:54 | Reagovat

páni, to jsem teda zvědavá, jak tohle dopadne.... už se těším na další dílek :)

4 akiko-san akiko-san | E-mail | Web | 19. května 2011 v 2:25 | Reagovat

tebe to hodně baví co ? ty se v tom usekávání konců total vyžíváš ale jiak super díl už se těšim na další

5 Miky Miky | 19. května 2011 v 16:51 | Reagovat

Jinak čím víc komentů tu bude, tím víc mě to povzbudí v dalším psaní a tím dřív bude další díleček ;)

[4]:  Jj, strašně mi to baví :) Při každym dílu přemýšlim předem, co dát na konec, aby to tak 'krásně' končilo. Pak akorát píšu vždycky mezitim. U dalšího dílu už to mam taky vymyšlený :) :)

6 DeeDee DeeDee | 26. května 2011 v 10:42 | Reagovat

krásné... kdy bude další? :D :D blbá otázka co?

7 Miky Miky | 26. května 2011 v 12:25 | Reagovat

Není blbá :) Jsem ráda, že se to vůbec někomu líbí a chtěl by další díl. Další dva díly už mam napsaný a teď budu dopisovat úplně poslední.
Díl, co má vyjít po tomhle jsem posílala v úterý Kated, aby ho vydala, takže by tu už brzy měl být :)

8 DeeDee DeeDee | 27. května 2011 v 19:24 | Reagovat

[7]: to jsem ráda... uplně moc se těšim na další dílek :)♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Přeložit tuto stránku:
------->English ------>Deutsch ----->Japanese ---->Slovensky ---->Vietnamsky --->en français
----->Romania