13. března 2011 v 18:20 | Konduto
|
Jak Madara předpokládal, Naruto ve svém pokoji nebyl. Itachi s toho nebyl dvakrát nadšený a dával to mnoha gesty najevo. Začali zjišťovat, kdo tu byl nebo nebyl. Itachi se začal vyptávat pracujících.
"Tak co?"zeptal se Madara po pár hodinách, když se k němu do kanceláře nahrnul Itachi.
"Nic moc. Ti, co hlídali u brány, byli střídáni a sekretářka s tohoto sektoru také. Jsou doma."
"A?"
"Pane?"
"Na co čekáš, Itachi?"jeho poddaný pochopil, uklonil se a zmizel. Měl lítání.
V malé tmavé místnosti, která připomínala celu, seděla nelidská postava. Kroutila hlavou ze strany na stranu. Doleva, doprava…….pomalu. Doleva, doprava, doleva, doprava……Zasekla se! Z jejích úst vyšel mlaskavý zvuk, pak cosi křuplo. Hlava se dostala do nepřirozené polohy…..nehýbala se, dlouho……..Pomalé pohyby pokračovaly. Doleva, doprava, doleva, doprava, doleva……..a stát.
"Jak dlouho mě hodláš sledovat?"zeptá se do ticha a tmy. Nikdo se neozval. Muž s dlouhými tmavými vlasy se pousmál a mluvil dál. "Jsi dobrý, ale já tě vidím."nic. Ani zvuk při nervózním přešlapování. Prostě ticho. Muž si podepřel hlavu a svým syčivým hlasem promluvil znovu do tmy."Budu hádat, máš mě zabít."zasmál se. Nebyl to ale smích poraženého……ba ani zoufalého. "To, že si to ještě neudělal, znamená, že máš jiné plány."pořád nic. To muži říkalo dvě věci: Za prvé, objekt je překvapený. A za druhé je to Sasuke Uchiha. "Chceš vědět, co tě prozradilo?"zeptal se hadí muž znovu. Mlčení je souhlas. Orochimaru protáhl své ztuhlé tělo a změnil styl své činnosti - sed. Vrátil se ke své zábavné hře s hlavou. Kýval doprava, doleva, doprava, doleva, doleva, doleva, do…….
"Ty si Orochimaru?"optal se ledový klidný hlas z rohu místnůstky. Hlava se zastavila.
"Vedl sem tu monology docela dlouho."
"To mě nezajímá!"řekl Sasuke a rozsvítil lampu uzpůsobenou k výslechům.
"Na náš dialog jsem se těšil. Obzvlášť až se mě přijdeš zeptat na minulost."to zabijáka zaujalo. Zdá se, že všichni ví víc, než on a Naruto.
"Takže?!"
"Chceš slyšet pravdu o sobě a o tvém milém?"
"Mil….? Naruto?"Orochimaru spráskl ruce a udělal veselou grimasu.
"Ale, ale……to vás Madara na moc dlouho neodloučil."
"Jak to sakra víš?!"zeptal se Sasuke naštvaně. Had se ušklíbl.
"I zde mám své zdroje, Sasuke."
"Řekni mi, co víš. A já si rozmyslím tvou smrt."řekl s klidem Sasuke a posadil se do jednoho sofa.
"Dobrá……..Možná si to neuvědomuješ ale teď,…..máme stejného nepřítele."Sasuke na něj přivřel své rudé oči.
"To myslíš jak?"
"Madara mě zradil, prodal mě a moje lidi. Jsem ochoten udělat cokoliv za……………."
"Pomstu."dořekl Sasuke. Orochimaru se pousmál.
"V tomhle si rozumíme. Pokud jde o zničení Madary, sem tvůj člověk."to hrálo Sasukemu do karet. Sice to bylo jasné spojenectví kvůli pomstě, ale přesto bylo.
"Mám plán a něco mi říká, že do toho půjdeš."řekl Sasuke a sledoval reakce toho zvláštního muže před sebou. Ten roztáhl ústa do pobaveného úšklebku.
"Já se na tenhle dialog opravdu moc těšil."
............
Po náročném rozhovoru o minulosti rozhodla Tsunade, že zkontroluje Narutovo zranění. Musela uznat, že se to hojí rychle. Koneckonců tenhle jejich amnézista měl dost odolnou DNA. Tím pádem i celá jeho maličkost byla dost silná na to, aby vydržela i ty nejtěžší situace.
"Rána se hojí rychle. Při této rychlosti by měla zmizet za den."řekla Tsunade a Naruto si stáhl tričko.
"Díky."řekl a usmál se na ni.
"Musíme vymyslet jak ti vrátit paměť, Naruto."řekl Shikamaru a se zamyšleným výrazem se otočil na ostatní. Kakashi se odvrátil a pohlédl s okna na rušnou ulici. Maminky seděly u svých kočárků s malými dětmi. Ty starší pobíhaly kolem a hrály si na policii. Usmál se. Třeba tak vypadal také.
Každé malé dítě v tomhle městě má jen jediný sen. Stát se policistou. Nejlepším a uznávaným ze všech. Ne každému z nich se ale tohle přání splní. Bývaly tu doby, kdy práci policistů nechtěl nikdo dělat. Moc zodpovědnosti a hlavně moc velká úmrtnost v řadách. Nebylo to jednoduché zaměstnání. Většina policistů to brala jako povinnost a často neměla rodinu. Našli se ale i tací, co byli hrdí na to, co dělají. Hrdinové. Ti, kdo ochraňovali město a stali se jeho strážnými anděly……….Těch bylo ale sakra málo.
Kakashi se otočil zpět do místnosti a začal znovu vnímat pravé stávající problémy.
"Existuje vůbec způsob?"zeptal se Naruto.
"Možné to je. Moc velké naděje bych tomu ale nedával."řekl Shikamaru, co nejjemněji.
"Neříkám, že tohle není důležité ale,……co hlavní problém týkající se Madary?"optal se Shikaku.
"Když uvážíme, že jsme za nepřátelskou linií, prostě jeden z nich, nemáme moc šancí, jak ho zastavit."řekl Shikamaru a pozoroval pevné rysy svých kolegů.
"Chceš nám jako namluvit, že už ho nezastavíme?!"řekla Tsunade naštvaně a práskla opět rukou do stolu.
"Madara to měl dost slušně naplánovaný. Počítal se vším, hajzlík jeden."řekl Jiraya a založil ruce na prsou.
Naruto jejich rozhovor začal vnímat jen z dálky, až ho nakonec jeho hlava úplně vypustila.
"Běž pro ni…"řekl Kyuubiho hlas z ničeho nic.
"Pro koho?"zeptal se Naruto zmateně.
"Pro ni přece,… pro svou krásku……"
"Cože? Jakou krásku? O čem to mluvíš?"
"Ona……je jen tvoje."
"Kdo ona?"
"Tvoje Rudá zbraň, Naruto."řekla liška a její hlas se rozplynul.
V tom se blonďák vrátil zpět do místnosti lidí a řekl: "Musím pro Rudou zbraň."
"Cože?"řekla Tsunade překvapeně. Tohle neprobírali.
"Už zase! Že ty si byl teď mimo?"řekl Jiraya nevrle. Na jeho vkus se to táhlo. Naruto přikývl.
"Začíná to. Už tě k sobě volá."řekl Shikamaru. Naruto se podíval ven z okna.
"Já pro ni musím!"řekl pevně. Kakashi vzdychl tak hlasitě až na sebe strhl pozornost ostatních.
"Asi nemáme na výběr………..Takže,….."
"Takže co?! Nemůžeme ho nechat odejít samot…….!"začala tsunade.
"To nemám v úmyslu, madam."přerušil ji Kakashi a podíval se na Naru-juniora. Tomu ihned bliklo.
"Chcete jít s ním a vyřešit to?"zeptal se Shikamaru a zvedl jedno obočí v údivu.
"Přesně tak. Naruto, ty si tu cestu pamatuješ, že?"
"Jo, jasně…….Proč?"odpověděl tázaný na Kakashiho otázku.
"Protože nás povedeš……..Všichni se připravte!"zavelel Kakashi.
"Ano, Pane!"odpověděli ostatní.
Někdo zaklepal na dveře. Světlovlasá žena se zvedla od televizního seriálu a přešla k nim.
"No jo, no jo?"řekla a otevřela. Pohlédla do rudých očí a najednou byla v transu.
"Teď poslouchej!"řekl Sasuke. Za svými zády zaslechl Orochimarův smích.
"Ano."
"Zapomeň na část dnešního dne!"
"Kterou?"
"Tu, ve které si jistý muž odvedl hračku, číslo devět. Naruto NU9."
"Rozumím."
"Fajn. Teď zavřete dveře a zapomeň i na to, že tu někdo byl."
"Provedu."řekla žena a zavřela dveře. Sasuke se otočil a zahlédl spokojený výraz.
"To se ke všem ženám chováš takhle, Sasuke?"zeptal se sladce Orochimaru. Jmenovaný jeho otázku ignoroval a dal se na odchod.
"Zbývají ještě dvě zastávky u hlídačů brány."řekl ledově.
"Fajn…………..Mí lidé, které si mi pomohl osvobodit, připravují výbušniny všeho druhu na tu naší velkou akci."řekl Orochimaru a sledoval Sasukeho znepokojený obličej."Ještě něco tě trápí?"
"Madara si musí myslet do poslední chvíle, že sem tě zabil."
"A ty nevíš jak toho docílit,….hmm,….pozdě, já už se o to postaral."řekl had a hodil svůj nejodpornější úšklebek. Sasuke se zastavil a podíval se na něj.
"Jak?!"
"Byl sem připraven na tvůj příchod. Opatřil sem si mrtvolu sama sebe, víš."řekl had a dál se usmíval.
"Jsi fakt nechutnej!"řekl Sasuke a nastoupil do svého mercedesu.
"Já vím."
Když se Itachi vrátil, měl povadlý výraz. To neznačilo nic dobrého. Madara ho chvíli zkoumal, než vzdychl.
"Budu hádat. Nikdo z těch tří neviděl Naruta odcházet."
"Ne, Pane. Dokonce neviděli ani Sasukeho."řekl Itachi. Znělo to jako, kdyby si oddechl.
"Hm…….To by znamenalo, že je Naruto dost chytrý."
"Pravděpodobně se mu povedlo utéct zadem, cvičený na to je."Madara se opřel ve svém křesle. Zapřemýšlel. Tohle byl problém………….v tom mu zazvonil telefon. Zvedl ho a poslouchal. Pak ho položil. Itachimu zopakoval informaci……….
"Zpráva: Sasuke zabil Orochimara, přesně jak sem mu zadal."
"Takže je pořád vaší hračkou, pane?"
"Ano a to je naše výhoda………Každou chvílí by se tu měl ukázat."řekl Madara a pousmál se. Ještě není nic ztraceno. Poslat pro hračku jinou hračku je dobrý nápad.
.................
Orochimaru už půl hodiny mluvil do telefonu a rozdával rozkazy. Sasuke věděl, že ho musí někde vysadit a stavit se u Madary. Zajímalo ho, co za úkol dostane teď. V tom se Orochimaru hlasitě zasmál a otočil se na Sasukeho.
"Měl bys vědět, že tvůj miláček jde za Madarou do té obr budovy."řekl a sledoval Sasukeho obličej. Ten málem zajel do škarpy.
"Cože?! Ten, blbec!"řekl a zařadil větší rychlostní srupeň! Had se pousmál a dál mluvil do telefonu.
"Pánové, Sasuke je pěkně rozpálenej. Takže pohněte kostrou!"
"Ano, pane!"
"Skoro všechny výbušniny jsou na místě, Pane!"
"Byli nějaké problémy?"
"Nic, co bychom nezvládli, Pane!"
"Fajn. Ozvěte se až bude finýto."podíval se Sasukemu na tachometr a…. "Jsme tam za 5 minut."
OHLAS BYL VELKÝ: KDYŽ BUDE JEŠTĚ VĚTŠÍ BUDE DALŠÍ KAPČA BRZO.....SLIBUJU!
ZASE MI NECHTĚJ ODSTAVCE OD SEBE
SNAD SE ZA PÁR DNŮ ODDĚLÍ
KDYŽ SE JIM BUDE CHTÍT 